„Jak se cítíš?"

„Celkem... nervózně."

„Tak to je potom vše v pořádku."

Usměje se na mě.

„Kde je Izuku?"

„Se svými rodiči."

Asi.

„Fajn, takže já se jdu pozdravit s jeho rodiči a ty si ho odvedeš. Za chvíli přece začíná hlavní akce dnešního dne."

Podívám se na hodinky.

Má naprostou pravdu.

Už je nejvyšší čas Deku.