Byl již večer, když se Draco Malfoy objevil v Bradavicích znovu. S lahví červeného vína v ruce se vydával po známé trase rovnou do Harryho kanceláře. Z ní poté mohl projít dveřmi přímo do jeho soukromých komnat, kdyby černovlasého už nenašel, jak sedí za svým pracovním stolem.

Sám se po odučených hodinách celý popuzený a otrávený tím, jak jsou dnešní studenti hloupí a vlezlí, vrátil k sobě domů, na své panství, a ani se neobtěžoval znovu zastavit v ředitelně, aby bývalého Nebelvíra o svém odchodu informoval. Nyní se za ním však vracel s mnohem lepší náladou, za níž stála dlouhá koupel a zbytek odpoledne strávený samým relaxováním. Dal si záležet na tom, jak se oblékl, učesal i navoněl. Ostatně jako vždy - a dvakrát tolik, když měl namířeno právě za Harrym.

Když tentokrát o něco více umírněně, přesto však stále bez zaklepání, vpadl do známé místnosti, kam chodili problémoví studenti na kobereček, vydral se mu z úst hlasitý povzdech, jímž na sebe upoutal pozornost už mezi dveřmi. Černovlasý kouzelník seděl shrbený za svým stolem a s naprosto znaveným pohledem hleděl do dalších papírů. Podstatná část těch, které ráno ležely na pravé straně stolu, byla nyní vyrovnaná v nových komíncích na levé polovině, a hrdina Potter si stále vysedával ve svém křesle a snažil se s lejstry nějak vypořádat.

„Nepřeháníš to už trochu?" uhodil tvrdým hlasem na Harryho a rozhodil rukama do stran, div že mu z jedné z nich nevyklouzla láhev s vínem. „Vážně se tu takhle ničíš celý den?"

Mladý ředitel se zmateně zadíval na hodiny visící na levé straně vedle knihovny. Jeho výraz dal následně blonďákovi vědět, že pojem o čase ztratil už dávno. „Promiň, musím to dodělat. Jen tuhle poslední stranu," unaveně a zároveň omluvně se na svého přítele usmál.

„Poslední strana posledního papíru," varovně jej Zmijozel propálil pohledem. „Vezmeš do ruk další a nechám tě přejet bradavickým expresem," pohrozil a přešel blíže ke stolu, na nějž postavil víno.

„Ano, slibuju," pokýval Harry hlavou a vyčerpaně se pousmál. „Jak to šlo v hodinách? Všechno v pořádku?" snažil se alespoň komunikovat během práce, i když ho to značně zpomalovalo, jak byl unavený. Měl ale pocit, že to Zmijozelovi dluží.

„Žádná změna," uchechtl se Draco tiše a postavil se zezadu k Harryho křeslu, stejně jako ráno. „Dvě třídy otravnejch všiváků, co jsem si musel srovnat do latě," vtiskl černovlasému drobnou pusu na vrcholek hlavy, načež své dlaně položil na jeho ztuhlá ramena, která následně začal masírovat. „Škoda, že jsi mi nedovolil zadat jim ty eseje. Hned by viděli, co to znamená pořádně makat."

Nebelvír nejdříve tiše zasykl, jak byl ztuhlý z celodenního sezení, než se uvolnil a dovolil si uvolněný povzdech s na moment zavřenýma očima. „To možná, ale já bych je pak musel opravovat."

„Zrovna tohle bych si klidně opravil sám. Víš, jak bych se při čtení mnohých z nich pobavil? Vždyť ty tví hňupové mnohdy zapomenou i naprosto základní věci," nesouhlasně mlaskl, než neodolal a bradou se opřel o Harryho zátylek, aby se slastně přivřenýma očima mohl nosem nenápadně nasát vůni jeho vlasů.

Nebelvír zamručel. „V tom případě si příště zadávej, co chceš, ale jen pod podmínkou, že ty práce budou opravené kvalitně. A nezpochybňuj schopnosti mých studentů. Co si pamatuju, ty jsi na obraně taky zrovna moc nezářil," více se narovnal v zádech a ramenou, načež pokračoval v pročítání listiny.

„Ale na rozdíl od nich mě pak život nepřipraveného hodil z teorie do praxe a já se v tom docela slušně plácal, než jsem byl schopný fungovat. Chci, aby uměli takovým situacím předcházet," pronášel Draco, zatímco nosem rozhrnoval černé kadeře, když jimi putoval k Nebelvírově šíji. Tu pak za stálého masírování ramenou obdarovával horkými polibky a na vlastní tváři mu sídlil spokojený a mírumilovný výraz.

„Důležité je, že jsi začal fungovat - díky čemuž se nebojím ti svoje hodiny svěřit. Víš, o čem mluvíš a to je podstatné," zamumlal Harry a snažil se všechny doteky ignorovat, aby mohl dokončit svoji práci.

Blonďák se tiše uchechtl do opálenější pokožky na společníkově krku. „Dneska se mě jeden nejmenovaný student zeptal, proč za tebe zaskakuji já, když vlastně vůbec nejsem učitel," nechal své rty, aby se otíraly o jemné, téměř neviditelné chloupky těsně nad límcem Nebelvírovy košile.

„Co jsi mu odpověděl?" zeptal se černovlasý, zatímco vyplnil několik podstatných údajů na listině.

„Jen to, že se přeceňuješ, a pak nestíháš," upřímně se zasmál, načež zanechal veškerého masírování a objal černovlasého okolo krku, přitiskávaje si svou hlavu k té jeho. Z úst přitom vypustil jedno tiché spokojené povzdechnutí, podobné těm, jaká unikají zamilovaným bláznům.

Nebelvír zkrabatil čelo, po kterém si následně přejel prsty. „Tak to ti děkuju, takhle podkopávat moji autoritu," zamručel téměř dotčeně.

„Odpusť, Potty," dostal se z Dracova hrdla zvonivý smích, „ale tu si podkopáváš sám už jen tím, že na ty hodiny osobně nechodíš," otvorem u krku vklouzl dlaní pod Harryho košili a v konejšivém duchu jej pohladil po nahých prsou.

Nebelvír ale přes látku ruku pod svou košilí zastavil pevným stiskem na zápěstí. „Co kdybys počkal vedle? Můžeš zatím otevřít to víno a připravit skleničky," dostal ze sebe lehce chraplavě.

Blonďák si hlasitě povzdechl a s nesouhlasným výrazem ve tváři vytáhl ruku zpod Harryho svrchního oděvu. Následně se od něj kompletně odtáhl, popadl ze stolu láhev s vínem a s výrazným pohupováním v bocích zamířil do soukromých pokojů ředitele školy. Doufal, že se černovlasý dívá, když už nic jiného. Své tělo už nějaký čas svěřoval jen a jen jemu a nemínil na tom v nejbližší době nic měnit.

Harry se za blonďákem jen krátce ohlédl, a když zmizel v jeho soukromém bytu, rychle naškrábal na listinu svůj podpis, čímž celou svou práci ukončil. Propisku odložil s cvaknutím stranou a sám se pohodlněji opřel ve svém křesle. Několik málo minut přemýšlel, než se nakonec zvedl, pozhasínal všechna světla a pomalu se po schodech vydal ke dveřím nahoře. Zarazil se až s rukou na klice.

Poprvé za ta léta zapřemýšlel, jestli tohle celé, co dělá, je správné. Všímal si náznaků, zajisté, kdyby si jich nevšiml, byl by opravdu mizerný přítel, jenže to byl právě ten problém. Draco pro něho byl kamarád. Velice dobrý kamarád, s kterým si čas od času prostě jen nezávazně užil. Jenže poslední měsíce se zdálo, že tenhle názor začíná sdílet jen on sám a Zmijozel, že se již překlenul přes tu pomyslnou kamarádskou hranici. A Harry náhle nevěděl, co má dělat, protože on se přes žádnou hranici překlenout nechtěl a ani nedokázal.

Draco byl pro Harryho jenom kamarád, kvůli čemuž si černovlasý odmítal Zmijozela pustit blíže k tělu a pod kůži, protože se bál, že pak ho ztratí. A stejně tak, když mu o svých poznatcích řekne nebo je naznačí. Proto se rozhodl mlčet. Ignorovat nastalou situaci, jak jen to bylo možné. Ignorovat to něco, co mu blonďák zřejmě nevědomky prozrazoval. Bylo to tak lepší. Jednodušší.

S povzdechem pevněji stiskl kliku pod svými prsty a stlačil ji směrem dolů, aby tak vešel do přítmí vlastního bytu.

Když blonďák zaslechl přibližující se kroky, znovu si prohrábl vlasy, přesvědčuje se tak o tom, že je každý jediný z nich v té nejvíc přitažlivé poloze. Poposedl na Harryho pohovce, házeje přitom nohu přes nohu a pokládaje si paži na horní opěrku gauče. Svým posedem tak mnohem více vystavoval svůj nahý hrudník, z nějž si před chvílí stáhl jak své sako, tak obyčejné bílé tričko. Zmizely i boty a ponožky z jeho chodidel, takže se tu nyní rozvaloval v přiléhavých mudlovských džínách, které při pohledu zezadu perfektně obepínaly a zvýrazňovaly jeho zadek.

Dvě nalité skleničky s vínem stály na svých stopkách na nízkém skleněném stolku před pohovkou a kousek od nich se majestátně tyčila i samotná láhev. Draco doufal, že z ní do začátku samotného aktu, k němuž se mezi nimi schylovalo, vypijí podstatnou část u příjemné konverzace, ale u Harryho si nikdy nemohl být ničím jistý. Když jmenovaný konečně došel až do obýváku za ním, stočil k němu Zmijozel svou tvář. „Hotovo?"

Nebelvír zmateně přejel blonďákovu postavu pohledem, načež trhl hlavou do strany. „Ano," přikývl na otázku a vjel si nervózně prsty do vlasů na zátylku. „Myslel jsem, že si chceš dát víno a povyprávět mi o Francii," poukázal následně rukou na dvě sklenky a láhev na stole.

„Taky chci," věnoval mu blonďák afektovaný úsměv a změnil svůj posed tím, že si vyložil pokrčenou nohu na sedačku a druhou vtěsnal pod své pozadí. „Proč jinak bych to víno asi nosil, co?"

„Co já vím, dokážeš být samé překvapení, když chceš," rozepnul si Harry knoflíčky na rukávech, které následně uvolněně ohrnul po lokty a stejně tak rozepnul první dva u krku.

„To nepopírám," povýšeně se Draco ušklíbl. „Když chci, dokážu být hotovej mistr svýho umění," ješitně se zatetelil. „Ale teď bych si vážně jen rád pokecal s kamarádem, kterýho jsem týden neviděl." Rukou poklepal na prázdné místo na pohovce ve vybízejícím gestu.

Nebelvír se usmál. „Je vidět, že ti to učení dneska pomohlo. Už nejsi tak protivnej," svěřil se, protože věděl, že Zmijozel to vezme s klidem. Proto s ním taky dokázal vycházet - dalo se s ním mluvit na rovinu. Pomalu přešel k pohovce a nefalšovaně se na ni sesunul s úlevným povzdechem. Pro jeho záda to byla hotová slast. „Takže jak bylo ve Francii?" zeptal se, zatímco se natahoval pro baňatou skleničku červeného.

„Pěkně - a kupodivu už i docela teplo," natáhl se i Draco pro svou sklenku. „První tři dny jsme byli v Paříži a zbytek pak na Azurovým pobřeží. Mamá aspoň využila tu vilu, co tam má. Ale řeknu ti," tiše se zasmál se sklenkou těsně u rtů, než z ní upil, „jeden večer nás známí pozvali k nim na ples a mamá si tam asi našla novýho ctitele. Jsem zvědavej, jak dlouho jí to vydrží tentokrát," významně se na černovlasého podíval.

„Hádám, že pár týdnů nebo měsíců, víc bych tomu nedával," pousmál se Nebelvír a sám opatrně upil ze sklenky. Nebyl velký fanda vína, ale když bylo dobré, pil se Zmijozelem rád. „Hm... Celkem ujde," ohodnotil nápoj a jemným pohybem zápěstí tekutinu ve skleničce rozpohyboval.

„Nefrflej," napomenul ho blonďák s lehce nakrčeným nosem. „Je výborný. A dovezený z Francie speciálně pro nás dva."

Harry se ušklíbl. „Párkrát už jsi dovezl lepší."

„Příště mi můžeš napsat seznam, když jsi věčně tak nespokojenej," zvrátil Draco oči v sloup.

Nebelvír se tiše zasmál, než do sebe vyklopil celou skleničku na ex. Věděl, že takhle se víno nepije a taky věděl, že mu to Draco velice rád připomene.

Zmijozel mírně předklonil hlavu a nahodil pohled, který se Harryho jasně ptal, jestli to myslí vážně. „Možná si s mamá příště vyrazíme na Kubu. Dovezu ti rum a ten si do sebe pak můžeš takhle lejt," propálil Nebelvíra bouřlivýma šedýma očima. „Nevděčníku."

„To radši ne, odpadl bych po pár locích," odpověděl ředitel pobaveně a sám si nalil novou skleničku. „A co ty? Tvoje mamka si našla ve Francii ctitele, nemáš taky nějaký objev?"

Draco se na malý zlomek vteřiny zarazil, ale své rozhození prozradil pouze drobným tiknutím pohledem do strany. „Měl bych - kdybych nebyl tak vybíravý," krátce mykl rameny. Dopil svůj zbytek vína ve skleničce a rovnou si od Harryho převzal láhev, aby si také mohl dolít.

„V čem ti vadili tentokrát? Příliš dlouhý nos? Křivé zuby? Nebo snad tiky v oku?" schválně použil škádlivý tón hlasu, aby i Zmijozel poznal, že si z něho utahuje.

„Blbečku," počastoval ho Draco a svá slova zpečetil, když nohou schválně kopl do Nebelvírova stehna. „Moc dobře víš, že nemám v plánu se vázat. Na to jsem ještě moc mladý," bojovně vystrčil bradu.

„Je nám třicet dva, Draco, možná už by to nějaký vážný vztah chtělo," cvrnkl ukazováčkem do blonďákova bosého chodidla.

„Nemíním dopadnout jako lasičák. Vždyť se na něj podívej, skočil do toho hned po škole, děcko skoro nevidí, bývalá si našla někoho lepšího a on? Táhne to sám jak kůl v plotě. Proto je lepší se nevázat, neposereš si tím život," prezentoval Draco svůj názor, ačkoliv ani tentokrát nebyl zcela upřímný. S jistým člověkem by neváhal a šel do vztahu hned, jenže to by ta daná osoba musela mít zájem taky.

Harry chvíli mlčel a přemýšlivě u toho bříškem prstu přejížděl po Dracově chodidle. „Rozdíl je v tom, že ani jeden z nás dvou si dítě nepořídí a tím pádem nemůžeme skončit jako Ron," poukázal zamyšleně na jejich orientaci, zatímco nepřítomně sledoval stěnu naproti.

Blonďákovi cukly koutky, načež s jemným cinknutím skla o sklo postavil svou skleničku s vínem na stolek. Stáhl svou nohu z Harryho stehna, než se přesunul po čtyřech blíže k němu, promlouvaje přitom tišším svůdným hlasem: „Aspoň si spolu můžeme užívat kdykoliv a jakkoliv chceme." S pootevřenými ústy se jemně otřel o ředitelovy rty, než si obkročmo vlezl na jeho klín a dlaní mučivě pomalu pohladil svalnatý hrudník ukrytý pod košilí.

Harryho ústa se zkroutila v drobném úsměvu, načež se jemně naklonil a i svou sklenku odložil raději na stůl, aby se nestala nehoda. Následně se pohodlně opřel o měkkou zádovou podpěru pohovky a prohlédl si odhalené tělo blonďáka sedícího mu na klíně. „Radši už mlč," vydechl tiše a zapletl prsty do jemných světlých vlasů na boku hlavy, aby si Zmijozela přitáhl k polibku.

„Ani vzdychat ti nemám?" zakřenil se Draco do rtů druhého muže, když polibek na chvilku přerušil. Jeho hbité prsty vyrazily k zapínání Harryho košile a jeden po druhém začaly odepínat i zbylé knoflíčky.

„Neprovokuj," téměř zavrčel Nebelvír, zatímco rukama začal bloudit po přítelově těle. Když ucítil, že Draco zdárně rozepnul celou košili, chytil blonďáka za boky a oba je přetočil, aby se on sám ocitl nad Zmijozelem. Poté s jeho pomocí ze sebe stáhl bílou látku a vrátil se k již lehce opuchlým rtům.

„Já? Nikdy! To bych si nedovolil," zvonivě se Draco zasmál a automaticky sevřel Harryho boky svými stehny. Chtěl jej mít co nejblíže u sebe. Bledé štíhlé prsty se zapletly do černých kadeří, zatímco sladce růžové rty byly zajaty v dalším divokém polibku. Netrvalo dlouho a ze hry rtů se stala válka jazyků, která oba muže připravovala o dech.

„Jen se neboj, on tě ten humor za chvíli přejde," zajiskřilo se Harrymu v očích, když se od blonďákových rtů odtáhl a místo toho se zaměřil na pravou stranu krku. Zároveň s postupem svých rtů prsty hbitě vyvlékl knoflík z poutka Dracových džínsů, rozepnul zip a jednou rukou stejně lehce vklouzl dovnitř a silně stiskl penis ukrytý pod látkou boxerek.

„U Salazara!" zanadával blonďák a hlavou uhodil do polstrování sedačky. Harryho rty a doteky zkušených prstů všude po těle, které znaly tak dokonale, že přesně věděly, kam zamířit, aby způsobily slast, jej postupně dováděly k šílenství. Černovlasému byly odměnou hlasité vzdechy jeho jména proložené několika nadávkami, a jakmile Draco toho večera opět docílil spojení jejich těl v jedno, nemohl být šťastnější. Když už pro něj bylo beznadějné mít Nebelvírovu lásku, užíval si aspoň jeho plné pozornosti. Ta totiž představovala to nejcennější, co mohl získat, když si pro sebe nedokázal ukrást Harryho srdce.

Ahoj! Dnes hned ze začátku musíme říct, že jsme velice rády za to, jak kladně a s jakým nadšením jste Unloved přijali! Váš zájem nás těší a nelze jinak, než jej odměnit další kapitolou, abychom se společně mohli do příběhu ponořit ještě hlouběji. ;) Co na ni říkáte? Jaké jsou vaše názory a pocity? :)

Vaše Makky & Matty