Tichý zpěv ptáků doléhal k uším blonďatého muže, když o sobotním odpoledni seděl v bílém zahradním altánu a pohledem s jistým okouzlením sledoval zářivé sluneční paprsky, které svým světlem zalévaly pečlivě zastřižený trávník i trsy pestrobarevných květin lemující chodníčky a cestičky po celé zahradě. Nosem vdechoval nasládlou vůni rozkvétajících poupat, jež byla vysázena kousek od místa, kde seděl, a do obličeje mu vál slabý vánek profukující skrze ozdobné otvory ve dřevěné konstrukci altánu.

Nechával svou mysl odpočívat a své tělo relaxovat, avšak čas od času se neubránil představě zelených očí, které se mu samy vybavily, když si na krátkou chvíli dovolil zavřít víčka. Pokaždé tak nevědomky roztáhl své rty do jemného úsměvu, ale jakmile si uvědomil, co to dělá, vždy rychle zamrkal a s prudkým nasáním vzduchu se narovnal na sedátku. Vstřelil si imaginární facku za to, jak snadno nechává svého černovlasého přítele vstupovat do svých myšlenek, aniž by si jej v nich cíleně vyžádal.

Láska jej fascinovala a znechucovala zároveň. Vážně je nutné, aby jej svou přítomností tolik mučila, když není objekt jeho zájmů naladěný na stejnou vlnu? Nemohl by ten hřejivý pocit z jeho hrudi jednoduše zmizet a vzít s sebou i to příjemné lechtání okolo žaludku, které cítil, kdykoliv s Harrym byl? Odkdy má Malfoy vůbec zapotřebí, aby byl zajatcem svých vlastních citů, jež jej svou opojnou silou mámily a zrazovaly od zdravého úsudku? Když jako dospívající mladík začal snít o porušení jednoho z pravidel, které mu jeho zesnulý otec vštěpoval do hlavy snad již od dob, kdy ještě jako malé dítě nosil plenky, nikdy si nepředstavoval, že by zamilovanost dokázala být tak dokonalá a povznášející, stejně jako krutá a nelítostná v případě neopětovaných citů, v jeho případě.

Okolní zvuky byly narušeny tlumeným křupáním kamínků pod podrážkami bot, které se k Dracovi společně s občasným zacinkáním čajového servisu na tácu stále více přibližovalo. Šedýma očima zakotvil blonďák na své matce, která se jej jako nečekaný a nezvaný host rozhodla vyrušit z nicnedělání a s sebou vzala i odpolední várku čaje, na nějž v poslední době nedala dopustit.

„Udělala jsem meduňkový, zlatíčko. Tvůj oblíbený," usmála se Narcissa na svého syna, když položila celý servis na stolek uprostřed. Jen náhodou ho zahlédla z jednoho z oken manoru a lehce na něm poznala, že ho něco trápí a že si potřebuje promluvit; proto tady teď byla - aby syna vyslechla.

„Díky mamá," věnoval jí blonďák drobné pousmání, než se natáhl pro čaj, který žena přinesla. Sám se posunul na sedátku, aby si k němu matka mohla přisednout.

Když tak Narcissa učinila, natočila se svým tělem více k Dracovi a pohladila ho hřbetem dlaně po bledé tváři. „Nechceš mi o tom něco říct?" nadhodila jemně.

„A o čem?" povytáhl Zmijozel obočí v hrané nechápavosti, ale jeho následné sklopení pohledu prozrazovalo, že si je moc dobře vědom toho, na co jeho matka naráží. Ve své snaze zakrýt fakt, že jej něco trápí, očividně velmi selhal, když tu teď s ním Narcissa sedí, a jak jí velí mateřské instinkty, nabízí mu vyslechnutí a snad i nějaké rady, jak se s daným problémem vypořádat.

Cissa se něžně usmála. „O Harrym Potterovi?" Zandala synovi pramen vlasů za ucho.

„Co bys chtěla slyšet, hm?" zlehka si Draco povzdechl. „Vše je při starém, žádná změna." Pozvedl šálek s čajem ke svým rtům a opatrně, aby se nespálil, z něj usrkl trochu bylinného nápoje.

„Možná bys mu to měl říct, zlatíčko," mluvila klidně žena. Bylo jí syna tak moc líto, protože spolu podobný rozhovor nevedli poprvé.

Zmijozel nesouhlasně nakrčil nos. „Nemusím mu říkat nic, mamá, nemá to cenu. Pořád dokola omílá, jak bych si měl někoho najít a usadit se," krátce mykl rameny. „Kdyby měl taky zájem, o ničem z toho by nemluvil."

Žena si povzdechla. „A co když má stejný problém jako ty, a taky to nechce říct?" zkoušela dál nadějně.

Draco záporně pokroutil hlavou. „To je stejně nepravděpodobné, jako že se z dračího vejce narodí testrál," pronesl se značnou hořkostí v hlase.

Narcissa lítostivě pohladila syna po stehně. Takové neštěstí v lásce si snad ani nezasloužil. Ve skutečnosti ani nechtěla počítat, jak dlouho neopětovaná láska Draca trápí. „Je mi to tak líto, zlato. Zvlášť když je Harry tak hodný mladý muž..." povzdechla si tiše, než se opřela, upravila si šaty a lehce se poplácala po stehnech. „Pojď sem."

Blonďák se pousmál nad matčinou pobídkou a následně se již posunoval po sedadle dále, aby mohl svou hlavu složit do jejího klína. „Asi se nevyplácí propadnout Nebelvírovi," nakysle se ušklíbl, načež slastně přivřel oči, když ucítil, jak se mu do vlasů zaplétají Narcissiny štíhlé prsty.

„Kdyby jste byli jen přátelé, možná by to bylo jednodušší. Čí to byl vlastně nápad to vaše kamarádství s výhodami?" zamračila se lehce Dracova matka a dál se jemně probírala jeho vlasy.

„Mamá," kňučivě protáhl Zmijozel, než se na chvíli odmlčel a jen si užíval příjemné vískání ve vlasech, zatímco vzpomínal na své začátky s Harrym v této rovině. „Ono se to nějak semlelo samo," zamumlal tiše, v duchu si přehrávaje útržky z daného večera, kdy černovlasému poprvé dovolil dotýkat se jeho nahého těla. Srdce se mu sevřelo v bolestné klítce, když si uvědomil, jak dlouhá doba od té chvíle uplynula.

Narcissa ale nespokojeně pokroutila hlavou. „Nic se nemůže stát samo, Draco. Někdo musel začít. Někdo to musel navrhnout a druhý odsouhlasit!" trvala na svém přesvědčeně.

Její syn si nahlas povzdechl a svou hlavu lépe uvelebil v jejím klíně. „Prostě jsme se spolu jednou vyspali a pak si odsouhlasili, že to nic neznamenalo," vyřkl nelibě. Bylo zvláštní mluvit zrovna o tomhle se svou matkou. „Jenže pak se to stalo znovu a my si uvědomili, že nám to tak vlastně vyhovuje," dovysvětlil.

„To stále ale nevysvětluje, kdo z vás udělal první krok, miláčku," pokrčila téměř neznatelně rameny. „Byli jste snad opilí?" snažila se Narcissa věc pochopit, protože tohle spolu ještě nikdy neřešili.

„Ehm," odkašlal si Draco, jak se snažil najít vhodná slova, kterými by tehdejší situaci dobře vystihl a popsal tak, aby byla jeho matka schopná vše pochopit. „Harry tehdy měl trochu popito, ano. Našel jsem ho, jak se se sklenkou v ruce snaží zmírnit své zoufalství, no a slovní útěcha mu nějak... nestačila," výmluvně vyklenul obočí a své šedé oči vedl tak, aby viděl do těch pomněnkových, které náležely Narcisse.

Jeho matka chvíli v utrápených očích pod sebou něco hledala, než pomalu přikývla. „Chápu, takže jsi začal ty. A vlastně bych i mohla říct, že jsi využil situace jako pravý Zmijozel," dodala klidně a upravila Dracovi ofinu.

„Svým způsobem," mlaskl blonďák, ale ve tváři se mu usídlil i jistý nesouhlas. Nadzvedl se matce ze stehen, aby se jí mohl podívat přímo do očí, a na okamžik se zapřel o svou ruku. „Možná jsem v tu chvíli zas až takový Zmijozel nebyl," připustil s notnou dávkou provinilosti, načež si skousl ret a znovu uvelebil svou hlavu v Narcissině klíně. „Je to složitý, mamá," tiše hlesl a před očima se mu míhaly vzpomínky.

Znovu ve své hlavě viděl sám sebe, jak ve snaze přivést Harryho na jiné myšlenky a uklidnit jej bloudil rukama po jeho hrudi, prsou a ramenech, zatímco seděl za ním a do ucha mu šeptal slova útěchy. Pamatoval si, jak se černovlasý po chvíli natočil svou tváří k němu a spojil s ním pohled, na základě nějž se po chvilce váhání Draco sám rozhodl spojit jejich rty v jedny. A velmi dobře měl v paměti zapsanou i Nebelvírovu následnou reakci.

Bylo to, jako by se po jejich polibku v zelenookém strhl uragán, v jehož důsledku jeho rty iniciativně zajaly ty Zmijozelovy. Než se blonďák pořádně nadál, polibky nabyly nevídané lačnosti a zuřivosti. Na okamžik, kdy se jej Harry o něco později němě ptal na svolení zajít od vášnivějšího muchlování na gauči ještě dál, si Draco dodnes vzpomínal tak dobře, jako by se vše odehrálo teprve včera. A stejně tak si pamatoval i své pocity, když se rozhodl vyjít Nebelvírovi vstříc, čímž dal zelenou celému jejich přátelství s výhodami, které se ze všeho později vyklubalo.

„Miluješ ho?" vydechla po několika minutách ticha blonďatá žena s mírným úsměvem.

Zmijozel se zprudka nadechl, než vzduch z plic opět dlouze vypustil. Dopřál si několik promlčených veřin, načež se sklopeným pohledem nechal ze svých rtů sklouznout tiché, téměř šeptané, slůvko. „Ano."

Narcissa se smutkem v očích sklonila a políbila syna na čelo. „Ach, co jen mám s tebou dělat, dítě moje," pronesla tiše.

„Přiveď ho k rozumu," pohotově se ozval blonďák. „A nebo mi aspoň řekni, jak z toho ven," dodal poté poněkud rozmrzele, skrývaje přitom své nešťastné rozpoložení.

„Kdyby to jen šlo, zlatíčko," cukla Narcissa rameny. „Myslím ale, že jsi ztracený. Vždyť jak dlouho ta tvoje zamilovanost už trvá?" zeptala se spíše řečnicky.

„Dost dlouho na to, abych pochopil, že jsem v tom sám," hlesl Draco s povzdechem.

Po té odpovědi opět zavládlo několikaminutové ticho, kdy se Cissa jen probírala vlasy svého syna a přemýšlela, jak by mu mohla pomoci. Byla to opravdu těžká situace. Dalo by se říci, že neřešitelná. A poté ji něco napadlo. „Zlatíčko?"

„Hm?" zamručel lehce nepřítomně Zmijozel se zavřenýma očima, přičemž si užíval matčino vískání ve vlasech, jež odjakživa miloval kvůli upokojení a slasti, které mu přehrabování blonďatých kadeří přinášelo.

„Ve Francii budu pořádat večírek, co kdybys Harryho pozval, hm?" zeptala se náhle nadšená svým nápadem.

„Jaký večírek?" otevřel Draco svá víčka, aby se na matku mohl zadívat, a posunul svou hlavu po jejím stehně tak, aby tolik nemusel namáhat oči. „Nezmínila ses, že něco plánuješ," vyčetl jí s vráskou na čele od zamyšlení.

Žena se zamilovaně usmála. „Pamatuješ na Pierra?" zeptala se, ale nečekala na odpověď a sama rychle pokračovala. „Chtěla bych vás seznámit a myslím, že takový večírek je vynikající příležitost. Bude tam jen pár známých," zasnila se, což v překladu též věty znamenalo, že hostů bude opravdu hodně.

„No teda mamá!" s pobaveným zasmáním se Draco zvedl z jejích stehen. „S tebou je to vážnější, než jsem si myslel," podotkl, culíce se nad tím, jak zamilovaně Narcissa zněla.

Žena jen pokrčila rameny s něžným úsměvem. „Nějak se to stalo," nevědomky zopakovala synova slova, která mu později sama vyčetla.

Na to se blonďák nahlas rozesmál. „Jo, ono se to asi tak nějak stává," schválně zopakoval své i matčino podání, které spojovalo jejich osudy i na poli lásky. „U Salazara... klidně se vsadím, že toho svého Pierra ulovíš dřív, než se mi povede přesvědčit Harryho, že jsem pro něj ta správná volba," hravě na svou matku mrkl.

Narcissa se jemně začervenala. „No..." se sklopeným pohledem si znovu urovnala sukni ke kolenům.

„Přeju ti to, mamá," upřímně se Draco usmál a vtiskl krátký polibek do matčiných vlasů. „Zasloužíš si mít někoho, s kým budeš konečně šťastná." Hlavou se mu mihla vzpomínka na jeho otce. I přes světlé chvíle byl život s ním spíše utrpením - jak pro Narcissu, tak pro něj.

„Děkuju, miláčku. Věřím, že i tebe to štěstí potká, neboj se." Znovu syna pohladila po tváři, jako by mu stále bylo pouhých několik let od narození.

„Snad, mamá, snad," dovolil si Zmijozel doufat. „Zkusím Harryho pozvat a uvidím," zlehka si povzdechl. „Sice takové společenské akce zrovna v lásce nemá, ale když pěkně poprosím, kdo by neodolal," lstivě se uculil. Vzít černovlasého na pořádaný večírek se zdálo jako dobrý nápad. Bradavický ředitel se odreaguje od vší té práce, kterou má, a on sám aspoň bude mít příjemnou společnost, se kterou celý večer v přítomnosti haldy matčiných přátel přežije ve zdraví a snad se i dobře pobaví. Teď už jen zbývalo zastavit se ve škole a zjistit, jak moc je Harry stále dopálený v důsledku onoho dohadování se u snídaně s Weasleym.

Tak trochu pohled z druhé strany. :)

Věnováno: Kat_Malfoy_, Dom11ca, zviratko555, monakon, VeronikaCortezova, VladkaBergerov, lucdoc23 a KleaCI5.

Vaše Makky & Matty