Neutronové hvězdy rotují různými rychlostmi kolem své osy, přičemž produkují periodické signály. Nikdo je neslyší. Říká se jim pulsary, ale mimo jiné taktéž Zpívající hvězdy. Když zpívá člověk, většinou volí hlas a styl hudby, aby okouzlil druhé. Ale neutronové hvězdy se postaraly, aby tiše tancovaly a pluly vesmírem a nikdo je nezaslechl.

Proto jsou tak fascinující. Proto se vždy člověk díval na temné nebe. Ačkoliv hvězdy odjakživa mluvily, neměly ústa, aby z nich lidé četli.

Muž v bílé taktické uniformě s laserem vytištěným odznakem orla na zádech procházel depozitářem a mířil k humanoidnímu šedému robotovi, který se za doprovodu hlasitého pískání připevňoval ke kolejnicím a ocelovým konstrukcím. Ve vypnutém režimu pilotní robot připomínal spícího člověka – každé škubnutí na kolejnici pohnulo s jeho mechanickými klouby a ozvalo se kovové zahřmění.

Garážovým podlažím se zrcadlila spousta zvuků, ale vším tím zmatkem dominoval skřípění oceli, tlučení do kovových materiálů a padající nářadí. Lidské hlasy se ve shluku ztrácely. Mechanici křičeli, a pokud ne, zvolili druhou komunikační metodu: nanomikrofony.

Nové modely giantů typu a názvu Ädelstenschweigen nosily požadavky velitele jednotky. Jednalo se o nepatrné změny, takže roboti se esteticky stále klaněli předchůdci. Proměna proběhla pouze ve vnitřním systému a pohonné hmotě, která se střídala se solární a temnou. Dunkle materie, těžená Temná energie. U obou hmot panovaly neomezené možnosti získávání energetického zdroje, ale pouze temná energie zvládala odolávat více silám než solární.

Muž se zastavil a čekal, až se stroj zastaví přímo před něj. Aby mu mohl muž pohlížet do vizuální skládané jednotky z tmavého skla.

„Henry Behm," houkl inženýr v pracovním ušpiněném monduru, který měl robotického gianta na starosti. „Je tu nadvelitel."

Z vršku mechanického stroje, v místech, kde se ve vodorovném stavu dostávalo do kokpitu, vykoukla zrzavá hlava. Člověk si ale u poručíka Behma prvně všiml jizvy, která mu cejchovala celou tvář.

Henry Behm okamžitě mlčky zasalutoval, podržel se pancéře a seskočil dolů na podlahu. Předal osobnímu inženýrovi dočasné systémové vedení robota přes čtečku, kývnutím poděkoval a narovnán přešel k nadveliteli.

Z jeho tváře nešlo nic vyčíst. Vojenský výcvik z něho učinil chladnokrevný stroj. Zasalutovali si.

A pak nadveliteli lehce škublo jedno obočí. „Co říkáte na nový model, poručíku Behme?"

Voják se uvolnil v ramenou a s rošťáckým šklebem se poškrábal ve vlasech. „Ten pohon je krapet... neovladatelnej. Je rychlejší než solární zrychlovač. Ale věřím, že praxí nad ní získám kontrolu."

Pilot Henry Behm byl učiněný zázrak. Kandidát na pilota třídy S, jeden z nejlepších za posledních padesát let, který se dostal do programu Intel:reality jednotky Falke.

Velitel přikývl. Sám pohonnou hmotu zkoušel, aby si byl jistý, že jeho návrhy nakonec neskončí fiaskem a aby zároveň ujistil Velitelství, že revolucionářské inovace jsou pro armádu zásadní a zapotřebí.

První si stál za tím, aby novou hmotu vyzkoušel právě pilot Behm.

„To rád slyším," řekl nadvelitel. Otočil hlavu, když zaslechl své jméno. Volající se belhal dopředu.

Isaak Brahm poplácal Henryho Behma po paži a drze se zazubil. „Tak co, vycházející hvězdo? Jak se ti líbí velitelův šíleně vědátorský nápad?"

Nadvelitel na Isaaka chladně pohlédl.

Blonďák se uškrnul. „Co se tak tváříš, Stëre? Jinak oceňuju, že nás navštěvuješ, ale Falkemu se to líbit nebude."

„Je mi jedno, co si myslí."

„Jo, mně by to mohlo být taky jedno, kdybych neslyšel jeho blbé připomínky."

„Tak neposlouchej. Moc dobře víš, kdo je tvůj hlavní nadřízený."

Henry Behm se zmateně díval z jednoho na druhého. Isaak se ale lišácky křenil, zatímco nadveliteli Stëreovi Ädelstenovi se zablýsklo v očích. Žádná nevraživost.

Vypadalo to, že Stëre Ädelsten měl ještě něco na jazyku, ale nakonec to vzdal a zakroutil hlavou.

„Taky blbě nekoukej, Henry," usmál se Isaak.

„Ano, kapitáne."

Isaak zakoulel očima. „Neber to tak vážně... připomíná mi to jednoho..."

Stëre kapitána Isaaka sjel pohledem. Nepatrně se zamračil. Velitel věděl, jak je to s lidskou pamětí – od jejich spolupráce ve stejné jednotce uběhlo téměř dvě stě let. Piloti se střídali. Noví lidé přicházeli a odcházeli.

Jenže Isaak Brahm měl problém navíc, který ho v budoucnu diskvalifikuje z nadvelitelské funkce. Neměl paměťový čip. A poslední psychoneurologická vyšetření dosvědčilo to, o čem se Stëre pouze domníval a věřil, že to nebude pravda.

Bohužel. Isaak Brahm trpěl kognitivní hypomnézií, která mu zasahovala do dlouhodobé paměti. Výkon jeho paměti se snižoval a to zejména, když se dostal ze stresového faktoru a dolehlo na jeho mozek uvolnění či euforie.

Isaak si to ale nechtěl přiznat, protože pozici kapitána odváděl velice schopně. Ani on sám netušil, kdy ho mozek zradí natolik, že bude muset odstoupit i z této funkce.

Kapitán jednotky Falke mávl rukou. „Jen tak dál, poručíku."

Stëre Ädelsten se upnul na Henryho Behma a odcházejícího Isaaka nechal odcházet. „Jste schopen popsat funkci, náročnost a praxi temného pohonu v hlášení, poručíku?"

Zrzek odpověděl zasalutováním. „Ano, pane."

Nadvelitel Ädelsten přikývl a se slibným pohledem na bojové stroje odešel z podlaží k ocelovým schodům. Každý, koho míjel, ho bral na vědomí tak, že se před ním narovnal a švihem pozvedl dlaň k čelu.

V prvním patře mateřské lodi připojené k vojenské planetě se setkal s Traumhandlerem Leem jednotky nula nula dva.

„Pane. Chtěl bych s vámi projít váš návrh."

Stëre se podíval po dveřích operačních místností, v nichž svítila zelená barva, a našel jednu volnou místnost. Oba dva vešli dovnitř.

Jakmile se dveře se syčením uzavřely, Traumhandler Lee spustil: „Když jsem porovnal diagnostiky REM systému, hodnoty nevykazovaly shodu. Vaše hodnoty jsou mnohem vyšší než je u pilotů zvykem, pane."

Stëre měl s kompatibilitou potíže už od dob, kdy nastoupil do Mezihvězdné vojenské služby a složil zkoušky z profesionálního pilotování a obsluhy strojů. Byl vynikajícím pilotem, ale najít shodu pro jeho mozkovou činnost v rámci programu dálkových operací byl kámen úrazu. Nenašel se žádný normám vyhovující navigátor, který by odolal jeho mentálnímu podvědomí.

A pilot bez navigátora je mrtvý pilot.

„Jaké jsou alternativní možnosti?" zeptal se nadvelitel Ädelsten.

„Zkoumal jsem to." Traumhandler Lee se dotkl obrouček brýlí a vyvolal si do sklíček holografické sekvence. Zjevně stažená data z průzkumu. „Hledal jsem mozky všech Handlerů a prováděl testy kompatibility, ale žádný není na mentální a fyziologické úrovni, který by s vámi dokázal udržet tempo. Armádní Handleři shoda nula celá nula. Našel jsem jen dvě osoby, které by byly schopny udržet krok s vaším manévrováním – ať už z hlediska mentálního, psychologického a mozkocentrálního."

„Pokračujte."

„Traumhandler Olivia Ädelsten," řekl Lee. „A Traumhandler Nina Volk Engel."

Traumhandleři. Jen oni byli schopni vlézt mu do mysli, promítnout si jeho emoční inteligenci, vcítit se a znát ho od zárodku prvních vzpomínek po ty přítomné.

Stëre se musel posadit. Uvažoval. „Takže jen osobnosti s komplexnějším a vyvinutějším mozkem se mi mohou rovnat?"

„Lidé," začal Lee, „mají obvykle nastavení, které se nazývá kolektivní inteligence. Znamená to, že když se například agent dostane do jiné společenské vrstvy, načítá naprogramování daného kolektivu tak, aby ji dokázal napodobit a stát se její součástí. Osmdesát procent populace tohle nastavení má, protože neměla potřebu se jí zbavit – kvůli instinktu přežití v různých skupinách lidí. Je to kódovaná vrozená tendence lidského druhu. Vy ji máte také, ale ve vašem případě více dominuje takzvaný autonomní nevědomý amygdalový reflex a neokortex, který slouží k vědomému rozhodování a vnímání. Váš orbitofrontání kortex, sloužící jako pojítko mezi emocemi a procesu rozhodování, je spíše dominantní v oblasti rozhodování. Takže ve zjednodušené formě, jste více iracionálně a bojově myslící. V aktuálním okamžiku dokážete vygenerovat sto způsobů, jak uniknout nebo vyhrát, ale zároveň jste schopen si ve stejné chvíli uvědomit následky, ztráty na životech a ztráty hmotné. Kdybychom k vašemu mozku připojili Handlera s nejvyšším počtem EQ, Handler by se zbláznil. Kdybychom připojili Handlera s nejvyšším IQ a nejbrutálnějším vojenským výcvikem, nestíhal by se přizpůsobit vašim myšlenkovým mapám.

Takže ano, Traumhandleři jsou nejvyhovujícím řešením. Když jsem pátral, došel jsem k logickému důvodu, proč jste byl s vaší sestrou tak skvěle sehraní. Doplňovali jste se, protože jste měli tutéž výchovu, spolu jste rostli a znali se, a tak se vaše mozky synchronizovaly jeden na druhý. Při připojování nebyl problém. Navíc byla snící, což ji umožňovalo se na vás napojit bez obav, že by vás nestíhala."

„Snící se dokáží napojit na každého člověka."

„Přesně tak," přitakal Lee. „I na mentálně postiženého, polomrtvého, hyperzdrogovaného, na vězně virtuální reality. Snící přemýšlí jinak. Můžeme to vzít z jiného úhlu – můžu říct, že nepřemýšlí vůbec. Když nastaví svůj mozek na určitou kategorii úkolů, nepřijdou reflexy pochybností, strachu nebo útěku. Neovlivní vaše hodnoty a nerozhodí vaše myšlenky. Adaptují se. Což byla témata, která jsem zkoumal, abych našel kandidáta a navigátora, který by zvládl váš psychický nápor. Navíc jsem si všiml, že od doby, kdy jste spolupracoval s Olivií Ädelsten, se vaše amygdalové hodnoty a funkce rapidně zvýšily. Je dost možné, že kdybyste se s ní teď mentálně spojil, nestíhala by vás. Jedinou možností je tudíž Nina Volk Engel."

Stëreův čipový implantát přijal soubor od uživatele Lee C'Chazok. Cítil, jak se mu spánkem rozlilo teplo příjmu, ale soubor neotevřel. Stále na Leeho s neskrývanou lhostejností a pohrdáním hleděl – chtěl vědět víc, aby se mohl rozhodnout a podstoupit ten osobní risk. A zejména začít s novým snícím.

„Nemějte obavu, nadveliteli Ädelstene. To, že o ní nikdo neslyšel, neznamená, že není profesionál. Je mnohem lepší než to. Je Bildermacher. Blindernavigator. Eine der besten."

Obrazutvůrce.

Slepý navigátor.

Jedna z nejlepších.

„Nechci svůj mozek prodat někomu, kdo neví, co dělá, Traumhandler Lee," řekl Stëre Ädelsten. Rázně si poklepal na spánek. „Tento procesor má využití. A v aktuální chvíli není nikdo, kdo by mě nahradil."

Nechtěl dopadnout jako předešlý nadvelitel Adler.

Lee C'Chazok vážně přikývl. „Beru na sebe zodpovědnost v případě újmy na zdraví, pane. Ale můžete mi věřit." Navigátor se podíval ven z místnosti, směrem k temnému prostoru vesmíru, tuhé černotě, v níž gravitace neexistuje. Pouze pomíjivá přelétavost. „Opatruje mozky všech vyšších důstojníků Intel:reality a i jakožto snící ubezpečuje mysli nejvýše postavených lidí Soustavy. Proto je jedna z nejlepších. Proto se také nazývá Slepá a neznámá. To je Volk Engel."