*Steve*

Probíhal zmatek. Většinu se nám podařilo najít a i přes všechny možný Tonyho nadávky konečně vyslechl Parkera, kde měla být Cade. Běžel jsem tam spolu se Zacem a brzy jsme našli akorát zaseknuté dveře.

Společně jsme se pokusili dveře jakkoliv otevřít a až po dobré čtvrt hodině povolily a my mohli dovnitř. Uvnitř byl lehký chlad, ale zároveň rozsvíceno. Takže tam někdo musel být, ale buď odešel ve spěchu, nebo tam pořád je.

Zac zvedl ze země spadlé plechovky od barev, co se jaksi válely po zemi a nic jiného jsne nenalezli. Bylo to divné. Cadence měla prej běžet sem, ale tady nikdo není. Začal jsem mít nepříjemný pocit, že se bude zase minulost opakovat do doby, než mezi nás přišla Wanda.

„Cítím tu nějakou energii, ale neznám ji,” řekla a s pomocí svých schopností se snažila zjistit víc. Doslova…měl jsem nervy v…ne tak nic.

„Jakou energii?” zopakoval po ní Zac a upřeně se na ni díval. Byl zmatený stejně jako já. Nevěděli jsme co dělat a to jsme byli od Avengers.

„Nějakou nadpozemskou. Jakoby tu někdo předtím byl a potom zmizel,” odpověděla mu a pokrčila rameny. Já pouze přikývl a vyletěl z místnosti větší rychlostí než Pietro. To možná ne, ale naznačeně.

„Tony!” křikl jsem na Starka, který zrovna vedl se svou skupinou debatu. Zmizení Cade námi otřáslo vždycky, ale tohle bylo fakt divný zmizení. Jakoby se vypařila.

„Co, Rogersi. Máte ji?” zeptal se krapet natěšeně, ale já zavrtěl hlavou, takže jeho výraz byl opět kamenný. Proč by taky ne. Taky jsem se o ni bál. Vlastně jsem byl i naštvaný, protože mi položila hovor.

„Nadpozemská energie, která se objevuje a mizí. Neříká ti to něco?” zeptal jsem se ho a zrovna příchozí Banner se zarazil při pohledu na mě.

„Nadpozemská? Není to něco jako Bifrost?” zauvažoval a všichni se zarazili taky. Tohle nevypadalo dobře a to jsme teprve přijeli.

„Asgard? Thor by přece neunášel Cade na Asgard!” rozmáchl Stark rukama a bral to jako nemožné. Jenže pak mě napadla ještě osoba. Doufal jsem, že to nebude pravda, ale co když je?

„Ne Thor…ale Loki,” řekl jsem až ledově, při čemž se na mě všichni podívali. Normálně by každý chtěl uhnout pohledem nebo tak, ale já byl už za ty roky zvyklí.

„Nechte to teď být. Dostal jsem právě zprávu, že nám před chvílí přistál před základnou nějaký letoun a není náš ani SHIELDu,” upozornil nás Bruce a všichni jsme se rozhodli vrátit na základnu. Něco se tu dělo a proto se Tony s Pepper rozhodli odložit i líbánky.

*Cadence*

Byla jsem už pár hodin zavřená v nějaké komnatě. Nemohla jsem ven a okna byla zamřížovaná. Nechtělo se mi věřit, že se mi někdy stane zrovna tohle. Bylo to až k neuvěření. Výlet na Asgard jsem si představovala fakticky jinak…

Dívala jsem se po celou dobu a celkem zajímavou prázdnou zeď. Prázdná až tak nebyla. Měla na sobě občas prasklinu nebo tak a barva byla taky dost zašlá. Naprostá normálka…

Nic se nedělo a byl nepříjemný klid, ale přešlo mě to, když se odněkud začala přilévat voda a já musela celá na postel, abych nebyla v té vodě. Hladina vody stoupala a mně po čele stékaly kapičky potu. Nakonec jsem vylezla ještě na stůl, ale ten byl rozvyklaný, takže jsem musela balancovat.

„Doufám, že se bavíš stejně dobře, jako já,” ozval se ze zdí hlas. Ten, který bych poznala kdekoliv na světě. Chtěla jsem začít křičet, ale nevyšla ze mě ani hláska. Spíš něco nesrozumitelného, co se nedalo řadit mezi lidskou řeč.

Ozval se smích a voda zničehonic zmizela. Vyděšeně jsem se dívala všude kolem sebe, kudy mohla voda odtéct, ale byla to blbost. Jako když se rozplynula a já to na vlastní oči viděla. Já jsem blázen?!

Opatrně jsem slezla ze stolu na zem a ještě se ujišťovala, zda voda není jen neviditelná. Opravdu zmizela a já si s velkým oddechem sedla na postel.

Stále jsem byla v šatech a zničených botech. Neřešila jsem to, tak jsem si nakonec na postel lehnula a usnula.

**

Probudila mě jakási strašná rána. Šla z chodby, ale na tu jsem nemohla. Uvědomila jsem si, že jsem spala asi jen půl hodiny, ale už jsem to neřešila. Posadila jsem se a otevřely se dveře od komnaty.

Vešla nějaká drobounká dívka. Zhruba v mém věku a dívala se na mě ustrašeným pohledem. Vyskočila jsem z postele a chtěla jí nějak pomoct, ale to dřív natáhla před sebe ruce a držela nějaký oblečení.

„Toto Vám posílá můj pán,” řekla, strčila mi to do ruky a zase odešla tak rychle, jako přišla. Zarazila jsem se, ale nakonec jsem nad tím mávla rukou a koukla se, co mi muflon poslal za dáreček.

Červené rudé šaty z nejjemnější látky, co jsem kdy držela. Byly dlouhé po kotníky, jenže já šaty nesnášela. Ať mě do nich Steve rval jakkoliv, nikdy mu to nevyšlo. Pohodila jsem je na postel a nějakým způsobem se na nich objevily lodičky ve stejné barvě. Fajn…jsem blázen.

*Tony*

Dostali jsme se na základnu nejrychleji, jak to šlo. Byli jsme zmatený, báli se a zároveň nevěděli, co se děje. Našli jsme ten letoun. Stál na trávníku před základnou a byl zavřený.

Když jsme šli blíž, otevřel se. Všichni naráz uskočili, ale hned na to jsme uviděli z letounu vyjít nějakou osobu. Vypadala jako nějakej válečník či co. Když přišel dotyčný blíž, poznali jsme Thora, ale toho, jakého jsme znali. Měl vlasy nakrátko a jeho styl oblékání byl taky jiný. Změnil se a nebo se něco stalo…

„Thore?” řekl překvapeně Clint, když dal luk s nataženou tětivou dolů. Thor šel blíž a netvářil se tak, že by se s námi bouřlivě vítal. To už mezi nás vtrhla Fosterová a padla mu kolem krku.

„Vrátil ses,” vydechla úlevou a pak se ještě políbili, ale i tak. Thor nebyl jaký býval. Měl kladivo a dlouhé blond vlasy. Teď neměl ani jedno.

To nebylo jediné, co se dělo. Kromě Thora v letounu byl ještě někdo, kdo se tam mihnul. Wandě to nedalo a šla blíž dřív, než jí v tom stihl Thor zabránit. Z letounu vyskočilo nějaké zvíře přímo před Wandu a zamířilo na ní kulometem. Byl to mýval…wtf?

„Ještě krok a je z tebe cedník, čarodějko!” zaprskal a stále na ní mířil. Nedalo mi to taky a šel jsem se na ten znetvořenej výolod matky Přírody kouknout taky.

„Hele, mývale. Polož to, nebo si něco uděláš,” přišel jsem blíž a už mířil na mě. Karma tohleto…radši jsem se nehnul a malinko pozvedl ruce v gestu, že se vzdávám. Ten mýval vypadal docela nasraně.

„Neříkej mi mývale. Já nejsem mýval!” mířil na mě dál. Super…zastřelí mě tupé zvíře co chodí na dvou nohách, kdo by si to pomyslel.

„Rockete!” okřikl ho nějaký chlápek vycházející z letounu. Hned za ním nějaká zelená žena, ňákej týpek, ještě divnější holka s tykadly a…mini strom?

„Ale no tak! Víte, jakej bych u nás byl frajer, kdybych odpravil Starka?” konečně se mýval stáhl a já ho jen probodl pohledem. Ohlédl se po mně a ušklíbl se a postavil se k ostatním.

„Co to má znamenat?! Kdo jste!” už Steve nevydržel ten nápor a jak bylo jeho zvykem, postavil se před nás všechny. Před ty druhé se postavila ta zelená žena a šla blíž k němu.

„Blíží se válka, Kapitáne. Ne taková, jakou jste znal, ale válka mezi světy,” prohlásila, jakoby o nic nešlo a už se ozval znovu mýval. Dal o sobě vědět hlasitým odkašláním.

„Zkrátka se jmenujem Strážci Galaxie. Banda idiotů, co chrání a žije v galaxii,” založil si ruce…packy na chlupaté hrudi a upřeně se na nás nedíval nezaujatým pohledem. Ou…vyskytlo se tam lechtivé slovíčko…

„Bacha na jazyk, malej,” upozornil ho Steve. Přesně, jak všichni očekávali. Nebyla situace, kdy by to nevynechal a teď už i savce. Ne že by mi bylo toho zvířete líto, ale proč vůbec mluví?!

„Jak si někdo může dát bacha na jazyk?” ozval se ten divnej, co vypadal jako jejich hromotluk v kalhotách. I tak mě to pobavilo a já si uchechtl. Vražedný pohled od Capa mě neminul.

„To se jen tak říká, Draxi. Myšleno aby nemluvil vulgárně,” vysvětlil mu ten chlap, co předtím mývala okřikl. Ten druhý pouze přikývl v souhlas.

„Já jsem Groot?” ozval se ten malej stromek, nebo co to je. Schovával se za nohou toho muže.

„Ano, Groote, hned letíme domů. Stejnak jsou tihle Avengers víc cáklejší, než jsem myslel,” řekl mýval a zmizel i s mrňousem v letounu. Všichni jsme s úžasem zírali na všechny, včetně na místo, kde zmizeli ti dva.

„Eh…raději jdu za nimi,” usmála se ta s tykadly a zmizela též uvnitř. Ten ramenáč pokrčil rameny a zmizel uvnitř taky. Už venku zbyla jen ta zelená a ten týpek, co vypadal jako člověk.

„Kdo tu válku chce vyvolat,” položila otázku Natasha a zdála se být z poloviny zamyšlená. Zelená a chlápek se po ní znepokojeně podívali. Nakonec se podívali sami po sobě.

„Thanos,” odpověděli jednohlasně a všichni se zarazili. Tohle bylo divnější a divnější. Napřed Loki unesl moji dceru a teď ještě válka světů?

Kdo?” nechápal Peter. Mluvil nám všem z duše. Neměli jsme sebemenší páru o tom, o čem je řeč. Ten týpek musel mít sakra důvod, aby vyvolal vesmírnou nebo spíš galaktickou válku.

„Thanos je ničitel světů. Chce ovládnout kameny Nekonečna a jejich velkou moc,” odpověděl nám všem Thor s Jane v objetí. Všichni jsme se po sobě podívali a hned nám došlo, že jsme na tom zle. Hodně mega zle…