konečný počet slov: [ 49.766 ]
období psaní: [ 26. červenec 24' - 23. srpen 24' ]
příběh psán jako pokračování LUNA:/KONSTRUKT

∞∞∞

Díla, která mě inspirovala:

» Icehenge [Kim S. Robinson]
» Spát v moři hvězd [Christopher Paolini]
» Médium [William Gibson]
» anime Eighty Six

Knihy, díky kterým jsem nalezla směr:

» Jurský park [Michael Crichton]
» Zhroucený čas [Blake Crouch]

Skladba užitá jako reference pro Uranovu hibernaci:

» Disappear [Starset]

.
∞
.

Během psaní jsem se musela smát. Obvykle si totiž nepíšu žádné osnovy, jsem čistokrevný pisálek typu Zahradník, který zkrátka očekává, co se s další kapitolou stane.

Ve sci-fi jde zejména o rafinovanost a promyšlenost, nicméně tady jsem spotřebovala jsem jeden arch A5 papíru. Zbytek se psal sám, aniž bych potřebovala mít nutně na paměti symboliku nul, šestičíslí, Hyacintu, rodinných mott,...

A když jsem se zpětně ohlížela do příběhu, náhodně jsem se pozastavila nad nějakou pasáží a zrovna ona mi přihrála do karet. Jako by se mnou komunikoval Vesmír a dával mi znamení. A vše, o čem jsem psala - aniž bych věděla, o čem píšu - nakonec našlo svou odpověď.

Nic jsem nepromýšlela dopředu. Zkrátka nic. O to fantastičtější se mi psaní tohoto díla zdálo. Protože naplno za mě pracovala vystříbřená intuice, když jsem datlíkovala do klávesnice na telefonu, nevnímala jsem absolutně nic.

Hudba, cigareta, káva, psaní do půlnoci a Příběh.

To byl můj přítomný okamžik.

O Nině a jejím osudu jsem neměla žádnou představu. Věděla jsem jen, že bude žít, ale obrovsky mě šokovalo, že se chce svého života vzdát, aby nebyl Uranus sám - protože kdo rozuměl samotě víc než Nina. Oplakala jsem to, protože to najednou dávalo takový smysl - vždyť od samého začátku neměla Nina tisíc důvodů k žití, neboť několik set let pouze přežívala.

A díky Uranovi směr své existence našla.

Stëre mentálně dospěl a já jsem na něj hrdá. Tři sta let neznamená, že jste v kosmu okamžitě považován za dospělého a vyspělého. Musíte dosáhnout jistého vědomí a uvědomění, abyste se vyvinuli.

Stëre žil jen jako voják. Ale pochopil, že není jen jím - že obětovat se armádě není odpověď na všechno.

Děkuji za zjevení postav, které jsem nikdy neměla v plánu. Třeba Erikk Stephen (který se zjevil už v LUNĚ), David Ädelsten, dokonce ani June Brausewetter nebyla v plánu (a to otevírá příběh, že?)! A Anna, ta se v průběhu psaní také ukázala zničehonic.

A nakonec každá z postav posloužila jako skvělý odrazový můstek k uvědomění si jádru věci.

Stejně jako osobnosti, zmínky postav, které jsou inspirované skutečnými odborníky a průzkumníky vesmíru.

Děkuji hvězdám, oblohám a planetám, že mi dovolily nahlédnout pod povrch.

Děkuji Olivii a Stëreovi za to, že se v mé mysli vůbec zrodili.

[24. srpen 24']
adís okami