Důvěřujte jí, neboť jí věřím já.

A pro důvěru si nejde člověk daleko. Někdy se střetnete s někým, u něhož máte pocit, že mu můžete říct cokoliv – a neodsoudí vás. Tak jako se kdysi člověk cítil sám a promlouval ke hvězdám z povrchu Země. Promlouvání k bezesné noci, vzdáleným inteligencím, nejvzdálenějším planetám, Měsíci.

„Máte představu, proč se Uran uzavírá, profesorko?"

Hypotetička sledovala dvě obrazovky najednou. Nyní se ale podívala na tu, na níž probíhal hovor.

„Mluvila jsem s doktorem Wørgem a doktorkou Quart. Předpokládám ale, že parametry náhlých změn jsou jen vedlejší produkt. Dávalo by to smysl, protože když vezmeme v úvahu, jak dlouho tato situace přetrvává a nic se neděje..."

June souhlasila. Trvalo to příliš dlouho. Zenus v podobné situaci dvanáct hodin po zjištění změn vybouchl. Téma Uran trvalo už více jak dvanáct hodin.

„Kdyby se dělo něco vážného, co by se dotýkalo kosmosystému, reakce by byly rychlejší. Určitě bychom byli i rychlejší v pochopení mechanismů, a měli bychom další důkazy. Ale zastavilo se to na samém začátku. Nyní devět hodin sleduji tlukot Neptunova planetárního nitra a ani on se k situaci nijak nevyjadřuje, nereaguje na dvojníkovo chování. Arthurian Ramel z Merkuru kdysi přišel s hypotézou, že co my vnímáme jako ‚synchronizované dvojníky', tak planetární soustava se chová jako „nepropojené jednotky'. Čili nejsou si vzájemně přitahované/vzájemně sdílené a jsou samostatnými pány. V případě modrých obrů se tedy přikláním k tomu, že Neptun nám v pozorování nepomůže ani nenapoví."

„Dobře." June se lehce, z důsledku přemýšlení, dotkla nosu. „Máte nápad, co se tedy s Uranem děje?"

„Vzhledem k jeho stáří bych se nedivila, kdyby se chtěl sámzničit a obnovit svou hmotnou schránku jako učinil Starý Měsíc. Berme v potaz, že z hlediska Uranova umístění, kdy stojí na samém konci planetárního prostoru soustavy, může tuto jednotku táhnout principem provazu. Čím víc táhnete, tím více vás to unaví. To je jedna z možností. Druhá: Uran se nachází nejdál od Slunce, sám o sobě se teplotně pohybuje v minusech. Může skomírat kvůli nedostatku energie, a to i přestože je Slunce energeticky aktivnější. To vše můžeme vyvodit za pomoci tabulek, grafů a výpočtů. Pak tady je záležitost faktu: planetární jádro, inteligence, duše."

„Synchronizace," řekla June.

„Ano, jedna ze dvou variant. Ale může se také ‚bouřit' Vesmíru."

Silver Braūn věděla o synchronizaci a synchronizátorech. Jména těch, kteří se propojili s planetami, jsou tajné. Výjimku však tvoří rodinní příslušníci, nejdůvěryhodnější osoby a další synchronizátoři.

Braūn patřila k důvěryhodnosti Olivie Ädelsten, jež byla dosud spojená se starým Měsícem, Monatlichem. Díky Silver Braūn se June dostala k Olivii.

„Víte, June, že každá planeta uléhá do hibernace?"

June smýkla pohledem. „Cože?"

Za profesorkou Silver Braūn se kvůli ventilátoru, namířeným na její hlavu, kolébaly pozemské bílofialové orchideje. Profesorka hryzala okraj dotykové tužky. Pravděpodobně technika, která napomáhala lepšímu myšlení – což to samé se říkalo i o chůzi.

„D. B.," zamumlala Silver.

Ve vědeckém a filosofickém oboru se používaly zkratky pro pojmenování osobností. Zároveň zkratky sloužily jako lepší paměťový můstek, který díky jednotlivému písmenu nebo vnitřní melodii písmen získal lepší spojitosti v rámci témat/tázání. Na podobném principu byla založena periodická tabulka prvků.

D. B. Na první dobrou neměla June o této osobnosti žádné ponětí. Ani netušila, v jaké spojitosti zkratku jména propojit.

Silver si toho všimla. Nebo se jí oči rozzářily jen díky tomu, že si vzpomněla. „Zúčastnila jsem se přednášek o historii pozemského umění. Přednášející cílili zejména na neurčité motivy kultur, ale jeden muž odprezentoval název písně a jejího interpreta, jenže tomu nepřikládal žádný vyšší význam. Teď to ale dává smysl. Zapsala jsem si to... do digitálního deníku. Hned jsem si v hlavě vytvořila zkratku, ale nepřidala jsem si k ní téma, zapomněla jsem tudíž lehce. Dustin Bates. To je on. Když si tu hudbu pustíte a přeložíte, zprvu se zdá, že se píseň věnuje nešťastné lásce. Jmenuje se ‚Disappear'. Automaticky jsem si udělala poznámky.

Pravda je taková, že pomalu umírám

Teď mě volá ozvěna

Útržek vzpomínky

Prázdnota, ale pořád vidím stín

Periferním viděním jsem zahlédl někoho, koho bych měl znát

Nedokážu říct, jestli jsi tu někdy vůbec byla

Jako bych byl lapen v cizí dimenzi

Ale jako duch po tvém boku se vytrácím

Zkusil jsem všechno, ale zbytečně

Existuje ještě jeden další svět a tím jsme bývali my dva

Vypařím se

Zmizím beze stopy

Z radaru, propadnu se do země

Mizím, mizím

Tohle jsou verše, které mě zaujaly. Uvedlo mě to v názor, že spící planety jsou ve skutečnosti planety, které se leknou samy sebe."

Píseň není o nešťastné lásce. Je to o pohledu do zrcadla. Zrcadlení.

June marně hledala svůj dech. Dychtivě požádala: „Pokračujte."

„My jsme se s nástupem zrcadel naučili připravit, že potkáme svůj odraz. Ale planety? Vesmír, jež nezná časové jednotky, rychlosti, objemy, obsahy? Dva světy. Já. Zrcadlení. Z radaru, propadnu se do země. A ze Země pochází ta skladba. Další zajímavostí je, že ta skladba má pět minut a pětapadesát sekund. A teplota Uranu nyní pořád padá... má aktuálně -507 stupňů. Když si to převedeme na samý počátek kolonizace... umožnili jsme dalším planetám, aby pohlédly do zrcadla tím, že se zsynchronizovaly s námi. Jediný Mars spatřil své Já ještě v době, kdy E. M. žil na Zemi. Pojmenování něčeho, tedy oblohy, je také zrcadlový syndrom. Poznání sám sebe, uvědomění si sám sebe. Reflektování."

{Zrcadlení. Mocný nástroj pro reflektování energií, ale i pro odrážení lidského počínání.}

Vámi pojmenovaný LTT je reflektorem. Nikdy se mu nelíbilo, jak jste ho pojmenovali. Chcete vědět proč? Protože planetky, stejně jako děti, mají vlastní sociální životosprávu. Mají mentální omezení. Zrcadlo nikdy nedospělo, ale já s ním dokážu mluvit, protože jsem se rozhodl nedospět – a stát se dítětem, které si Zrcadlo vyhledalo, aby nebylo samo. Nikdo, ani ono samotné, nechce zůstat sám v prostorech bez hranic.

„Planety odjakživa žily samotářským životem."

„A lidskou kolonizací se jim otevřely nové možnosti. Dostaly jména a názvy. Získaly možnost se na někoho napojit – na potenciálně podobného jim. Když spatříte dvojníka, vaše první myšlenka: jako bych se dívala do svého odrazu. Ale zjevně ne každá planeta je připravena pohlédnout na své Já, když se zrodily jen, aby kolektivně budovaly a udržovaly vesmírný řád."

„Tak proč nám Phaeton dovolila, abychom pojmenovali planety po bozích?" June si vytáhla tablet. Začala hledat první zmínky o hypotetické planetě Phaeton. Zasahovalo to do hodně dávné minulosti.

„Dali nám víru," řekla Silver. „A víra nás dostala do kosmu. To vypadá na účel. A znaky, které od dob kolonizace a zkoumání dostáváme, mají vždy svůj význam. Uranus. Bůh nebe. Ve starozemské astrologii archetyp Uran reprezentoval originalitu, inovaci, svobodu a nezávislost. Také šílenství. Anebo ‚obrácení života naruby'. Takže jakmile se dostane Uran na -555 stupňů, stane se něco, co nikdo nebude čekat."

„Jak tomu zabráníme?"

„Copak jsme někdy měli tu moc zabránit Universu, aby činil dle svého? My máme jen technologii, která nás upozorní na změny, a máme logické vědomosti, které analyzují, co se asi stane. Ale každá kosmická oběť vyprojektovala novodobý poklad, ačkoliv se to ze začátku tvářilo jako katastrofa. Otázka je, co dostaneme, až Uran zmizí."

June pracovala hlava na plné obrátky.

„Je tu kandidát synchronizace, Silver. Ale není to moc úspěšné, alespoň co vím. To, to se potenciálnímu zobrazilo, nedává smysl."

Silver se na displeji zakousla do hlavičky tužky. „Král nebes. Inovace. Originalita. Když se díváte dolů, znamená to nahoru. Když doleva, tak doprava. Když ano, tak ne. Nic nedává v případě Inteligencí smysl. Opravdu je to skutečné, June? Není to jen předobraz Uranova šílenství? Na planety pohlížíme už sedm set let jako na živé tvory, bytosti, které mají svou ‚mírumilovnou' mysl, ale co když něco myslí zákeřně? Pluto. Zenus. Tylos. Černé díry. Co když se na to díváme moc pozitivně? Přece jen... Neptunova slova před šedesáti šesti lety..."

„Šedesáti sedmi," opravila June.

„Ne," zavrtěla hlavou Silver Braūn. „Šedesát šest. Špatný záznam. Šlo o rok, který měl nultý den, proto se počítá špatně."

June ztuhla. Nultý den? Nehodlala se ale ptát. Rozhodující bylo, že šedesát šest. Přece jen Silver Braūn přišla s teorií, že ten rok souvisel s tím, že se Neptun napojil na satelit.

„Zkrátka nás Neptun upozornil na to, abychom nepátrali. Jaká byla hesla jeho zprávy?"

„Král hvězd. Posvátná mlha. Nemáme právo."

Šlo spatřit, že Silver dotykovou tužkou zapisovala do tabletu. Po dopsání náčrtek ukázala kameře. Hesla propojovaly zakulacené čáry, načež celek vytvořil dojem elipsy.

June Brausewetter přivřela víčka. „Když to spojíme, výsledek je pořád stejný."

„Zkuste si to přečíst pozpátku, June. Nemáme právo poznat/spatřit posvátnou mlhu a Krále hvězd."

Přesná Neptunova parafráze: Nemáte právo se posvátné mlhy dotknout, neboť jde o nádech a výdech samotného Krále hvězd.

„Asi nerozumím," zavrtěla hlavou June. „Jak to myslíte? Výsledek znění se přece nezměnil."

„Tentýž muž, který přednášel o pozemském umění, nám řekl: ‚Podívejte se na prohlášení planetárních Inteligencí z druhé strany, protože už pozemští astrologové při manifestaci svým klientům vštěpovali do hlavy, že vesmír nezná ne. Čili nezná negativum či zápor.'"

[Ne]Máte právo se posvátné mlhy dotknout, neboť jde o nádech a výdech samotného Krále hvězd.

Opačno. Zrcadlo. Dolů–nahoru. Doleva–doprava. Zlo–dobro. Lež–pravda.

„Zmýlila jsem se, když jsem prohlásila, že se jedná o Neptunovu nevraživost. Jsem pesimitka od zániku Země a její kultury." Silver se odmlčela. „A budoucím výzkumníkům radím, aby se na věci dívali z různých úhlů. A sama jsem prohlásila takovou..."

Nedořekla to. Zato doktorku June napadla jiná otázka: „Profesorko Braūn... kdo byl ten přednášející?"

Silverino obočí se zavlnilo. „Moment." Litovala digitálními listy deníku. „Bjorn. Jmenoval se Bjorn E. Koolstag. Zrovna dnes přednáší online na Ceres."

Bjorn?

June Brausewetter se zastavilo zničehonic srdce.

Bjorn

Kolstaag, staré norské jméno

Sběratel

Lovec starých informací

Praktický (nenápadný) hypotetik

Jeden z nejchytřejších

Jeden. Z. Dalších. Nejstarších.

A... najednou to dávalo smysl. Takový smysl. Kdo v dnešní společnosti odkazuje na starou pozemskou kulturu jako zásadní fakt k nalézání důležitých znaků? A navíc tento muž nepatřil k žádné vědecké agentuře, neměl rodinu a cestoval po vesmíru jako tichý badatel. Ano, existovalo tolik takových lidí – samotářů, kteří se odevzdali záhadám Kosma.

Ale kdo z těch lidí nesl jméno Bjorn?

„Vy ho znáte," vytušila Silver Braūn.

June bezduše přikyvovala. „Zná ho málo lidí, ale osobně ho zná převelice vzácně málo lidí. On..."

June si přitiskla dlaň na ústa. Skoro zavřela nad tím uvědoměním oči. Tichá radost-bolest-nostalgie.

Oddělen od rodiny, ale stále její součástí. Přejmenován, aby zůstal skrytý a nenápadný. Ovšem nepatřil na seznam nejdéle žijících, protože nikdo o něm nic neví.

Proboha. Děkuji bohům za ty dary. Panebože.

Skutečný Nomád.

Zanechal si své prostřední jméno v písmenové zkratce, aby ho našel jeden jediný přeživší. Jenže on nevěděl, že ona zjevně neměla přístup k veřejným informacím.

Bjorn Engel Koolstag.

Panebože.

„Mohu vám pomoct, doktorko?"

June násilím vyhledala dech. „Až... až skončí přednášku, prosím, kontaktujte ho. Přepojte ho na můj soukromý kanál. Já... pod mým jménem. Prosím, profesorko Braūn. Budu vám moc vděčná."

Silver okamžitě přikývla. Začala prsty levitovat nad digitální klávesnicí, ale June neviděla, co píše. „Víte, doktorko." Ve tváři měla upřený a soustředěný výraz. „Jednou mi Olivia Ädelsten řekla, že vytvořím nový svět. Ale já s ní nemohu v aktuálním okamžiku souhlasit. To planety vytvoří nový svět a nezáleží, pokud u toho budou lidé stát. Zkrátka se »děje«, protože řádová deformace patří ke fraktálu bytí a existence."