Začne to pomalu. Linie, jež máš omotané okolo těla se začnou postupně napínat. Táhne to, skřípe a piští. Ale jen tak tiše. Čeká to na ten pravý okamžik, ale přesto víš, že se to blíží. Dlouhý a niterný znepokojivý vysoký tón, nejde to zastavit.

Kroky. Dunivé těžké kroky, které zdolávají podlahu a nemilosrdně rozbíjejí vše, co jim stojí v cestě. Kusy porcelánu se rozutekly po podlaze a rozpadly se na úplně prvočinitele, než se ztratily ve tmě. Křápou, kutalí se a v tichu přestávají existovat. Všechny věci, na kterých ti kdy záleželo a které tě udržují bdělého. Pryč. Ten pocit dopadne těžce jako kovadlina, která tě sebou stáhne na hladinu. Něco těžkého padá pod vodu. Vlny se nězně roztančí do okolí.

Dech se zrychluje, sípeš a na povrch se dere panika. Tvoje ruka bouchá o stůl, jak se klepe. Tvoje nehty se zadírají do kůže, brzy vidíš rudou barvu. Slyšíš jak to o sebe dře. To se chceš zničit? Hluk okolo ti nedá spát. Vnímáš ho víc, než obvykle. Lidé se smějí, povídají si, ale naštěstí tě naprosto ignorují. Zato ona nepřichází. Telefon opatrně lupe, jak ho stále zapínáš, aby jsi zkontroloval čas. Myšlenky křičí, že ti ujede vlak. Nemůžeš ale udělat ani krok.

Nejde to.

Za tu dobu, co tu sedíš, hlásí odjezd tolika vlaků. Brzy to bude ten tvůj. Možná tu ale budeš ještě sedět a zarývat ruce do stolu. Udržuješ stavidla, posmrkuješ a bojíš se, že každou chvíli snad přestane i ten rytmus, který ti hraje v těle. Najednou tě ale drží za ruku. Ona. Všechno se zastaví a ztichne. Měl bys něco říct.

Chceš něco říct. Lapáš po dechu.

Do oběhu ale nedolehne nic jiného, než tvůj nezadržitelný pláč. Linie praskla, dopadla na tebe jako tisíc kladiv, která tě ale nikdy neohluší. Chtějí, abys to slyšel.

Stydíš se, chceš křičet. Vychází z tebe jen lži o tom, že jsi v pořádku. A všechno ostatní zůstává. Zní. Ty to ale postupně nevnímáš. Ty mluvící lidi, to pípání automatů, ta hlášení... díváš se jí do očí a najednou vnímáš jen její hlas, jak tě hladí a všechna ta vlákna svazuje dohromady. Tahá to, ale ten zvuk se vytratí, když uváže záchranný uzel.

Hladina vody jen něžně plyne, když se konečně vynoříš ven. Už žádný hluk ani vlny. Tón ustal a doznívá.