Dvojčata vlastnila kolektivní vědomí postavené na frekvenčních impulsech. U nich by se dalo říct, že probíhalo „čtení myšlenek". Ovšem s kolonizací přišla i deformace některých orgánů a ústrojí, takže lidský druh musel nakonec něco obětovat.

Lidský druh a planetární vznik měli něco společného: dvojníky.

Otázka pokaždé stejná: který byl první?

Stëreův tryskáč zaparkoval do kolejnic a ty ho magneticky zamkly do gravitační subvence. Tíha gravitace se strojem klesla a kov zaskřípal.

Stëre se vydral z kokpitu, sundal si helmu a první, co udělal, tak se vyzvracel na podlahu. Hlava ho pořád svírala v kleštích.

Položil prst ke spánku a připojil se na komunikační kanál. Oči ho tlakem bolely a sotva viděl, kam šlape.

Potřeboval se napít (měl pocit, že ho hrdlo pálí). Ležet (měl pocit, že ho neudrží nohy). Spát (měl pocit, že neusne/že když zavře oči, už je neotevře).

Marně si vybavoval, co mu říkaly na praxích medikové. Jak reagovat. Čím sám sebe zmanipulovat.

Volk Engel, Volk Engel, Volk Engel. Zvedni to.

Vyšlapat schody bylo utrpením, ale myšlenka, že dosažením schodů se dostane do kuchyně, byla optimističtější, hlavní a cílová.

„No tak, Volk Engel," zachroptěl. V mrazícím boxu vylovil gelový led. Přiložil si ho na oranžové vlasy.

Zvracel ještě jednou, a to v obývacím prostoru. Hygienický robotický servis to uklidil.

„Volk Engel. Volk Engel." Stëre se posadil na židli, v dlani sáček s vodou a brčkem.

Co se to sakra stalo. Co to bylo za zjevy. Za myšlenky. Za obrazy. Za jazyk.

A zejména, co byla zač osoba, která seděla v kokpitu vedle něj přesně před šedesáti osmi minutami hvězdného času.

∞

Nina rozmlátila digitální zrcadlo v koupelně. Neviděla tam totiž sebe, ale ani oválného muže s holí. Ale ještě někoho. Jiného. Nového. Nepojmenovaného. Neexistujícího.

Že by šlo o vesmírné bludy? Slyšela o tom jako malá holka. Když se posádka dostala do pásu, kam nesměl člověk působit, vesmír zvolil metodu, která nejenže lidi z prostoru vyhnala – ale svedla je z trasy natolik, že se zbláznili. Halucinace. Falešné představy. Cizí hlasy. Myšlenky, které myšlenkami nebyly.

Byla to pouhá historka. Po tomto měla však Nina pocit, že si nikdo z rodiny legraci nedělal.

„Hlásí se Casanov."

Nedala mu pokyn k zapnutí. Nina se mračila, tentokrát vzteky. Hloubil do jejího nitra díru a vytvářel vulkán, jehož cílem bylo spálit všechny vzpomínky na uhel. Nořily se, všechny ty paměťové obrazy z minulosti.

V této chvíli naprosto nevyhovující.

„Mluv." Obvyklá sebekontrola by ta tam.

„Vesmírná pozorovací stanice Artwur zaregistrovala zpomalení rotační osy u plynného obra."

Mračení Ninina obočí neustávalo. Dokonce, kdyby mohla, zamračila by se zdaleka víc – nepochopením. Pot stékal po líci.

„Cože...?" otázala se šeptem v hrubém tónu.

„Podle dostupných a aktuálních informací se nejedná o žádný neuspokojivý jev. Prohlásila to mluvčí vědecké a technicko-výzkumné kosmické laboratoře na Jupiteru."

Nina se dívala do zrcadla; nebo alespoň na to, co z něj zbylo. Tisíc úlomků, tisíc Nin a tisíc jejích vytřeštěných svítivých očí.

„Proč mi to sděluješ? Jaký to má význam, pokud to neohrožuje sluneční soustavu?"

Ticho. „Měl jsem... vám to říct. Já... klid–čistámysl–třioči–královstvíhvězd–Uranus–Ariel–Oberon–dvacetsedmměsíců–spícíobr–spát–spát–hvězdospaní–"

Krucinál.

Nina se rozběhla do místnosti s technickým vybavením a elektronikou. Začala ťukat do všech sítí a vytrhla i kabel, která krmila základovou desku umělé inteligence. V hlavě měla jedno: Někdo mě cracknul.

„Jaký byl ponor, Traumhandler Null?"

Nina se ohlédla po drátu. Vytrhla špatný. Pomalu pohlédla na strop, v němž se skrývaly reproduktory pro umělou lodní inteligenci.

„Casanov," zašeptala, „zopakuj mi, cos říkal před půl minutou."

„V tu dobu jsem se nacházel v režimu spánku. Přesně jak jste mi poručila. Nyní reaguji na podnět vašeho probuzení z dálkového ponoru."

Dálkový ponor? Povzdechla si, až příliš nahlas. „S jakým uživatelem, Casanov?"

Řekl jméno, které neznala. A když ho projela vyhledávacím softwarem, nikdo s takovým jménem ani neexistoval.

Moc věcí a ona to nechápala, ačkoliv se sama titulovala jako chaotik.

Takže vše je jen v mé hlavě, pomyslela si. Utřela si pot z čela a krku. Přes soukromou databázi zkontrolovala zdravotní stav nadvelitele Stërea Ädelstena. V normě.

Díky bohu.

Zjistila, že od něj měla sedm zmeškaných volání. Ozvala se mu, bez obrazu, jen se zvukem.

„Říkala jsem vám, ať se odpojíte."

„Všechno dopadlo v pořádku, Volk Engel."

Zavrčela. „Abyste si nemyslel. Je mi jedno, co se vám stane. Bylo mi to naprosto ukradené i předtím."

„Na nikoho vinu nesvádím, Traumhandler." Zněl unaveně.

„Jen mi vysvětlete jednu věc. Co přesně se skrývá za těmi vidinami."

Nina se opřela do masážního křesla. Mozku dopřála alfa frekvence. Postupně se jí snižoval tlak, jenže migréna neustávala.

„Nemám tušení, Ädelstene."

„Ale já mám."

Nina zkoprněla. Hleděla na záznam hovoru. Ta slova nevyšla z úst... nadvelitele.

„Můžete zapnout obraz, Nino?" ozval se ženský hlas.

„Rozhodně ne."

Povzdech. „Dobře. Nezačala jsem správně. Omlouvám se. Jmenuji se doktorka June Brausewetter. Právě teď sedím naproti nadvelitele a pilota Stërea Ädelstena." Obraz se zableskl a na displeji se objevila ženská tvář upravené plastické modelky.

Nina přivřela víčka. June Brausewetter. Sestra prezidenta Hanse Brausewettera I. Doktorka, pozorovatelka a vedoucí hypotetického oddělení pro potvrzení teorií a důkazů z hlediska planetárních výzkumů. Hlavní laborantka a vedoucí hlavní vesmírné laboratoře–

Podle dostupných a aktuálních informací se nejedná o žádný neuspokojivý jev. Prohlásila to mluvčí vědecké a technicko-výzkumné kosmické laboratoře na Jupiteru.

A zejména ještě jedna pozice jí náležela. Synchronizátorka. Ta, která se spojila s planetou Jupiter.

Nina mlčela jako mrtvolný prach. Necítila se komfortně. V duchu začala nadávat sama sobě a své podlézavosti v rámci toho, co ji zajímá a naplňuje. Jen kvůli zvědavosti kývla na Ädelstenovu nabídku. Žádné postranní záměry neměla. Zůstat to mělo mezi dvěma osobami a teď se do toho vložila třetí.

„Linka je zabezpečená, Nino. Postarala jsem se o to osobně. Jsem tu jen já. Žádní agenti nebo kdokoliv z organizace. A nejsem přítomna u nadvelitele z důvodu, abych ho nařkla za neoficiální navigační program. Ani vás, Nino. Poslechněte si mě?"

Nina studovala doktorčinu tvář. Mluvila pravdu (podle analýzy), ale to neznamenalo, že jí Nina vloží důvěru do klína. Prakticky naprosto cizí osobě, která měla při sobě odzbrojující kontakty.

Sama zkontrolovala zabezpečenost linky. Komunikace se silnými signály a adresa komunikačního kanálu... v tak příšerné hatmatilce, že nebylo třeba ji studovat, aby poznala, že se jedná o profesionální práci hackera. Nebo třeba crackera.

„Tak mluvte." Zahleděla se do vesmíru za tabulemi skla. Uklidňovalo jí to – natolik, že málem June Brausewetter neposlouchala a vytěsnila ji z mysli.

„Před několika hodinami mi od mého týmu přišla naléhavá zpráva z pozorovatelny. Sledovala jsem údaje dvou planet, které jsou si životně a cyklicky vzájemné a provázané, ale v okamžiku, kdy se jedna z nich začínala uzavírat do sebe, s tou druhou situace nijak nepohnula. Z vědeckého hlediska to nedává smysl. Druhá planeta se na nás napojila, ale její frekvenci jsme nebyli schopni rozluštit, natož přeložit. I Jupiter, se kterou jsem synchronizovaná, mi neprozradila nic důležitého. Řekla: Je to naléhavé, ale nevím, co se děje. Vesmír se mnou nemluví."

Ninu objal mráz. Nadále poslouchala Juneino vyprávění, v němž se doktorka překvapivě vyhnula veškerým hypotézám a důvodům, proč se dala do řeči s Volk Engel a Ädelstenem. Nechala si to vše na konec.

Než ale uzavřela kapitolu o problému, pravila: „Uran a Neptun. Dvojčata modré kalibrace. Tady ale nejde o Neptun, ale o Uran, jehož dosud stálá mrazivá teplota rapidně klesá. A klesá doteď. Dokonce to vypadá, že se smršťuje. Jeho rotační osa zpomaluje a vypadá to, že jeho měsíce to vypustí do prostoru. To, jaké otázky pokládáme při těchto jevech, nebudu prozrazovat. Zbytečně by vás vyděsily. To si nepřeji.

Jde tu ale o samotný Uran. A já pro nějaké vodítko přijela za vámi, Nino. Protože výzkum Uranu byla poslední výprava výzkumné rodiny Volk Engelů."