*Cadence*

O čtyři dny později

Svatba Tonyho a Pepper - 1:30 odpoledne

„Ano,” řekla Pepper s úsměvem, když se jí oddavač zeptal jako druhé. Tony už svoje řekl před ní. Pak si nasadí prstýnky a Tony to završí takovým polibkem, že málem dostane Pepper na zem. To se začali smát všichni. Kupodivě i ti, u kterých byste to nečekali.

Pak následovala hostina. Ta byla teda zatím největší, kterou jsem kdy viděla. Na svatbu dorazila i Maria, Fantastická čtyřka i další, se kterými jsme se znali. Překvapilo mě, že jsme se Stevem dostali místa k sezení vedle sebe, jelikož jsem seděla hned vedle Tonyho.

Rhodey se rozhodl přednést svou připravenou řeč pro novomanžele a nakonec si vysloužil spíš smích, než potlesk. Když jsme to tak nějak dořešili, Pepper spolu s Natashou, Wandou a Jane začaly krajet obrovský svatební dort, zatímco Sam s Buckym vymýšleli nové všemožné narážky na Tonyho a jeho manželské zavázání.

Chtěla jsem se přidat, ale dřív mě odtáhl Scott s Visionem a Peterem, že chtěli Tonymu připravit menší překvapení. Neboli únos nevěsty. Jo byla to kravina, ale dokázala zabavit. Jelikož si Peter udělal řidičák, rozhodl se nevěstu někam odvézt. Vision ji měl zmást a já se Scottem Pepper přivést.

Dali jsme se do práce. Spidey mezitím šel pro auto, Vision čekal v půli cesty a Scott mi seděl zmenšený na rameni, zatímco jsem šla pro Pepper. Nejtěžší bylo se vyhnout Stevovi, který mě z dáli pozoroval nechápavým pohledem. Zkusila jsem ho ignorovat a jít za Pepper, která si povídala s Happym.

„Ahoj, mohla bys na chvíli?” oslovila jsem ji s úsměvem, co vypadal trochu debilně. Otočila se na mě i s Happym a pohodově se usmívala.

„Jasně, co se děje?” zeptala se, ale to už jsem ji táhla pryč. Happy se za námi jen díval, aniž by šel zjistit, co jdu dělat s manželkou jeho kámoše. Nechal to být a šel se vybavovat s někým jiným.

„Máme pro tebe menší překvapení,” zalhala jsem, nebo vlastně ne. Bylo to spíš překvapení pro Tonyho, ale co. Pepper jen bude součástí našeho plánu, nic víc a taky si užije bojovku v podobě převozu na nějaké místo.

„A co Tony?” vysoukala ze sebe, když už jsme byly konečně kousek od místa setkání s Visionem. Ona samozřejmě nic nevěděla a to bylo na tom to nejlepší…i když…kdybych byla nevěsta já…radši nic.

„Ten si tě bude muset najít,” řekl Scott, když seskočil z mýho ramene, zvětšil se a vzápětí hodil již Starkovou do pytle. Začala se zmítat, ale to už přispěchal na pomoc Vision a Ant-Manovi pomohl.

Pepper nás začala zasypávat všemožnýma nadávkama, což nebylo častý, ale asi jí jméno Stark něco přidalo. Vision i Lang se rozhodli trochu pohnout a se mnou v doprovodu odnesli Pepper do Peterova nového auta. Jsem zvědavá jak se táta bude tvářit až tohle zjistí…

Parker mě vybídl, jakožto spolupachatelku tohoto zákeřného činu, ať jedu s nimi. Kývla jsem nad tím a společně jsme odjeli do nedalekýho skladu, kde Pepper vyložili a uvázali ji na židli. Bylo to až komický, jak Scott s Peterem raději uskakovali, když kolem sebe začala máchat jako karatistka se zavázanýma očima.

Nejdřív jsem se dobře bavila, ale to mě pak přešlo ve chvíli, kdy mi začal volat Steve. Bylo to poznat podle mého vyzvánějícího songu Die young od Ke$hy. Hovor jsem zamítla a hned na to mi došlo, že jsem to posrala nejvíc, jak jsem jen mohla. Ano, Cade…tohle budeš vysvětlovat hodně a hooodně dlouho.

Dvě minuty na to mi přišla Sms od Tonyho a Peterovi se mobil ozval taky. Sms od Happyho… S odporem jsem svou Sms otevřela a co jsem nenašla.

Kam si se poděla a kde je Pepper?! Happy tě s ní viděl naposledy a Vision s Parkerem a Langem jsou fuč taky. Ozvi se!
Tony

Smůla Starku. Pomyslela jsem si, když jsem mobil vypnula úplně, což udělal i Peter po přečtení svojí zprávy. Koukli jsme se po sobě a já jen pokrčila rameny. Scott i Vision Pepper hlídali, ale hned na to jsem uslyšela vzadu nějakou ránu.

Klukům jsem naznačila, že se tam jdu radši mrknout a oni přikývli. Brzy jsem tam našla staré zrezivělé dveře a i když šla klika otevřít strašně blbě, nakonec se mi to podařilo a já lépe řečeno proletěla hlavou dovnitř, protože dveře sebou tak trhavě cukly, že jsem jen tak tak udržela na nohou.

V místnosti byla tma a chlad. Nahmatala jsem kdesi na zdi vypínač a rozsvítila matné zářivky osvětlující pouze slabě kouty místnosti. I tak mi to stačilo natolik, abych našla spadlé prázdné plechovky od barev ze staré poličky. Ale jak mohly spadnout jen tak? Nikdo tu není. Nemohl tu ani být, protože bylo zavřeno.

„Halo?” zavolala jsem do tmy v neosvíceném koutu místnosti. Přeci jen jsem tam něco zahlédla. Něco jako temnou siluetu postavy stojící ve tmě, abych ji neviděla. Jakmile jsem se ozvala, zabouchly se za mnou dveře. Zpanikařila jsem a začala do dveří zoufale tlouct. Doufala jsem, že mě někdo uslyší, ale to už jsem zaslechla tlumený tichý smích za mými zády.

Bleskurychle jsem se otočila a stála čelem k nějakýmu zelenookýmu týpkovy s černými vlasy a zeleným pláštěm. A kurva…pomyslela jsem si, když můj mozek sepnul a uvědomil si, kdo byl přede mnou. Tohle ale nebyla kurva. Docela škoda, ale tohle byl…Loki?!

„Jdeš se mnou, dcero železného muže,” oslovil mě, popadl mě za svázané vlasy a vtáhl mě objevil se nad námi jakýsi tunel. Po chvíli nás to vyplivlo kdesi a já upadla bolestivě na zem. Zlomily se mi podpatky!

„Rohatej hulváte,” zamumlala jsem si pro sebe, ale to už mě vytáhl zpět na nohy prudce za paži. Na rukou se mi objevila jakási prapodivná pouta a já jen s nenávistným pohledem vzhlédla na boha lží a klamů. Jasný Thorův bratříček…

Aniž by něco Loki řekl, už mě táhl ven z nějaký divný věci, v jehož středu stál nějaký další roháč. To jsou lidi jako Thor apod ujetý na rohách?! Za chvíli mi to bylo jedno, protože jsem se nacházela na nějakým 'duhovým' mostě vedoucí k hradu. Nebo zámku?

„T-to je Asgard?!” vyjekla jsem s pohledem upřeným na Lokiho. Ten se na mě koutkem oka podíval s posměšným úšklebkem a pokračoval v cestě dál.

„Hloupá, midgarďanko. Jsi nyní mým vězněm,” oznámil mi ležérně a mně se sevřelo hrdlo. Fajn…jsem vězněm psychicky narušenýho boha. Co víc si taky přát, ne?

„K čemu ti jsem. Budu tvoje kurva?!” štěkla jsem, zabrzdila nohama a odmítala jít dál. Podíval se na mě už ne tím jízlivým pohledem, ale spíš neutrálně.

„Ne. Ještě ne,” odpověděl, zatáhl a už mě zase táhl po mostě z duhy od jednorožců zpět pod dané trase. Ten má výdrž…větší než má náš Falcon…Same…aspoň tebe tu chci, když ne Steva!

„Okamžitě mě pusť, imbecile!” snažila jsem se mu i přes to vytrhnout, ale to už se otočil a dal mi facku, ze které jsem se nějakou chvíli vzpamatovávala. Byla docela velká…vlastně jsem vždycky dostávala jen v Hydře od matky. Tohle bylo ale stejně něco jinýho.

„Budeš dělat, co ti já poručím. Nebudeš odmlouvat a budeš mi sloužit!” štěkl na mě, hrubě se mnou trhnul a už mě dostal do hlavního sálu té velké stavby na konci duhy. Ano…dámy a pánové, na konci duhy není zlato ani leprikon na jednorožci, ale hrad!