*Tony*

„Těch pár metrů ještě dáš," pobízel mě Spike, když jsem sotva popadal dech po pár kolech.

„Mně za chvíli upadnou nohy," procedil jsem mezi zuby a zastavil se, abych mohl nabrat v lehkém předklonu dech. Spike si mě prohlížel a různě obcházel.

„Padavko."

„Chlupatá ukecaná koule," vrátil jsem mu to a pustil vodítko. Pes se zamračil a sedl si. Vydýchaval jsem se a rozhodl se na chvíli zakempit u nejbližšího stromu Central Parku.

„Strašně jsi sešel. Trochu tréninku a mohl by ses dostat do formy," přišel ovčák a lehl si u mě.

„To už jsem někde slyšel. A zrovna mi to neschází," zazubil jsem se a pohladil ho po hebké srsti. Zvíře něco spokojeně zamručelo a nechalo si hlazení líbit.

Vypadalo to na klidný den, jenže to by se nesměl během pár chvil objevit portál několik metrů před námi a vyjít z něj starej známej čaroděj Strange.

„No to si děláš srandu," zamumlal jsem podrážděně. Člověk se snaží zapomenout na temnou minulost a on ji s sebou přitáhl znovu.

„Starku, potřebujeme tvojí pomoc. Jde o Thanose. Pojď nebo nech bejt," nabídl mi a šel blíž. Spike zničehonic vystřelil ze svého místa a vyskočil po Strangovi. Doufal jsem, že mu rozcuchá ten jeho dokonalý účes, jenže on ho začal vítat a olizovat.

„Zrádče," zakroutil jsem nad ním hlavou a postavil se. Stephen se se Spikem přivítal a jakmile si všiml, že jdu za ním, oba vlezli do portálu a já za nimi.

„Bože a já doufala, že to byl jen další z tvých blbejch vtipů, že ho sem přivedeš," okamžitě jsem zaznamenal hlas Anny, která seděla na dřevěných schodech Strangova domu. Tomu říkám milé přivítání.

„Taky tě rád vidím," podotkl jsem ironicky a portál se za mnou uzavřel. Spike vyrazil opět vpřed a dalším jeho cílem se stala Anna, kterou začal okamžitě vítat. Ty výcviky byli nejspíš marný.

„Můžem se přesunout k problému?" ozval se i Wong, který tam byl přítomen též. Podíval jsem se po všech skrz své sluneční brýle a pokrčil rameny. Ani nevím jak, ale ocitl jsem se najednou na jednom ze starých zaprášených křesel, takže jsem se automaticky rozkašlal.

„Takže," zazněl Strangův hlas a všichni jsme se nacházeli v nějaké temnější místnosti, kde na každým rohu byli knihy. To tady nejsou okna?!

„Od úsvitu vesmíru nebylo vůbec nic a pak bylo jen boom. Velký třesk vyslal šest elementárních kamenů protínající vesmír. Každý kámen Nekonečna řídí základní aspekt existence," začal Wong s přednáškou a u toho s pomocí magie ukazoval vše s vesmírem až po šest kamenů. „Prostor, Duše, Síla, Realita, Mysl a Čas," se slovy čas se rozzářil amulet Anně na krku zelenou barvou.

„Vždyť tohle všechno už dávno víme. Když ten maník získá všechny, vymaže polovinu obyvatelstva, poslal Lokiho na New York a bůh ví co ještě dalšího," povzdechl jsem si a zajel si rukou do vlasů.

„Pořád zbývá ten poslední. Kámen Duše, ale ten v životě nikdo nikdy nenašel," Anna.

„Pořád ho můžeme najít my a zabránit tak konci světa," navrhl jsem a Strange zavrtěl hlavou i přes, že nadále přecházel po místnosti.

„Thanos vždy dostane co chce. Je schopnej chodit přes mrtvoly, jak jsme všichni poznali. Upřímnou soustrast," kývl na mě, když připomněl tehdejší událost. „Musíme ho zastavit. Ať už nás to zabije, nebo ne."

„Odkdy pokládáš život za ostatní?" rýpl jsem si a vstal. Probodal mě pohledem a radši zase uhnul jinam.

„Za vesmír. Když zachráním to, tak zachráním i sebe," prohlásil arogantně. Zamračil jsem se a Anna s Wongem se po sobě podívali.

„Stephene," okřikla ho mladší a jmenovaný ji probodal pohledem.

„Mlč, Anno. Teď hovoří starší," zavrčel a podíval se zpětně na mě. Dívka vyprskla smíchy a začala jásavě tleskat, jako vlhká fanynka Justina Biebera.

„Tak on to konečně přiznal!" zvolala nadšeně a to už ve smích propukl i Wong a s Annou si dal placáka. Strange nad nimi protočil očima a já měl co dělat, abych se nezačal smát taky.

„Ticho!" okřikl je čaroděj doslova nasraně. Oba zmlkli a nevině usmáli. Chtěl na ně začít vyjíždět, ale přerušil ho povyk lidí z ulice. Všichni jsme se po sobě podívali a najednou jsme se nacházeli všichni u vchodových dveří. Vyběhl jsem k nim a otevřel je, abych nahlédl ven. Musel jsem s hlavou rychle uhnout, aby do mě nenarazil běžící kolemjdoucí.

Všichni jsme vyběhli ven a zahlédli jsme na obloze tentýž oblouk, jaký tu byl předtím. Došlo mi, že si přišli pro Annin kámen a taky, že to sami nejspíš nedáme. Ihned jsem F.R.I.D.A.Y. nařídil, aby zavolala Capovi.

„Ne, oni ne," vyděsila se Strangová a začala couvat zpátky. V ten moment nás obklíčili dva z Black Order. The Ebony Maw a Black Dwarf.

„Být tebou, nestrkám si ten kámen do zadní kapsy, Anno," upozornil jsem ji, když se trochu vzpamatovala. Probodala mě pohledem a rukama spolu s Wongem a Doctorem utvořili něco jako zlatavě svítící mystické kruhy.

„Nejspíš ho taky mohu použít," křikla na mě a otočila se čelem k nepřátelům.

„Vydejte kámen a ušetříme vás," pronesl Ebony chladným hlasem.

„Klasický ukecávací řeči a potom nás stejně zabijete, tak proč nezahazardovat už teď," Anna.

„Souhlasím," přitakal Strange. Sundal jsem si brýle a nechal si na těle objevit oblek, co mám zabudovaný ve tkáni. Vím, že je to nejspíš šílené, ale ochrání mě to, když budu v nějakém nebezpečí.

„Jak chcete," hlesl Ebony a vyrazila proti mě nějaká ostrá tyč. Vystřelil jsem po ní a zničil ji. Hned po nás vyběhl ten druhý a odhodil mě na druhou stranu ulice. Boj začal.

„Nedaří se mi s Kapitánem spojit, pane," oznámila mi UI, když jsem se zrovna vyhýbal pohybujícím se předmětům, aby mě netrefili.

„Jakto?!" vyhrkl jsem naštvaně a vystřelil po nepříteli, ale ten střelu proti mě vrátil a je se jen tak tak vyhnul. Jelikož jsem byl takto zaměstnán, tak kolem mě ovinul kus kovové tyče a spadl jsem na zem bez možnosti se hnout. „Doprdele. Pomůže mi někdo?"

*Anna*

Šli po mně. Kámen jsem se snažila chránit, jako nikdy, ale přeci jen už mi pomalu docházeli síly a nápady. Wonga, strejdu i Starka ode mě dokázali dostat co nejdál, aby mi nemohli krýt záda a tím pádem jsem na to zůstala sama.

Něco se mi ovinulo kolem pasu a vyzdvyhlo nad zem. Vyděšeně jsem vykřikla a zasadila úder magií Black Dwarfa do hlavu. Ten mě vmžiku pustil a zapotácel se. Zrovna se pod ním objevil portál a tím propadl někam pryč. Když si uvědomil kde je, chtěl ihned zpět, ale portál se uzavřel.

„Nemáš zač," objevil se u mě Wong a já se na něj zářivě usmála.

„Díky," uculila jsem se a zaslechla tvrdý dopad kovu. Ebony si hrál s Tonym. Jak nečekaně. Ten egoista by naštval i brouka.

S Wongem jsme vyrazili za nimi. Naším směrem zrovna letěl Iron Man a tak ho Wong teleportoval mimo nás. Nasucho jsem polkla, když si Ebony všiml Agamottova oka na mém krku.

„Až ti řeknu, ber nohy na ramena,” zašeptal ke mně Wong a držel mě za sebou. Opatrně jsem přikývla a nepřítel na nás vyslal hromadu nebezpečně špičatých a ostrých předmětů. „Teď!”

Rychle jsem uskočila, až jsem zabalancovala na nohou a zpozorovala, jak předměty zmizeli v právě otevřeném Wongově portálu.

Aniž bych stihla zamrkat, někam jsem se přesunula. Lépe řečeno vedle mého strýce, co stál schovaný za rohem jedné ze zdejších budov a vyhlížel tam na nepřítele.

„Pujč mi to oko,” vyhrkl na mě a otočil se mým směrem. Uvrhla jsem na něj vražedný pohled stylu: Moje! Nedám!

„Na co?”

„Chci ho zmást. Aspoň na nějakou dobu, než se s kamenem dostaneš pryč,” vysvětlil mi narychlo svůj plán. Když jsem to zpracovala, krátce jsem přikývla a oko mu neochotně podala. Na krk si ho nenasazoval. Pouze vytvořil jeho fyzickou matoucí iluzy aka falešnou kopii a ta se mu objevila na krku. Po té mi Agamottovo oko zase vrátil.

„Nejspíš je to naposledy v životě, co se vidíme a slyšíme, takže hlavně v budoucnu nedělej žádný hlouposti, rozumíš?” varoval mě vážným hlasem. Myslel si, že mu na to skočím? To těžko.

Pouze jsem přikývla v souhlas a do toho mě ještě objal a povzdechl si. „Mám tě rád, Anno. Buď na sebe opatrná.” S těmito slovy se po té odebral ke směru dění. Už se na scéně objevil i Spidey, takže když Ebony sebral v rychlém pohybu Stephena, tak se za nimi Parker vydal a hned na to i Iron Man.

Když vše skončilo, dostavil se ke mně Wong a přiběhl dokonce i Spike, který se celou dobu někde schovával.

„Co budeš dělat?” zeptal se mě čaroděj klidným způsobem. Pouze jsem pokrčila rameny a pohladila psa po hlavě.

„Hledat pomoc,” odpověděla jsem ležérním způsobem i přes to, že jsem měla plnou hlavu toho, co mi řekl strýc. Wong přikývl a zmizel v otevřeném portálu.

„Nic podobnýho už zažít nikdy nechci,” řekl někdo. Až po chvíli mi docvaklo, že to řekl Spike a já od něj zděšeně uskočila.

„T-ty mluvíš?!”

„Jo. Proč se tváříš, jako bys viděla právě ducha?” nechápavě naklonil hlavu na stranu. Lapala jsem po dechu. Myslela jsem, že mě trefí. Bylo toho na mě dneska už fakt dost.

„Psi nemluví!” štěkla jsem podrážděně a rozhlédl se po okolí, zda bych někde nenašla osobního psychiatra.

„Já jo,” přitulil se mi k noze a sedl si. Povzdechla jsem a dřepla si k němu. Měl na krku, co tam nikdy neměl. Technologicky vytvořený obojek.

„Máš nápad, kde najdeme pomoc?” zeptala jsem se ho s nadějí v hlase. Spike zavrtěl ocasem a olízl mi ruku.

„Jedná se o toho vesmírnýho titána. Co najít Capa?”