*Cadence*

„Slečno Starková, gratuluji Vám," řekl Xandarský doktor, ke kterýmu mě dotlačil Peter po další návštěvě WC. A že ho tady měli docela luxusní.

„K čemu?" zarazila jsem se nad úsměvem doktora, když si prohlížel nějaké papíry o mém zdravotním stavu. Peter stál venku, tudíž to nemohl sdílet se mnou.

„Vy i Kapitán Rogers spolu čekáte miminko," oznámil mi a mně ztuhlý všechny svaly v těle. Dohajzlu...já mám v těle vetřelce!

„Eh...jo...super..." nasucho jsem polkla a měla napůl sklopený pohled k zemi. Doktor si mě nechápavě prohlížel a po té mi položil ruku na rameno.

„Neplánované?" zeptal se opatrně, když jsem se na něj smutně podívala. Výraz mi opětoval a po té mě pustil.

„Ale ano...jen...není na něj vhodná doba," pousmála jsem se a přikývl. Dořešil jsme ještě nějaké věci ohledně návštěv, neboli jednou měsíčně chodit na kontrolu, strava, hormony a další věci. Tušila jsem, že se tomu nevyhnu, ale nemohla jsem si to nechat vzít.

Asi po hodině jsem opustila ordinaci a místo Petera jsem uviděla Annu. Nedočkavě poklepávala špičkou boty o zem a zdála se být nedočkavá. Když zavrzaly dveře, její hlava okamžitě vystřelila nahoru a přívětivě se usmála.

„Anno?" překvapeně jsem na ní civěla a zastavila se v polovině chodby, kde do mě málem vrazili procházející obyvatelé Xandaru.

„Ahoj. Peter musel už jít, tak jsem tu místo něj," vysvětlila mi a postavila se. Souhlasně jsem přikývla a rozešla se ven. Anna za mnou poslušně cupitala a zastavila mě těsně před dveřmi.

„Tak co ti doktor řekl?" zajímala se a já se na ní koukla bez zájmu. Zarazila se a pustila mě. „Takže už to víš..."

„Co vím?!" vyjela jsem na ni a trochu se neovládla. Anna to vzala v klidu a nijak se nevytáčela.

„No...že...že jsi v tom?" odpověděla mi nejistým tónem a raději ustoupila, kdybych na ní chtěla vyskočit. Ovládla jsem se, protože jsem ji fakt zabít nechtěla...kecám. Možná trochu.

„Jak o tom víš?!"

„Ví to všichni...teda aspoň ti, které znám," pokrčila rameny a rychle uskočila od dveří, které se rozrazili, když vezli nějakého pacienta. Vzala mě s sebou a teleportovala se se mnou ven na náměstí.

„Jak jako všichni?" nechápala jsem, když jsme se rozešly k hlavní budově Xandaru a ani se na mě nepodívala.

„Já, strejda, další z našeho okruhu, strážci, Thor, kupodivě i Loki a nějaký Thanosovi kumpáni," odpověděla mi a narychlo to shrnula. Když řekla slovo Loki, okamžitě mi zamrazilo, ale raději jsem se dala do pohody a dál ji následovala.

„Já nevím jestli si to chci nechat," zaváhala jsem a Anna se po okamžitém zastavení na mě podívala. Tvářila se vážně, což mě trochu vyděsilo.

„Zaprvé...to dítě není jen tvoje, ale i Rogerse. Zadruhé...tohle bys mu udělat fakt nemohla a zatřetí...už je to dané v proroctví jako to, že mám sdílet postel s tímhle," zněla nabroušeně, když ukázala na Agamottovo oko na krku. Asi měli ti dva velký neshody.

„Jaké proroctví? O čem to mluvíš?!" vyhrkla jsem a chytila jí za rameno, když se chtěla dát k odchodu. Zastavila se a podívala se na mě prázdným a chladným pohledem.

„Nech to na nás a buď na sebe opatrná, ať to malé zvládneš. Pokusíme se střetu s Thanosem zabránit a válce tak zabránit, ale to je šance jedna ku biliónu," rozhodila rukama, vzala mě za ruku a vtáhla dovnitř budovy.

„Jak o tom malém ale řeknu svojí rodině?" udělala jsem smutný pohled a Anna protočilo otráveně očima. Chvíli se zadívala bokem, jakoby nad něčím přemýšlela a pak se podívala zase na mě.

„Chceš to osobně nebo vzkazem?" vypadlo z ní nakonec a došly jsme k mému pokoji.

„Asi vzkazem," zaváhala jsem, když jsem to vyslovila a Anna přikývla. To nemohla normálně odpovědět?!

„Pokusím se jim to nějak vyřídit," poklepala mě po rameni a pousmála se. Usmála jsem se taky a po krátkém rozloučení, jsem vešla do svého pokoje.

*Steve*

„Tohle byl fakt blbej nápad. Až nás SHIELD dopadne, dostanem doživotí," Sam si stěžoval už dobrou hodinu a málem dostal pěstí od Natashy. Šli jsme přes les. Ani jsme netušili, kam jít.

„Zmlkni, Wilsone!" okřikli ho všichni kromě mě. Já se soustředil na cestu a myslel na to, jak si ostatní bez nás poradí. Šli jsme ještě dobrou hodinu a půl, dokud jsem nevydal povel, že se utáboříme u řeky.

Začalo se stmívat a každý dostal úkol, co bude dělat. Spolu s Wandou a Pietrem jsme šli pro dřevo a zcela nečekaně Pietro udělal všechno za nás.

Natasha, Clint a Zac šli sehnat nějaké jídlo a Sam vyhlížel cestu na ráno. Jako jídlo nakonec donesli nějaké divoké králíky a další. Všichni jsme se najedli a po té si rozdali hlídku.

Dostal jsem hlídku se Samem jako první, takže jsme se ke spánku ani neukládali a rovnou začali obcházet temný les.

Všechno se zdálo být normální. Občas byla slyšet sova, zašustění větví ve větru a půlnoční vytí vlků.

Nachvíli jsem se zastavil a rozhlédl se. Zaslechl jsem nějaké šustění ve křoví po mém levém boku. Připravil jsem si pro jistotu štít pro útok, ale vyletěl odtamtud pouze nějaký pták a zmizel někde mezi stromy.

Protočil jsem nad tím očima a chtěl pokračovat, ale zarazilo mě nějaké varovné vrčení. Silný chlad a blížící se vrčení za mými zády. Vlci. Blesklo mi hlavou a radši jsem se rozeběhl k nejbližšímu stromu a vylezl na něj.

Vrčení ustálo a zdálo se, že se nic zlého nestane, ale v tu chvíli na stromě začala umrzat pomalu každá větvička a po té spadla. Když jsem se podíval dolů, uviděl jsem vlky. Ale nebyli obyčejní. Byli jako kus led a snažili se vydrápat na strom nahoru.

„Same?" pokusil jsem se spojit s Falconem, ale jako když někdo naše spojení vyrušil a bylo slyšet pouhé šumění.

Fajn...

Vlci se blížili. Kůra jim pod ledovými drápy praskala a padala na zem. Brzy se dostali až dovnitř stromů a doslova se ho pokoušeli pokácet. Kdybych se pokusil vylézt ještě výš, byl by pro mě pád akorát bolestivější a pak by sem se nemohl případně bránit.

Rozhlédl jsem se. Mohl bych zkusit se dostat na jiný strom, ale mohlo by to být riskantnější ještě víc. Strom se začal lehce kymácet. Brzy ztratil rovnováhu a poroučel se k zemi. V tu chvíli jsem se pokusil zachytit jiného stromu a zůstal na něm bezvládně vyset.

Pokusil jsem se zhoupnout a dostat se výš, ale to byla chyba. Větev mojí váhu nezvládla a zlomila se. Už jsem se připravoval na dopad, ale asi pět metrů nad zemí mě zachytil Falcon a snesl se se mnou o pár desítek metrů dál.

Děkovně jsem na něj kývl a po té se otočil, kde byli vlci. Dobíhali nás, ale zničehonic jeden zakňučel, padl k zemi a roztříštil se. Na jeho místě byl šíp.

Oba jsme si uvědomili, že nás ostatní nejspíš našli, protože už se objevila i Wandina rudá mlha odhazující nepřátelská zvířata a Pietrův stříbřitý záblesk, když kolem nich a nás proběhl ve velké rychlosti.

„Steve, Same, bacha!" křikl Zac, když na nás zezadu vyskočili dva vlci. Jednoho vzápětí zasáhl šíp a druhého proud elektrické energie. Rozpadli se na kousky a posypala nás sprška roztříštěného ledu.

„Nesnáším led," otřepal se Sam.

„Tak to jsme dva," přitakal jsem, vzal svůj štít a hodím ho proti přibíhající skupince dalších vlků. Falcon vzlétl a začal je likvidovat zeshora.

„Ty vlci jsou zevnitř fakt hnusný," neodpustil si Pietro poznámku, když proběhl kolem smečky a zničil ji. Zrovna byla poblíž Natasha a ta protočila očima.

„Vždyť v sobě nic nemaj," namítla a probila elektřinou jednoho z vlků. Pietro proběhl ještě kolem několika vlků a pak se zastavil.

„No pravě!" křikl a rozeběhl se zase někam. Samozřejmě cestou pobral svoji sestru a zmizel kdesi mezi stromy.

„Děti," odfrkl si Clint a poslal na vlky další šípy. Když Natashe přestala působit elektřina, vytáhla zbraně a začala po nich střílet. Bojovali jsme s nimi už dobrou půl hodinu a začali nám docházet nápady, jelikož se furt objevovali noví a noví. Neměla jsme ponětí odkud.

Jedním vědomím jsem vnímal svůj boj a druhým boj ostatních. Neuniklo mi ani to, že se za Zacem pomalu plížil jeden z vlků a než jsem ho stihl jakkoliv upozornit, vlk ho kousl ostrými zuby do nohy. Zac vykřikl bolestí a v tu chvíli vlka roztříštil můj štít.

„Doprdele," zaklel Zac, když neudržel rovnováhu na krvavé noze a upadl na zem. Jeho slovník jsem přelétavě ignoroval a běžel k němu a po té mu nabídl pomocnou ruku, aby se mohl postavit. Přijal jí a já ho vytáhl na nohy, ale raději jsem ho přidržoval.

„Můžeš pokračovat?" zeptal jsem se ho a nechal ho se o mě opřít. Zac se při otázce podíval na skrz na skrz prokouslou nohu z níž vytékala hojně krev.

„Nejspíš o ní přijdu," řekl a při pohledu na mě se smutně pousmál. Viděl jsem, že začíná být nějak mimo a že se pomalu poroučel k zemi do bezvědomí. Jen tak tak jsem ho zvládl zachytit a dostat co nejdál od toho blázince.

„Vydrž, Spencere. Buď silný," pokoušel jsem se ho probrat a dostat k vědomí, ale už takhle ztratil moc krve. „Clinte, Natasho, kdokoliv! Musíme odtud Zaca dostat pryč!" pokusil jsem se mu to narychlo odvázat obvazem, co jsem měl u sebe a zkusil mu krvácení zastavit, ale nestačilo to.

„Brnknu Hillové. Tý jediné můžeme z SHIELDu ještě věřit," řekl Clint, když přiběhl i s Nat a Samem. Přikývl jsem a dál zkoušel už i s Natashou probouzet Zaca.

Přišli za námi všichni a Wanda kolem nás udělala ochranné pole kvůli útočícím vlkům.

„Dorazí za patnáct minut i s Cho," řekl Clint, když domluvil s někým v komunikátoru. Zac se mezitím trochu probral, ale začal povídat nějaký nesmysly, které nemělo cenu ani poslouchat.

„Aspoň, že tyhle dvě," oddechla si Natasha a zastavila Zacovi krvácení. Pak na něj začala mluvit ve smyslu, jestli vnímá, může něčím pohnout apod. Klasická zkouška, jestli je při vědomí a v pořádku.

Za nějakou chvilku jsme zaslechli letoun, který rozehnal i ledové vlky zpět do lesa. Letoun se znakem SHIELDu přistál kousek od nás a na otevřené rampě se objevila Maria.

„Vemte ho dovnitř. Nemáme moc času," řekla naléhavě a zmizela uvnitř. Spolu se Samem jsme Zaca podepřeli a dostali ho dovnitř. Natasha se mezitím ujala místa vedle pilota a ostatní zaslouženě odpočívali na sedačkách nebo na zemi.

„Kam letíme?" tázal jsem se agentky Hillové, která pozorovala Cho při její práci aka kontrolování a ošetřování Zaca v klimbu.

„Na tajné místo...které ani sám Fury nezná."