,,Jak se jmenuješ?" zeptal se a jeho slova byla odměřená a rozvážná.

 ,,A už na mě neplivej, abys nechtěla cítit hřbet mé ruky," dodal a přitom se na ní podíval svým pohledem.

,,...Marie..." zamumlala po chvíli. A Nicolas si odfrkl, protože její pauza v hlase ji prozradila.

 „To je až příliš zbožné jméno pro tebe. Zkus to znovu," řekl a ona jen rozhořčeně zafuněla, ale nakonec souhlasila.

,,Ale já se tak opravdu jmenuji," šeptla. Jenže on jí nevěřil.

,,To si nemyslím, zkus to znovu," řekl a přitom se na ní podíval naštvaně.

,,Ale já jsem opravdu Marie.." zaprotestovala a chtěla něco dodat, jenže Nicolas, ji chytl pod krkem.

,,Řekl jsem ti ať to zkusíš znovu. Tak to zkus," odeskl tvrdě a přitom jí chytl pevně za bradu. 

 „Jmenuji se Elowyne....Marie Elowyn O'Dara," odpověděla a v jejím hlase zazněl slabý tón, který souhlasil s jejím jménem, i když i tato přezdívka jejího jména, která se zdála být příliš krotká na jejím duchu, byla pravá.

,,Paní O'Daro, proč nejsi zavřená v kleci s našimi ostatními cestujícími?" zeptal se a kdyby její oči byly dýky, tak byl by mrtvý, protože její pohled začal být opravdu ostrý a špičatý.

 ,,Váš muž vám to už řekl. Pane." zašeptala a přitom svou svěšenou hlavu zvedla k němu.

,,Určitě nemáte zálibu v trhání uší... nebo bych měl říct spíš chuť," dodal a přitom si jí prohlížel dlouhým pohledem. A pobídl jí, aby se potvrdilo jeho podezření.

 ,,Co přesně tě vyprovokovalo?" zeptal se a přitom se jeho prsty, které ještě stále svíraly její tvář, dotkly jemně její brady.

,,Vtipně se na mě podíval," odpověděla Marie a přitom se na něj podívala nadějným pohledem.

Nicolas našpulil rty a na špičce jazyka měl výčitku, když ho přemohl jeho lepší rozum... Protože navzdory velkolepému hedvábí, které měla na sobě, tak jí byly její šaty špatně padnoucí....

Marie se nadechla aby jí rukáv spadl z ramene, a přitom se na něj podívala skrytým pohledem.

A Nicolas poznal že její řeč, i když byla rafinovaná, tak byla mnohem tvrdší než kterákoli gentlemanská...A měl nové podezření.

Marie se svůdně kousla do rtu a on kousavě zasyčel.

,,To je vše, co potřebuji?" řekl a pak se na ní posmíval a Marie si dobře uvědomovala, že její nebezpečná ústa byla zároveň lepším přívěskem, než ten který měla na krku a také i mnohem cennějším než třeba i jeho ucho.

 Protože ve skutečnosti to byl obraz jejích úst, než obraz z toho přívěsku, který ho lákal, aby se k ní ještě přiblížil, a donutil ji tak zaklonit hlavu dozadu, aby se setkala s jeho pohledem a vyhnula se tak i zbytečným rozpakům.