*Tony*

„Loki?! Vážně jste sem museli přivést tohohle...boha?!" vyjel jsem na Gamoru a jejího společníka mývala Rocket. Přiletěli s Lokim a chtěj ho tady držet? To je fakt blbost když nevydržel ani ve vězení SHIELDu a Asgardu.

„Nemáme ho kam dát a takhle základna nám přišla jako dobrý nápad. Přeci jen tu Thor ne taky, tak by ho mohl zklidnit," prohlásila Gamora s klidem a hodila mě, Rhodeymu a Furymu Lokiho před nohy svázaného.

„Tohle je šílenství. Ještě větší než to, co udělal Steve," souhlasil se mnou Rhodey a přikyvoval i Fury. Zrovna dorazil i Strange a propaloval Lokiho pohledem.

„Ty?!" vyhrkl Loki při pohledu na čaroděje a objevil se u obou vzájemný nenávistný pohled.

„Jo já! Chceš si tu půl hodinu padání portály zopakovat?" ušklíbl se Stephen a malý úšklebek se vyloudil i u mě. Nechal ho padat půl hodiny portály? To muselo být zábavný...pro toho Strange.

„Nechte si manželský hádky na jindy, jo?" přerušil je Rocket a dál pozoroval Lokiho, aby se nedostal z pout. Nejspíš byl se svými oběti velmi pečlivý.

„Phe," odfrkl si Loki a Strange ho levitací odtáhl někam pryč. Gamora i Rocket se bez rozloučení otočili a nastoupili zpět do letounu a odletěli.

Rozešel jsem se zpět do budovy s Rhodeym v patách. Fury si šel po svých a nechal nás být. Těsně před budovou přede mnou přistál Spider-man. V jeho novém obleku z kovu, co jsem mu dal po přijetí k Avengers.

„Pane Starku. Anna hledá Kapitána," oznámil mi Parker.

„Jo, ale ten tu není," podívali jsme se s Rhodeym po sobě a ten pokrčil jen rameny. „Řekni jí, ať ho hledá jinde."

Vzkázal jsem po Peterovi, ten přikývl, vystřelil na budovu základny pavučiny, přitáhl se s nimi a po té zmizel. Povzdechl jsem si a šel dál do budovy. Po cestě se ode mě odtrhl Rhodey s tím, že musí ještě něco zařídit a odjel svým autem.

Při cestě do obýváku se ke mně přidal Spike a když jsem si z baru bral sklenku a jednu ze svých láhví, lehl si k mým nohou a smutně zakňučel a podíval se po mně.

S nalitou whisky jsem si k němu dřepl a lehce ho pohladil po hlavě. Chyběla mu. Vlastně mu chyběl i Rogers, na kterýho se velmi upjal. Vlastně s ním byl celé tři roky a dva roky zpět, tak se nebylo čemu divit.

Když se po mně podíval ještě víc smutněji, viděl jsem to štěně, co jsme tenkrát vybrali Cade k narozeninám před pěti lety. Celý večer byl takový kouzelný. Sice jsme se nakonec všichni vožrali, ale co po tom.

„Zase se vrátí, neboj," pousmál jsem se na něj a ovčák odvrátil hlavu na stranu a položil ji na zem. Pes. Nejlepší přítel člověka. Tady to je potvrzeno.

„Tony," hlesla Pepper, když vešla do obýváku. Vypadala unaveně. Smutná a dost křehká. Vstal jsem, odložil sklenku na baru a šel jí objat.

Objetí mi opětovala a rozbrečela se. Bylo mi jedno, že mi potom namoklo triko. Hlavně jsem chtěl, aby byla s dětmi v bezpečí.

„Bojím se o oba dva," řekla mezi vzlyky a objetí jsem zpevnil ještě víc. Došlo mi o kom mluvila, protože Cadence brala jako nejlepší kamarádku a teď již jako dceru a Steva tak.

„Zvládneme to. Uvidíš," hladil jsem ji po vlasech a mezi dveřmi uviděl dvojčata, jak nás nechápavě pozorovali. Hlavně svoji matku.

„Tati, co je mámě?" zeptal se Aaron. Pepper nahodila veselejší úsměv a skrz rozmazaný make up od slz se na ně podívala a usmála.

„Nic, zlatíčko. Jsem v pořádku," už nebrečela a pokusila se vypadat věrohodně. Do místnosti vešel i Bruce a ten zrovna s brýlemi zkoumal nějaké papíry.

„Bruci, mohl bys vzít děti do jejich pokojů? Potřebujeme ještě něco projednat," prosebně jsem na něj koukl a Banner přikývl a šel k dětem, kterým něco začal říkat a odvedl je mimo místnost.

„Ty by ses měla prospat. Vypadáš jako chodící zombie," pokusil jsem se jí rozveselit a to se mi povedlo. Její koutky rtů se mírně nadzvedly a pak jsme se lehce políbili.

„A přijdeš tam za mnou?" neškodně se zeptala a tvářila se, jakoby udělala nějakou blbost. Palcem jsem jí setřel slzy pod očima a pohladil jí po tváři.

„Hned tam budu," ubezpečil jsem ji a přikývla. Pustili jsme se z objetí a Pepper se rozešla k části, kde jsou pokoje. Já přešel k baru, kopl do sebe panáka whisky a podíval se na Spika.

„A ne, že mi vychlastáš všechny zásoby," pohrozil jsem mu vydal se za Pepper.

*Wanda*

„Natasho, ty si děláš normálně prdel," vyhrkl Sam, když mezi nás přišla Nat. Ale byla na ní menší změna. Jak jsme ji znali s červenými vlasy, tak je měla na blond. Bylo to divný, ale změna vždycky prospěje každému.

„Na tobě, by ta barva vypadala debilně, Wilsone," zavrčela Natasha naštvaně a přeměřovala se s ním pohledem.

Spíš by chtělo napřed dodat, že jsme se s Mariou a Cho všichni přesunuli do Wakandy. Nádherného Afrického království, kterému vládl král T'Challa. Jeho otec zemřel při atentátu minulý rok. Celé se to chtělo shodit na Buckyho, ale Steve to vzal do svých rukou a objevil pravého pachatele a to Helmuta Zema.

„Víš, že se o blondýnách říká, že jsou naprosto blbí?" nadhodil Sam, aby měl vhodný argument. Ale to by zrovna nemohl přijít Steve s T'challou, co zrovna něco řešili.

„Tak to si beru dost osobně, Same," prohlásil cap a snažil se znít naoko uraženě. Sam ztuhl a při pohledu na Steva se nervózně usmál.

„Jee...ty jsi tady?" zasmál se Sam a Steve pouze protočil krátce očima. T'Challa nás pouze bez zájmu pozoroval a přemýšlel určitě nad tím, jaký hovada si sem na nájem vzal.

„Překvapivě," povzdechl si Steve a T'Challa šel víc k nám, aby nebyl pozadu.

„Pokoje vám byly rozděleny. Máte ještě nějaké otázky?" zeptal se nás všech s rukama za zády a jednoho po druhém si nás prohlížel.

„Slyšel jsem, že Wakanda skládá armádu pro boj Thanosem, je-li to pravda," ozval se Clint. Král pouze souhlasně přikývl.

„Potřebujeme vás všechny. Samozřejmě s Kapitánem v čele. A panu Zacu Spencerovi byla při operaci amputována zraněná noha, jelikož v ní bylo přerušeno tolik důležitých nervů, že by musel být odkázán na invalidní vozík, ale s Kapitánem jsme se dohodli na jiném řešení a to na nové protéze jako náhradu za ztracenou končetinu. Momentálně je ještě v umělém spánku, ale jakmile ho budeme probouzet, dostanete co nejdřív vědět,"

„Dobře, děkujeme," odpověděla za nás všechny Natasha a všichni souhlasili přikývnutím. Byli jsme až moc nervózní na to, abychom s ním mohli mluvit normálně. S tím se T'Challa rozešel pryč a Steve dal povel, abychom šli do svých pokojů.

*Anna*

„Stephene, Stephene, Stephene!" začala jsem typicky bušit strýcovi na dveře pokoje, protože jsem vycítila, že se vrátil chvíli přede mnou. Až po pár sekundách jsem našla na dveřích papír: Odprejskni, Anno. Právě medituji!

Protočila jsem očima a zkrátka se dovnitř přenesla. Uprostřed pokoje vážně náš Strange meditoval a ignoroval okolí. Rozhodla jsem se ho probrat a tak jsem si vykouzlila kbelík s vodou, přenesla ho nad jeho hlavu a celý obsah na něj vylila.

Když se lekl a probral, vydal nějaký prapodivný zvuky. Radši jsem se nesmála a s vážným výrazem šla k němu. To už mezitím stihl zmizet a objevil se za mnou již suchý.

„Uděláš to ještě jednou a přísahám, že tě deportuju zpátky do Anglie!" pohrozil mi a doslova zuřil. To mě však nevyvedlo z míry a pouze jsem se na něj s ledovým výrazem otočila.

„A cos dělal tak důležitého, že jsem tě nemohla vyrušit?" přivřela jsem oči a Stephen protočil očima. Přešel ke zdi s knihami a našel potřebnou knihu.

„Hledal jsem kameny Nekonečna. Jeden máš ty, druhý Vision, třetí je na Xandaru, dva má již Thanos a poslední Loki ztratil na planetě vládce Ega," řekl a pustil knihu, která se ke mně přenesla a nalistovala se na stranu, kde bylo všech šest kamenů. Vzala jsem knihu do rukou a dál v ní listovala.

Obecné informace o každém kameni, o Thanosovi, o jeho armádě apod. Došlo mi, že pokud se někdo dostane ke kameni na mým krku, tak to bude hodně zlé.

„Proč jsi přišla," vytrhl mi Strange knihu z rukou a dal ji zpět na své místo. Hledala jsem Rogerse. Na základně Avengers nebyl, tak jako další polovina týmu. Nevěděla jsem, o co šlo.

„Potřebuji zjistit, kam zmizela ta živá chodící vlajka. Starková již zjistila, že je v jiném stavu a požádala mě, abych mu to vyřídila," pokrčila jsem pouze rameny a Stephen přikývl.

„Zkusila jsi už Wakandu?" zeptal se a já na něj vytřeštila oči. „Nedívej se na mě takhle. Já nejsem příliš sobeckej, abych pobral něčí polovinu a někam odešel."

„Ne ty ne," ušklíbla jsem se a Stephen se zamračil. Nevině jsem se usmála a radši od něj ustoupila pár kroků dál. Když se přesouval, tak byl jak vymóděnej Slenderman.

„Padej," otevřel dveře a vyhodil mě z nich ven. Po té s nimi za mnou práskl a div, že nespadaly obrazy okolo. Ten je milej, jak babička, který pomáháte přes přechod.