„Já ti říkám, že Henryho ten šmejdský had uštknul, Stëre."

Isaak pochodoval z jedné strany na druhou a nedokázal se uklidnit. Terénní šedé boty byly těžké, jejich zvuk se odrážel ode zdí. Vypouštěl vztek pohybem.

„Vraťme se zpátky, Isaaku. Jak se Henry zjistil, že Lee něco spáchal?"

„Lee je dobrák. Pokaždé s jednotkami tráví čas v halách, jídelně, garážích. Je všude, aby byl součástí skupiny – a skupina ho obdivuje, jeho přítomnosti si váží. Co se stane s dobrákem, kterej něco proved?!"

Začne vykazovat známky nervozity a nejistoty.

Stëre si mnul bradu. „A Henry je všímavý..."

„Protože má rodinu, Stëre. Lidi s fungující rodinnou strukturou si všímají zlých úmyslů, aby ji ochránil. Henry jednou bude kapitán – a už teď si všímá kolektivní nálady. A každý moc dobře ví, že Lee je zdatný v programátorství."

Stëre zvedl hlavu. „Má rodinu. Isaaku. Rodinu."

Isaak se prudce zastavil. Celý zbledl. Masíroval si čelo. „Ten zkurvysyn!"

A než stačil Stëre mrknout, Isaak jedním zuřivým kopem roztříštil transparentní zvukotěsný panel.

Taková analýza by na nadvelitele Zaka seděla. Vždy číhal z rohů místností, vybral si tu nejchytřejší kořist a s ještě větší chytrostí zaútočil. Žádné násilí fyzické, ale psychické. Byl skvělým stratégem, ale žádným bojovníkem.

A protože Hanuer Falke Zak Stërea nemohl ani cítit, dávalo by vše smysl.

„Jak se to ale dozvěděl?" Isaak na Stërea hodil tázavým pohledem. Ädelsten dodal: „Falke."

„Henryho kolega, pilot Sitt, pořád žvaní o poručíkově bratrovi. Zmínil se, že operuje z Pluta."

„Pluto," zamumlal Stëre Ädelsten.

„Henry ale nikdy nic nesdělí."

„Protože je komunikace z Pluta omezená."

„Jednou za čtrnáct dní se mohou rodinám ozvat." Isaak se pořád mračil.

„Ale Henryho bratr ne. To znamená, že stojí na vysoké pozici nebo je správce anonymních sítí."

Stëre nahlédl do soukromého systému. „Nemám žádné zprávy od administrátorů. Pokud by si všimli Leeho stop, dali by oběma nadvelitelům..."

Isaak se zle zašklebil. „Jo? Anebo dali vědět jen Kreténovi?"

„To nic nevysvětluje. Proč by..."

Zak Leeho dostal. A Lee byl schopný programátor. Rozuměl systémům. Rozuměl zprávám, adresám, kanálům.

„Nic mi nepřišlo, protože Lee se postaral, abych se nic nedozvěděl."

„To vzešlo určitě z Falkeho hlavy. Aby tě dostal – nepřipraveného."

Falke věděl, že Stëre podnikl něco za zády armády. A hodlal toho využít těsně předtím, než se zapojí do ponoru s Ninou Volk Engel.

„Takže se vážně Lee naboural, přesně jaks říkal," zavrčel kapitán. „Proč? Proč to neřekl? Proč za sebou nechal stopy?"

„Protože to možná nešlo jinak," namítl Stëre. „Pokud se naboural do systému, do kterého nemá přístup, udělal vše proto, aby měl cestu čistou. Ale zjevně je ten nadsystém, do něhož se dostal, mnohem zabezpečenější. Aniž by si toho byl vědom, zůstala digitální historie. Nevíme, jak systém funguje."

„Víme," zabručel Isaak.

„Ty se nedostaneš s tvou pozicí na můj systémový sektor. Jde tu o postavení uživatelů. Té nejvyšší síti se říká nadsystém. Každý máme jiné pravomoce. Určitě existuje další vyšší síť, silnější než nadsystém, do které se dostane leda tak Velitelství."

„Není to najednou logické?" uchechtl se Isaak.

Stëre se zamračil.

„Říkal jsi, že profil té navigátorky nevlastní žádné detailní údaje ani fotografii. Takže se Lee opravdu cracknul, aby ti vyšel vstříc."

Ve Stëreovi by se krve nedořezal. To je... proboha.

„Takový jsem vzor?"

„Přestaň," vyštěkl Isaak. „Ještě ty mě dneska ser. Jsi velitel hodný závisti – a to právě nutí Kreténa, aby ti šlapal na paty. Ty se ale nenecháš, Stëre. Jsi chytřejší než on. Teď se pěkně zklidníš a vstoupíš do kokpitu. Napojíš se na tu ženskou a svedeš to, aby Velitelství přehodnotilo absenci vyšších důstojníků v terénu. To je to, co chceš. Proto jsi na náš práh dotáhl Temnou energii, zatraceně. Nejsem takový debil, abych si toho nevšiml, Stëre. Těžitelný nekonečný zdroj, který tvoří samotné kosmo. Silnější pohon než solární. Vyšší rychlost, rychlejší akce – a možná teleportace za pomoci reflexních černých děr, variace LTT, že? Všechno pro armádu, nic pro tvou sobeckost."

Stërem zmítalo překvapení. Nečekal, že si o Temné energii něco Isaak přečte, když sotva měl tušení, co je Kuiperův pás.

Stëre se posadil. Byl unavený. Falkeho se snažil při jeho výstupech vždy ignorovat, nejlépe nevyjadřovat. Tohle ale bylo přes čáru.

Leeho zatáhl do problémů. Pokud to bude vyšetřovat armádní agentura, nejen Leeho postavení to ovlivní.

„Myslíš, že jde Falkemu o ovládání všech jednotek?"

„Tvých?" dovtípil se Isaak. „Určitě."

„Jaké má vůbec přednosti? Zvládl by to?"

„Co to máš za nápady, Stëre? Ty a myslet si, že někdo přebere tvou snahu a tvrdou práci?"

„Přemýšlej. Co má za přednosti? Čím vyniká? O mně ví každý, protože jsem patřil k elitní trojici ještě předtím než jsem se stal kapitánem. Ale Falke? Jakou má Falke vůbec pověst?"

Isaak se opřel o kovový sloup. Uvažoval. Žíla na krku se mu vzdouvala. „Nechce se mi o tom debilovi přemýšlet, Stëre. Jinak bych ho musel zabít."

„Chápu. Nech to být. Za trest napadení vyššího důstojníka budeš pět směn pomáhat desinfikovat kokpity."

Isaak vypleštil oči. „Ne. To si děláš–"

„To, že jsi můj přítel, neznamená, že dostaneš výhody. Jsi voják jako každý druhý. A voják, který napadne nadvelitele, dostane trest. Tak jednoduché to je, Isaaku." Stëreovi nepatrně škubal koutek, ale jinak se tvářil naprosto vážně.

„Ty hádě vychcané. A že prej tě velitelská funkce ničí. Jasně. Teď by tě měl někdo natáčet, ty zmetku."

Isaak pak dodal: „Sorry za ten panel. Měl jsem před očima červenou."

„Je to jen kus plastu, Isaaku."

∞

»Postarám se o to,« pravila June Brausewetter. »Pro tyto případy jsem do kyberprostoru vyslala příslušnou dokumentaci v podobě imunity, která vás ochrání před napadením agentur, nadveliteli.«

»Vztahuje se i na svědky či spolupracující?« otázal se v duchu Stëre. Oblékal si pilotní bundu a terénní uniformu bílé barvy. Na zádech se mihotal tištěný orel.

»Pokud mi uvedete jména, přidám je na seznam.« Odmlčela se. »Ale neví o Runě?«

Runa je kódovaná přesmyčka, kterou June vymyslela, aby nepoužívali název/titul Uran. Koneckonců to znělo jako něčí jméno. June si dokonce zjistila, kolik jmen se v Soustavě nachází a jakou důležitou roli sehrála v korporacích. Mohli mluvit o kosmické botaničce z Marsu, policejní mluvčí Jupiteru, gastro šéfce z Merkuru.

»Negativní,« vyslal Stëre.

»Dobře.« Evidentně si oddechla. »Nadveliteli, dlouho jsem přemýšlela o tom, proč jste se rozhodl učinit tuto akci? Tím myslím najít vhodného navigátora, který by vás dopravil do vesmírného prostoru.«

»Myslíte, že mám postranní záměry?«

»To ne. Můj vnitřní vědec mi říká, že nejde o náhodu, ale zní to tak neuvěřitelně, že se chytám i lucidnosti. Pokud si nepřejete sdílet svůj plán, pochopím to.«

Že by to, co Stëre podnikl, nebyla náhoda? Jako měla na mysli „osud"? Na ten nevěřil, protože na něj věřila matka, která z toho pojmu zmagořila a zničila nejeden život.

Kdyby vzal v úvahu, že by to byla pravda... musel by ho někdo ovládat, ne? Jenže tuto akci udržoval při životě několik let. Nikdo mu to nevtloukl. Začalo to Adlerem Stüfem – a ta tíha cílevědomé myšlenky gradovala do dneška.

»Lidé vidí armádu jako figurky,« začal Stëre, aby vysvětlil a lépe představil vojenskou strukturu. Nasazoval si límcový index. Jeden čudlík po druhém. Svítily jako pěst. »Figurky, které se řadí do jedné dokonalé roviny, protože Velitelství pravilo. Všichni si myslí, že posloucháme jen nadřízené a že osobní názor neznáme. Víceméně to pravda je. Jenže proto, aby se figurky chovaly správně, je zapotřebí pevné vedení, které se skládá z vícero velících dvojic. Dvojice vznikly, aby se projevily všechny kontrasty a nesrovnalosti daných úkonů. Jeden velitel myslí na figurku Planety, druhý na figurku Komety. Když si představíte rozhovor mezi těmito dvěma diametrálně odlišnými velitelskými názory, vyvstanou defekty, nevýhody, chyby, ztráty – ale naopak i výhody, nápady a úspěchy. Na základě tohoto rozhovoru se rozhodnou další dva velitelé, co se bude pro vojenské účely nejlepší. Vezmou si od Planety a Komety to, co pasuje vojenským stavům a komplexitě. Vystaví výsledky, plány, strategie, matematické teorie vzniku, chaosu a zániku. Teorie několika pravděpodobností v praxi. To všechno vznikne, když se do operací vloží alespoň pět párů velitelských dvojic.

Tohle lidé nevidí, tu nepředvídatelnou šablonu variačních úloh a plánů.«

Stëre přes digitální monitor zkontroloval, zda se límec synchronizoval s pilotním softwarem.

»Rozumím. Společnost zrcadlí předsudky a nedůvěru, protože nejsou součástí vojenské komunity.«

»Kdyby armádní společnost byla součástí Soustavy, čili by se Soustava skládala výhradně z federativního vojenství, pak by lidé chování a soudržnost a pravidla armády znala, protože by se jí řídila. To by vyvolalo strach z armády. Kontrola nad civilizací. Boje o moc. Manipulace lidí. Vzbouřenci a antiarmádní asociace. Ale lidé by nakonec princip chování a fungování armády pochopili.«

»Vy máte v plánu změnit univojsko, Ädelstene?«

»Jsem deviant, doktorko. Říkám to na rovinu. Ale nejsem ten, kdo plánuje vzpoury, já se tím systémem řídím. Sleduji ho, analyzuji chyby nejen lidí, ale i digitální síly. Sleduji vesmírné události na osídlených planetách, protože problémy se dotýkají všech kolonizátorů. A je zapotřebí je brát na vědomí, ne je ignorovat. A jedna důležitá věc, které jsem si v průběhu let tady všiml...«

June vyčkávala.

»Málo personálu pro řešení takových situací.«

U doktorky něco zašumělo. »To ale...«

»Ano, nikdo o tom neví. Nikdo si nevezme tabulky, nepožádá praktického matematika o výpočet lidí vzhledem k rizikovým, katastrofickým či rebelským situacím, a neřekne, že chybí. A protože jsou kritéria složitá, těžké zkoušky a hledání psychicky a fyzicky vhodných kandidátů, do armády se nedostane jen tak někdo.«

„Takže... chcete dokázat, že lidé ve vaší pozici jsou také schopni bojovat?«

Nejenže zda jsou schopni. Ale že nezapomněli. Že nemysleli jen na šplhání po uznáních a trofejích, aby se vyšplhali na vrchol řídícího řetězce. Aby se ukázalo, že i velící funkce skrývá osobní arzenál, který vyvolá reakce dominanty. Aby rebelové věděli, že nikdo není jmenován mocným jen tak. Aby panoval pořádek, aby se lidé cítili bezpečně.

Stëre spočinul očima na dveřích. Aniž by pohnul rty, v duchu vyslal: »Svým způsobem ano.«

»Rozhodl jste se tedy, aby svět viděl–«

»Aby armáda pochopila,« opravil doktorku ve vnitřním kanálu.

»Aby armáda pochopila... jenže co když velitelé, kteří stojí v této funkci, už nejsou schopni boje? Vyloučí je pro neschopnost. Počet armádní síly se tím pádem sníží.«

»Najdou se jiné kategorie, v nichž by našli uplatnění. Ale rozhodně už nebudou velitelé. Protože analýza a nový Program pochopí, že budou k ničemu. Že sloužili kvůli platu, historii, stereotypu, zakrnění, egoismu.«

»Zajímavý pohled na věc, nadveliteli Ädelstene. Nové vizuální mechanismy jsou pro budoucnost důležité. Budu na vás myslet.«

June Brausewetter si pomyslela: Má Davidův způsob myšlení. Nastavené hledí do nekonečných dálek. Obětavost pro lidstvo. Ale pak: kdo mu to vrátí? Co tím získá? Pokud to vyjde, půjde o pocit, že něco udělal pro ostatní nebo pro sebe?

Protože mladý Ädelsten, sotva se dostal do armády, byl vesmírnoznámý. Jeho úspěchy se dostaly do všech koutů, i tam, kde správně nefungoval signál. Patřil k Elitě pilotů a pro děti se stal hrdinou/vzorem.

June se usadila v letounu. Nalila si šálek syntetické kávy. Zapnula si masážní křeslo a pustila si relaxační alfa frekvence. Pro potěchu vědeckého ducha, jak by řekl David. Vědci (i jiní) byli na alfa frekvencích takřka závislí.

Takový tlak, uvažovala dál June. Kolik měl Stëre vůbec let? Kolem tří set? A v tomto věku počínal revoluční způsob, jak vylepšit definici spravedlnosti a rovnováhy dobrozla, zlodobra? Obzvlášť zajímavé. Lidé v tomto věku se ani nepokouší pokořit své největší sny. Asi protože se principu snění bojí. Radši si pustí elektricky navozené předvytvořené sny. A třikrát se ujistí, že mají dost generovaného kyslíku v bombách–

Pak si to June uvědomila.

[Strach]

Lidé žili v každodenním strachu a Stëre Ädelsten to spatřil – pochopil – nepřehlédl – vzal v potaz.

Jenže jak to bylo možné, když z genomu byl ›strach‹ vyřazen? Když jdou vymazat smutky, vzpomínky, radosti... proč se »strach« vrací?

Že by byl zakořeněn do biologického systému lidského druhu? Že by se neurobiochirurgicky odstranila pouze kořenová část, ale zbytek emoce si našel cestu, jak přežít a znovuzrodit se?

Anebo se zrodila jiná kategorie strachu? Něco, co se původním strachem nezvat nedá, ale má podobné vlastnosti? V těle se vytvořil nový emocionální materiál, protože lidé si našli způsob, jak se něčeho obávat? Představivost? Realita?

Každý člověk kolonizaci chápal špatně. Neznačilo to, že se lidé „mají přestat bát", ale že „se nemají přestat bát". Protože Vesmír byl nekonečný. A i přestože člověk žil dlouho, pořád existovaly systémy a galaxie, v nichž člověk neví, co žije / dýchá / pozoruje / vyčkává.

June zalapala po dechu. Jiná forma pochopení. Obrácená strana genomu. EMMovi přece nebylo vysvětleno, co se stane, až lidé přijmou nesmrtelnost. Ani Marsovský princ se nikdy neptal. Phaeton byla zapomenuta, protože lidstvo dosáhlo svého – dosáhlo věčného života – a už nemělo důvod se na Phaeton obrátit.

Najednou pochopila, jakou úlohu Stëre Ädelsten v této planetární koncepci sehrával.

Řekla si ale, že si to nechá pro sebe. Musela ještě popřemýšlet. Urovnat si myšlenky. Dát tomuto principu kognitivní funkce název. Rozvětvit to, tematicky seřadit, dát tomu smysluplnou formu, nahrát to...

Jupiter jednou June řekla: „Každá bytost má své Poslání, Junn. Na naší Obloze se nachází nespočet Hvězd a každá z nich náleží jednomu výjimečnému Člověku."

„A kdo je výjimečný člověk? Čím se charakterizuje?" chtěla vědět June.

Jupiter se snad >zasmála</>zachichotala<, jako by planeta nemohla uvěřit, že se na to inteligentní člověk zeptal. „Na tohle neexistuje odpověď, Má Junn. >Nespočet< přeci nelze spočítat, nemám pravdu?"

To, co člověk znal jako definici nebo hranici něčeho, pro Vesmír nemělo platnost. Počty a matematické výsledky jsou jen nástrojem pro zjednodušení životních cyklů, aby člověk mohl počítat s následky metamorfózní budoucnosti / vícero metamorfózními budoucnostmi.

Pochopila tedy jedno, sama si odpověděla na otázku.

Stëre Ädelsten se nachází na Obloze planet. Pravděpodobně společně s Ninou Volk Engel.

[dvojhvězdí]