Škrábání psacího brku po zažloutlém pergamenu byl jediný zvuk, který se ozýval jinak naprosto tichou bradavickou ředitelnou. Její majitel měl plné ruce práce, ačkoliv tentokrát ne vinou ministerstva, ale svou vlastní. Schválně totiž zadal šestému ročníku minimálně dvoustrannou esej, aby měl další den co opravovat a mohl setrvat ve velící místnosti hradu co nejdelší dobu.

Svému ředitelskému bytu se vyhýbal zrovna tak, protože jak už zjistil, zůstat v něm sám se rovnalo téměř sebevraždě. Neměl v něm co dělat a tím pádem jen přemýšlel. A jeho mysl neměla lepší věci na práci, než mu předhazovat obrazy, které by člověk ve vztahu rozhodně mít neměl. Nebylo to totiž jen jednou, co sám sebe nachytal, jak by z čerstvě vytvořeného vztahu nejraději utekl, protože se v něm po hádce s Kylem necítil zrovna nejlépe a nenašel ani důvod v něm dál setrvávat. Stále měl jen větší a větší pocit, že ho bytí s brunetem nenaplňuje, nýbrž spíše tíží. Tím spíš, když mu jeho přítel prakticky vyčetl, že spolu po zhruba dvou měsících vztahu ještě neměli sex. A Harry nevěděl, jak z toho ven. Nedokázal Kylovi říct, že s ním prostě nemůže spát, jelikož k tomu měl nepříliš jasný důvod, jemuž sám nerozuměl. Trápily jej totiž výčitky vůči jistému blonďákovi, který v jeho hlavě v tomto případě neměl mít žádné místo. Z nějakého důvodu tomu tak ale bylo a s prodlužující se dobou odloučení stále výrazněji.

Opravování prací studentů se tak zdálo jako nejlepší řešení, jak svou pomatenou mysl zaměstnat a nemyslet. Dokud tedy nenarazil na esej Camerona Davise, která se posledních několik týdnů přestala červenat, jak tomu bylo zvykem dříve. Bylo stále těžší nalézt v chlapcově práci nějaké výrazné chyby, proto Harry zůstal překvapeně hledět na současné dva listy pergamenu, které byl nucen téměř na každém řádku označit červenou barvou. Jak se Zmijozel překvapivě zlepšil díky kamarádství s Alexem Montgomerym, tahle esej vypadala, jako by u ní chlapec vůbec nepřemýšlel a jen slepě, a ještě k tomu s chybami opisoval text z učebnice.

Černovlasý ředitel se nad tou skutečností musel lehce zamračit, načež se ve vzpomínkách vrátil na den, kdy byl s Dracem na obědě u Zlatonosek a blonďák se mu svěřoval s jeho odhady ohledně pravého charakteru vztahu zmíněných dvou studentů. Tahle práce totiž výrazně poukazovala, že se mezi těmi dvěma opravdu něco pokazilo.

Harry stále ještě se svraštělým obočím pomalu napsal na konec eseje velké H a zůstal na ni několik vteřin jen bez pohybu hledět. Z přemýšlení ho vytrhlo až opatrné zaklepání na dveře ředitelny, které téměř přeslechl. „Dále."

Na to se jedno křídlo dveří otevřelo, a když ředitel vzhlédl k příchozímu, mohl spatřit svého přítele, kterak rozpačitě stojí na prahu a nejistě se na něj usmívá. „A-Ahoj," dostal ze sebe Kyle pozdrav, po němž záhy následovalo slabé polknutí. „Můžu?" Hlavou nepatrně pokynul dovnitř do ředitelny, přičemž doufal, že si Harry své pozvání dál nerozmyslí.

Několik dní se neviděli, nejspíš kvůli tvrdohlavosti a hrdosti obou. V brunetovi po jejich hádce zůstávaly velmi rozporuplné pocity. Nevěděl, jestli se víc zlobí na Nebelvíra za jeho umanost a nepřipuštění si své vlastní chyby, když přišlo na přespříliš časté skloňování Dracova jména, nebo zdali je markantněji naštvaný sám na sebe. Nechal se unést a vybil si svou frustraci v nesprávný okamžik. Jenže vztah s Harrym Potterem se mu nevyvíjel podle jeho představ a do toho to v posledních dnech před hádkou vypadalo, že se jeho bývalému objektu zájmu nejspíše povede rozbít celé jeho krytí a Nebelvír se tak kvůli svému blízkému přátelství s Dracem Malfoyem dozví pravdu.

Dlouhé hodiny přemítal, zdali by nebylo lepší a pro jeho nervy více uklidňující, kdyby celou svou snahu s černovlasým vzdal a raději se porozhlédl jinde. Vztah s kouzelnickým hrdinou mu připadal jako zbytečná záležitost, když pořádně nikam nevedl. Ovšem stále to byl Harry Potter, o kom byla řeč a budoucnost nabízela dostatek prostoru k tomu, aby si svého přítele ještě přetvořil k obrazu svému. Jen těžko se přemohl, aby to byl on, kdo jako první sklopí uši a přijde za tím druhým se svou omluvou. Ale nakonec to dokázal, a proto také nyní stál ve dveřích bradavické ředitelny, doufaje v Nebelvírovo odpuštění.

Harry na bruneta několik vteřin jen mlčky hleděl, než pomalu přikývl a opět sklopil oči na esej před sebou. „Pojď dál," hlesl a přitáhl si před sebe další práci.

Kyle neunáhleně vstoupil dovnitř a opatrně za sebou zavřel dveře. „Jak... jak se máš?" vydechl, snaže se nějak začít rozhovor mezi nimi.

Harry ale na takovýhle druh konverzace neměl žádnou náladu. „Můžeme přestat dělat, že se nic nestalo, prosím?" zeptal se celkem příkře.

Druhý muž stiskl rty k sobě a téměř neznatelně pohodil hlavou. „Fajn. Chci si promluvit," přešel radši rovnou k věci. Nejistým krokem se vydal k Harryho stolu, u nějž nakonec zůstal stát a přešlapovat na místě. „Myslím, že to potřebujeme, abychom byli schopni dál fungovat..."

Nebelvír si tiše povzdechl a zároveň promnul prsty své unavené oči. „Dobře, tak se posaď," mávl následně rukou ke dvěma křeslům před svým stolem.

Když do jednoho z nich Kyle dosedl, s výdechem, který mu měl v Harryho očích dodat odvahu, zvedl svůj zrak k jeho tváři. „Omlouvám se," pronesl a jeho rty se přitom zlehka zvlnily. „Měl bych respektovat, že má Draco v tvém životě své místo a nedělat ukvapené závěry," připustil svou chybu, pevně se chytaje rukama bočních opěrek křesla.

Černovlasý pomalu s rozvahou přikývl. „Byl bych moc rád, kdybys to respektoval. Draco... je můj nejlepší přítel a posledních pár let vždycky byl. Spíš by mě ale zajímalo, jak jsi přišel na to, že bych měl spát s ním, když chodím s tebou." Předklonil se a opřel se předloktím o desku svého stolu.

Brunet rozpačitě tikl pohledem do strany, než byl Harrymu opět schopný čelit. „Nejspíš... nejspíš to byl jen výplod mé... žárlivosti?" nejistě přiznal, snaže se držet předem dobře promyšlené konstrukce jejich rozhovoru. „Víš," začal honem znovu, aby své myšlenky více rozvedl a vzbudil tak ve svém příteli pochopení, „po tom, co všechno se o něm rozmázlo v novinách jsem se prostě bál, jestli mezi váma nejde o něco víc. Pořád jsi o něm tak nadšeně mluvil a já, no," krátce se kousl do rtu, „když jsem vzal v úvahu i to, že my dva jsme ještě dál nezašli... utvořil jsem si představu, které jsem sice věřit nechtěl, ale ... zůstávala mi v hlavě a potom... jsem ji v afektu nedokázal potlačit nazpátek..." na oko zkroušeně připustil, doufaje, že si svými slovy zajistil potřebný účinek.

Ředitel jemně pokroutil hlavou i přesto, že měl pochopení pro Kylovy obavy, protože... byly oprávněné. Vždyť on před ním s Dracem opravdu udržoval jakýsi sexuální poměr. „Nadšeně jsem mluvil, protože jsem byl rád za naše usmíření. A to, že jsme spolu ještě nespali my dva... Je na tom snad něco špatného?" zeptal se.

„Ne, jistě, že ne..." křivě se brunet pousmál. „Jen je to zvláštní. Nikdy předtím jsem takový vztah neměl," znovu zajal svůj spodní ret mezi zuby.

Nebelvírovi se v očích zaleskla lítost, když ta slova zaslechl. Ať už byl totiž jeho vztah s Kylem jakýkoliv, tohle přiznání ho zasáhlo. „Pojď sem," řekl tiše a sám se odsunul od stolu.

Bývalý Zmijozel neváhal. S drobným úsměvem se zvedl a posléze už se spouštěl na Harryho klín. „Odpusť mi to, prosím..." mumlal přitom provinile.

„Víš, Kyle," začal černovlasý zlehka, když objal brunetův pas. „Sex je asi to poslední, na co myslím. Kvůli tomu jsem s tebou do vztahu přece nešel..." Položil si bradu na rameno druhého kouzelníka.

„To jsem rád..." Hraně se druhý muž usmál. „Protože mně na tom taky nesejde. Miluju tě, vzpomínáš?" mámil Nebelvírovu mysl dál svými křivými slovy.

„Hm," zamručel s jemným úsměvem Harry. „Takže už žádné vyčítání?" zeptal se s očima zvednutýma k brunetově tváři.

„Ne," se zamilovanou zbožností v očích mu Kyle úsměv opětoval, než se nahl, aby spojil jejich rty v jedny v dlouhém polibku.

Nebelvír usmiřovací polibek přijal se zmatenými pocity, jestli vůbec dělá správnou věc. Nedokázal se uvolnit, cítil na sobě, jak je celý ztuhlý a zavření očí tomu všemu jen přihoršilo. Pod sklopenými víčky to totiž byly blonďaté vlasy, do kterých vplul prsty a jemně se jimi prohrábl, nikoliv hnědé.

„Děje se něco?" Koukl na něj brunet starostlivě, když se jejich rty na jeho popud oddálily. Cítil, že přítelova reakce není tak vřelá, jako bývala.

V Harrym pomyslně hrklo, ale na Kyla se jemně usmál. „Ne, nic, jen jsem strašně ztuhlý z toho dlouhého sezení nad esejemi." Kývl ke štosu prací.

„Na to jeden lék znám," hravě se druhý muž uculil a rukou odsunul pryč rozdělanou práci. „Tohle necháš na chvíli být a já se postarám o to, abys na eseje ani nepomyslel," široce se usmál, než si ředitele za zátylek přitáhl do dalšího polibku.

„Kyle," zamumlal Nebelvír na chabý protest, který neměl žádný účinek.

„Užívej si to," napomenul ho brunet, přesouvaje se svými rty na hranu jeho čelisti a odtud na krk, kde mohl polaskat vábivou krční tepnu.

Ředitel těžce přehltl a sevřel v prstech látku Zmijozelova trička. Kdyby to jen šlo, užívat si přítelovu péči.

Zatímco se Kyle pokoušel dopřívat Harrymu co největší potěšení, nemohl si nevšimnout, jak je jeho společník zdrženlivý. Proto se mu v hlavě začal rodit plán, kterým by ho už dokázal přimět, aby zapomněl na práci, jež jej v myšlenkách očividně stále zaměstnávala, a donutil jej myslet na holé a prostě čisté nic. Možná, že si před chvílí k brunetově skrývané nelibosti odsouhlasili, že sex ve svém vztahu nepotřebují, ale přivést černovlasého na jiné myšlenky pomocí malého rozptýlení se mu zdálo jako dobrý nápad. Aspoň mu ukáže, o co přichází a možná jej tak donutí změnit názor.

Rukama začal bloudit po ředitelově těle a hladit jeho svaly skryté pod oblečením. Snažil se, aby to vždy vypadalo jako nevinná náhoda, když konečky svých prstů zavadil o bradavky ukryté pod bílou košilí. Pomalu a maximálně jemně laskal Harryho pokožku, dělaje tak, aby jeho počínání vypadalo obzvláště romanticky.

„Kyle..." Pokusil se Nebelvír opět ze sebe druhého muže setřást, ale začínal chápat, že se snaží marně. Opět proto nasucho polkl a odevzdaně opřel zátylek o opěrku svého ředitelského křesla, načež pevně semkl oční víčka. Díky tomu téměř ihned zareagovala jeho fantazie, kdy se na něho místo hnědovláska usmíval drzý blonďák a byl to právě on, kdo přišel blíž a začal se ho dotýkat. Na to Harryho tělo již začalo spolupracovat a stejně tak probouzelo k životu dlouhou dobu potlačované vzrušení.

Když brunet na svém stehně ucítil ředitelovu rostoucí touhu, byl mile překvapen, ale zároveň také nesmírně potěšen. Tak přece jen to šlo... Hbitými prsty rozepl horní knoflíčky košile, aby se svými rty mohl přesunout na viditelné linie klíčních kostí, přičemž svýma rukama začal putovat dolů k zapínání Harryho kalhot, do nějž se následně nadšeně pustil.

Černovlasý, ač se snažil sebevíc, vidinu značně se lišící s realitou ze své mysli vypudit nedokázal. Naopak se do své představy ještě více položil a již bez protestů přijímal každý dotek, kterým ho mladší muž obdarovával. Když se poté štíhlé prsty probojovaly do jeho kalhot a obtočily se kolem polovzrušeného údu, nedokázal v sobě zadržet tiché zasténání.

Kyle začal se zaujetím pohybovat svou rukou, nechávaje její dlaň třít o Harryho délku. Ředitelovo vzrušení pod jeho doteky rostlo a tvrdlo, zanechávajíce v něm pocit vnitřní spokojenosti. A když v ruce třímal erekci v celé své kráse, poznal, že je čas slézt z přítelova klína a přitisknout se k jeho roztouženému rozkroku svými horkými ústy.

„Pro Merlina," vydechl slastně Nebelvír v odpověď a zabořil prsty do krátkých vlasů ve svém rozkroku. Nijak si ale tempo neurčoval, i když nebylo zrovna podle jeho představ, a nechal druhého muže se činit tak, jak byl zvyklý. Vidina, která hnala jeho vzrušení k rychlému vrcholu, byla ale dokonalá.

Oba byli natolik pohrouženi do své stávající činnosti, že přeslechli tiché kroky, jež je mohly varovat před opomenutým návštěvníkem ředitelny. Jak totiž Draco slíbil, chystal se po Alexově doučování navštívit Harryho v hlavní místnosti hradu, avšak ani v nejmenším nebyl připraven na to, co jej zde čekalo.

S rukou na klice krátce zaváhal, když za dveřmi zaslechl zvuky, které se nejvíce podobaly právě sténání. Mohl si černovlasý uvnitř dělat dobře? Pokud ano, pak by vzhledem k jejich situaci nejspíš nebylo zrovna dobré, kdyby jej v takové chvíli vyrušil. Ale co když se ve svém úsudku plete? Nakonec se rozhodl vší obezřetností vzít za kliku a otevřít jen na malou škvíru, kterou by zkontroloval, co se v ředitelně odehrává. Realita mu však vyrazila dech.

Harry pohroužený ve své vlastní pokřivené realitě měl zakloněnou hlavu a z pootevřených úst mu v tu chvíli vycházely hlasité steny. Byl tak blízko vrcholu. Vlasy ve svých prstech téměř drtil a možná za ně i bolestivě tahal, ale bylo mu to jedno. Jediné, na co se soustředil, byla ta nekonečná slast, která se z jeho rozkroku šířila do celého těla.

Ústa, pečující o jeho penis, ještě přidala na tempu zpracování, jak Kyle vytušil přicházející orgasmus. Do své práce přidal i dlaň, aby řediteli jeho uvolnění co nejvíce zpříjemnil.

Ten měl ale před očima úplně někoho jiného. Vlasy, za které tahal, pro něho byly jemné a blond, rty kolem jeho údu světle růžové a prsty štíhlé a dlouhé, nepoznamenané léty práce. Ve chvíli, kdy k němu jeho vybájený Zmijozel zvedl šedý šibalský pohled, už nedokázal dál odolávat. Celý se napjal a stále ve svém vlastním oparu vyvrcholil do čekajících úst za doprovodu hlasitého výkřiku. „Draco!"

Na to muž za dveřmi ztuhl a překvapeně vytřeštil oči, zatímco brunet s hlavou zabořenou v ředitelově klíně se se zlostným zavrčením odtáhl od svého milence a propálil jeho tvář staženou slastí nenávistným pohledem. „Ty parchante..." procedil skrze zuby výhružným a mimořádně nebezpečným tónem, přičemž jen čekal, až Harry otevře své oči, než jej za jeho prohřešek odmění pořádně mlaskavým políčkem.

Nebelvír sebou překvapeně škubl, načež se zděšeně zadíval na vytočeného bruneta, drže se za tepající tvář. Jen při pohledu do jeho tváře mu bylo jasné, že tohle už se samo nevyžehlí. „Kyle... J-Já..." pokusil se svůj přešlap vysvětlit, ale nevěděl jak, protože to asi ani nešlo.

„Ty co?!" prsknul brunet, nechávaje ze svých očí šlehat blesky. Jeho tón byl útočný a plný zuřivosti, čímž v blonďákovi za dveřmi pouze vzbuzoval pocit, že by bylo nejlepší se co nejrychleji sebrat a spěšně odejít, než bude hrozit, že si jej nepříčetně rozzuřený muž všimne. A tak zatímco Kyle čekal, jaká obhajoba z černovlasého vypadne, Draco urychleně scházel schody od ředitelny, nechávaje za sebou na mezeru pootevřené dveře.

„Vyklouzlo mi to," zatřásl Harry hlavou, protože jiná odpověď ho prostě nenapadala. I ta ale brunetovi stačila, aby se do něho opětovně pustil.

„Jen tak ti vyklouzlo jméno tvýho kamaráda?! Zatímco jsi se svým přítelem?!" vybuchl pohoršeně. „Pokrytče!" vřískl. „Po tomhle už ti sotva budu věřit, že jsi s ním nic neměl!"

„Neměl!" vydechl Harry naléhavě, zatímco si urychleně upravoval rozepnuté kalhoty. „Kyle, prosím! Věř mi. Byl jsem jenom s tebou!"

Druhý muž však se znechuceným pohledem pouze zakroutil hlavou. „Jdi do prdele, Pottere," vyplivl příjmení černovlasého, jako by bylo otrávené, a nedbaje ředitelových dalších slov, kvapem mířil ke dveřím, jimiž za sebou nezapomněl hlasitě prásknout. Ani se nepodivil, že jedno z jejich křídel bylo před jeho odchodem pootevřené.

„Kyle!" zavolal naposledy Nebelvír marně, než se zhroutil zpět do křesla, z kterého před malou chvílí vstal, aby bruneta zastavil. Lokty opřel o desku svého stolu a sklopil tvář do dlaní. „Já jsem takový idiot..." zašeptal.

Ahoj!

S dnešní kapitolou je za námi jedna z hlavních zlomových částí a my jsme zvědavé, co si o ní myslíte. Kyle je nehorázně vytočený a vypadá to, že mu s Harrym došla trpělivost. Ten se naopak tluče do hlavy, protože je mu jasné, že to tentokrát naprosto pokašlal, ale zároveň nemá tušení, že svým přeřeknutím způsobil rovnou dvojitý zvrat. A těžko říct, jestli zrovna o takový vývoj událostí stál. Co podle vás bude následovat? Překvapte nás svými teoriemi. ;)

Dnešní věnování letí k: anymalfoypotter, eva_sobotkova, Treblinot, VeronikaCortezova, KateHorak, sissi999, zuzinda, KleaCI5, nikolhrachec a Simmi_V9!

Vaše Makky & Matty