Chào các bạn! Vì nhiều lý do từ nay Truyen2U chính thức đổi tên là Truyen247.Pro. Mong các bạn tiếp tục ủng hộ truy cập tên miền mới này nhé! Mãi yêu... ♥

14.

*Cadence*

„Co to sakra?!” vyhrkl Bucky, jakmile spatřil město, které by nikdo nikdy z nás nespatřil. Podle informací od Anny jsme se nacházeli na Xandaru, neboli v jednom z hlavních měst v galaxii.

„Být tebou, tak zavřu pusu. Není zrovna příjemný, když by ti do ní něco vletělo,” ušklíbla se Anna a dál nás vedla až k budově, kde se vše řídilo.

„Jinak vítejte na Xandaru. V nejšpinavějším městě v galaxii,” uvítala nás, otočila se k nám čelem a pozvedla ruce ve znaku vítání.

„Mně to tady přijde docela v pohodě,” uznala jsem, i když mě kapánek zarazilo, proč jsem to řekla. Vždy jsem byla pro NY. Najednou jsem pro nějakou civilizaci ve vesmíru?

Anna pokrčila rameny a vešla do budovy. Já s Buckym jsme ji následovali až do haly, kde se to pořádně honilo. Uprostřed toho stála nějaká žena a poroučela.

„To je Nova Prime. Ona to tady celé vede,” představila nám ji Anna a rovnou se za ní rozešla. Nedalo mi to a kousek jsem šla taky, dokud mě Bucky nezachytil a nenazačil mi, ať zůstanu na místě.

„Slečno Starková, pane Barnesi. Pojďte sem, prosím,” zavolala nás Nova a aniž bych něco řekla, tak jsem se Buckymu vytrhla a šla za ní.

„Dobrý den, paní Prime. Těší mě, že Vás poznávám,” usměju se a vzápětí si s ní potřesu rukou. Zrovna se doloudal i Bucky a vzešlo z něj něco ve smyslu "Těší mě".

„Mě taky. Váše jméno je Cadenza Starková, že?” prohlédla si mě až moc pozorně od shora až dolů.

„Mám raději, když mi všichni říkají Cadence, když už,” zachovala jsem si správný postoj vůči výše postavené osobě. Nova přikývla a otočila se k různým hologramům.

„Kdo je to?" zeptala jsem se při pohledu na živé obrazce nějakého týpka u kamenů Nekonečna. Naskakovala mi z něj až husí kůže po rukou.

„Thanos. Ničitel světů a ten, co chce ovládnout všech šest kamenů, aby si podrobil celou galaxii a všechny zabil,” odpověděla mi Nova Prime s hraným úsněvem. Došlo mi, že to byl právě ten, koho jsem viděla ve snu. Volal mě, ale já mu odporovala. Co když jsem vyvolala největší zkázu pro galaxii?!

*Steve*

„Rok?!” vyhrkl Tony, jakmile jsme probrali určité věci ohledně přesunutí Cade do bezpečí. Jenže teď se Tony od Strange dozvěděl něco, o čem se mělo pomlčet a po chvilkové hádce těch dvou to z čaroděje vypadlo.

„Rok přece nebudeme nahánět Lokiho, aby Cade mohla být zase doma. Musí se to vyřešit okamžitě!” bouchl Stark pěstí do stolu, až se celý otřásl a všichni leknutím ucukli.

„Máš pravdu, Tony, ale kde ho chceš začít hledat? Nevíme co plánuje, nevíme jestli jde o armádu, ovládnutí světa nebo něčeho jiného. Nevíme vůbec nic,” vložil se do toho Clint, aby Starka trochu usměrnil od jeho výpadů.

Tonyho tím uzemnil a ten si radši zase sedl na svoje místo. Strange se radši dal na odchod a brzy zmizel úplně. Rozpustili jsme se s tím, že to pro dnešek stačí a rozprchli jsme se po základně.

V posledních dnech jsem v tělocvičně skoro nebyl, tak jsem se rozhodl jít tam. Byl jsem na sebe naštvaný, že jsem se nedokázal konečně po těch mnoha možnostech vymáčknout. Pak do toho skočila Anna a zase jsem o tu příležitost přišel.

Už převlečený jsem šel dělat všechno, co by mi odvedlo myšlenky jinam a hlavně ze sebe vybít tu zlost. Celé cvičení jsem zakončil u pytle, u kterého mi to nešlo tolik, jako předtím.

Vždy jsem potřeboval ze sebe něco dostat, ale teď? Cítil jsem se bez Cade sám. Tak prázdný a bezcenný. Nedokázal jsem žít pro někoho jinýho, než je ona. Byla pro mě všechno.

„Zkuste si představit, že ten pytel je Loki. Třeba Vám to půjde líp,” řekla nějaká žena, pozorující mě od vchodu do tělocvičny. Krátkovlasá bruneta. V saku a upravená.

Zkusil jsem si to představit a pytel se za pár sekund nacházel na protější zdi s rozsypaným pískem po zemi.

„Kdo jste?” koukl jsem se na ni a zároveň si sundaval látku z rukou, co mě chránila při úderech do pytle.

„Hope Van Dyneová,” představila se a šla za mnou. Mezitím jsem látku z rukou uklidil do svojí skříňky, co jsme tam měli zařízené.

„Steve Rogers,” potřásl jsem si s ní rukou, protože mi došlo, o koho šlo. To ona trénovala Scotta Langa na Ant-Mana spolu s jejím otcem Hankem Pymem.

„Vím kdo jste. Jelikož jste vůdce Avengers, ráda bych s Vámi uzavřela dohodu,” řekla vážným hlasem. Naznačil jsem jí, ať počká a mezitím jsem se šel osprchovat a převléct. Počkala na mě na chodbě a po té jsme se rozešli ke kancelářím.

„Jakou dohodu,” podíval jsem se po ženě a zastavili jsme se pár metrů od kanceláře Furyho.

„Vlastním oblek Wasp a jsem ochotná ho použít k zadržení Lokiho,” odpověděla mi s naprostým klidem a upřeně se na mě dívala. Krátce jsem souhlasně přikývl a pak se podíval po procházejících agentech SHIELDu, na které jsem kývl na pozdrav.

„Je Vám jasné, do čeho se dostanete, jakmile se zapojíte do této mise,” už jsem další agenty ignoroval, když mě zdravili.

„Když by něco nastalo, mohu promluvit s ministrem vnitra a získat tak čas. Pokud mě vezmete dočasně do týmu, získáte i nové možnosti včetně Pymovi technologie a mikročástic pro použití obleků Wasp a Ant-Mana, co má Scott Lang.”

„O tom si budete muset promluvit s ředitelem SHIELDu. Tady moje pravomoce bohužel nedosáhnou,” jemně jsem ji odmítl a naznačil ji, ať jde do dveří s Furyho jménem.

„Dobře, uvidíme se později,” přikývla a šla ke dveřím. Já se mezitím dal k odchodu a brzy se potkal s Mariou. Ta mi už hlásila všechna možná místa, kam Loki poslal své poskoky, aby způsobili chaos.

„L.A., Vídeň, Praha, Sokovie, Rio a Oslo. Zde byla aktivita Lokiho obrů potvrzena před dvanácti hodinami,” ukázala mi tablet, na němž byly nahrány záznamy z určitých míst. Spousta zraněných nevinných lidí a někdo i zemřel.

„Dobře, co tam máme dál?” raději jsem jí tablet vrátil, protože se mi dělalo z toho špatně. Křik a pláč těch lidí mě dováděl k šílenství.

„Pár výjezdů po dobu tří dní. Týmy budou zhruba po třech až čtyřech hrdinech a každý tým bude mít danou lokaci. Nejde o Hydru, ale o nadpozemské jevy,” upozornila mě agentka Hillová důrazně.

„Jo…jako můj návrat do světa po sedmdesáti letech v ledu,” povzdechl jsem si a zavzpomínal na chvíli, kdy za mnou přišel Fury s tím, abych pomohl získat Tesseract zpět.

„Teď jde o víc než jen Chitaury. Máme na naší straně dobré lidi a ti nám pomůžou válku s vesmírem vyhrát,” položila mi ruku na rameno a pousmála se. Maria nám pomohla už v mnoha chvílích.

Přikývl jsem, úsměv jí opětoval a vešel do centrály, kde většina posedávala a něco řešila. Neposlouchal jsem je a šel za Natashou, co se zrovna o něčem bavila s Brucem.

„Nat?” oslovil jsem ji, abych na sebe upozornil a oba dva se na mě ihned podívali.

„Ano, Steve, co se děje?” šla blíž ke mně a Bruce mezitím někam odešel.

„Chci, abys v příštích dnech vedla svůj menší samostatný tým v počtu čtyř lidí,” Natasha přikývla a hned na to se zatvářila ustaraně.

„Schází ti Cade?” všimla si mého skleslého výrazu. Byl jsem spíš i unavený, ale měl jsem o ni strach. V tom měla pravdu.

„Jen jsem na sebe naštvanej, že jsem se před Cade už po několikátý nedokázal vymáčknout. Tak jako v Londýně,” svěřil jsem se a Natashe se zatajil dech.

„Ty…ty jí chceš požádat o ruku?” vyhrkla a já jí naznačil, ať je potichu. Nemuseli to vědět všichni.

„Známe se pět let. Myslím, že už na to přišel čas,” usmál jsem se a Natasha mě poklepala po rameni též s úsměvem.

„A slib mi, že jestli se vám někdy narodí holčička, musí se jmenovat "Natasha",” zasmála se a já se zasmál s ní. Neotravovala s tím poprvé a já jí to taky už sliboval.

„Kapitáne Rogersi,” oslovil mě nějaký mužský hlas. Otočil jsem se a uviděl vedle Jane Fosterové profesora Selviga. Ten, co umí zkoumat nadpozemské jevy a zabývá se tím jako Jane.

„Profesore,” podal jsem si s ním ruku, abychom se pozdravili. Znal jsem ho od doby, co se sjednotili Avengers. Nedobrovolně pomáhal Lokimu tak jako Clint.

„Rád bych pomohl v hledání Lokiho,” nabídl se a pustil moji ruku. Zrovna vešel i Thor, kterej při pohledu na něj ztuhl.

„Eriku?” „Thore?” ozvalo se z obou stran najednou a oba se tvářili překvapeně, že vidí toho druhého. Když k sobě přišli, poplácali se po rameni a Jane se přidala k nim.

„Kolik týmů bude?” zeptala se Tasha za mými zády a odtrhl jsem pozornost od těch tří přede mnou.

„Přibližně pět až šest. Podle počtu lidí,” odpověděl jsem jí a společně jsme začali řešit rozdělení určitých týmů.

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro