Kouzlo uvalené na celý večerní Malfoy manor jen podpořilo hlasitost zvuku samotného, když přepadlý černovlasý kouzelník zaklepal klouby prstů o staré dřevo. Jeho návštěva nebyla ohlášená, proto musel počkat, dokud mu někdo vstup do rezidence neotevře a nepozve ho tak dál. Harrymu to ale nevadilo. Naopak byl rád, že jsou Draco a jeho matka tak opatrní a nenechávají nic náhodě. Hlavu s utrápeným pohledem zdvihl až ve chvíli, kdy se jedno křídlo mohutných dveří se zaskřípěním otevřelo.

Hned na to na černovlasém kouzelníkovi ulpěl překvapený pohled šedých očí. „Harry? Co tu děláš?" podivil se blonďatý muž a na čele se mu vytvořila drobná vráska, když zahlédl Nebelvírovo rozpoložení. Přesto však neváhal a ještě dříve, než druhý muž stihl něco říct, už odstupoval ode dveří a pouštěl ho dovnitř do sídla, kam se nedávno opět natrvalo přesunul. Kvůli Pierrově pracovní vytíženosti jej následovala i Narcissa, která se rozhodla strávit několik dní jen se svým synem a po delší době opět zavítat na jejich panství v Anglii.

Nebelvír pomalu vešel do tmavé síně, načež pod nechápavým pohledem svého dlouholetého přítele lehce trhl rameny. „Nemůžu snad přijít jen tak?" zeptal se sklesle.

„Jistěže můžeš," rázně pohodil Draco hlavou, zavíraje za nečekaným hostem dveře, „ale nejsem slepý," zamručel poté, „ty nejdeš jenom tak. Něco se stalo a já chci vědět co," vyzývavě vyklenul obočí a založil si přitom ruce na prsou.

Harry na blonďáka před sebou dlouhou chvíli jen mlčky hleděl. „Máš tady něco silnějšího?" svedl opět řeč jinam, protože si nebyl jistý, jestli bez alkoholu v krvi o tom všem, co se mu uleželo v hlavě za den a jednu noc, dokáže mluvit.

Bývalý Zmijozel se drobně ušklíbl a při svých dalších slovech začal svého přítele vést sídlem do jednoho ze salonků. „Přijde ti ohnivá whisky dostačující?"

„Až dost," pokýval černovlasý hlavou. Byl si téměř jistý, že odpadne po několika skleničkách, ale možná přesně to potřeboval.

„Výborně, v tom případě tě jistě potěší, že jí máme železnou zásobu," zakřenil se druhý z mužů. Na jazyku jej pálila otázka, proč se mu tu Harry očividně hodlá opíjet, ale s vypětím vůle se mu ji povedlo spolknout. Věřil, že se k tomuto tématu dostanou, až před nimi budou stát přislíbené sklenky alkoholu. „Díky večírku ve Francii se o několik lahví opět rozrostla. A stejně tak, kdybys měl chuť na víno. Momentálně ho máme doma víc než nějaký vinný sklípek," mlaskl, zahýbaje do chodby vpravo.

Nebelvír mu mlčky cestou jemně přikyvoval, ale zdálo se, že myšlenkami je úplně jinde, než u množství vína, které mu Draco nabízel.

„Posaď se," vyzval jej blonďatý, když se oba konečně ocitli v salonku s tmavě modrými tapetami. V pravé části místnosti se nacházela rozlehlá knihovna odshora až dolů plná tlustých svazků knih, zatímco v levé části se za černými koženými křesly rozestavěnými kolem skleněného stolu nacházela barová skříň a kousek od ní masivní krb. Zmijozel vytáhl z baru nejprve dvě skleničky a po nich láhev ohnivé whisky, než ibě sklenky naplnil a jednu přišoupl po stole blíž k Harrymu.

„Díky," zamumlal černovlasý, načež svůj příděl pomalu zvedl do úrovně očí a zahleděl se na zlatavou tekutinu za sklem. Poté k Dracovu překvapení jemně sklenkou zakroužil a obrátil do sebe celý její obsah na jeden zátah, načež se po polknutí rozkašlal se hřbetem volné ruky před ústy. „Tomu se říká síla," zachraptěl, když natáhl paži pro přídavek.

„Seš si jistý, že je v tvém případě druhé kolo takhle brzo po tom prvním dobrý nápad?" Podezřívavě si jej blonďák přeměřil pohledem, když viděl žádostivě nataženou ruku se skleničkou. Sám se svého panáka ještě ani nedotkl a Harry, který je obvykle s alkoholem zdrženlivější než on, už chce další dávku.

„A záleží na tom?" zdvihl Nebelvír svůj zelený pohled k tomu Dracovu Ten mu však neodpověděl a jen mírně podmračeně začal do prázdné skleničky nalévat alkohol z láhve. „Další ti ale nenaliju, dokud mi neřekneš, co se děje," rozhodl se pevně, začínaje mít obavy z jednoho z možných důvodů. Je možné, aby Harry konečně zjistil pravdu o Kylovi?

„A chceš to vůbec slyšet, když se to týká mě a Kyla?" zeptal se Nebelvír a tentokrát jen opatrně upil z nově nalité whisky.

„Když tě to takhle zmohlo, tak jednoznačně," ušklíbl se blonďák jedním koutkem úst.

Harry si tiše povzdechl. „Pohádali jsme se. Znovu..."

„Kvůli čemu?" povytáhl jeho přítel obočí v pobídce.

„Protože se za mnou ani nestavil, když se mi stal ten úraz a... taky trochu kvůli tobě," se skloněnýma očima váhavě přiznal Nebelvír část pravdy.

Dracovy rty se nepatrně zvlnily. „Kvůli mně?" zopakoval po černovlasém tónem, který jasně vyjadřoval jeho zájem.

Harry do sebe nejdříve hodil zbytek pití, aby si dodal odvahu na více podrobností. „Vyčítá mi, že o tobě často mluvím, že s tebou trávím čas. A já to pak celé trochu posral, když jsem ho jednou... oslovil tvým jménem," schválně vynechal situaci, kdy se tak stalo v domnění, že o tom Zmijozel neví. „A tím to asi celé začalo. Pohádali jsme a včera znovu a... já už prostě nevím, co mám dělat, abych to nějak urovnal." Prsty si frustrovaně projel vlasy.

Blonďák v sobě potlačil tendenci rozebírat to, při jaké příležitosti se Harrymu podobný přešlap povedl. Sám to sice věděl více než dobře, ale zajímalo jej, zdali by se černovlasý přiznal, nebo by se snažil nějak vymluvit. V této situaci však jeho zvědavost nebyla prioritní, a tak se ve snaze poskytnout řediteli potřebnou oporu opět ujal své role nejlepšího přítele. „Jak jsi to zkoušel vyrovnat doposud?" Zlehka naklonil svou hlavu na stranu a konečně se rozhodl dopřát také doušek ohnivé whisky sám sobě.

„Omluvou? K ničemu jinému jsem nedostal příležitost." Posunul ředitel svou skleničku po stole blíž k Dracovi v tiché pobídce i přesto, že cítil, jak mu whisky pomalu spolu se zahříváním žaludku stoupá do hlavy.

„Omluvou... jako slovní omluvou nebo věcnou?" zajímal se Zmijozel, jelikož věděl, že v Kylově případě zapůsí spíše ta druhá možnost. S menší nelibostí se jal nalévat Harrymu další sklenku.

„Jistěže slovní! Nebo... měl jsem snad něco koupit?" Zkrabatil černovlasý čelo, které následně promnul bříšky prstů. „Nevím, připadal bych si pak, jako bych si ho kupoval," zavrtěl hlavou.

„Kupoval by sis ho, kdybys sháněl něco velkého a drahého," snažil se Draco vyznít, jako že zaujal neutrální a nestranný postoj. Nechtěl, aby Harry jeho slova bral jako poučování ohledně samotného Kyla, s nímž měl Zmijozel své zkušenosti. Ředitel mu v tomhle ohledu nevěřil, a tak se vyvaroval hodnocení z této pozice. „Ale třeba taková kytka nebo bonboniéra mi přijdou jako standard, pokud jde člověk prosit o odpuštění," zlehka mykl rameny. „Třeba mu chybělo něco takového, aby věděl, že to myslíš vážně..."

„Omlátil by mi to o hlavu. Přijde mi, že on na tohle není," vyvrátil Harry Zmijozelovy myšlenky. Nebo se prostě jen sám sebe snažil přesvědčit, že udělal pro jejich usmíření s Kylem vše, co mohl.

„Takže ti přijde jako typ, kterýmu stačí pouhá omluva?" pobaveně se Draco usmál.

Nebelvír se zarazil s odpovědí, načež se s dalším lokem alkoholu zatvářil jako spráskaný pes. „Tobě by stačila?"

„Záleží, jak moc bych byl naštvaný," pokrčil blonďák jedním ramenem.

„A jak moc by si byl naštvaný, kdybych tě oslovil jiným jménem?" zeptal se odvážněji, jak mu whisky pomalu rozvazovala jazyk.

„Kdyby sis mě s někým spletl na chodbě, nejspíš tak, že by to spravila obyčejná pusa - teda, samozřejmě, kdybych byl tvůj přítel," výmluvně pohodil šedooký rukama.

Harry zamručel a posadil se pohodlněji s očima upřenýma do zdobeného stropu. „A co doma?"

„Při jaké příležitosti?" vyzývavě se na něj blonďák zadíval.

„Prostě... doma. Za předpokladu, že tam jsme jen my dva," dokázal se černovlasý držet své verze pravdy, ačkoliv mu při každém slově těžkl jazyk a zesiloval podivný tlak v hlavě.

Zmijozel mu to však nehodlal dát zadarmo. „Záleželo by na situaci," poušklíbl se.

„Fajn!" Opřel si Harry loket o područku křesla a prsty projel vlasy nad spánkem. „Při... intimní záležitosti..." zamumlal a očima těkal všude možně po místnosti. Dokonce cítil, jak mu do tváří stoupá horkost ponížením, u kterého Nebelvír ani pořádně nevěděl, kde se vzalo.

Dracovo obočí vyletělo vzhůru a uniklo mu pobavené uchechnutí. On se vážně přiznal! Zároveň nedokázal zabránit jistému tetelivému pocitu, který jej při stejném uvědomění zachvacoval od chvíle, co si daný incident vyslechl na vlastní uši. Harry při intimních aktivitách se svým přítelem myslel na něj... „V takovém případě bych nejspíš... pukal vzteky, jo," zasmál se. „Pravděpodobně bys měl štěstí, kdybych tě nezaklel na místě. Být tvým přítelem, chci za to pořádné vyznání lásky a ne pouhou omluvu."

Harry hlasitě zasténal, načež sklopil hlavu do dlaní a ještě něco zamumlal, čemuž Draco nemohl rozumět. „Jsem vůl, co?" vydechl poté s křivým úsměvem, když tvář zvedl. Zvláštním způsobem se ale necítil nijak provinile z toho, že Kylovi žádné vyznání lásky spolu s omluvou nevěnoval.

Blonďák se smíchem pohodil hlavou. „Nejspíš jo, ale na druhou stranu... tvůj přeřek musel mít nějaký důvod. Není snad sex s Kylem podle tvých představ?" Schválně dělal, že si zmínku o intimních záležitostech vyložil v tom největším možném měřítku, přestože sám moc dobře věděl, že se černovlasý provinil při vcelku malém druhu potěšení.

Nebelvír svraštil obočí. Přemýšlet nad odpověďmi se zdálo čím dál obtížnější. „Neřekl jsem... A vůbec! Tak dlouho jsem spal s tebou, že se to prostě stalo!" zajíkl se a dopil svou v pořadí třetí sklenici.

„Takže je to moje vina?" znovu se zasmál Draco.

„Jo!" kývl Harry prudce hlavou v souhlasu, až se s ním místnost lehce zatočila. „A radši mi ještě nalej." Pokusil se pohledem vyhledat svou skleničku na stole, ale protože viděl dvě, netušil, která je opravdu jeho.

Zmijozel spočinul pohledem na své, ještě z poloviny plné, skleničce, než do sebe její zbytek obrátil, pokládaje ji na stůl vedle té ředitelovy. Pak teprve začal nalévat další panáky whisky. „Takhle lačného po pití jsem tě snad ještě nezažil," uchechtl se přitom.

Nebelvír, vědom si svého rozvázaného jazyka, se pobaveně zachechtal. „Zítra... se budu nenávidět. Doufám, že máš... ten... ten lektvar... Abych se mohl nenávidět... kratší dobu," ušklíbl se a opět na ex do sebe kopl novou várku. Bylo mu to už jedno. Otupená mysl neprotestovala, nálada se výrazně zlepšila. Jen špatně sháněl slova a hlava se mu začínala poměrně dost motat. Ale cítil se fajn. S Dracem. Bez Kyla.

„Neboj, lektvar proti kocovině máme taky," pohodil blonďák hlavou. „Chceš ještě?" kývl jí k nanovo prázdné skleničce, nechávaje do svého hlasu proniknout drobné pochybnosti. Harryho v takovém rozpoložení opravdu ještě nezažil, a že ho už znal dlouho!

„Chci!" bouchl černovlasý skleničkou o plochu stolku trochu razantněji, jak neodhadl vzdálenost. „Takhle dob-bře mi už dlouho nebylo. Chyb-chyběls mi, víš?" zazubil se na svého přítele s horší artikulací. „Moc!" dodal, když nějakým způsobem opět chytil naplněnou sklenku a chystal se ji do sebe hodit.

„Měl bys brzdit," utrousil Draco varovně, uvědomuje si změnu v Harryho chování.

„Proč? Nic mi není. Vlastně ani nevím, proč nepiju č-častějš, vždyť je to zábava!" pohodil ředitel rameny.

Zmijozel se uchechtl. „To ti zítra ráno milerád připomenu. Pak už ti to jako taková zábava připadat nebude."

Harry se v odpověď jen zasmál a trhl rukou, až omylem trochu whisky vylil na sebe. „Promiň," zamumlal, když na skvrnu ve svém klíně zamračeně hleděl.

„Myslím, že už víc nedostaneš," zamračil se Draco. „Máš dost."

„Mám?" zeptal se Nebelvír zmateně se širokým úsměvem, protože to bylo jediné, co ho momentálně zajímalo. Smích. Měl chuť se smát naprosto všemu.

„Naprosto," rozhodl blonďák a po chvilce přemýšlení vstal, odnášeje láhev whisky zpět na její místo.

Druhý muž ho nechápavě sledoval. „Co to děláš?" vydechl lítostivě, když mu zlatavá tekutina zmizela z dohledu.

„Nezlob se na mě, Potty, ale už ses zřídil dost. Nemíním riskovat, že se mi tu se svou neschopností pít otrávíš alkoholem," argumentoval Draco.

„Ale no ták... Ještě jednu," opět se začal Harry smát a prsty se snažil ukázat gesto značící „trošičku", aby mu Zmijozel ještě něco málo do opět prázdného poháru nalil.

„V žádným případě," razantně pokroutil Draco hlavou a urychleně se natáhl po své vlastní nedopité skleničce, již nechal stát na stole a kterou právě černovlasý zaznamenal.

„To od tebe není hezký. J-Jindy se mě snaž-žíš k pití pře-kecat a teď mi ho bereš," postěžoval si náhle lehce podmračený, jak mu whisky už naplno stoupla do hlavy.

„Jelikož amatéři jako ty na to musej pomalu," utrousil blonďák.

Harry se v křesílku sesunul ještě níž než doposud. „Nespravodlavový..." zamumlal zkomoleně.

Zmijozel si při pohledu na něj povzdechl. „Ty máš vážně dost. Bude nejlepší, když to tu zabalíme a půjdeme tě uložit, hm?" Zlehka se ušklíbl, než druhého muže s pohozením hlavou vybídl: „Vstávej, pomůžu ti do postele."

„Já tady budu spát?" zeptal se Nebelvír naprosto nechápajícím tónem hlasu.

„Tady zrovna ne," zakoulel Draco očima. „Ale o pár místností dál, v hezkém hostinském pokoji, kde už jsi několikrát byl - pokud jsi tedy neupřednostnil mou vlastní postel." Začal brát černovlasého za paži, aby mu pomohl se z křesla zvednout. „A chraň tě Salazar, jestli nám tam zítra nableješ..." zamumlal ještě.

„Já ale nechci spát sám," našpulil černovlasý rty a velice těžce se postavil na vlastní nohy, aby se vzápětí zakymácel a více přenesl svou váhu na Draca.

Ten se uchechtl a snažil se náhlý nápor ustát bez sebemenšího zakymácení. „Ne? A jak by sis to představoval, Potty? Že ti do postele vyčaruju velkýho plyšovýho medvěda?"

Nebelvír se zamračil. „A proč? Vždyť tam budeš ty, ne?" zamumlal spolu s opatrnými kroky ke dveřím.

Zmijozel se lehce hořce zasmál. „To víš, že jo," prohodil sarkasticky. „A až se ráno vzbudíš, budeš nadávat, že jsem ti tam lezl, když vím, že máš Kyla," odfrkl si. „Dobám, kdy jsme spolu lehávali v jedné posteli, už dávno odzvonilo. Myslel jsem, že to víš, když sis to vybral sám." Odváděl černovlasého kolem krbu k východu z místnosti.

„Vybral? O tom nevím," vyskočily Harrymu na čele hluboké vrásky. Chystal se ve své řeči pokračovat, když náhle zakopl o okraj vysokého koberce a poroučel se i se Zmijozelem k zemi, jak ho svou vahou stáhl s sebou. Po chvilce překvapení se musel rozesmát. „Já si přece K-Kyla nevyb-bral," zatřepal s opilým smíchem hlavou.

„Ne? A jak to tedy bylo?" zamračil se nelibě blonďatý, když přežil prvotní šok z pádu na zem. Tohle mu byl Salazar dlužný.

„Bylo... Nebylo..." chechtal se černovlasý dál, načež si položil hlavu na Dracovo rameno. „Já ti nevim! Nerozumím sám sobě..." začal mumlat následně spíše pro sebe. „Vždyť... Já ho mám rád, to jo, ale... nemám ho rád, tak jak... bych ho měl mít rád. Zvláštní... Nějak to prostě nejde. Myslel jsem, že začnu ho... no... milovat. Jo, to je to slovo! A vlastně... ono to dává smysl. Jsem to ale blbec! Jo, jo, dává to smysl... Mít rád... to můžeš mít víc lidí, hodně moc, ale... milovat... to jde jen jednoho. Dává smysl... Blbec... Jsem... Ztratit... tebe... víš? Protože... tě miluju... Draco..." vydechl už v polospánku náhle uvědomělou pravdu, kterou si nedokázal přiznat za střízliva.

Blonďák netrpělivě naslouchal jeho trhanému žvatlání, jemuž mnohdy jen stěží rozuměl, jak se Harrymu pletl jazyk. Už aby Nebelvír spal... Ale než se mu podaří jej zvednout z té země, to bude ještě chvíli trvat. Jakmile mu však došla poslední slova černovlasého, náhle strnul a celý se napjal.

Několik vteřin ze sebe nedokázal vypravit ani slovo, jak si v duchu stále dokola opakoval přítelův monolog způsobený účinky alkoholu. Opravdu bylo vyznání zamýšleno ve spojení s jeho jménem? Vzhledem k předchozím myšlenkám, o které se s ním Harry podělil, se to zdálo pravděpodobné. Jednalo se jen o výplod opilecké mysli, který neměl s ředitelovými opravdovými city nic společného? Říká se, že opilí lidé mluví pravdu. Ale platí to i o Harrym?

Srdce v hrudi mu divoce bušilo, ale navenek nedal kromě rozpačitého odkašlání nic znát. „Nevíš, co říkáš," zamumlal k černovlasému a postavil se, načež začal zvedat ze země i svého společníka.

„Vím," zamumlal na oplátku Nebelvír omámeně. „M-luju tebe..." dodal.

„Možná tomu víc uvěřím, až mi to povíš za střízliva," vydechl Draco, sám na vážkách, jak velmi lze Harrymu věřit. Přehodil si jeho paži okolo ramen, tahaje se s ním z místnosti.

Cítil se zvláštně. Byl by tak rád, kdyby černovlasý mluvil pravdu a už nešlo zabránit znovu vzklíčené naději, kterou po dlouhých týdnech opět dostal. Ale byla oprávněná? Opravdu existovala možnost, že by jej Nebelvír dokázal po tolika letech a konečném zklamání s Kylem milovat? Nezbývalo mu nic jiného než vydržet do rána, až z ředitele alkohol vyprchá.

Když se mu podařilo Harryho uložit do postele, i přes své prvotní tvrzení, že s černovlasým přes noc nezůstane, se sesunul do křesla v místnosti a opíraje se loktem o jeho opěrku, podepíral si bradu a u toho s pohledem na spícího přítele přemýšlel, dokud se únavou sám nepropadl do říše snů.

Ahojte!

Další kapitola, hodně důležitá kapitola, je tu za trochu delší dobu, my víme, ale jisté okolnosti (čtěte škola) nám ji nedovolily zveřejnit dříve.
Zaroveň se tedy omlouváme, že dnes není každému úžasnému komentujícímu napsáno věnování jmenovitě jako obvykle. Zveřejňujeme kapitolu z telefonu, takže v tuto chvíli vlastně nemáte na vaše komentáře u předchozího dílu ještě ani odpovědi. Budou, to slibujeme, ale později. :) Ale nebojte se! Víme o vás. O každém, kdo pod kapitolou zanechal i pár slov. Takže to věnování patří vám!

A co to všechno znamená? Znamená to, že až se budeme snažit každému z vás odpovědět, tak si zároveň rády přečteme další komentáře pod touto kapitolou. Tak směle do toho! Už se na ně těšíme, protože finále Unloved se pomalu ale jistě blíží. :)

Vaše Makky & Matty