Příštích několik týdnů bylo pro Harryho doslova pekelných.

On a jeho spolužáci se dostali do kritické fáze bystrozorského výcvikové programu. Těsně před vánoci měli skládat neskutečně složité bystrozorské testy neboli N.S.B.T., které pokrývaly vše, co se doposud v programu naučili, a které trvaly celé dva dny. Pokud by nezískali alespoň E, byli by bez fanfár nebo omluv z programu vyhozeni.

Aby to bylo ještě horší, výsledky N.S.B.T. byly považovány za veřejný záznam a byly zveřejňovány v Denním věštci. Pokud se Harrymu nepovedou, bude to vědět celý svět. Obvykle se nechoval, co se těchto věcí týče jako Hermiona, ale byl hrdina celého světa a bylo by ponižující nedosáhnout těch nejlepších výsledků. Každou bdělou vteřinu strávil přilepený ke studijnímu průvodci k N.S.B.T. Nespal více než několik hodin denně a nezúčastnil se ani jednoho vánočního setkání, aby dosáhl toho, že své zkoušky složí na ty nejlepší známky.

To ale neznamenalo, že upíral Teddymu a Severusovi, aby si vánoce užívali. Pokaždé, když se pan a paní Weasleyovi účastnili nějakého vánočního večírku, zastavili se u nich, aby vzali svého vnuka s sebou. Teddymu byly téměř tři roky a svátky si užíval mnohem více než předchozího roku. Rád sundával všechny ozdoby z nižších částí stromků, hlasitě zpíval všechny vánoční písničky, které se učil a ptal se jich, jestli už je Santa na cestě. Bylo těžké mu stačit a Harry byl neskutečně vděčný Severusovi, že se o něj více než polovinu času stará sám.

Sledovat Teddyho, jak si užívá svátky, lámalo Harrymu srdce. Uvědomil si díky tomu, o kolik toho jako dítě přišel, když vánoce neslavil až do svých jedenáctých narozenin. A v té době už bylo kouzelný pocit, který měly svátky navozovat, složité vytvořit i s pomocí hůlky. Také si byl vědomý, jaké štěstí má, že může sledovat svého syna, jak objevuje vánoce a srdce mu pukalo, když si uvědomil, že Remus a Tonksová nikdy nebudou mít možnost sledovat to samé.

Severus byl zván na večírky nejenom s Weasleyovic rodiči, ale také s Ronem, Hermionou, Georgem a Nevillem. Kdykoli na nějakou událost mířili, zaletaxovali nebo poslali sovu, aby to dali vědět jak Severusovi, tak Harrymu, zvlášť nebo dohromady, že jsou srdečně zváni. Harry prakticky požadoval, aby Severus šel s Georgem, ale Severus odmítl. Nechtěl říct proč, ale to Harryho nepřekvapovalo, protože Severus poslední dobou moc nemluvil.

Blízkost, kterou si dříve užívali, začala pomalu v průběhu několika měsíců mizet a Harry si nebyl jistý proč. Severus přespal spát v Harryho posteli pětkrát týdně a nyní v ní netrávil už žádnou noc v týdnu, a zřídkakdy s Harrym mluvil, pokud nebyl přímo osloven. V posledních týdnech se odtáhl, kdykoli se Harry snažil dotknout jeho čela. Harry obvykle nechal Severuse trpět bolestí, protože to bylo jeho rozhodnutí, ale dvakrát ho musel tak trochu násilím srazit k zemi, protože jeho značka začala krvácet.

Strávil až příliš času, který měl strávit studiem na kvantitativní část své zkoušky, přemýšlením o Severusovi. Co odstartovalo změnu Severusova chování? Začala před mnoha měsíci, ale nabrala rychlost poté, co Severus poprvé požádal o soukromý čas. Od té doby požádal ještě několikrát, ale nikdy to nebylo doprovázené takovou změnou nálady. Kdyby se jednalo o jiný problém, měl by Harry nutkání požádat doktorku Brownovou, se kterou se Severus stále pravidelně scházel, nebo nějakého přítele o radu. Avšak tohle bylo až příliš osobní.

A včera v noci Harry zjistil pravdu. Staral se sám o sebe a tiše se připravoval na N.S.B.T., když mu krátký rozhovor se Severusem odhalil tak neuvěřitelně evidentní pravdu, až Harry nemohl uvěřit, že ho to nenapadlo předtím.

Harry si oblékl bundu a zkontroloval hodiny na zdi. Měl zpoždění, a pokud si nepospíší, tak budou jeho spolužáci přemýšlet, kde je.

„Severusi, můžeš dohlídnout na Teddyho? Dnes v noci budu dlouho pryč. Nevím, kdy se vrátím, ale ráno určitě."

Severus byl usazený v křesle v rohu místnosti a četl si aktuální vydání Denního věštce. Otočil stránku a Harryho ignoroval.

„Pokud bude plakat nebo vyleze z postýlky, prostě ho pošli zpátky do pokoje. Pokud se něco stane, víš, jak mě kontaktovat." Občas to bylo jako skryté požehnání, že je Severus k Harrymu připoutaný. Pokud se přeměnil v havrana a vzlétl s úmyslem najít Harryho, okamžitě věděl, kam letět. Pokud nadepsal dopis jednoduchým ‚Pán', došel Harrymu.

Jediným zvukem v místnosti bylo praskání ohně a sváteční hudba tiše hrající z rádia.

„Severusi!" vyjekl Harry frustrovaně. „Můžeš mi odpovědět?"

„Můžu," odvětil Severus klidně, aniž by navázal oční kontakt. „Předpokládám, že se jdete poflakovat se svými přáteli."

To sotva. Pokud se celonoční studování v knihovně se spolupracovníky nepočítá jako ‚poflakování se'. „Vadí ti, pohlídat mi Teddyho?"

„Samozřejmě že ne," prohlásil Severus. „Ujistěte se prosím, že řeknete svému chlapci, ať vás nezdržuje moc dlouho. Zítra brzy ráno mám schůzku s pánem Georgem a perspektivním investorem a nemohu přijít pozdě."

Harry neměl schůzku a nadechl se, aby to Severusovi řekl, když mu to došlo. To vůbec není Severusova starost.

Celou noc se nemohl soustředit. Snažil se vymyslet, jak mít se Severusem ten tolik potřebný rozhovor. Dva muži spolu probírali velmi osobní témata a více než jednou si odhalili své duše způsobem, o jakém s jinou osobou ani nesnili. Avšak toto téma je jiné. Nejenže je trochu trapné, ale také děsivé. Harrymu se při myšlence, že k tomu rozhovoru musí dojít, dělala trochu špatně, ale neměl na výběr. Ve skutečnosti už bylo pozdě.

Jeho plán nebyl nejspíš ten nejlepší. Nejspíš Severuse rozpláče, ať už vztekem nebo kvůli zlomenému srdci. Nejspíš obojí. Možná si už potom nebudou tak blízcí, ale možná to tak bude lepší. Považoval to za jednu z mála možností, jak mít tento rozhovor, aniž by Severus nepráskl dveřmi nebo aby jeden z nich nezneužil alkohol nebo Veritasérum.

***

Teddyho špinavé prstíky mapovaly slova, když řekl: „A pak kůň řekl ‚ne, nejsem fialový'." Zasmál se vlastnímu vtipu. „Kůň není fialový!"

Pokud to bylo ve Fantastických zvířatech a kde je najít, pak Severus četl špatnou učebnici. Posunul si dítě na klíně. „Není? A co dál?"

Pán šel minulé noci ven a vrátil se až za svítání. Od chvíle, kdy se Severus vrátil domů ze svého časného jednání, pán spal. Severusovi nevadilo Teddyho hlídat – miloval ho. Avšak trávit tolik hodin pouze v jeho společnosti bylo rozčilující.

Měl požádat o svolení pít alkohol. Uvažoval, jestli by se počítal máslový ležák, který mají v lednici. S radostí by vypil aspoň tři.

„Sevelusi," Teddy listoval stránkami, dokud nenašel další ilustraci. „Severlusi, kniha zíká, že ‚lozlobený pejsek byl lozlobený'."

„Tahle kniha doopravdy útočná, vsadím se, že se brzy dostane na seznam bestsellerů." Je příliš brzy na máslový ležák? Koneckonců je sobotní poledne.

„Lozlobený pejsek potkal lozlobeného pavouka," pokračoval Teddy. „'Jsem tak lozlobený,' zekl lozlobený pavouk."

Bylo hloupé koordinovat pití s denní dobou, když se vaše aktivity stejně nezmění. Jestli si dá máslový ležák teď, nebo později stejně nic nezmění.

„Posloucháš?" drcl Teddy hlavou do Severusova vyhublého hrudníku. „Sevelusi, ploč neposloucháš, jak čtu?"

Promnul si kořen nosu a snažil se zahnat bolest hlavy, za kterou byl často malý chlapec zodpovědný. „Poslouchám Teddy. Řekni mi, co se stalo dál, nemůžu se dočkat, až zjistím, co se stalo."

Teddy opatrně promluvil. „Fialový kůň byl taky lozlobený, plotože zekl ‚hej, pse, pzestaň jíst mojí tlávu!'"

„Wow, tohle je doopravdy nářez." U paty schodů stál pán.

Díky Merlinovi. Severus kývl hlavou. Nepamatoval si, že by byl poslední dobou tak rád, že pána vidí.

Pán k nim došel a vzal si rozdováděného Teddyho. Než Severus stihl zaprotestovat, lehce ho políbil na čelo. „Díky, že jsi mi ho pohlídal. Omlouvám se, že jsem tak dlouho spal. Minulou noc bylo prostě tolik práce a..."

„Není třeba se omlouvat." Severus se zvedl a vyrazil do kuchyně. „Když o tom mluvím, odsoudíte mě, když si dám máslový ležák, pane?"

„Ležák!" zaječel Teddy pronikavě. „Já chci ležák!"

„Potichu, Teddy. Jdi si uklidit hračky, chůva je na cestě." Pán postavil Teddyho na podlahu. „Severusi, vždyť ti máslový ležák ani nechutná."

To byla pravda. Ten nápoj byl nechutně sladký, jako krémové dulce de leche v tekuté formě. „Extremis malis, extrema remedia."

„Zoufalé časy si žádají zoufalá řešení," souhlasil pán. „Ale teď není na máslový ležák ta vhodná doma, jdeme na Příčnou ulici."

Jdeme na příčnou ulici. Severus si nemohl vybavit, že by něco takového plánovali. Pohledem zalétl ke kalendáři visícímu vedle dveří, kam se snažil zaznamenávat jejich rodinné plány. Políčko 16. prosince bylo prázdné.

Severus se zastavil s rukou na ledničce. Myšlenka, že půjdou s pánem ven před kouzelnickou veřejnost, nebyla nikdy příjemná. „Musíme jít dnes?"

„Jo." Pán vklouzl nohami do tenisek, zavázal si tkaničky a zastrčil je do bot. „Vezmi si boty."

Severus se zachvěl a nebylo to kvůli lehkému sněžení. Cítil, jak se mu zježily chloupky na pažích a naskákala mu husí kůže. V krku se mu udělal knedlík, který se však přinutil spolknout. Slzy se mu do očí hrnuly i při méně racionálních důvodech než u většiny ostatních, takže se otočil, aby pán neviděl, jak se je snaží zatlačit zpět.

Pán dává příkazy. Nedokázal si vzpomenout, kdy k tomu naposledy došlo, až na tu příležitost, kdy ho nutil jít na Weasleyovic rodinou sešlost. Byly to měsíce, pokud ne rok. Pán Severusovi žádné příkazy nedával, pokud nešlo o něco, co považoval za doopravdy důležité.

Na návštěvě Příčné ulice nebylo nic, co by mohlo být důležité.

„Severusi," pánův tón byl klidný, ale vážný. „Připrav se."

„Pziplav se, Sevelusi! Musíme se pziplavit!" zaječel Teddy.

„Ticho, Teddy," napomenul ho pán a vyhnal dítě s modrými vlasy do obývacího pokoje. „Severusi, boty. A udělej taky něco se svými vlasy."

Absence ‚prosím' byla zřejmá.

Severus nebyl idiot. Celé týdny věděl, že pán udělá něco neskutečné hloupého. Samozřejmě nevěděl co, protože pánova hloupost byla nevyhnutelná, ale dala se jen obtížně přesně odhadnout.

Severuse před několika týdny napadlo, že by se rád pokusil o masturbaci. Už to byly roky, co naposledy pomyslel na sexuální aktivitu a s ní spojené záležitosti jinak než v negativním světle, avšak nic se mu nemohlo stát, když byl sám. Sám ve svém pokoji by byl v perfektním bezpečí. Jeho úmyslem nebylo cítit slast nebo sexuální uspokojení, on chtěl vědět, jestli je toho schopen. Vždy se, co se týče sexu, považoval tak trochu za abnormálního, ale poté, co se stal otrokem, byl v té oblasti poničený za možnost nápravy. Nebyl si jistý, jestli k tomu závěru došel sám nebo ho o tom informovalo jeho okolí.

Nyní na tom už sotva záleželo, protože dokázal, že to není pravda. S velkým úsilím dokázal dosáhnout orgasmu. Trochu při tom švindloval, protože nevyvrcholil se sexuálními představami a myšlenkami. Pečlivě se soustředil na představu pánových prstů na svém čele, aby dosáhl orgasmu, který mohl být považován za poměrně slabý dokonce i na základě Severusových celkem limitovaných zkušeností.

Od té doby masturboval ještě několikrát s různými výsledky. Občas byl schopen skončit během několika minut, jindy mu to trvalo hodiny. Když mu to trvalo hodiny, byl v pokušení to prostě vzdát, avšak to by znamenalo, že by musel nahlásit pánovi, že ve skutečnosti nedosáhl orgasmu, což bylo něco, co mu doopravdy nechtěl vysvětlovat.

Důvod, proč mu to tak dlouho trvalo, byl ten, že se nebyl schopný soustředit na nic příjemného nebo vytvořit žádné příjemné a zároveň vhodné představy. Pokud se pokoušel vzpomenout si na ty doby, kdy se dobrovolně věnoval sexu, rychle ho vyrušily vzpomínky na paní, jak je na něm nebo na pána Meringa, který se mu cpe do úst. Přistihl se, že pokaždé, když se to stane, hlasitě pronese slovo ‚mráz', aby se z toho vytrhl. Zatímco se snažil přesvědčit sám sebe, že je v bezpečí, a že to, co dělá, není s těmi vzpomínkami spojené, jeho erekce ochabla.

Když se stal otrokem, rozlišoval mezi sexuální aktivitou a používáním a to rozdělení fungovalo úžasně až do té doby, než do svého života začal opět vpouštět sexuální aktivity. Nyní byly nejednou hranice rozmazané.

Aby se udělal, musel si pokaždé vybavit pocit pánova doteku. Protože ten pocit byl tou nejvyšší představitelnou formou extáze, fungovalo to pokaždé. Myslel si, že pokud by o tom pocitu přemýšlel dostatečně dlouho, mohl by se udělat bez jediného doteku. Věděl, že kdyby byl tomu dotyku vystaven delší dobu, udělal by se. Pán Weston to jednou pro své pobavení zkoušel.

Severusovy aktivity však zanechaly škraloup na jeho vztahu s pánem. Pošpinil účel a použití pánova doteku na svém čele. Ten pocit byl nyní spojen s myšlenkami a představami, které nebylo správné spojovat s pánem bez jeho vědomí. Znamenalo to, že kdykoli si pomyslel nebo řekl něco neuctivého, musel vydržet bolest, aniž by si mohl užít úlevu poskytnutou pánem.

Alternativou bylo říci pánovi, jak využil vzpomínky, jak se mu dotýká čela nejenom pán, ale všichni jeho předchozí majitelé. A to bylo nemyslitelné. Vedlo by to jenom k tomu, že by se pán cítil nepříjemně během jejich společného života.

Bolest na čele způsobila, že posledních několik týdnů bylo strašných, ale to byla zcela jeho chyba. Špatným způsobem využil něčeho, co mu mělo pomoci, a nyní bylo jeho povinností snášet následky.

Pán si samozřejmě všiml, že ho Severus tak umíněně odmítá. Ani jednou se Severuse nezeptal proč, protože Severus by mu to pak musel říct. Pán takové věci nedělal. Avšak snažil se s ním hrát nějaké hry, které by prohlédl kterýkoli Zmijozel. To byl důvod, proč nyní Severus klečel po jeho boku ve venkovní kouzelnické kavárně, aby na něj mohli otevřeně zírat kouzelníci, čarodějky a malé děti.

Pán si myslel, že když mu připomene jeho místo ve společnosti, dá mu to jasně najevo. Problémem bylo, že Severus nedokázal přijít na to, co za ztřeštěnost mu chce dát najevo.

„Pane Pottere, rád vás vidím! Jsem rád, že jste se se mnou mohl tak rychle setkat." Podsaditý muž s oranžovým plédovým hábitem se přiblížil k druhému konci stolu a potřásl pánovi rukou. Na kulaté hlavě mu místo špičaté čapky seděl slaměný klobouk.

Když se muž podíval Severusovým směrem, Severus rychle sklopil hlavu.

„Posaďte se," pokynul pán k volné židli. „Řekl jsem servírce, že nám to bude chvilku trvat, ale říkala, že nám zatím přinese čaj."

Severus žil s pánem více než dvacet měsíců a přibližně půlku času byl více méně jako jeho staré já. Přestože trávil významné množství času klečením, dělal to nyní s mnohem menší frekvencí. Zapomněl, jak moc jeho kostnatá kolena bolí, když nesou jeho váhu na kamenné podlaze.

Proč by tě pán vodil na obchodní setkání? Severus si nebyl jistý, jestli je to normální. Pán Weston vzal Severuse několikrát do práce, ale schoval ho buď v komoře, nebo pod stolem.

„Jistě," usmál se pán na servírku. „Dám se, ehm... jenom kuřecí sendvič, děkuji."

Když byli párkrát s pánem v kouzelnické restauraci, pán se Severusem svůj výběr konzultoval, protože obvykle ho potají krmil. Tentokrát zcela ignoroval fakt, že tu vůbec je.

Severuse v očích zaštípaly slzy, přestože věděl, že je směšné být rozrušený. Vzpomínal si, jak byl kdysi zděšený z představy, že by měl jíst někomu z ruky. Ten muž by se nikdy necítil zrazeně, kdyby musel počkat několik hodin, aby se mohl najíst vidličkou.

„Je to těžké," říkal právě pán. „Musí to být těžké. Tito lidé musí chránit Británii, aby se něco podobného neopakovalo. Je to těžká práce a ne všichni ji mohou dělat. Nevím, jestli to vůbec můžu dělat já."

„Pane Pottere, jak vám váš otrok pomáhá dosáhnout vašeho cíle?" zeptal se reportér s brkem připraveným.

Pán si brk nedůvěřivě prohlížel. „Mimo záznam? Musel jsem ho dnes přivést kvůli pochůzce, kterou musím vyřídit později. Nikdy ho v rozhovorech neprobírám. Nikdy. Je mnoha způsoby nápomocný, ale nebudeme o něm mluvit, dobře? Další otázka."

Příležitostně poskytoval pán rozhovory pro vybrané časopisy a noviny. Bylo to rozhodnutí, které Severus předtím schválil, protože to poskytovalo veřejnosti malý náhled do života jejich hrdiny a otupovalo to neustálou poptávku po informacích. Severus nikdy nebyl zmíněný v žádném z článků, které viděl, za což byl dříve vděčný, ale najednou uvažoval, jestli se nemá cítit trochu uraženě.

„Užijte si prázdniny, pane Pottere." O několik minut později opět potřásl muž pánovi rukou. „Doufám, že vy a váš syn budete mít šťastné a veselé vánoce."

„Doufám, že vaše rodina taktéž," vrátil mu to pán zvedající se ze židle.

Severus spěchal, aby vstal dřív než pán a téměř při tom přepadl. Kolena měl ztuhlá, což znesnadňovalo vzpřímený postoj.

Pán se na něj celou cestu z kavárny ani nepodíval. Pak natáhl ruku: „Chyť se."

Severus bych zcela schopný se sám přemisťovat, děkuji za optání. Nyní však nebyla ta správná chvíle na protestování.

Přemístili se do mudlovského parku nedaleko od jejich domu. Severus ho znal z dlouhých procházek, na které chodili za hezkého počasí s pánem a Teddym. Nyní byla zelená tráva nahrazena špinavým sněhem a vybavení dětského hřiště bylo prázdné a nevyužité. Jezírko, obvykle plné ptáků, bylo zamrzlé.

Pán oprášil sníh z lavičky a za použití bezhůlkové magie nenápadně odstranil mokrý sníh. Posadil se a poplácal si na koleno.

Zem byla mokrá a studená. Klečel na kolenou čelem k pánovi a rukama se opíral o pánova kolena. Klečet pánovi u nohou nebylo obvykle nepříjemné, ale obvykle také neměl kolena obalená hlínou.

„Severusi, podívej se na mě," oslovil ho pán tiše.

Severus zvedl oči, aby se střetl s pánovým pohledem. Zelené oči vypadaly za kulatými obroučkami tmavší než obvykle a byly obkroužené temnými stíny, které prozrazovaly, jak málo toho mladý muž v posledních měsících naspal.

Pán se natáhl a pohladil Severuse po vlasech. Hlas měl zastřený. „Musíme si promluvit."

Severusovi se v krku utvořil další knedlík a do očí se mu opět nahrnuly slzy. Upřel pohled na pánova kolena a neodvažoval se promluvit. Proč je tak emociální? Proč je pán tak emociální?

Sevřel ho strach. Co když mě dá pryč? Co když udělal něco hloupého – mnohem hloupějšího než cokoli, co tě napadlo, že by mohl udělat?

„Poslední dobou jsi mi přidělával hodně starostí, víš to?" Pán ho pořád hladil po vlasech. „Nechtěl jsi se mnou mluvit, ani jsi mě nevyhledával, abychom spolu trávili čas. Tohle jsme nedělali – ty a já, v téhle pozici – už nějakou dobu. Vím, že hodně lidí by to shledalo podivným, že si užíváme, když mi klečíš u nohou, ale když jsme jen my dva a povídáme si, tak trochu... já nevím... tulíme se... každopádně jsem si myslel, že to máme oba rádi."

Pán se nemýlil. Pán Weston příležitostně hladil Severuse po hlavě, když mu Severus klečel u nohou, ale tohle bylo mnohem víc interaktivní. Dělávali to téměř každý večer poté, co šel Teddy do postele. Mohli tak spolu sdílet své myšleny a probrat události předchozího dne. Severus si užíval projevy pánovy náklonosti, které mu poskytoval ne jako domácímu mazlíčkovi nebo otrokovi, ale prostě proto, že ho pán miloval. Rád se díval pánovi dlouze do očí, kdy mu bylo dovoleno na pár minut zapomenout na to, že to vlastně nesmí.

Pán ještě s mluvením neskončil, ale hlazení ustalo. „Pořád jsem si vše procházel v hlavě a snažil se přijít na to, co jsem udělal špatně. Vím, že jsem byl zaneprázdněný, a že nejsem ani zdaleka dokonalý, ale doopravdy mě nenapadá nic špatného nebo netaktního, co bych mohl udělat. Minulý rok jsem možná mohl udělat milión věcí, které by tě mohly rozzlobit, aniž bych o tom přemýšlel, ale nyní o těchto věcech mluvíme a já se snažím nejprve myslet, a pak až jednat. Jsme docela dobrý tým, nebo jsme přinejmenším byli."

„I kdybych udělal něco, na co jsem ještě nepřišel, stejně si nemyslím, že máš dobrý důvod, aby ses tak choval. Miluji..." Pánovi se zlomil hlas. „Sakra."

Pán si sundal brýle a začal si otírat oči do rukávu.

Severus si nebyl jistý, jak mu má pomoci, nebo jestli má něco říkat. Neuvědomil si, že se jeho chování tak změnilo, nebo že pána tak rozrušilo. Nyní když o tom přemýšlel, šlo o změnu, která nezačala, když Severus zničil pánův dotyk. Začala dlouho předtím, ale Severus nedokázal vystopovat kdy.

Pán se opanoval, ale moudře se rozhodl nechat si brýle sundané. „Tak moc tě miluji. Zabíjí mě vědomí, že si to neuvědomuješ. Jsi na vrcholu mého seznamu, Severusi. Není tam Ron, ani Hermiona, ani moji rodiče, jsi tam ty a tak to je."

To byla sotva pravda. „Teddy."

Pán se uchechtl. „Kdyby se na nás řítil vlak, tak bych se samozřejmě rozhodl zachránit Teddyho. Chceš vědět, jak to vím? Protože vím, že kdybych jen na chvíli zaváhal, nebo místo něj zachránil tebe, nikdy bys mi neodpustil. Miluji tebe a Teddyho víc než kohokoli jiného. Jinak, ale úplně stejně."

Nebylo možné kvantifikovat lásku, ale přesto Severus pánovi věřil. Svěsil hlavu. „Já vím."

„Víš?" Pánovi teklo z nosu a nebylo to chladem. „Podle způsobu, jakým se chováš, to není sakra zřejmý. Mám k tobě blíž, než kdy ke komu jinému a není to kvůli té věci s otroctvím. Vím, že to není ta věc s otroctvím, kvůli které to tak je. Můžu ti říct cokoli a vím, že ty mi řekneš pravdu ne proto, že musíš. A vím, že mě nebudeš soudit, ne protože nesmíš. Říkáš mi věci ne proto, že tě k tomu nutím – nebo jsi mi je přinejmenším říkal. Přesto bych si rád myslel, že kdybychom mohli být v alternativním vesmíru, kde bys ke mně necítil nenávist, ale zároveň jsi nebyl otrokem, mohli bychom si být ještě bližší."

Jejich vztah se docela rychle nebo pomalu přetavil v ten nejintimnější vztah, kterého mohl člověk dosáhnout. Severus věděl, že pánovi přátelé tomu plně nerozumí, ale jak pán již dříve řekl, nemusejí.

„Také vás miluji, pane," řekl tiše.

Pán ho ignoroval. „Chtěl jsem, aby to trvalo navždy, ale už to nefunguje."

Severusovi se vylily slzy z očí a nebyl jim v tom schopen zabránit. Otevřel ústa ve vzlyku, ale měl stejný pocit, jako když ho jeho předchozí majitelé kopli do břicha. Nemohl dýchat. Schoval si obličej do pánova klína a rukama se chytil jeho džínsů, jako by na tom závisel jeho život.

Dá tě pánovi Georgeovi. Dá. Řekl, že už to nefunguje. To znamená, že si tě nenechá. Ten krásný vztah, který sis s ním a Teddym vybudoval, je pryč. Nebudeš žít v hezkém domě, ani spát v jeho posteli, ani ho nebudeš škádlit. O to všechno jsi přišel.

Pán ho setřásl. „Strávil jsem týdny tím, že jsem se snažil přijít na to, co máš za problém a nakonec jsem na to včera v noci přišel, nebo přinejmenším na část. Něco, co jsi řekl, mi připomnělo slova, které mi řekla myslím Hermiona již před dlouhým časem, když jsem chodil s Angelou. Zapomněl jsem, co se tehdy stalo, ale řekla ‚někdo tu trochu žárlí'. Ten někdo jsi byl ty."

To bylo před dlouhou dobou. Paní Di'Angelo byla, samozřejmě, žena. Připadalo mu to, jako by to už byly roky, co pán vzdal chození s ženami.

„Pak jsem si vzpomněl na tu noc před několika týdny. Užil jsem si s mužem a ty jsi to věděl. Vím, že jsi to věděl. Moc dobře jsi fakt, že to víš, neskrýval, možná proto, že ses o to ani nepokusil. Tak trochu jsi dal svůj názor na tu situaci zřetelně najevo a od té chvíle to nebylo stejné. Včera v noci jsem se před tebou chtěl ospravedlnit, že nejdu na rande, že jdu ven s ostatními studenty, abychom mohli studovat na N.S.B.T., ale víš co? Uvědomil jsem si, že to absolutně není tvoje záležitost."

Ta slova zabolela. To absolutně není tvoje záležitost. Vše, co Severus v životě dělal, byla pánova záležitost. Každá jeho myšlenka, každá vzpomínka, každá část jeho těla byla pánova záležitost. Pro Merlina, musel pána požádat, aby mohl masturbovat. A přesto si pán, přes všechny své řeči o rovnosti myslí, že něco není Severusova záležitost.

„Není to tvoje starost, protože by to byl můj osobní život, nebo protože bych nechtěl, abys to věděl. Vlastně to není tvoje starost, protože jsi můj otrok. To je důvod, proč jsem tě dnes vzal do té kavárny. Chtěl jsem ti připomenout, připomenout nám oběma, co to doopravdy je. Doma si hrajeme a předstíráme, že ti nemůžu přikazovat. Ale to je nebezpečné. Severusi, mohl bych okamžitě ukončit tvůj život. Mám nad tebou neskutečnou moc, takovou, jako by nad tebou nikdo neměl mít. Není to něco, s čím bychom si měli zahrávat. Nemůžeme ani na sekundu zapomenout, jaká je pravda. Mohlo by nás to oba poničit za hranici nápravy, a když vezmeme v potaz, z čeho ses dostal, to už něco znamená."

Severus si nebyl jistý, co si myslet, nebo co odpovědět. Nebyl si jistý, jak by se měl cítit, nebo jak reagovat. Mohl jenom klečet a čekat, až si pán přestane utírat slzy a bude pokračovat v hovoru.

„Severusi, nevím, co dělat a ty mi musíš pomoc na to přijít. Chci, aby vše bylo perfektní, ale to nejde. Nemůžeme si být tak blízcí, jako jsme byli, pokud začneš žárlit pokaždé, když se na scéně objeví nějaký nový muž. Nejsem světec. Doopravdy není vůči mě fér, když mě nutíš rozhodnout se mezi svým osobním životem a vztahem s tebou," povzdechl si pán. „A když už je o tom řeč, je pravda, že pokud se s někým jiným začnu vážně scházet, už si nebudeme tak blízcí, protože budu mít někoho jiného."

„Jedinou další alternativou je ale začít se k tobě chovat jako ke svému otroku. Byla by to obtížná úprava, ale jsem ochotný udělat cokoli, co bude pro naši rodinu nejlepší, a pokud to znamená, že tě budu muset přinutit spát ve sklepě, oslovovat Teddyho ‚pane' a nechat tě čistit podlahu kartáčkem na zuby, tak se to bude muset stát."

Severusovi se udělalo špatně. Neměl problém s novými spacími návyky, ani s tím, že by měl otrocké povinnosti, ale nedokázal strávit představu, že by měl Teddyho oslovovat titulem. Přestože teprve před několika krátkými měsíci bojoval s tím, aby jeho titul nepoužíval, nyní považoval chlapce za to nejbližší, co kdy měl k vlastnímu dítěti. Ztratit Teddyho by ho zabilo způsobem, jakým by to zabilo pána, ale pán si neuvědomoval, že by to Severus také tak cítil.

„Prosím ne." Severus se snažil promluvit i přes sevřený krk. „Pane, omlouvám se. Žárlil jsem, ale takhle jsem o tom nepřemýšlel. Choval jsem se odtažitě, chápu a pokusím se to napravit. Prosím jen... jen přestaňte mluvit."

Nenáviděl, když se pán vrátil domů a byli z něj cítit cizí muži. A neměl problém to přiznat. Nestávalo se to velmi často, ale kdykoli se to stalo, hluboce to Severuse znepokojilo. Věděl, že je to hloupé, ale nechtěl pána sdílet s jinými lidmi. Pán byl jeho a bylo to hluboce urážlivé, když se pán rozhodl být s jinými.

Chutnalo to jako zrada, protože Severus byl pánovi neochvějně loajální, ale pán tu loajalitu nevracel. Pán nemusel tu loajalitu vracet, tak jako Severus. Byla to jedna z běžných nerovností v jejich vztahu a byla to ta, která Severuse silně ovlivňovala.

Jen málo lidí, bez ohledu na to, jak dlouho se znali, mezi sebou mohlo mít vztah jako pán a Severusi. Byl unikání a nebylo možné ho replikovat. Ti, kteří měli vztah podobný jejich, obvykle, avšak ne vždy, měli ve vztahu zahrnutý i sex. Vzhledem k celé řadě důvodu tomu v jejich vztahu tak nebylo. A kvůli tomu hledal pán uvolnění jinde.

Severus po sexu netoužil. Byl sotva schopný masturbovat a nebyl si jistý, že by byl sexu vůbec schopný. Obzvláště nepravděpodobný byl sex s jiným mužem, protože Severus nikdy necítil sexuální přitažlivost k jinému muži a ve většině případů, kdy ho někdo používal, tak to byl muž. I přesto si však občas přál, aby mohl být pánovi tak blízko, že by se spojili v jedno. Chtěl ho objímat tak pevně, že by splynuli. Vybavoval si nesčetně příležitostí, kdy ležel pánovi v náručí a cítil téměř ochromující nutkání posázet pánovi celou tvář polibky.

Již cítil sexuální přitažlivost předtím, před dlouhým časem a chápal, že tohle je jiné. Avšak když vzal v potaz, jak blízko si s pánem byli a jak moc mu věřil, nemyslel si, že by mu vadilo mít s pánem sex. Nemohl říct, že by si myslel, že by si to užil, ale mohl by, pokud by na to nahlížel jako na další způsob, jak se pánovi ještě více přiblížit.

A nyní, když byl Severus schopen masturbovat, byla možnost, že by byl schopen užít si dobrovolný styk větší, než by kdy považoval za možné.

Pán se zavrtěl. „Severusi, můžu už mluvit?"

„Ne, jestli budete dál plácat nesmysly." Severus pohlédl pánovi do očí. „Pane, nepospojoval jste své myšlenky dostatečně jasně, takže mi prosím dovolte zopakovat vám, co jsem slyšel."

Zhluboka se nadechl. „Milujete mi být nablízku. Máme blízký vztah a vy byste si přál, aby to tak pokračovalo. Avšak máte určité potřeby. Pokud se tyto potřeby snažíte ukojit, žárlím, což ode mě není vůči vám spravedlivé. Naznačil jste, že ukojit ty potřeby se mnou není možné kvůli tomu, jakou mocí nade mnou vládnete." Zaváhal. „Nebo plácám nesmysly? V tomto bodě jste se nevyjádřil příliš jasně."

Pán uhnul pohledem. „Nemluvme o tom, Severusi. Není to o tom, co si myslím. Není důvod se znepokojovat, věř mi. Jsi v bezpečí a nic z toho, co děláš, se nemusí změnit."

„To jsem nikdy nezpochybňoval, pane. Musíme o tom mluvit. Prosím, mluvte se mnou, pane." Severus byl víc než unavený z žadonění. Během posledních let se již tolik nažadonil a v tomto rozhovoru ještě víc. „Diskutovali jsme, často abstraktně, o tom, co by znamenalo překročit určité hranice. Pojďme o tom nyní mluvit přímo."

Vál slabý vítr, který rozhoupával staré rozvrzané houpačky. Mohli jste ho slyšet pískat v nedalekém háji, ale dva muže v parku díky kouzlům, která na sebe před odchodem z domu seslali, neovlivnil.

„Severusi, tohle doopravdy není to, co si myslíš," povzdechl si pán. Chytil Severuse za ruce a vytáhl ho na lavičku. „Znáš to, když vidíš nějakého muže a myslíš si, že vypadá dost přitažlivě a možná to dokonce cítíš v kalhotách?"

„Nemohu říct, že bych to znal." Severuse zachránily roky, kdy pracoval jako mistr lektvarů, protože si nebyl jistý, jak jinak by dokázal udržet kamenný výraz.

Pán zrudl. „No, není to pořád jenom takhle. Prostě tě tak strašně moc miluji, víš? Děláš věci, které shledávám rozkošnými a prostě miluju, když tě můžu sledovat s Teddym. Občas, když tě nevidím několik dní, přemýšlím o tom, jaký je to pocit, pevně tě obejmout. Trochu ti vyvstává hrudní kost, víš, protože jsi tak hubený. Chybí mi, když ji necítím, jak se mi tlačí proti hlavě."

Pán se úplně zbláznil.

„Když někoho miluješ tak moc, jako já tebe, nejspíš nezáleží na tom, jestli máš rád muže, nebo ženy, nebo kozy. Jen prostě pomáhá, že je mám rád. Myslím muže, ne kozy." Pán se zhluboka nadechl a propletl své prsty se Severusovými. „Takže se nemusíš bát. Není to tak, že bych měl erekci, když tě vidím převlékat se nebo, že bych měl nějaké nemravné myšlenky. Nemám. Jen chci víc, ale není nic víc, co bychom mezi sebou mohli mít, s výjimkou sexuálního vztahu a to nemůžeme. Slibuji, že to doopravdy není tak hrozivý. Prosím, věř mi."

Občas Severus nemohl věřit vlastním uším. „Měl jsem pravdu. Jste takový tupec."

„Já vím," přitakal pán s pohledem upřeným na své tenisky.

„Pane, poslouchal jste mě vůbec v posledních měsících? Také vás tímto způsobem miluji."

Pán vzhlédl. Ústa šokovaně otevřená. „Ale ty se bojíš sexu. A nemáš rád muže!"

„Pokud si vzpomínám, příliš rozsáhle jsme mou sexuální historii neprobírali. Avšak máte pravdu, v minulosti jsem upřednostňoval buď ženy, nebo kozy," prohlásil Severus suše. „Pane, nedělal jsem narážky na pozvání na rande jenom, abych vás uvedl do rozpaků."

„Nedělal?"

„Ne jenom proto, abych vás uvedl do rozpaků," pousmál se Severus. Nyní, když téma hovoru volil on a vypadalo to, že pán již nemá nutkání přestěhovat ho do sklepa, se cítil mnohem lépe. „Určitým způsobem jste v toto vztahu dominantním a stejně tak kontrolujete finance, takže by ode mě bylo sotva vhodné, abych vás zval na večeři při svíčkách."

Pánovi povadl úsměv. „To je ten problém, Severusi. To se snažím říct. Co se stane, když to nevyjde? A tak to dopadne, pokud ty hranice překročíme."

„Pravidelně máme konflikty kvůli dynamice našeho vztahu. To by se pravděpodobně trochu zhoršilo, kdybychom spolu začali mít styk, avšak věřím vám, že budete opatrný a budete se ovládat, a že mě budete poslouchat, pokud vyjádřím obavy. Není to jako, když jste mě odkázal pánovi Georgeovi, když jste předpokládal, že mi něco prospěje nebo jako dnes. Je potřeba jednat na rovinu, pane."

„Pokud, jak říkáte, to nevyjde, překonáme to," pokračoval Severus. „Pokud mě neprodáte a dál mě budete milovat jako nyní, jsem si jist, že po několika měsících na tom nebudu o nic hůř."

„Tím si nemůžeš být jistý," namítl pán tiše.

Ne, nemohl. „Jsem si jist jednou věcí. Jsem si jist tím, že v tuto chvíli to pořádně nefunguje."

Nebe začínalo tmavnout. Severus již před dlouhou dobou ztratil pojem o čase, ale chůva se již jistě chystala domů. Pán musí studovat na svůj test, který ho čeká v pátek a v sobotu. Severuse čekají hromady algoritmů, které musí do pondělního rána projít, aby mohl pokračovat s další skupinou testovaných předmětů.

Pán prolomil ticho. „Takže nech mě zopakovat, co jsem právě slyšel. Pokud bude něco špatně, byť jenom trošku, oprav mě. Tohle je rozkaz, Severusi."

„Chceš překročit hranice, o kterých jsme mluvili. Nechceš to kvůli tomu, že bych to chtěl já, nebo proto že by sis myslel, že to chci já, k tomu závěru jsi došel sám. Myslíš si, že jsi schopný sexuálního vztahu a chceš..."

„... myslím, že bych mohl být schopný zapojit se do styku s vámi, pane," přerušil ho Severus. „Pochybuji, že toho budu kdy schopný s někým jiným, nebo že bych po tom toužil."

Pán přikývl. „Beru na vědomí. Myslíš si, že jsi schopen sexuálního vztahu se mnou. Myslíš si, že vzhledem k tomu, že jsme jako kdybychom byli manželé, tak bych měl přestat randit a měli bychom se pokusit přeměnit vztah, který máme, do jiného druhu vztahu." Pán se zamračil. „Nejsem si jistý, jak ten druh vztahu nazvat, protože jsem teď doopravdy unavený, ale byl by to ten, kdy máš oblíbenou osobu a ta je tak trochu tvojí druhou polovičkou, a když o vás jiní lidé mluví, říkají ‚Harry a Severus', protože je to prostě dané, že jste jedno."

„To zní příhodně," řekl Severus. „Nyní mám zajímavou otázku, kterou bych vám rád položil."

„Co?" zeptal se Harry.

Severus byl nervózní. Dnes ráno si ani nemyslel, že by tento rozhovor mohl být možný. Neměl čas si to přehrát ani se připravit, dát dohromady důležité myšlenky a obavy...

„Pane, zapomněl jsem vám něco říct." Severus se ošil. Neměl v plánu to svému pánovi vysvětlovat ani nyní, ani jindy. „Důvod, proč jsem se vyhýbal vašemu doteku, není ten, že bych se na vás zlobil. Když jsem trávil čas o samotě, abych to dotáhl do konce, přistihl jsem se, že myslím, jaký je to pocit. Nejenom od vás, ale od jakéhokoli majitele. Prosím, pochopte, ta představa není žádným způsobem spojena s vámi."

Pán povytáhl obočí. „Trpěl jsi všechnu tu bolest, abys zachoval mou důstojnost, o níž jsem nevěděl, že jsem nějak ztratil tím, že jsem nebyl v tvé sexuální fantazii?"

Znělo to tak trochu hloupě, když to pán takhle položil. Na druhou stranu pán byl expert na to, aby zněl hloupě.

Celé týdny se Severus cítil provinile kvůli tomu, co udělal. Úleva byla téměř srovnatelná s pocitem, který ten problém v první řadě vyvolal.

„Co jsi to říkal, Seve? Jakou máš zajímavou otázku?" Pán se zvedl a vytáhl Severuse na nohy. Všiml si bláta na jeho hábitu a kouzlem ho okamžitě usušil.

Společně kráčeli dlouhou cestou k jejich domovu. „Jak začneme? Představuji si, že většina lidí se buď dostane do sexuálního vztahu předtím, než o něm vůbec mluví, nebo čekají až do svatební noci, co oba jako muži a jako majitel a otrok, nikdy společně neprožijeme."

Pán strhl Severuse ze silnice, když je rychle minulo auto. „Navrhoval bych právě teď, uprostřed silnice se zapadajícím sluncem, ale myslím, že by to mohlo být trochu brzo."

„Doufám, že jste měl na mysli polibek a ne koitus uprostřed silnice, protože musíme brát ohledy na sousedy."

Pán se zasmál a rozhoupal jejich spojené ruce. „Jo, to jsem měl na mysli. Ale pořád si myslím, že je příliš brzy."

Severus vzhlédl k měsíci. „Je to lákavé, avšak myslím, že by bylo moudré, kdybychom procvičili sebeovládání a postupovali pomalu."

„Je to tvoje rozhodnutí, Severusi. Kvůli nám oběma to musíš mít pod kontrolou ty." Pán si volnou rukou pošoupl brýle na nose. „Ty řekneš, ať skočím a já skočím."

Došli na jejich pozemek a zastavili se venku před verandou. Severus shlížel na pána, který si musel stoupnout na špičky, aby se k němu přiblížil.

„Ještě ne," zašeptal Severus. Cítil pánův dech na své tváři. Představoval si, jaké by to bylo chytit ty rty v polibku. Byl tak blízkou, sotva několik centimetrů. „Brzy."

„Tatínek!" Teddy bouchal do kuchyňského okna. „Tatínek a Sevelus jsou tady! Sevelusi, mám novou knížku!"

Odtrhli se od sebe.

Kolem Severusových nohou kroužila Gik a mňoukala, aby upoutala jeho pozornost. Severus ji zvedl a podíval se k domu. „Co kdybychom si nechali týden na to, abychom se o tom pobavili, a abyste měl dostatek času odpočinout si po zkouškách."

Pán přikývl. „Řekni to doktorce Brownové, pokud chceš, ale s nikým jiným o tom ještě nemluv."

Všichni, které znali, by okamžitě pánovi vynadali, pokud by ho přímo nevydědili za to, že zranitelného Severuse zneužívá. A protože poslední věc, po které Severus toužil, bylo, aby byl považován za zranitelného (přestože chápal, že zranitelný je), z celého srdce se svým pánem souhlasil.

„Měli bychom jít dovnitř," řekl a vyrazil ke schodům. „Pane, předpokládám, že bych to měl ujasnit. Nejste v tom sám, o čem jste dnes večer mluvil. Miluji vás."

Pánův úsměv byl pro jeho obličej až příliš velký. „Ano, ale já tě miluji víc."

Pánova nechutná přeslazenost již byla příliš a to jejich vztah sotva začal. „Když to říkáte."