,,Polož mě!" vykřikla Marie. A muselo to být už po sté, co takhle vykřikla, a tak když Nikolas překročil práh své kajuty, rozhodl se jí konečně poslechnout.

 ,,Výborně," řekla po chvíli, když jí Nikolas konečně položil na zem. Jenže to nepočítala s tím že jí hodí hned na to na postel a Nikolase se dotklo ponuré pobavení, protože sukně jejich šatu se hned na to rozletěly a on zahlédl jen lákavě tenkou bílou spodničku.

,,Ta by nevydržela dlouho, stejně jako u děvek z Nassau, protože by stejně za chvíli byla i pod těmi sukněmi holá," polétlo Nikolasovi hlavou a přitom se na ní podíval s vášní, která se mu probouzela v těle. 

 Jenže v tu chvíli vždy vzdorovitá Marie vyletěla z polohy na zádech a sklouzla z postele, než stačil mrknout... A její rychlost byla působivá, ale nebyla dost rychlá na to, aby překonala zavření dveří, když zámek zapadl na místo.

Nikolas s úšklebkem uchopil láhev z rohu svého stolu. A pak když liknavě padl do křesla, aby sledoval onu zoufalou bouři, která se snesla na jeho zajatkyni...Protože Marie srdečně škubala za kliku, protože už i příval paniky a hněvu jí zapudil její srdce...A v koutcích očí se jí objevily slzy a pak po chvíli zuřivě zjistila, že se jí z hrdla táhne zoufalý vzlyk...Jako když písek, který odpočítává její svobodu rychle ubývá.

,,Tady nemohla být uvězněna. Prostě se to nemělo stát" řekla si Marie pro sebe a pak cítila jak se jí po celou dobu jeho pohled zapaluje do zad.

 A nebylo to poprvé, co se jí pod tíhou jeho pozornosti sevřel žaludek.

,,Nenáviděla vzrušení chtíče, které jí i jeho vzhled lákal," projelo jí myslí, protože jen jeho tiché prohlížení jejího těla udělalo hodně pro to, aby na její kůži vyvolalo vroucí vědomí, které bylo možné uklidnit jen pouze dotykem někoho jiného.

Bouchla dlaní o tvrdé dřevo dveří, když se jí je nepodařilo otevřít a pak poraženě sklonila hlava.

,,Já...Nejsem žádná děvka!" vykřikla. A její hlas chraplavý z výkřiků přerušil i ono očekávané ticho.

 Protože i kapitán této lodi na okamžik uvažoval, jestli umí číst myšlenky.

Avšak čím déle byl v její přítomnosti, tím více si myslel, že je to jen nevinná služka...,,Jen kdyby její protest nebyl tak sklesly...Unavený a Hořký.. Jako by tato situace byla ne neobvyklá,"  řekl si Nikolas pro sebe a znovu se na ní jeho pohled zaměřil.

,,Ne.." vyštěkla Marie a ta slova byla vyslovena se zdánlivě malým přemýšlením, když si Nikolas lehce lokl z láhve. A jazykem a hrdlem ho v tu chvíli pálilo příjemně drsné teplo, jako když tmavá tekutina hledala jeho krev.

Vyšlo z ní tiché zavrčení a Nikolas jen zvědavě sledoval, jak se Marie otočila tváří k němu. A dech mu ukradla zuřivost v jejím vodnatém pohledu.

Její rty se zkroutily zpět do úšklebku a stála opět vzdorovitě.

,,...Hněvivě, hrdě a ohromující. Byla jako znovuzrozená Circe..." prolétlo mu hlavou, protože i tento zábavný záblesk, který se leskl na tváří v tvář jejímu vzteku, jen a pouze upevnil její hněv, protože když kráčela po místnosti, tak byla s plným rozkazem bohyně.

 Marie nechala šaty spadnout z ramen, aby se utopily kolem jejího trupu... než po chvíli spadly na podlahu.

Šlapala po nich, i přes ně s malou opatrností. A Nikolas hltal pohledem její korzet a spodničku, kterou měla stále ještě na sobě.

Její křivky byly výraznější, ale přesto mu nestačily.. ,,Protože raději by ji viděl nahou," prolétlo Nikolasovi hlavou a přitom jí stále nepřestal sledovat svým pohledem. 

Marie důrazně ignoroval hlad jeho očí a vytrhl mu láhev z ruky. A hrdlo se jí po chvíli slastně zachvělo, když vypila jedno sousto a pak dvě, než hodila láhev do dveří, kterými toužila uniknout.

Kabinou se pak v tu chvíli rozlehlo ostré zadunění a třpytivé řinčení rozbitého skla.

 ,,To byla velmi drahá láhev," řekl Nikolas a mírně zvedl zklamané obočí.

,,Jsem si ale jistá, že jste jí ukradl," odpověděla Marie a přitom se přesunula k jeho klínu...A její pohled byl posměšný, když se její prsty zapletly do límečku jeho košile.

 ,,Je to to, co jste chtěl, kapitáne?" zeptala se a Nikolas je usmál pobavený jejím projevem statečnosti a respektoval její pokus o převzetí kontroly... Ale viděl už chvějící se dívku těsně pod hladinou.

Zabořil své ruce pod lem jejího korzetu a přejel jí svými mozolnatými prsty kolem jejího pasu.

 A při jeho doteku se na Mariině těle zvedla husí kůže jako kdyby to byly vlny v bouři.