„Ještě jednou díky." Harry si nadhodil Teddyho v náruči. „Ani nedokážu popsat, jak moc si toho cením." Chtěl jim nabídnout, že jim bude platit, ale věděl, že by tím zranil jejich hrdost. Všichni Weasleyovi měli hrdost, odvahu a mnoho dětí.

„Ale to nic není, Harry. Vlastně, co kdybys mi ho sem dával na celý den? Nemá smysl platit cizím lidem, aby ho hlídali, když já bych to strašně ráda udělala zadarmo." Paní Weasleyová se smutně usmála. „Chybí mi mít doma děti. Nemám ráda, když jsem tak osamělá." Ginny si pořídila byt nedaleko a překvapivě ho nesdílela s přítelem.

Harry se usmál. „Děkuji, ale Teddy potřebuje být s ostatními dětmi, nebo vyroste ještě zlobivější, než už je... au. Teddy, přestaň mě štípat!"

„Pšestaň štípat tatínka!" Teddy se zasmál a zatleskal.

Pan Weasley položil Harrymu ruku na rameno. „Ještě pořád platí ten víkend, Harry?"

Ups. Harry zapomněl, že ho chtěl pan Weasley navštívit. Říkal, že se chce jen stavit na návštěvu, ale nejspíš chtěl Harryho naučit nějaká praktická bylinkářská kouzla, když už jaro klepe na dveře. Přestože se je madam Prýtová pokusila naučit vše, co věděla, hodiny nebyly příliš praktické. Většina studentů nikdy v dospělosti nebude potřebovat přesadit gangchilli, ale potřebovala vědět, jak udržet zahradu rozkvetlou a zelenou.

„Dobře. Ehm, šlo by to v sobotu kdykoli před šestou? Angela přinese kari a přijde parta lidí ze školy. No, ne parta, ale víte jak. Pět. Šest. A jejich přítelkyně, partneři, manželé. Však víte." Harryho dům byl ideální, protože nejenže se tam Severus cítil nejpříjemněji, ale také tam Teddy mohl spát ve svém. Harry samozřejmě mohl nechat Teddyho u Weasleyů a Severuse doma, ale nechtěl to dělat častěji, než to bylo nezbytně nutné. Nikdy nezval lidi, kteří by způsobili, aby se večírek vymkl kontrole, protože takové typy večírků prostě doma s Teddym a Severusem pořádat nemohl. A jako někdo, kdo strávil téměř sedm let nejen v Bradavicích, ale navíc ještě v Nebelvíru, měl dost těch večírků, kde lidé kouřili a zírali na zdi nebo pili a skončili zvracející na záchodě nebo do něčí postele.

Jediný, kdo na konci Harryho večírků nedokázal stát vzpřímeně, byla Angela.

„Copak vy mladí nejíte nic jiného než kari?" zeptala se paní Weasleyová.

„Hm, rybu a hranolky?" Stavebním kamenem jejich domácnosti bylo jídlo z donášky a to neposkytovalo příliš mnoho variant, ze kterých by mohli vybírat.

„Jsou dospělí, Molly, nedostatek zeleniny jim neublíží," ozval se Arthur.

„Ano, ale co proteiny? Vápník? Měl by sis vzít trochu Severusova lektvaru, Harry. Vypadáš trochu nemocně."

To bylo způsobeno pouze nedostatkem spánku, ale Harry jim to nemínil vysvětlovat. „Ehm, jasně. Možná. Takže dobrou noc, uvidíme se zítra."

Přemístil se z jejich kuchyně k sobě na předzahrádku. Teddy se při přemisťování jako obvykle rozkřičel, ale jakmile bylo po všem, opět se uklidnil. Harry předpokládal, že Teddy křičí nadšením. Možná, že když jste vychováváni s přemisťováním, tak vám nevadí, ale Harry ho moc rád neměl.

Vytáhl hůlku a otevřel si dveře. I přes fakt, že umístění jejich domu bylo relativně tajemstvím a byly kolem něj ochrany, jen tak pro jistotu ho zamykal.

Zjistil však, že nepotřebuje odemykat, protože již bylo odemčeno.

Možná se Severus šel proletět. Měl to povolené, pokud zůstával na zahradě. Harryho trochu znervózňovalo, že ho nechává létat venku bez dozoru, ale uvědomoval si, že to pro něj bude nejlepší, aby získal trochu nezávislosti.

Ale kdyby létal venku, viděl by nás přemístit se a přišel by nás přivítat.

No, možná že lítal dříve a prostě zapomněl zamknout dveře. Avšak Harry o tom pochyboval. Severus byl velmi pečlivý a opatrný. Zamkl by za sebou.

Hrabe ti, Harry. Vešel dovnitř a posadil Teddyho na podlahu.

Obývací pokoj byl tichý. Puzzle, které Severus skládal, leželo nedokončené na karetním stolku. Cínový džbánek na mléko a cukřenka, které si přinesl z Grimmauldova náměstí, ležely na koberci. Byly na nich černé skvrny, o který si byl Harry jist, že tam předtím nebyly.

Harry si klekl na podlahu, posbíral poházené části čajové soupravy a položil je zpět na konferenční stolek. „Severusi?" zavolal a rozhlížel se po obývacím pokoji.

„Sev'lusi!" zaječel Teddy a snažil se způsobit co nejvíc problémů.

Harry se podíval na planoucí oheň. Neměl v domě sirky a Severusovi jasně řekl, že nesmí používat hůlku. Severus dokonce ani nevěděl, kde je. Harry ji schoval do dřevěného rámu své postele.

Dobře, jak jinak by mohl rozdělat oheň? Třením dřívek o sebe? V žaludku se mu usadil velmi znepokojující pocit. Jak byl ten oheň rozdělán? Našel Severus svou hůlku? V domě žádné další hůlky nebyly. Hůlky Remuse a Tonksové byly v jeho trezoru, kde zůstanou, dokud nebude Teddy starší.

A jestli Severus svou hůlku našel, kde je? Vždy čekal, až Harry přijde domů, ukláněl se a zdvořile se ptal, jaký měl Harry den.

Možná utekl. Strčil si hůlku do pusy, přeměnil se do své zvířecí podoby a uletěl.

Harry zpanikařil. „Severusi?" Rozmístil kolem Teddyho ochrany, aby si nemohl ublížit. „Severusi?"

Kuchyně byla bez poskvrnky. Kuchyňský stůl byl vydrhnutý, všechno nádobí bylo umyto a uklizeno. Gik miska na vodu byla plná a ležela jako vždy na podlaze.

Poté, co zkontroloval záchod (a všiml si, že přetekl), vyrazil Harry nahoru. „Severusi? Jsem doma."

Bez odpovědi. Obvykle se k němu Severus rozběhl, kdykoli ho zaslechl. Udělal by to i v případě mimořádné situace. I kdyby se cítil provinile za to, že vytopil záchod (což mohlo být jednoduše napraveno), přišel by a přiznal by se. Přece by...

Nevlezl do skříně a neschoval se. Harry se zachvěl. Předchozí noc byla strašná. Severus udělal takový pokrok, aby se zase choval jako lidská bytost. Ano, každý den museli řešit záchvaty paniky, stále ještě váhal, jestli se může vůbec zasmát, když je Harry nablízku, ale byl na tom o tolik líp, než téměř před rokem. Celou dobu nosil oblečení, jedl u stolu. S vidličkou a lžící. Harry viděl, jak si neochotně nazouvá boty, když měl jít ven, ale vždy to udělal. Avšak předchozí noci našel Severuse ve skříni. Plakat. Harry nevěděl, proč Severus nalézá takové uklidnění v temném uzavřeném prostoru, ale už tam dlouho nebyl. Vlastně od té doby, co s nimi žila Gik.

Když se ho Harry zeptal, co ho trápí, Severus mu to okamžitě vyklopil. Severus Snape, kdysi ředitel zmijozelské koleje, nebyl nyní schopen lhát. Měl noční můru a nechtěl svými vzlyky probudit nebo obtěžovat Harryho. A navíc byl vyděšený. Harry se neptal, co ho tak vyděsilo – se Severusovou minulostí to mohlo být mnoho věcí. A o většině z nich neměl Harry ani tušení. A to mu nedávalo spát.

Ale budou to postupně zjišťovat. Severus vyjádřil zájem, aby spolu začali o jeho problémech mluvit, aby se pomalu vracel k normálu. Alespoň normálu pro otroka. Až poté mu Harry vrátí jeho hůlku a bude ho považovat za schopného vyzkoušet jedno nebo dvě kouzla. Byl to zcela jistě krok správným směrem.

A samozřejmě hned následující den po tomto kroku vpřed Severus zmizí.

Tiché vrčení vycházející ze Severusova pokoje Harrymu zježilo všechny vlasy na hlavě. Přestože Severus ve své nejdivočejší podobě vydával zvířecí zvuky, již je od něj devět měsíců neslyšel. Dveře do Severusova pokoje byly otevřené dokořán. Harry tam nechtěl jen tak vrazit nebo Severuse překvapit, proto se snažil tropit hluk, jak se k nim blížil.

„Severusi, jsem..." zarazil se. Severus klečel na všech čtyřech a skláněl se pod postel. Mumlal pro Harryho téměř neslyšitelné uklidňující věty.

Z pod postele se ozvalo další hluboké zavrčení.

Bylo příliš brzy na to, aby Gik rodila. Měla termín nejdříve za tři týdny, ale mohlo to být i za čtyři nebo pět týdnů. Nebyla na porod připravená. Nebyl ten správný čas.

Ale pokud nerodí, tak co je špatně?

„Severusi." Harry opatrně vkročil do pokoje, protože nechtěl Severuse, ani Gik vyplašit. „Severusi, je vše v pořádku?"

Muž s hákovitým nosem vzhlédl zpod postele. Z tmavých očí mu stékaly slzy po nose a kapaly na bradu. Teklo mu z nosu, ale Severus si to neotřel.

Trochu se natočil, aby se mohl poklonit Harryho směrem. „Pane, jak vám mohu posloužit?" zaskřehotal.

„Můžeš začít tím, že mi řekneš, co se děje." Harry si klekl vedle Severuse a nakoukl pod postel. Ale ze svého úhlu nic neviděl.

„Gik j-je... Ona-ona j-j-je..." koktal Severus.

Harry mu položil ruku na koleno. „To je v pořádku, Severusi. Je pod postelí? Je v pořádku?"

Severus se zhluboka nadechl. „N-ne. O-ona je... ona je..." a propukl v nekontrolovatelné vzlyky.

Harry se přesunul, aby pod postel lépe viděl.

Gik ležela roztažená pod postelí. Bříško měla mnohem menší než ráno, a nebylo pochyb o tom, proč tomu tak bylo. Na koberci ležely dva malé kočičí plody. Studené. Nemusel na ně šahat, aby poznal, že jsou mrtvé.

Přišlo mu, že na koberci je až příliš mnoho krve, než aby to bylo z jedné kočky. A vypadalo to, že jí bude ještě víc, protože Gik zvedla nohu a lapala po dechu a občasně vrčela a bolestně kňourala. Srst měla slepenou červenohnědou krví.

Harry se podíval zpět na Severuse a pečlivě zvažoval svá další slova. Nechtěl se ptát, co se stalo, protože by to Severuse ještě víc rozrušilo a vyvolalo by to v něm pocit, jako by ho z něčeho obviňoval. Nemyslel, že by byl dobrý nápad ptát se Severuse, jak dlouho už to trvá, a co by podle něj bylo nejlepší udělat.

„Je mi líto, co se stalo." Vrátil svou ruku zpět na Severusovo koleno a začal ho uklidňujícím způsobem hladit. „Tak jsme se na ta koťátka těšili."

Severus se kousal do rtu a Harry se musel krotit, aby mu neřekl, ať s tím přestane – ale bylo fér bránit mu ve snaze uklidnit se?

„Pane, můžete... ch-chci říct, za-zachráníte ji?" zaprosil Severus.

Severus nebyl rozrušený ztrátou koťat, ale bál se o Gik. Harry si byl celkem jistý, že Gik bude v pořádku, ale protože by její ztráta Severuse zničila, nemínil nic riskovat. „Severusi, musím jít hned někomu zaletaxovat. Hermiona má kočku a Lenka ví vše o zvířatech. Budou vědět, co dělat. A co by bylo dobré udělat podle tebe?"

Severus si otřel oči. „Myslím, že teď nechce být sama."

Harry přikývl a uvažoval, jestli je to pravda. Uvažoval, jestli by Severus nechtěl být sám, kdyby mu jeho jizvy působily strašlivou bolest. „Dobrý nápad, Severusi. Jsi doopravdy dobrý přítel."

***

Lenka navrhla, aby vše nechali na přírodě a doručila jim krmit Gik příštích několik dní práškem z rohu dvojrožce přimíchaným do kousků tuňáka. Harry si přínosy rohu dvojrožce v kočičím žrádle nebyl až tak jistý, ale nechat vše na přírodě a nechat Gik hodně odpočívat, mu přišlo ideální.

Teddy tomu všemu nevěnoval vůbec žádnou pozornost. Jako pravé, téměř dvouleté batole si spokojeně hrál s kostkami a zpíval si společně s rádiem. Podle všeho si Severusových slz nevšiml, a pokud ano, byl na ně tak zvyklý, že ho vůbec neznepokojily.

Netrvalo dlouho a Gik porodila poslední kotě. Bylo jich pět a jedno z nich bylo menší a méně vyvinuté než ostatní. Podle jejich téměř stejných plochých obličejů měli maguáří krev, což znamenalo, že otcem byl nejspíš Křivonožka.

Gik byla v Harryho pokoji. Krátce poté, co porodila poslední kotě, se roztřeseně zvedla, a aniž by ze sebe alespoň olízala krev, přesunula se do Harryho pokoje. Harry Severusovi vysvětlil, že si to nemá brát osobně, že Gik chce být jen chvíli sama. Vypadalo to, že to pochopil, ale nezabránilo mu to v tom, aby truchlil po koťatech.

„Je v pořádku," vrátil se Harry ze své ložnice poté, co na Severusovu žádost zkontroloval Gik. „Je u mně ve skříni a odpočívá." Posadil se na kraj Severusovy postele a začal mu prsty pročesávat vlasy. Pečlivě se vyhýbal čelu. „Je mi líto, co se stalo. Je to smutné."

Severus popotáhl. Byl to dlouhý den a konečně byl čas jít do postele. Severus byl tak emočně vyčerpaný, že buď okamžitě usne, nebo půlku noci probrečí. Harry si nebyl jistý, která ze dvou možností je pravděpodobnější. Odzátkoval jednu lahvičku svého drahocenného Bezesného spánku. „Vím, že jsi říkal, že ti nezabírá, a jsem si jist, že máš pravdu. Ale zkusme to dnes večer, dobře? Co kdyby. Budeš to potřebovat." Avšak nenalil Severusovi lahvičku do krku. „Severusi, chceš mi říct, co se dnes stalo?" Se spáleným nádobím, ohněm, přeteklou toaletou a předčasným porodem měl pocit, že Severus bude mít zajímavý příběh.

Severus zavřel oči. „Ne, pane, nechci, ale cítím, že musím." Harry doufal, že Severus nemá pocit, že ho do toho nutí.

„Gik a já jsme skládali puzzle." Severus se kousl do rtu. „Nedokončili jsme ho."

Harrymu na pitomém puzzle nezáleželo. „Proč ne? Co vás vyrušilo?"

Severusovi se zlomil hlas. „Nepamatuji si to. Gik se chovala obzvláště náladově, avšak předpokládám, že se tak chová během bře-březosti většina koček. Chtěla jít ven. M-m-měl jsem pocit, že nechci jít."

Severus skutečně vyjádřil nějaký pocit. Pocit, který už měl, ale přesto pocit. „A co se stalo pak, Severusi?"

„Nevzpomínám si. Pamatuji si, že jsem ležel na koberci a viděl váš šálek v ohni." Severus vyvalil oči a posadil se. „Šálek! Zapomněl jsem..."

Harry ho zastavil, než stihl vylézt z postele. „To je v pořádku, postaral jsem se o to. Takhle ses popálil?" Krátce poté, co se vrátil domů, zahojil Severusovi strašlivé popáleniny na rukou.

Severus přikývl. „M-m-myslím si to. Nenapadá mě, kde jinde bych je získal."

Harryho tělem se začal šířit nervózní pocit, který nechtěl přiznat ani sám sobě. Kdo rozdělal ten oheň? Severus pil čaj pouze s Harrym, a kdyby ho pil sám, nikdy by jen tak nepoužil starodávné nádobí.

„Všiml jsem si, že tu není Gik a začal jsem ji hledat," pokračoval Severus a opět si lehl. „Byla v mém pokoji. Tady." Z očí mu začaly téct slzy.

Harry vyčistil všechnu krev z koberce, ale věděl, že krvavé vzpomínky jen tak rychle nevyblednou. „A pak začala rodit."

„Ne-nezačala okamžitě, ale poznal jsem, že má bolesti. Ne-nechovala se normálně." Severus popotáhl „Udělal – udělal jsem to?"

Nevím, udělal jsi to? Nedávalo smysl, že by Severus ublížil své kočce, ale také nedávalo smysl, aby hodil čajovou soupravu do ohně. Takové věci k němu vůbec nepasovaly. I kdyby Severus stáhl své nitroobranné štíty a vrátil se Snape, Snape by házel šváby nebo tak něco. A Severus by bez jeho svolení nikdy své štíty nestáhl.

A co když ano? Možná je stáhl, měl záchvat a měl natolik rozumu, aby je opět zvedl. Nebo možná jen využívá Nitroobrany, aby zablokoval vzpomínky na to, co se stalo. To bylo možné, ale Harry byl v bystrozorském výcviku, kde ho učili, aby hledal nejen to možné a zřejmé, ale také to hraničící s nemožným a nemožné. Učili ho očekávat neočekávané, předpokládat, že nezná celý příběh.

„Co si pamatuješ jako poslední?" zeptal se Harry. „Vím, že je to těžké, ale doopravdy mi to musíš říct."

Severus se kousl do rtu. „Bez ohledu na to, co vám řeknu, pane, uvažujete o tom, že dáte svého otroka do zařízení pro mentálně postižené?"

Zatracená McGonagallová nebo kdokoli, kdo tu brožuru poslal. Nejspíš měli ty nejlepší úmysly a neměli v plánu, aby tu brožuru viděl Severus, ale mělo to přetrvávající následky. Jak často mučil Severus sám sebe kvůli svému mentálnímu stavu? Člověk nemusel být génius, aby si uvědomil, že dobrý otrok nemá být aspirantem na léčbu v blázinci.

„Severusi, dobrý otrok nemusí jít do blázince. To nikdo neříkal. Důvodem, proč tomu tak je, je to, že dobrý otrok má mysl nastavenou určitým způsobem. Byl vycvičen, aby nikdy nezpochybňoval autority, a já nevím, co se ti ještě lidé jako Mering snažili cpát do hlavy. Jediným důvodem, proč nejsi mentálně vyrovnaný je fakt, že jsi v situaci, kde tě podporuji v tom, aby ses tomu postavil." Harry si opět kladl otázku, zda je to doopravdy správně a zdravé, ale nijak své zmatení před Severusem nezmínil. „Důvodem, proč jsi mentálně nestabilní, jsou špatní pánové a to, že začínáš zpochybňovat některé věci, které jsi byl naučen. Není to tvoje chyba a mělo by se to zlepšit. Už se to zlepšilo. Nemusíš jít ke svatému Mungovi nebo do jiné nemocnice pro mentálně nemocné."

„Ano, pane," zamumlal Severus a Harry přemýšlel, jestli mu věří. Dříve se Severus na Harryho díval zářícíma očima s důvěrou, kdykoli ho Harry ujistil, že se něco špatného nestane nebo, že je něco v pořádku. Ten pohled mu v minulých týdnech zmizel z očí, a přestože to mohlo být považováno za dobrou věc, Harrymu docela chyběl. To, že byl schopen Severuse jednoduše uklidnit a přesvědčit slovy, byla jeho záchranná síť.

„Pamatuji si, že Gik chtěla jít ven." Severus zavřel oči a soustředěně se zamračil. „Měl jsem na sobě boty a připadaly mi těžké."

Konečně se nějak dostávali. „Takže jste šli ven?"

Severus otevřel tmavé oči. „Nepamatuji si! Možná si to pletu s jiným dnem. Možná moje podvědomí předpokládá, že když si vezmu boty, že mi jsou nepříjemné, protože tomu tak obvykle je! Možná..."

Doktorka Brownová doporučovala Severuse nepřerušovat, ale Harry to občas musel udělat, jinak by se Severus až příliš vynervoval. „Severusi, to je v pořádku. Těch variant, co se mohlo stát, zase tolik není." Harry se odmlčel a přemýšlel, co se tak asi mohlo stát. „Blokuješ, co se stalo pomocí Nitroobrany?"

Severus zavrtěl hlavou. „Když něco blokuji, pane, vím, že to blokuji. Možná nevím co přesně, ale vím, že něco blokuji. Blokuji vše ode dne, kdy jsem se stal otrokem do minulosti. Už bych nedokázal blokovat nic jiného, aniž bych riskoval šílenství. I tak mi nyní blokování myšlenek působí strašlivé bolesti hlavy..." promnul si oči, „a emocionální vyčerpání."

Harry si nebyl tak jistý, že to emocionální vyčerpání je vedlejším produktem Nitroobrany, ale nezpochybňoval to. „Dobře, brzy ty štíty budeme muset odstranit. Pamatuj, že čím dříve to začneme cvičit, tím dříve budeš moct používat svoji hůlku."

Stres z celé té situace se zrcadlil v Severusově obličeji. Ani při zmínce o hůlce se mu nerozjasnila tvář. „Ano, pane."

Vymazání paměti nebyla žádná sranda. Byla to jedna z nejkrutějších věcí, která se mohla kouzelníkovi stát. Podle Harryho názoru to bylo skoro naroveň s mozkomorovým polibkem. Harry by raději zemřel, než aby mu někdo vymazal všechny vzpomínky. To, jak Severus neustále blokoval svou minulost, bylo znamením, jak moc touží přežít. Raději by měl vymazány všechny vzpomínky, než aby ho mučila minulost. Avšak vzpomínky zablokované pomocí Nitroobrany se mohly hypoteticky obnovit. Vzpomínky vymazané pomocí kouzla se do mozku nikdy nemohly přírodní cestou vrátit.

Avšak byly v tom skuliny. A Harryho vnitřní zmijozelské já, které raději ignoroval, vždy ty skuliny našlo.

„Severusi, věříš mi?" Nebyla to planá otázka. V těchto dnech uvažoval, jestli mu Severus doopravdy věří.

Ovšem Severus nezaváhal. „Ano, pane."

„Odpověděl jsi dost rychle; seš si jistý, že mi věříš?"

„Od otroka je špatné, pokud svému pánovi nedůvěřuje. A já nemám na výběr. Kdybych vám nevěřil, vneslo by to do mého života jen další úzkost, úzkost, kterou nepotřebuji."

Měl pravdu. „Podívej, moc toho o magii hlavy, magii mysli, mozkové aktivitě nebo jak se to jmenuje, nevím. Na většinu toho je jak v mudlovském, tak v kouzelnickém světě potřeba specialista. Takže vlastně moc nevím, co dělám, ale potřebuji jednat rychle, protože čím déle to bude trvat, tím víc tvých vzpomínek zmizí."

Severus těžce polkl. „Ano, pane."

Vedlejšími příznaky vymazání paměti byly únava a samozřejmě ztráta paměti. Ta mlha v Severusově mozku v Harrym vyvolávala podezření.

Vymazání paměti bylo vždy trvalé, ale díky těm hromadám knih, které si Harry o otroctví objednal (a schoval je u sebe v pokoji, protože nechtěl, aby je Severus viděl), objevil skulinku, jak to obejít. Pokud měl otrok paměť vymazanou někým jiným než majitelem, mohly být vzpomínky majitelem jedním nebo druhým způsobem obnoveny. V tomto ohledu byla nejužitečnější Mysl otroka, kniha proti otroctví napsaná v roce 1848 a zakázaná ve většině evropských zemích.

Na Severusovi bylo možné pozorovat symptomy vymazání paměti. Mlha, kterou popisoval, fakt, že od pěti hodin dvakrát usnul na podlaze, a to i přes to, že po něm lezl Teddy a tahal ho za ucho.

To, že Severusovi někdo vymazal paměť, představovalo mnoho problémů. Udělal to náhodou sám náhodnou magií? Vymazal mu někdo paměť, a pokud ano, tak kdo? A proč? Co mohli udělat, že to ospravedlňovalo tak drastická opatření? Byla to hrubost nejvyššího kalibru použít na cizího otroka bez povolení kouzlo nebo kletbu, a zvlášť tak závažné kouzlo. Harrymu se dělala zle při představě, jak kruté bude vrátit vymazané vzpomínky zpět do Severusova mozku, ale neměl na výběr.

„Ehm... bože, přál bych si, abych si to nastudoval. No, přál bych si, abych studoval spoustu dalších věcí víc. Jako třeba lektvary a... ale, kašlu na to. Dobře, jsi připravený?" Harry měl neskonalou důvěru v léčitele mysli, ale také věděl, jak jeho magie dokáže být mocná. Snad bude jakékoli poškození, které napáchá, vratné.

„Tohle by bylo snadnější, kdybych uměl Nitrozpyt, ale neumím ho. Nitroobranu máme příští rok povinnou v rámci výcviku, ale nebude ze mě vyslýchající, takže Nitrozpyt není požadován."

„Uzavřete svou mysl," poradil mu Severus a opět zavřel oči.

Harry se zachvěl. Mysl mu zaplavily vzpomínky na Snapea. „Ehm, jasně, díky. To už jsem někdy slyšel. A to pomáhá s Nitrozpytem?"

„Ano, pane."

Harry byl v kopru. „Dobře, ehm, takže potřebuji, abys nechal mysl odpočívat. Nejsem si tak zcela jistý, co tím moje kniha myslí, ale potřebuji, abys tak nějak usnul, aniž bys ve skutečnosti usnul. Nejlíp, jak bych to mohl popsat, je..."

Severus nechal oči zavřené. „Ano, pane." Severus zřídkakdy, jestli vůbec někdy, Harryho přerušoval. Chvíli mu trvalo, než se z toho šoku oklepal. „Ehm... víš, o čem mluvím?"

„Ano, pane."

„Víš, co se snažím udělat?" Harry věděl, že Severus nikdy žádného otroka nevlastnil, ale možná měl zkušenosti s obnovováním téměř vymazaných vzpomínek.

„Ne, s touto metodou nejsem seznámen, avšak pokud bychom nebyli limitováni časem, mohl bych si o tom něco přečíst."

Byli limitování časem. Čím déle bude trvat, než se mu pokusí vzpomínky obnovit, tím méně jich obnoví, nebo již budou rozmazané.

„Accio Mysl otroka." Do místnosti přilétl starý svazek. „Dobře, Severusi, tady někde to je..." Harry listoval stránkami, našel správnou a podal knihu Severusovi.

Severus se posadil a se sevřenými rty si stránku pročetl. Pak se opět kousl do spodního rtu. „P-pane, říká se tu, že by vedlejší účinky mohly být trvalé."

Harry polkl ten nervózní knedlík, který se mu usadil v krku. „Ano?"

„Také nedoporučuje používat toto kouzlo bez velké praxe. Doporučuje využít vlkodlaky pod vlivem vlkodlačího lektvaru." Severus se zamračil. „Žádného jste neměl."

„Není úplněk," upozornil ho Harry.

„Můj zadek není citlivý," prohlásil Severus nezaujatě a podal mu knihu zpět. „Jestli to je důvodem vašeho znepokojení, jsem si jist, že by museli použít výborné léčivé kouzlo."

Severus pokaždé dokázal nachytat Harryho nepřipraveného. Přestože by touto dobou měl již Harry být zvyklý, že Severus o částech svého těla mluví velmi nezaujatě, stále ho to pokaždé překvapilo." „Ne všichni tě chtějí znásilnit, Severusi. A nikdo neříká, že ten, kdo ti vymazal paměť, byl muž," odpověděl mu velmi tiše.

Severu přikývl. „Ano, pane. Zkontroloval jste magické podpisy pod rámem dveří? Ochrany, které máte kolem svého domu, jistě kontrolují i takové věci."

Samozřejmě že ano. Harry strávil hodinu tím, že nastavoval ochrany speciálně proti Voldemortově magickému podpisu. Jen pro jistotu. Ale proti dalším magickým podpisům je již nenastavoval, protože to trvalo příliš dlouho. A protože je jeho dům téměř nezapsatelný, nemyslel si, že by se musel příliš obávat.

„Mohl bych to zkontrolovat, ale není to tak, že se přede mnou zjeví obraz lidí, kteří prošli mými dveřmi. Rozeznám magické podpisy Rona a Hermiony. Netrvalo by mi dlouho, než bych našel Ginny a jsem si jist, že Angela by se mnou spolupracovala a nechala mě získat vzorek jejího." Problémem bylo, že Harry věděl, že nic neudělali. Žádný z nich by neudělal něco, čím by Severusovi ublížil. „Ach, sakra. Nathan Weston. Možná by mi mohla pomoci Ginny."

Severus Harryho pozorně sledoval. „Ano, pane."

„Co? Nemluvím s Ginny, ale přesto by mi pomohla." Byla to zvláštní situace.

„To jsem nemyslel, pane. A prosím, uvědomte si, že jsem pouhým otrokem, a že mi pravděpodobně chybí kousky té záhady. Avšak vaše jméno má v tomto světě určitou váhu a pracujete na ministerstvu kouzel. Jsem si jist, že i přes všechny zákonné požadavky, by dokázali zjistit, kdo vstoupil do vašeho domu, aniž by do toho zapojili celé oddělení bystrozorů.

Harry Severuse miloval. Harry nevěděl, kdy ho začal milovat, ale pravděpodobně někdy minulé léto. Začal ho milovat a záleželo mu na něm stejným způsobem, jako by miloval Rona nebo Deana, kdyby se dostali do této situace. Jedna jeho část ho milovala jako Teddyho a ta druhá ho milovala jako kamaráda. Nebyl si jist, o jaký typ lásky přesně šlo, až na to, že to byl nějaký platonický typ. Angela, která měla věštecké schopnosti, ho ujistila, že se to nakonec projeví, jako něco důležitého, ale neposkytla mu žádné specifické detaily. Doufal, že se to projeví jako opravdové přátelství, protože čím více se v Severusovi objevovalo ze Snapea, tím více to Harryho znepokojovalo.

Avšak někdy si Harry plně uvědomoval, proč Severuse miluje. Když dal stranou loajalitu, slzy, smích a ty intimní chvíle, Severus vždy přišel s tím nejjednodušším řešením. Mnohem jednodušším než Harry.

„Severusi, jsi génius!" Vyskočil z postele.

Severus se schoulil, oči vytřeštěné, ale rychle zamaskoval strach prázdným výrazem. „Děkuji, pane. Tento otrok je váš."

Harry si nebyl jist, co tím Severus myslel, ale nechal to plavat. „Dobře. Myslím to vážně, že z toho nebudu dělat nějaký zvyk, ale co kdybys vypil trochu Bezesného spánku a šel spát? Zcela jistě si zasloužíš noc bez nočních můr... Ne že by nestačilo, kdybys o něj kteroukoli noc požádal."

Podal Severusovi malou křišťálovou lahvičku. Ten ji nejistě pozoroval. „P-p-pane? Nebudu ho muset brát každý večer?"

Muset? „Severusi, nenutím tě. Jen jsem si nemyslel, že bys chtěl noční můry – pořádně ses nevyspal již..." nedořekl to. Nevěděl, kdy se Severus a předtím Snape naposledy dobře vyspal.

Severus byl vážný. „Nejsem si nevědomý toho... ah... vašeho zvyku s tímto lektvarem. Nechci vám brát vaši dávku."

Jako by měl v žaludku náhle led. Zvyku? To bylo tak krásné označení pro závislost. Severus byl vnímavý, ale Harry netušil, že o jeho potřebě Bezesného spánku ví... a nebyla to závislost nebo zvyk, když ho doopravdy potřeboval, nebo ano?

„Slibuji, Severusi, že tě nikdy nebudu nutit brát Bezesný spánek," přísahal.

Severus vypil půlku lahvičky. Zřejmě měl s tímto lektvarem zkušenosti. „Děkuji, pane."

Harry kolem Severuse upravil přikrývku a políbil ho na čelo. „Dobrou noc, Severusi. Miluji tě."

Severusovi se zavřely oči. A poprvé, co Harry viděl, ležel v posteli bez Gik, aniž by sebou házel a obracel se. Bezesný spánek zřejmě neztrácel účinnost, pokud ho člověk přestal na pár let zcela užívat. Pro Harryho to představovalo značný problém.

***

Harry se trochu odrazil, zaryl lopatu hluboko do hlíny a opět ji vytáhl. Byly tři ráno a on strávil poslední tři hodiny tím, že obcházel zahradu a využíval veškerých možných ochranných opatření. Nevěděl, jak udělat dům nezapsatelný, ale znal spoustu dalších způsobů ochran a obranných kouzel.

Již před dlouhou dobou použil všechna základní bezpečností kouzla, ale nyní je odstranil, aby se nebila s těmi novými. Kouzla, které měl nyní rozmístěná kolem své zahrady, byla tak silná, že je musel upravit, aby vůbec nechala projít ptáky, hmyz a malá zvířata. Pozměnil je, aby vzduch mohl cirkulovat dovnitř a ven z bubliny, která obklopovala celou zahradu, a by jí mohl prostupovat déšť (přestože by Severus jistě dal přednost tomu, kdyby nepršelo, jejich skromná zeleninová zahrádka by si mohla stěžovat).

Nastavil obrany proti každému s výjimkou Rona, Hermiony, Angely a pana Weasleyho. Ještě bude muset přidat George, Lenku a další nebelvírské kamarády, ale nemusel to udělat okamžitě.

Ráno se místo ranního běhu vydá do knihkupectví a koupí si knihu, jak udělat dům nezapsatelný. Knihu, která zcela jistě nebude k mání ve všech knihkupectvích.

Nemohl s sebou vzít Severuse do práce, ale už ho nechtěl nechávat doma samotného. Ale ani nechtěl vzít Severuse k Georgeovi nebo k Weasleyovým. Neměl na vybranou. Jakmile bude vhodná hodina, bude muset zaletaxovat Weasleyovým.

Uvědomil si, že na pohřbení pěti malých koťat nebude potřebovat jámu metr osmdesát, takže se rozhodl pro necelý metr. Zeptal se Severuse na pohřeb, ale ta představa ho rozrušila ještě víc, než už byl. Rozhodl se tedy, že je pohřbí uprostřed noci, přikryje hrob kameny a možná zítra Severusovi dovolí, aby se šel podívat.

„Byl by v úplně v pohodě, až by se těch koťat musel vzdát," mumlal si Harry a kopal při tom maličký hrob. „Nechtěl si je nechat – nemusel jsi je zabít."

Lucius Malfoy v žádném případě nemohl nevědět, že je Gik v očekávání. Bylo to na ní brutálně vidět. A on udělal něco, co způsobilo, že potratila. Bastard.

Informace, že se tu stavil Lucius Malfoy vyřešila některé záhady. Potrat Gik. Čaj v ohni. Oheň na prvním místě. Severusovu ztrátu vzpomínek na celou situaci. Ale nezodpovědělo to otázku proč. Proč sem vůbec přišel? Aby se Severusovi vysmíval? Ale proč by mu pak vymazal vzpomínky? Přišel navštívit Harryho? A proč pak odešel těsně předtím, než se Harry vrátil?

Nedávalo to smysl.

Harry strávil spoustu času tím, že přemýšlel proč a co. Mezitím pohřbil koťat a odlevitoval nahoru kameny pro případ, že by chtěla divoká zvířata dělat problémy. Představoval si scénáře toho, co se mohlo stát v jeho domě, čím si Severus prošel, co mu Lucius Malfoy udělal.

Bylo mu špatně z toho, že se Severus cítil uklidněně, protože byla velká pravděpodobnost, že nebyl znásilněný. Harry byl také šťastný, že nebyl znásilněný, ale nemyslel si, že Lucius Malfoy by byl zrovna tenhle typ. Chtělo se mu zvracet z toho, že byl Severus za svůj život vystaven takovému množství perverze a bolesti. Každou hodinu mu bylo mnohokrát připomenuto Severusovo otroctví, jeho status, ale to mučení, kterým si prošel? Specifika?

Specifika neznal. Mnoho lidí by ho považovalo za ubožáka, protože Severuse vlastnil již téměř rok, ale Severus mu neřekl příliš toho, co se stalo a Harry se moc nevyptával. Věděl, že ho někdo přinutil jíst hmyz a věděl, že to má něco společného s Nathanem Westonem a pavouky. Věděl, že si Severus vytrpěl obrovské množství fyzické bolesti, ale to věděl, protože ho každý den koupal a vídal stovky jizev pokrývajících jeho tělo tak, že neexistovala oblast, která by byla nedotknutá.

Oblivate. To používalo mnoho čarodějek a kouzelníků, aby napravili trauma. Místo rozsáhlé terapie a množství bolesti jednoduše vymazali trauma z paměti. Když sledoval, jak dobře se Severus vypořádal se setkáním s Luciusem Malfoyem, protože si nepamatoval, že by viděl, jak Gik začala rodit, nepamatoval si bolest, kterou mohl trpět, musel přiznat, že to dávalo smysl.

Ale byl to Severusův život a vymazat mu paměť, mu prostě nepřipadalo správné.

Na cestě dovnitř se zastavil na verandě a prohlížel si svou zahradu, svůj majetek. Viděl jiskřivé stříbrné linie, které vypadaly trochu jako elektřina a odrážely nově umístěné ochrany. Viděl hrob s červenými květinami na vršku kamenů.

Zcela jistě to byla dobře odvedená noční práce, ale ještě nebyl konec.

Šel do kuchyně, kde si umyl ruce. Dával si pozor, aby mu pod nehty nezůstala špína. Neobtěžoval se tím, že by ji čistil i z džínů, za chvilku se převlékne do pyžama.

Když se Harry vplížil do Severusova pokoje, Severus hluboce spal. Gik s ním stále nebyla, protože se schovávala v Harryho pokoji, ale vypadalo to, že Bezesný spánek zabral. Severus se ještě ani jednou nevzbudil, přestože se obvykle do tří hodin vzbudil přinejmenším dvakrát.

"Praevius Incanto," zašeptal Harry. Odvažoval se na Severuse použít magii jen, když hluboce spal, a nedělal to příliš často, protože to byl zásah do soukromí a potvrzovalo to Harryho vlastnictví způsobem, který mu nebyl příjemný.

Praevius Incanto podobně jako Prior Incanto zobrazovalo poslední použitá kouzla. Avšak místo, aby ukázalo poslední kouzla vyvolaná hůlkou, ukazovalo kouzla, která byla použita na nějaký předmět. Obvykle to nebylo nic zajímavého, protože se názvy kouzel objevovaly v rychlém sledu za sebou.

Objevilo se a zase zmizelo ohřívací kouzlo, které Harry na Severuse nenápadně umístil pomocí bezhůlkové magie předtím, než šel spát. To bylo poslední kouzlo, které bylo na Severuse použito.

Další bylo Episkey. Obludné obludárium kouslo Severuse do palce. Kdyby ta kniha nebyla takovou připomínkou na Harryho třetí ročník, už dávno by se jí zbavil.

Když se objevilo další kouzlo, Harry zamrkal. Bylo to kouzlo, které nikdy předtím neviděl. Latinsky neuměl, ale téměř sedm let v Bradavicích ho o tom jazyku naučil hodně. Dokázal dát dohromady několik slov a byl schopen určit, jestli je slovo latinského původu.

Znal svoje kletby a kouzla a protikletby. A také věděl, že to kouzlo na Severuse vůbec nemělo být umístěno.

Jako další se ukázalo Immobilus. Kouzlo, které Harry na Severuse stoprocentně v životě nepoužil. A pak opět ohřívací kouzlo, které Harry na Severuse umístil předchozí noci.

"Finite Incantatem," zrušil Harry všechna objevující se kouzla a přísahal si, že zjistí, co to bylo za neznámé kouzlo. Přísahal, že dostane Luciuse Malfoye do vězení, nebo hůř.

Přísahal, že naposledy. Protože tentokrát měl čas, byl ve správné pozici a měl zdroje. Tentokrát to bude jedna z jeho největších priorit.

Udělá to. I kdyby měl mluvit s Ginny, aby získal dostatek důkazů.