Smrt je jediným osvobozením. Od vězení. Od nesmrtelnosti.

„Stëre?"

Měl radost, že ji vidí. Holoobraz se zamihotal, ale její signál se zdál stabilní.

„Počkej, čočka je staršího data... teď bys mě měl vidět dobře."

„Je to lepší."

„Voláš ze svého osobního volna?" zeptala se Olivia.

„Tak nějak."

Olivia se před dvěma sty lety oddělila od armády a operuje na soukromé výzkumné lodi. Skrze dálkové navigování vedla autonomní roboty, kteří hodlali prozkoumat galaktické mlhy. Zpočátku měl Stëre o sestru obavu. Měl jí totiž vždy poblíž – a nyní se nacházela tak daleko.

A snění se nevzdala. Jakmile Karmienu Ädelsten zavřeli na neurčitou planetu, E. M. snící dívce nabídl odstranění lebečních rušiček snů. Olivia dlouho přemýšlela – a nakonec se rozhodla, že nabídku přijme. Nacházela se sice pod kontrolou jednotky NEURODREAMsystem, ale díky tomu zvládala své sny ovládat do té míry, až přestala mít strach, že někomu ublíží.

Dokonce... na palubě, na níž se plavila do neznáma, si její schopnosti snění oblíbili. Olivia z toho byla nadšená – a když Stëre spatřil po neskonale dlouhé době na její tváři úsměv, uvědomil si, že tuto svobodu by jí nikdy nemohl dát. Její tým operoval pod Soustavou podporovanou agenturou či korporací, která se vzdalovala od známé Mléčné dráhy. O návratu se nemluví. Olivia se možná ani nikdy vrátit netoužila.

Protože tvořila konstrukty. Snila o Měsíci, s Měsícem, mezi planetami a s planetami. Tvořila virtuální reality, aby zrekonstruovala povědomí o galaxiích a mohla tak tým lépe připravit na následující odkazy a objevy. Kapitánem lodi byl jeden z nejdéle žijících. Wilhelm Benjamin.

Když o něm Stëre zaslechl, měl chuť toho chlapa zabít.

Ve skutečnosti se podle Olivie jednalo o ambiciózního člověka s ještě ambicióznějšími plány. Logik, filosofický matematik, cestovatel, výzkumník a podporovatel vysněných konstruktů.

Doslova to, co by se k Olivii hodilo. A to Stërea zpočátku vytáčelo. Teď ne. Teď možná. Teď... sakra a dvakrát ano.

Stëre se ale nyní zdál jako nepřítomen. Obličej měl zešedlý, na lících strniště, vlasy upravené, ale ne symetricky. Olivia svého bratra znala, takže poznala hned, že není ve své kůži.

Zjemnila svůj tón: „Můžu ti pomoct?"

Stëre kývl. „Zmiňovala ses, že jsi vytvořila konstrukt, jehož licenci si původně měla odkoupit lékařská agentura. Ale nevyšlo to. Máš ho v záloze?"

„Ano." Olivia pozvedla jedno obočí. Opřela se o vozíček a ruce položila na podpěrky. „Pošlu ti ho. A Stëre... nebudu se ptát. Teď ne, protože vidím, že není správná doba."

Stëre trhl bradou. Možná jako souhlas, možná jako poděkování.

„Vysvětlení nepotřebuji. A neměj strach. Licence dávno vypršela. Posílám ti originál, takže kopii můžeš udělat jen ty."

„Děkuji, Oliv."

Olivia se usmála. Protože důvod pro úsměv nalezla – protože ho předtím obětovala matce. Karmiene zmizela z jejich životů a Olivia může svobodně žít a snít.