Příštích několik dnů Severusovi ubíhalo mučivě pomalu. Všechny mu připadaly jako nekonečné repliky těch předchozích.

Každé ráno ho Mering pustil z okovů a Severus ho následoval do kuchyně, i když díkybohu po nohou, a ne po čtyřech. Zatímco ze skromného přídělu potravin, který se každé ráno objevoval na kuchyňském stole, dělal snídani, Mering ho urážel děláním si legrace z jeho vzhledu nebo pozice, výsměchem, že ‚žádný vhodný majitel nebude chtít smrtijeda', nebo mluvením o Severusovi jako o „špíně", „lůze" nebo „budižkničemu". Ne že by ty urážky Severusovi nějak vadily – věděl, že není atraktivní, že to, že je otrokem, je jistě dočasné, že být smrtijedem je lepší než být majitelem otroka a k těm dalším urážkám... lepší slyšel i od Mrzimorů a to něco znamenalo, protože Mrzimoři měli být těmi loajálními. Ale možná proto, že vyrůstal jako Zmijozel, a poté jich docela dost vychoval jako ředitel zmijozelské koleje, si zvykl na důmyslnější urážky.

Po snídani (do které byl zapojen, když se do té doby dobře choval, a když klečel vedle Meringa) mu byly uloženy různé domácí práce. Dokončit obývací pokoj mu zabralo ještě jeden den a mudlovským způsobem musel opravit schodiště v hale (a jako důkaz měl velmi vážně poraněný palec). Také chodba v přízemí a koupelna (oboje odporně špinavé) byly nakonec uklizené nekouzelnickým způsobem. Ještě pořád neměl možnost dostat se nahoru, ale nevzdával se naděje. Jistě tam bylo nějaké vodítko k místu, kde se nachází, a třeba i sova, i když žádnou neslyšel. A také tu byla otázka nelezení letaxového prášku a krbu připojeného k síti. Nebyl tak zabedněný, aby si myslel, že krb dole je připojený, ale třeba ten nahoře je.

Čas po večeři byl jeho nejméně oblíbený. Po večeři se od něj čekalo, že se podvolí jakémukoli trestu, o kterém si Mering myslel, že si ho během dne vysloužil, ale nechtěl ho potrestat dřív. Každý den to zahrnovalo nějaký výprask různými typy materiálů. Severus zjistil, že Mering je dobře vybavený různými biči a rákoskami, a zná každé kouzlo, které může druhého zranit. Severus měl znalosti o těch samých kouzlech – sám se nenazýval expertem na černou magii jen tak pro nic – ale ve skutečnosti nikdy nečekal, že by ta kouzla mohla být použita na něm. Znal mnoho kouzel, kterými se proti takovým útokům bránit, ale nemohl nic dělat. Bez hůlky byla taková kouzla bezúčelná. Nejednalo se o zaklínadla, která by šla provádět bezhůlkovou magií A i kdyby tomu tak nebylo, proti Meringovi nemohl použít žádné kouzlo, jak mu Mering při každé příležitosti nemilosrdně připomínal. Byl mu vydán na milost a to ho moc neuklidňovalo.

Ale na rozdíl od první noci se výprask již neodehrával ve sklepení, a ani po něm Severus nebyl propuštěn, aby mohl jít spát. Ne, pořád měl úkoly, které musel splnit, a na které měl sotva žaludek. Nedělalo se mu špatně při uklízení otřesně špinavého domu, při vaření, ale při jiných úkolech podobných masáži nohou, či olizování bot do čista. Vypadalo to, že Mering, když se nudí, se vyžívá ve vymýšlení těchto úkolů. Úkolů, ve kterých si nikdo normální nemohl libovat. Severus se přistihl, že jen ze zvyku zastírá svou mysl, jednoduše proto, aby nemusel myslet. Bylo to svým způsobem uvolňující. Samozřejmě že ne, když se někdo pokoušel do vaší mysli proniknout, ale když člověk neblokoval nic jiného, než své vlastní myšlenky, tak ano. Byl velmi rád, že v mládí dostal ten nápad a měl schopnosti naučit se nitrobranu. V té době neměl ani tušení, jak tuto dovednost bude potřebovat.

„Poté, co uklidíš po snídani, půjdeš nahoru, do třetího poschodí, abys uklidil a uspořádal tu místnost po levé ruce," prohlásil jednoho rána Mering zatímco si cpal jídlo do pusy.

Severus si dokázal představit, co v té místnosti bude. Pravděpodobně to bude bordel jako dole, než to tu Severus uklidil. „Ano, pane." Zavřel oči a po vyřčení těch slov zhluboka dýchal. Nezareaguje, nezareaguje...

Jeho plán zahrnoval Meringovo překvapení, a proto potřeboval, aby mu Mering do určité míry věřil. Kdyby při každé příležitosti vzdoroval, Mering by byl mnohem pozornější, což by útěk ještě více znesnadnilo. I tak to bude dost složité – s ochranami, které Mering vykouzlil, aby se ujistil, že Severus zůstane jenom v přidělené místnosti v určených časech; bez hůlky nikdy neuprchne. Takže jeho primárním cílem bylo buď najít svou vlastní hůlku, nebo vzít tu Meringovu. Pak by mohl ochrany jednoduše zrušit – Merlin ví, že v tom má praxi.

Protože neměl tušení, kde se jeho vlastní hůlka nachází, ta Meringova byla jeho nejlepším řešením. Kouzelník může přinutit jakoukoli hůlku, aby pro něj pracovala, jen některé ne tak snadno jako jiné. Ale Mering, jako každý dospělý kouzelník, měl svou hůlku stále při sobě. A jeden musel mít také na mysli, že Mering také může být schopný bezhůlkové magie. Takže jakýkoli útok, který Severus naplánuje, musí být krátký.

Musí Meringa překvapit, když bude mít hůlku vyndanou. To je samo o sobě obtížné, protože kdykoli má Mering hůlku vyndanou, tak s ní obvykle Severuse mučí. A jak ho překvapit, aniž by se mu dostalo Cruciata nebo jiné formy trestu, bylo také složité.

Žádným způsobem nemohl Meringovi ublížit. Možnost, která se nejvíce nabízela, byl rychlý a nečekaný kopanec do rozkroku, ale bude to ta zotročující kletba vidět jako ublížení? Pravděpodobně. A při jakémkoli náhlém pohybu ho Mering s největší pravděpodobností prokleje... Severus si byl jistý, že není první otrok, kterého se Mering pokouší zlomit. Věděl, že Mering roky před ním úspěšně trénoval mnoho otroků. Bude připravený na jakýkoli Severusův pokus. To bylo odrazující, ale musí to aspoň zkusit.

„Ochrany v té místnosti jsou nastaveny tak, aby dovolily určitá kouzla z tvé hůlky," pokračoval Mering. „Budeš moci přivolat předměty a vyčistit je, ale to je vše. Nebudeš se moci přemístit, nebo dělat cokoli jinýho. Když se o to pokusíš, dozvím se to."

„Ano, pane," řekl Severus a srdce mu zaplesalo. Bude mu dovoleno používat kouzla? Co kdyby vyvolal patrona? Ano, Mering řekl, že nebude moci, ale tohle byla pokročilá magie. A Mering nebude čekat, že použije patrona – patroni byli obvykle používáni jako sebeobrana proti temným stvořením. Jen díky Brumbálovi měli i jiné využití. Vymyslel způsob, jak se členové Řádu mohou navzájem kontaktovat pomocí svých patronů. Jistě by jich mohl pár vykouzlit pro Minervu, Pastorka... a další členy Řádu, kteří by si mohli přát najít ho a pomoci mu. Jistě, nebude to mnoho, ale ukáže to, že je naživu a čeká na jejich pomoc.

Severus byl obeznámen s nastavováním ochran kolem oblastí, obzvlášť ochran bránících v použití magie. Ty bylo obvykle velmi komplikované vytvořit a normálně nebýval patron zahrnutý do kouzel v dané oblasti zakázaných... patron byl velmi málo užívané kouzlo. Jen málo kouzelníků vědělo, jak ho správně použít, takže proč plýtvat časem a energií s nastavováním ochran tak, aby ho nikdo nemohl vyvolat?

„Pane, mohu mít důležitou otázku týkající se mého zotročení a sebeobrany?" Volil svá slova pečlivě, protože Mering byl nekompromisní v tom, že Severus nikdy nemá začínat rozhovor. Ale on ho tentokrát doopravdy nezačal. A tohle bylo důležité. Bude v té místnosti moci vyvolat patrona nebo ne?

„A ta by byla...?"

„Nesmím použít svou hůlku, abych se bránil proti svému pánovi, tomu rozumím," řekl Severus. „Nebo jakékoli jiné čarodějce nebo kouzelníkovi, správně?"

„Pokud se ti nepokouší ublížit bez souhlasu tvého pána, tak ne." Mering se na něj podezřívavě podíval. „Proč?"

„Rok jsem učil obranu proti černé magii, pane. Je to v mé přirozenosti chtít znát na takovouto otázku odpověď." Severus nelhal – tohle byla pravda. „Ale kdyby se mi pokoušelo ublížit stvoření jako je trol nebo mozkomor, mohl bych použít kouzlo, abych je zastavil nebo se jim ubránil?"

Mering kývl. „Pokud by ti tvůj pán nepřikázal jinak. Ale protože většina nechce, aby jejich otroci měli vysátou duši..." odmlčel se. „Ne že by něco z toho normálně působilo problémy. Máš v úmyslu v nejbližší době zkřížit svou cestu s trollem?"

Severus se zasmál. To udělá jeho otázku o něco přijatelnější. „Ne, pane. Ale po celoživotním boji s temnotou, jeden nikdy nemůže být dostatečně obezřetný."

Boj s temnotou. To jsem dělal, uvědomuješ si to?

***

Mering ho dovedl do té místnosti. Ta k Severusově velkému překvapení vypadala jako malá studovna. U zdi stála středně velká knihovna a naproti oknu s výhledem do boční uličky se nacházel stůl. Místnost byla plná harampádí a dalšího nepořádku. Byla plná prachu a byly v ní cítit kuličky proti molům.

„Můžeš používat kouzla," připomněl mu Mering, sáhl do kapsy a vytáhl Severusovu ebenovou hůlku. „Ale pamatuj, jenom Accio a Scourgify. Budu moci určit, jestli jsi zkoušel cokoli jiného. Až skončíš, půjdeš dolů a budeš čekat v rohu. Rozumíš?"

„Rozumím, pane," potvrdil Severus a popadl známou ebenovou hůlku. V jedenácti ji koupil u Ollivandera. Když přišel do Bradavic, měl všechno při nejlepším z druhé ruky – knihy, kufr, hábity... ale ne hůlku. Jeho matka skrblila a roky šetřila, aby mu mohla pořídit hůlku u Ollivandera. Severus v té době nevěděl, kolik hůlky stojí, ale předpokládal, že jsou drahé. Teď, když zestárl, si uvědomil, že protože jsou pro kouzelníka nezbytné, nejsou ani příliš levné, ani příliš drahé. Ve skutečnosti byla jejich cena rozumná. To Severusovi připomnělo, jak byla jeho rodina chudá, i když si to v té době neuvědomoval.

Miloval svou hůlku. V průběhu let to byla jeho jediná konstanta. Ať se dělo cokoli, vždy ji měl. Měl ji vždy, když ho ve škole trýznil James Potter a jeho banda, měl ji, když se připojil k Temnému pánovi, měl ji ve chvíli, kdy zjistil, že Lily zemřela, měl ji během tichých ale temných deseti let, než se objevil Harry Potter a on učil jako mistr lektvarů. Měl ji, když znovu a znovu zachraňoval Pottera, měl ji, když zabil Albuse Brumbála... Jeho hůlka s ním stále byla. A když ji teď svíral, uvědomil si, jak moc ji miluje. Jak moc ji potřebuje. Jak moc na ní závisí.

Mering kývl. „Jdu na sraz s kolegyní. S největší pravděpodobností přijde příští týden na večeři." S tím se otočil na podpatku a odešel.

Severus se nezdržoval dumáním nad Meringovými slovy. Nezajímalo ho, kam Mering šel nebo co dělal, nebo kdo byla jeho kolegyně. Měl pocit, že Mering tohle říkal svým otrokům, aby se cítil nadřazeně, protože on má věci na práci, protože on někam jde, zatímco Severus tu musí zůstat. Ne že by některá z těch věcí Severuse trápila, ale někoho jiného by mohla.

Vyvolej patrona! Řekl si dychtivě. Je to jednoduché – bude to znamení, že potřebuješ pomoc. I když si to nechtěl přiznat, a nikdy to nikomu nepřizná, měl strach. Jestli ho Mering chytí, skončí to hodně špatně...

Obrátil se a podíval se na názvy zaprášených knih v policích. Všechny

(jaké překvapení, jaké překvapení)

byly o otroctví. Otroctví v dějinách byla jedna, Zákony a nařízení týkající se otroctví v kouzelnickém světě, Trestání otroků: Umění, a další. Jen čtení názvů bylo samo o sobě znechucující...

Severus se opatrně ohlédl. Odešel Mering nebo ne? Neslyšel zavírání dveří, nebo známé prásknutí značící přemisťování, ale to neznamenalo, že Mering neodešel. Pravděpodobně byly zvednuty zvukotěsné zábrany, nebo tak něco.

Vzal Zákony a nařízení týkající se otroctví v kouzelnickém světě a otevřel je. Prach z knihy mu vnikl do nosu. Potlačil kýchnutí a listoval stránkami. Vypadalo to, že jsou to víc než jen zákony – ta kniha byl prakticky návod jak vlastnit otroka.

A návod na vlastnění otroka mohl být návodem pro bytí otrokem, když člověk použil zpětnou psychologii.

Zmijozelové byli vynalézaví. Ze všech bradavických kolejí by Zmijozelové s největší pravděpodobností přežili jakékoli podmínky, jednoduše proto, že věděli, jak pracovat s tím, co mají, tak, aby to fungovalo. Například, kdybyste zamkli osobu z každé koleje samotnou do temné místnosti bez oken a dveří a bez hůlky, pravděpodobně by to byl Zmijozel, kdo by se dostal ven první. To co se dozví z té knihy, v kombinaci s patronem nebo dvěma by mohlo být jeho propustkou na svobodu.

Severus odložil knihu a podíval se na svou hůlku. Vzpomeň si na nějakou šťastnou vzpomínku, říkal si. Kdy jsi byl nejšťastnější? Vyvolání patrona pro něj nikdy nebylo nejlehčí. Nikdy neměl moc šťastných vzpomínek, se kterými by mohl pracovat.

Jeho nejšťastnější vzpomínka tu byla a nezměnila se od začátku jeho pátého ročníku. Měl školní trest za prokletí Pottera při bylinkářství. Samozřejmě, že ho nikdo neposlouchal, že Potter vytáhl svou hůlku jako první, a že Severus jednal jenom v sebeobraně. Takže pracoval, když se za ním objevil nikdo jiný, než Lily Evansová. Ona jako prefektka zatahala za pár nitek a dokázala mu trest zrušit. Vyšli ze skleníků do průtrže mračen a jen tam stáli a mokli. Jedna věc vedla ke druhé a ona ho políbila... ta chvíle se Severusem zůstane po zbytek života. Když poprvé vyvolal patrona, myslel na tuto vzpomínku. A protože jeho život od té doby rozhodně neměl stoupavou tendenci, neměl jinou vzpomínku, kvůli které by uvažoval o změně. Nebyl od přírody sklíčená osoba, ale nebyl ani šťastný. Ve skutečnosti měl pár šťastných vzpomínek, ze kterých si mohl vybrat.

„Expecto Patronum!" zvolal a namířil hůlkou z okna. Všechnu svoji pozornost a energii zaměřil na tu vzpomínku a Kingsleyho Pastorka. A k Severusově obrovské úlevě z jeho hůlky vyskočila oknem ven laň a zmizela z dohledu.

Několikrát se zhluboka nadechl a začal znovu. „Expecto Patronum!" Další laň vyrazila z jeho hůlky a zmizela stejným směrem jako ta předchozí, jen tentokrát snad k Minervě McGonagallové.

No, když už jsi v tom... „Expecto Patronum!" Vyslal další k Arturu Weasleymu, dalšímu členovi Řádu.

Ti patronové měli malý smysl, s výjimkou znamení, znamení toho, že chce pomoci. Jistě to při pohledu na jeho patrony pochopí... Docházely mu způsoby, jak s Meringem manipulovat. Ta hra, kterou Severus hrál, a která by se mohla jmenovat „Jak dlouho dokáži manipulovat Meringem, aniž bych dával příkazy", se rychle stávala okoukanou. Člověk nepotřeboval Merlinův řád, aby si uvědomil, že žádné plány, které spřádal, nefungují, a že je v současné situaci téměř bezmocný.

Přečtení Zákonů a nařízení týkajících se otroctví v kouzelnickém světě mu moc nepomohlo. Autor zdůrazňoval fakt, že nezvratitelné zotročující kouzlo otroka omráčí nebo dokonce zabije, když se pokusí ublížit svému pánovi, ať s pomocí magie nebo bez ní. Také se hodně zaobíral otrockým tetováním, které Severuse hodně zajímalo.

Znamení otroka, propracované tetování, ukázané zde, slouží k mnoha účelům. Nejenže upozorní vlastníka obchodu a další v blízkosti, že osoba je otrok (otroci mají zákonem zakázáno nakupovat, pokud jim jejich pán nedá povolení – viz níže), ale také to slouží i jako způsob trestání a odměňování otroka. K potrestání otroka pomocí znamení, vše, co musí pán udělat, je přiložit svou hůlku k otrokově hlavě a následovat bude pálivý pocit. Když pán není v blízkosti a otrok neposlechne, jeho čelo začne pomalu pálit, aby se zajistilo, že otrok bude konat málo špatného. Na druhou stranu, pánův dotek na otrokově čele se ukazuje jako velmi odměňující dotek, podobný vzrušení a mnoho otroků pociťuje po doteku svého pána silnou touhu.

Severus nevědomě přejel prsty po černém designu na svém čele. Zrovna teď to nebolelo, ale věděl, o čem kniha mluví. Ten svědivý pocit, který pociťoval, když přímo odporoval Meringovi, který se rychle měnil do bolestivého pálení... přesto ho tohle netrápilo tolik jako faktor pánova doteku. Z té knihy to vyznívalo jako by... si měl užívat, když se ho Mering dotkne na čele.

Severus zavrtěl hlavou. To těžko. Nikdy si nebude užívat, když bude někde blízko toho muže. Četl dál.

Aby otroci mohli legálně nakupovat, musí být vzati k vyškolenému ministerskému úředníkovi, který je podrobí kouzlu. To kouzlo, ukázané na straně 329, zanechá tetování téměř neviditelné. Avšak otrok může a bude i nadále cítil pálící a odměňující efekt tetování.

Severus na knihu použil čistící kouzlo a vrátil ji zpět do police. Ta kniha mu řekla vše, co potřeboval vědět. To kouzlo bylo nezvratné a jeho jediná naděje byla, že si ho koupí někdo z Řádu. Když se to stane, bude schopný žít téměř normální život. I přesto, nezáleží na tom, kolik svobody mu zmíněný člen Řádu poskytne, pořád bude muset poslouchat jejich příkazy, přímé nebo nepřímé, nebo trpět pálením na čele. Nemohl tomu vzdorovat. Krátce řečeno, byl lapen a nemohl s tím nic udělat. Život není fér, to se naučil už před dlouhou dobou. Avšak smíření se s tím je něco úplně jiného.