Černovlasý ředitel Bradavic se s hlasitým prásknutím přemístil a bez problémů vstoupil skrz honosnou bránu na pozemky Malfoy Manor. Drobné kamínky mu křupaly pod nohama, když procházel kus cesty lemovaný vysokým živým plotem ke dveřím sídla. Nijak se nerozhlížel. Byl tu již tolikrát, že se to ani nevyplatilo počítat. Svůj pohled měl naopak zaměřený na práci ve svých rukách - Davisovu esej do obrany. Byl celkem zvědavý, co zmijozelský vůdce vymyslel.

S pohledem stále sklopeným zaklepal na tmavé dřevo vchodu rezidence. Nebyl očekávaný, ale věděl, že Dracovi jeho víkendová návštěva rozhodně vadit nebude.

Když se však dveře o několik vteřin později otevřely, stála za nimi blonďatá žena ve světle růžových koktejlových šatech s vlasy vyčesanými do perfektního drdolu. Tvář se jí rozhostila do širokého úsměvu, jakmile jí oči padly na jediného pravidelného návštěvníka jejich sídla. „Pane Pottere! Draco se nezmínil, že vás dnes čeká! Pojďte dál!" vybídla černovlasého muže pokynutím ruky a odstoupila, aby Harryho nechala projít dovnitř.

Nebelvír se usmál. „Stačí Harry, paní Malfoyová. A Draco o mojí návštěvě netuší, nějak jsem se rozhodl až dneska," vstoupil do rozlehlé místnosti, odkud vedlo široké schodiště do vyšších pater.

„Určitě ho mile překvapíte," obrátila se k němu žena, když za ním zavřela. „Je v patře, v salonku s piánem," zlehka pohodila hlavou. „Však sám uslyšíte, až půjdete nahoru. Dáte si čaj? Postavím na něj a donesu vám ho, co říkáte? Draco si dá určitě taky."

„To budete moc hodná, děkuji," přikývl černovlasý ředitel, i když mnohem raději pil kávu. Tu si ale může dát v Bradavicích, proto teď přijal každou nabídku, která od Dracovy matky přišla.

Narcissa mu věnovala široký úsměv. „Trefíte sám, viďte?"

„Určitě," vrátil Harry blonďaté ženě úsměv, načež se otočil a začal po mohutném schodišti stoupat vzhůru. Téměř ihned poté zaslechl lákavé zvuky piana, přesně jak říkala Narcissa. Jen po sluchu našel příslušnou místnost a tiše vstoupil dovnitř.

Draco k němu seděl zády s hlavou lehce sklopenou, jak hleděl střídavě na klávesy a noty před sebou. Toho se rozhodl Nebelvír využít. Neslyšně se připlížil za jeho záda a následně mu zapletl prsty obou svých rukou do vlasů, aby je rozcuchal. Tvář mu přitom zdobil široký úsměv.

Blonďák zvedl a mírně zaklonil hlavu, přičemž se mu z úst vydralo tiché zavrčení: „Laskavě mi přestaň ničit účes, ano?" pokusil se vyprostit ze sevření Harryho prstů, nechávaje své dlaně rozprostřené přes klávesy piana.

Na to se Nebelvír tiše zachechtal, ale splnil Zmijozelovu žádost a usadil se vedle něho na lavici. Před očima mu zamával esejemi. „Pro tebe."

„Už nestíháš ani opravovat?" posměšně se Draco zakřenil a stáhl ruce z piána, aby si mohl vrátit účes do původního stavu. Pak si se zájmem převzal popsané pergameny. „Eseje? Do obrany? Vždyť jsem na tvý přání nic nezadával a tohle je téma z mojí hodiny," nechápavě vzhlédl do tváře svého přítele.

„Ano, tohle taky není úkol, ale trest. Rád bych, abys to opravil a v hodině jim je vrátil osobně. Zároveň bych tě rád poprosil, jestli bys nevzal v úterý zase šestý i sedmý ročník, musím na ministerstvo kvůli novému učiteli na věštění," povzdechl si Harry.

Draco překvapením nad absurdností Nebelvírova počínání pootevřel pusu. „Takže od teď mě zatahuješ i do trestů a ještě chceš další záskok? Ty se mi snad zdáš, Pottere!" zabrblal rozhořčením. „Za tohle mě zveš na oběd! A ke Zlatonoskám!" poručil si.

„Cokoliv, jen když mi pomůžeš," zamumlal Nebelvír, načež se opřel lokty o vrchní díl piana a schoval obličej do dlaní.

„Můžeš mi říct, proč sis vymýšlel tohle, když víš, že na to nemáš čas?" pohodil blonďák pergameny na prázdný kus lavice vedle sebe. „Zbytečně mi přiděláváš práci," zamrmlal rozmrzele.

„Protože jsem už od začátku věděl, že to budeš opravovat ty. Minule jsi tvrdil, že by sis to rád opravil," narovnal se Nebelvír a zadíval se na bílé klávesy před sebou, než po nich jemně přejel prstem, aby nevydaly ani jediný zvuk.

„No to je výborný..." povzdechl si Draco a jemně jej plácl přes ruku. „Nešmatlej mi na to! Když jsem tě chtěl učit, vzdals to po třetí hodině, tak to teď nechej na pokoji," nelibě se zamračil, a vzápětí i spolu s černovlasým natočil hlavu ke dveřím, jelikož zaslechl hlas své matky.

„Říkala jsem panu Potterovi, že vám udělám čaj, zlatíčko," začala Narcissa, když uviděla povytažené obočí svého syna směřované k tácku s hrníčky a podšálky, který nesla v rukách. „Přidala jsem vám k tomu i sušenky, tak si berte," postavila s úsměvem tác na malý kulatý stolek nedaleko piána, u nějž stála rozestavěná čtyři křesílka.

Harry se usmál. „Děkujeme, paní Malfoyová, ty sušenky se budou hodit," postavil se od piána přešel ke stolečku, kde se posadil do jednoho z pohodlných křesílek. Další z nich o chvíli později obsadil i Draco.

„Za málo," mile se Narcissa pousmála. „Už vás nebudu rušit," věnovala před svým odchodem významný pohled svému synovi, kterým jako by mu poskytovala určitou podporu, než na svých podpatcích vyšla ze salonku a zavřela za sebou obě křídla dveří.

„Už jsem ti někdy říkal, že je tvoje mamka fakt super?" věnoval Zmijozelovi naproti sobě úsměv, když se chopil hrnečku a upil.

Blonďák se zasmál. „Párkrát jsi něco takového zmínil, ano. Dokonce i před mamá - vždy byla nadšená," přehodil si nohu přes nohu a zády se pohodlněji opřel do křesílka.

Harry opět zvážněl. „Opravdu ale děkuju za ty eseje. A za to suplování..."

„Máš za co, Potty, máš za co," protočil Draco oči a upil ze svého čaje, než jej vrátil na podšálek, který si přidržoval nad klínem.

„Nezadával bych jim ty eseje, kdyby to nebylo nutný," měl Harry stále pocit, že se musí před blonďákem nějakým způsobem obhájit.

„Řekneš mi, kdo a proč je vůbec dostal?" s povzdechem se Zmijozel ušklíbl. Také jej zajímalo, kteří nešťastníci si nejspíš zajistili špatné hodnocení, jelikož on tedy nehodlal být při opravování tak mírný, jako mnohdy býval ředitel sám.

Nebelvír vzhlédl. „Davis a jeho parta Zmijozelů. Docela hnusným způsobem šikanovali Montgomeryho, který nemíním na své škole tolerovat."

Druhý muž se zamračil. Šikana v Bradavicích? V době, kdy ředitelské křeslo patří Harrymu Potterovi? „Rozveď to, to mě docela zajímá. Myslel jsem, že se za tvýho ředitelování mezikolejní vztahy změnily k lepšímu," natáhl se pro sušenku.

„To jsem si myslel taky!" ohradil se Harry prudčeji, než chtěl. „Promiň, já jen... Už není válka a není důvod, aby se koleje mezi sebou nesnášely. Proto nedokážu pochopit šikanu Montgomeryho! Rozsypali mu věci z tašky, rozbili mu kalamář s inkoustem, roztrhali esej do lektvarů, stejně jako poznámky z tvé hodiny a poté se mu vysmívali na tvůj účet. Že z tebe má Montgomery strach, protože na něm zkusíš nějaké své... praktiky z černé magie, když nebude umět tvou vyloženou látku z hodiny. A pak se mi ještě opovážil Davis lhát do očí!" sesunul se Nebelvír ve svém křesle níž a zaklonil hlavu.

„Praktiky z černé magie? No, možná bych mohl Davisovi a spol nějaké ukázat, když o to mají takový zájem," s tichým zasmáním odložil Draco svůj čaj na stolek, načež položil svou dlaň na Nebelvírovo stehno v uklidňujícím gestu. „Teď, když už víš, že se něco takového děje, to pro tebe bude snažší vyřešit, ne?" pokračoval poté již vážnějším tónem, zatímco palcem přes látku kalhot hladil vnější stranu Harryho stehna.

Nebelvír si povzdechl. „To není tak jednoduchý. Davis je oříšek. Má stejné postavení ve Zmijozelu jako kdysi ty. A hlídat stále Montgomeryho nejde, abych se ujistil, že mu třeba i jen nevyhrožují," promnul si unaveně oči.

„Jako já?" stáhl se zase Draco do svého křesla a opřel se. „Tak to na něj nejspíš tvá autorita moc nezapůsobí," zvlnily se mu rty potměšilostí. „Ale... má by možná... mohla?" zlehka naklonil hlavu na stranu, jak přemýšlel.

Harry zvedl hlavu a zadíval se na blonďáka s povytaženým obočím. „To máte jako nějaký svý zmijozelský triky nebo co?"

Draco se uchechtl. „I tak se to dá nazvat, ano," s pobavením uznale pokýval hlavou.

„Chápu," položil ředitel svou hlavu do předchozí pozice a zavřel oči.

„Poslední dobou je toho na tebe nějak moc, co?" jemně se optal druhý z mužů a v jeho hlase zazníval drobný úsměv.

„Až příliš," souhlasil tiše Nebelvír, v mysli vzpomínaje nejen na své ředitelské a profesorské povinnosti, ale i na rozhovor s Ronem na tribunách. Bylo toho hodně. Nikdy si nemyslel, že práce ředitele je tak náročná, když se s ní člověk snaží skloubit osobní život.

„O prázdninách," začal blonďák tišším podmanivým hlasem plným příslibu, „tě vezmu někam na dovolenou, k moři, abys pořádně vypnul a mohl relaxovat, co ty na to?" Vstal ze svého křesla a přidřepl si u toho Harryho. Dotekem jej donutil, aby otevřel oči podíval se na něj.

Nebelvír se pousmál a nevědomky se více vtiskl tváří do doteku. „To zní naprosto neodolatelně," vydechl a lehce se narovnal. „Víš, že mě docela mrzí, že jsme se spolu nezačali bavit dřív? Že jsme k rozumu dospěli až po dvacítce?"

Draco se upřímně zasmál. „Kdo ví, jak by to dopadlo, kdybychom začali. Třeba by nás naše tehdejší já odradila natolik, že bychom se spolu nyní nebavili už vůbec."

„Nebo taky ne," pokrčil Harry rameny. Poté se natáhl dlaněmi k usmívající se Dracově tváři a lehce ji stiskl, kdyby se mu chtěl blonďák vytrhnout. „A tenhle výraz mi taky připomíná, že by ses měl usmívat častěji. Sluší ti to a třeba by si na něho konečně ulovil nějakého pana dokonalého."

„Nepotřebuji pana dokonalého, dokud mám tebe," jemně se Zmijozel pousmál, ale pak jako by si uvědomil, co řekl, honem dodal: „Vážný vztah nehledám, jak jistě víš, a naše protislužby mi přijdou naprosto dostačující," podařilo se mu důvěryhodně pronést menší lež. „Tak na co někoho shánět?"

Harry se naoko zamyslel, jen aby získal čas na uklidnění po Dracových prvních slovech, z kterých mu srdce vyskočilo až do krku. „Možná proto, aby si zažil to pravé, co vztah nabízí? Slova jako miluju tě? Romantické řeči, romantické večeře a milování v posteli při svíčkách?" nadhodil jemně.

Zmijozel vypustil přebytečný vzduch z plic a postavil se, načež se pomalu rozešel k francouzským oknům, ze kterých byl výhled na celé zahrady panství. Když uslyšel Nebelvírovo miluji tě, pocítil bolestivý osten na levé straně hrudníku. Jeho srdce toužilo po tom, aby tato slova byla někdy v budoucnu pronášena i k němu samotnému, ale rozum mu našeptával, že se nikdy nic takového nestane. Nebyl natolik slepý, aby si nevšiml, že v tomhle je naprosto sám. Docela se děsil dne, kdy o ony výhody vztahu s Harrym přijde, protože si černovlasý najde někoho, s kým bude provozovat všechny ty zamilované věci, o nichž před chvílí sám mluvil.

„Přiznávám, že ačkoliv po tom všem jedna má část touží, Potty," strčil si ruce do předních kapes svých kalhot, promlouvaje sebevědomým hlasem, „zatím nemám potřebu se takhle vázat a usazovat. Možná jednou, někdy, v budoucnu," pohodil souhlasně hlavou, jako by zároveň přesvědčoval i sám sebe. „Být svobodný a nezadaný mi vyhovuje."

Harryho přímo pálela na jazyku otázka: Co bys dělal, kdybych si našel vztah já? Ale nahlas ji neřekl. Už tahle slova, která mu Zmijozel věnoval, mu stačila. A o to hůř se cítil, když věděl, jak si s Dracovými city zahrává. Místo předchozí otázky se tedy zeptal na úplně něco jiného.

„Venku je pěkně, neprojdeme se na čerstvém vzduchu?"

Blonďák nechal ze svých rtů sjet tichý povzdech, který neměl šanci dostat se až k uším černovlasého. Ramena mu o něco poklesla a očima znovu přelétl zahrady venku - snad aby se ujistil, že počasí opravdu stojí za to a že se vyplatí jít ven. Se slabým úsměvem na rtech se otočil zpět na Harryho. „Proč ne, aspoň si prohlídneš, jak nám kvetou zahrady. Mamá je naprosto nadšená z toho, jak je letošní jaro příznivé. Tráví tam snad všechen volný čas."

„A dostanu nějaké květiny do ředitelny?" vrátil blonďákovi úsměv.

„Kolik jen budeš chtít," pobaveně pohodil Draco hlavou a než se od oken odvrátil úplně, zavadil ještě pohledem o různobarevné trsy květin venku na zahradě. „Jen to neříkej před mamá, nebo ti zavede pravidelnou donášku do Bradavic," uchechtl se poté, když si ze stolečku bral další sušenku na cestu. „Tak jdeme?"

Ahoj, zdravíme vás u další kapitoly Unloved! Pomalu se dostáváme do děje, a přestože je hlavní zápletka jasná už od samého počátku, čeká nás velmi dlouhá cesta, než ji společně nějak rozmotáme. Jak se vžíváte do Dracovy pozice? A kdybyste mohli, poradili byste mu ohledně Harryho něco? Nebo mu třeba něco vytkli? :) Děkujeme, že Unloved čtěte!

Vaše Makky & Matty