„Málem bych si myslel, že se mi vyhejbáš, jak se poslední dobou málo vidíme, Potty," nesouhlasně zamlaskal Draco poté, co se v ředitelových soukromých komnatách rozvalil na gauči a zabral jej tak celý jen pro sebe. Nohy si vyhodil nahoru na polstrování, zatímco si ruce založil za hlavou opřenou o boční opěrku na ruce. Očima bedlivě sledoval výraz v obličeji černovlasého, čímž se snažil zachytit jeho reakci na výtku, jíž se právě dopustil.

Harry se ale jen pousmál, a až poté nejistě uhnul pohledem do strany, načež na stůl postavil dva hrnečky s kávou. Puntíkatý zelený přisunul blíž k blonďákovi. „Nevyhýbám. Jen mám víc práce, když mi nemůžeš pomáhat s učením," pokrčil rameny s částečnou pravdou ve svých slovech.

„Tak doufám, že příští školní rok neuděláš stejnou blbost a nevezmeš si na starost i dva poslední ročníky z obrany. Měl by ses konečně poučit. Když pak nestíháš, tak prostě neuč," měl Draco ihned ve všem jasno a vyšvihl se z lehu do sedu. Nohy spustil dolů, přičemž si vyložil ruku nahoru na gauč, aby tak udělal Harrymu místo vedle sebe.

Nebelvír se v odpověď zamračil. „Když mě baví učit. Nechci jen sedět v ředitelně a vyřizovat papíry," povzdechl si a s promnutím čela se posadil vedle svého přítele.

„Pak si aspoň najdi nějakou sekretářku, která by ti s papírováním pomohla," nesouhlasně se blonďák ušklíbl. „Bavit tě to může, otázkou zůstává, jestli ti to stojí za ty nervy," výmluvně se zatvářil, natahuje ruku po svém hrnku s kávou.

„Sekretářku..." zamrmlal Harry do svého žlutého hrnku, načež se mu před očima objevila Kylova rozesmátá tvář. „Nevím, je to velká zodpovědnost. Nechci ji dávat na bedra někomu jinému."

Draco jej počastoval všeříkajícím pohledem. „V tom případě budeš pořád v časovém presu a nebudeš stíhat naplno dělat to, co tě baví," krátce mykl rameny, než si usrkl z horkého nápoje plného kofeinu.

Nebelvír na Zmijozela vedle sebe pohlédl se skrabaceným čelem, protože věděl, že má blonďák pravdu. Svým způsobem. „Dík za povzbuzení."

„Nemáš zač," sladce se blonďatý usmál. „Já rád," culil se dál, pokládaje hrnek s kávou zpět na stůl.

Harry se od uvolněné tváře svého společníka zachmuřeně odvrátil a zahleděl se na černou hladinu své kávy, ze které se již vytratila vrchní pěna. Už to bylo čtrnáct dní, co si s Kylem oficiálně kývli pro vztah. A taky čtrnáct dní, kdy se Harry odhodlával o tom Dracovi říct. Blonďák totiž měl pravdu. Ty dlouhé dva týdny se jeho společnosti vyhýbal, jak jen to šlo, aby nemusel odmítat návrhy na přespání či něco podobného. Tvrdil, jak moc má práce, i když to byla jen poloviční pravda, protože na blonďatého Zmijozela si dokázal dříve udělat čas téměř v jakékoliv situaci. A teď vše viselo na jediném - na oznámení, že jejich kamarádská výpomoc končí, protože si Harry našel přítele a konečně má po dlouhých letech vážný vztah, na kterém mu dokonce záleží.

Cítil se jako zbabělec, že o tom nedokáže svému nejlepšímu příteli říct, ale něco uvnitř jeho těla se svíralo pokaždé, když na tu skutečnost i jen pomyslel. Zřejmě se prostě jen bál Dracovy reakce. Tak dlouho byli spolu, že si zároveň nedokázal představit, že už to tak dál nebude, že to tak ani nemůže být. Strávili spolu v téhle prapodivné vztahové dohodě více než sedm let, takže bylo logické, že se mu od toho všeho nechtělo odcházet.

„Co je?" zlehka se blonďák zamračil, když si všiml Harryho podivného rozpoložení. „Vypadáš pomalu jak mozkomor. Děje se něco?" pozdvihl tázavě obočí a v jeho hlase bylo možné zaslechnout známky starosti. Zaznamenat je mohlo však jen zkušené ucho, které již dokázalo jeho pocity zcela bezpečně rozpoznat. Naštěstí však pár takových bradavický ředitel vlastnil.

Díky tomu sebou také černovlasý lehce provinile trhl a mohl být jen rád, že se horká tekutina kvůli onomu pohybu nedostala přes okraj hrnku. „Nic... Jen jsem se zamyslel... Nad tím, cos říkal. Že bych měl zvolnit," zalhal co nejpřesvědčivěji dokázal.

„Došlo ti, že mám pravdu?" samolibě se blonďák zakřenil.

„Asi jo. Ale stejně to situaci nemění. Papíry nikomu nesvěřím a učení se nevzdám," pokrčil bývalý Nebelvír rameny.

Zmijozel si teatrálně povzdechl, přičemž krátce zvrátil hlavu dozadu na znak marnosti. „Takže ti nedošlo vůbec nic," silou se donutil k úsměvu, dívaje se na muže, který se v práci pravidelně strhával a nehodlal s tím nic dělat.

Harry povytáhl obočí. „Seš otravnej. Radši si najdi práci, ať spolu potom můžeme o něčem diskutovat," převrátil očima a usrkl z hrnku lahodnou tekutinu. Svá slova myslel ale jen v žertu a věděl, že blonďák to z tónu hlasu také pozná.

„Jestli si se mnou nemáš o čem povídat, věděl bych o něčem, čím se dá skvěle zabít čas," uculil se Draco a s touhou v očích se rukou zapřel o polstrování gauče, nahýbaje se tak blíže k černovlasému. Pohledem několikrát tikl mezi zelenýma očima a lákavými rty, než se právě ony dva sladké polštářky pokusil lapit do svých.

Dřív než tak ale stihl učinit, zastavila ho rozevřená dlaň na jeho hrudi, která blonďáka zatlačila zpátky. „Nezlob se, ale dneska ne," přehltl Harry s potřesením hlavou.

„Proč ne?" zbrázdila čelo bývalého Zmijozela nechápavá vráska. Co takového mohlo černovlasého donutit, aby jej zarazil? Muselo jít o něco velmi vážného, jelikož podobné situace nenastávaly téměř vůbec, a to spolu něco měli již hodně dlouho.

Harry utekl pohledem stranou, pryč z dosahu šedých očí. „Jsem utahaný a ani moc nemám náladu..."

„Jasně," suše odvětil druhý muž, zcela se od něj odtahuje. Tón jeho hlasu prozrazoval, jak velmi věří ředitelově chabé výmluvě. Neviděli se tak dlouho a on najednou nemá náladu? Jindy byl rád, když mu Draco od únavy pomohl. Stejně tak přestával věřit i Harryho slovům o tom, že se nic neděje. „Nechceš mi třeba říct pravdu?"

„Nechápu, o čem to mluvíš," odložil Nebelvír hrnek na konferenční stolek.

„Něco mi tajíš," pokračoval umanutě blonďák. „Doufal jsem, že víš, že mi můžeš říct cokoliv. Za ty roky jsem ti snad jasně ukázal, že dokážu mlčet a vyslechnout tě, když potřebuješ. Tak proč mi, u Salazara, neřekneš pravdu o tom, co se děje?" nepatrně zvýšil svůj hlas i důraz v něm, jak se snažil bývalého Nebelvíra přesvědčit, aby se mu svěřil.

Ředitel po něm ale jen sekl nevraživým pohledem. „Buď tak laskav a nezvyšuj na mě hlas!" ohradil se prudce. „Řekl jsem, že se nic neděje a myslím to vážně. Byl bys první, komu bych to řekl!" bránil se tentokrát pravdivě, protože nikdo jiný opravdu o jeho vztahu s Kylem nevěděl. Draco měl být první... Až se Harry odhodlá.

Zmijozel pevně semkl rty k sobě. Jeho společník se cukal, což znamenalo jen jediné - uhodil hřebíček na hlavičku. Ta je ovšem natolik nebelvírsky zabedněná, že nepovolí, ani kdyby do ní tloukl opakovaně. Leda tak tehdy až sama bude chtít, ovšem podle toho, jak se černovlasý momentálně choval, se k ničemu podobnému v nejbližší době nechystal.

Draco vypustil přebytečný vzduch z plic v jednom hlubokém výdechu, jehož úkolem bylo zklidnit jeho dotčením podrážděné nervy. Mnohdy stálo kamarádství s Potterem za všechny prachy z jejich rodinného trezoru. A že jich bylo. „Fajn, tak mi aspoň řekni, jestli už máš nějaký plány na tenhle víkend. Rád bych ho po dlouhý době strávil s tebou." V průběhu svých slov slevoval na tvrdosti, kterou mu do hlasu vpravilo jeho ego pošramocené Harryho nedůvěrou, až z něj nakonec mluvil stesk po příteli, takže mluvil zcela měkce.

Nebelvír ale opět zavrtěl hlavou v záporu vědom si moc dobře toho, že rozpálí oheň ještě víc. „Už něco mám," vydechl pravdivě. Víkend měl totiž celý strávit s Kylem a bylo by mnohem snazší to Dracovi sdělit, kdyby byl Zmijozel s nastalou situací už seznámen.

„Tak to zruš," sobecky po něm požadoval blonďatý. Kdyby se sem dnes večer Harrymu doslova nevetřel, taky by se s ním neviděl. Jako dlouhé dva týdny předtím. I když si to nerad přiznával, úbytek kontaktu s černovlasým jej ubíjel. Jeho zamilované srdce strádalo, když nemohlo trávit chvíle v ředitelově přítomnosti a bolelo, jelikož mu druhý muž nebyl na blízku. Málem si začínal myslet, že udělal něco špatně, když se k němu Nebelvír najednou chová tak odmítavě.

„To nemůžu," odmítl Harry jemně, a když viděl, že tím blonďáka vůbec neuklidnil, začal mluvit rychle sám znovu. „Ale můžeme si někam vyrazit jindy. Třeba do té Paříže. Příští sobotu bych mohl mít volnou," navrhnul s nadějí. Nechtěl se hádat.

„Beru tě za slovo. A chraň tě Salazar, jestli to zrušíš," ušklíbl se Draco ne zcela spokojeně. Komu by se chtělo čekat skoro další dva týdny, než si na něj někdo udělá čas? S povzdechem se natáhl pro již téměř studenou kávu a silně z hrnku upil.

Nebelvír si oddechl. „Dobře," zaškrtnul si imaginárně v hlavě, že tu sobotu už nesmí nic slíbit Kylovi. A v Paříži snad nebude hrozit, že Draco bude chtít něco víc.

Blonďák spokojeně pokýval hlavou. „Co kdybychom tam i přespali?" napadlo jej náhle a svou nadšenou tvář obrátil k černovlasému. „Máme v Paříži byt, tak by to neměl být problém." Celým tělem se natočil ke svému společníkovi a jeho ruka bezděčně spočinula na Harryho stehně, daleko za hranicí přípustnou pro kamarády.

Bradavickému řediteli se orosilo čelo a po zádech mu přeběhl ledový pot. Očima sklouzl k dlani na své noze. „To je hezký, ale bohužel musím být večer už zase tady."

Dracův stisk na Nebelvírovi po jeho slovech zesílil. „Hodláš snad v sobotu večer pracovat?" nesouhlasně zamručel pohledem fixován na přítelovu tvář, zatímco svou dlaň povolil a dráždivě spustil na vnitřní stranu jeho stehna, pohybuje se přitom tak vysoko, až prsty letmo zavadil o Harryho rozkrok.

Nebelvír sebou kvůli tomu prudce trhl a vyskočil na nohy spolu s hrníčkem stále v ruce. „Ne! A co to je tohle? Výslech? Není to jedno? Prostě musím být tady, Draco," popadl i blonďákův hrnek a rozešel se do kuchyně, aby je umyl a utekl od Zmijozelova doteku.

Poněkud frustrovaný povzdech opustil blonďákova ústa, když sledoval, jak se od něj černovlasý vzdaluje. Proč jej tak obyčejná otázka tolik rozlítila? Šedooký už nepochyboval, že mu ředitel něco tají. Několik vteřin zůstal s uraženým výrazem sedět na gauči, než prudce vstal a bez dalšího váhání následoval Harryho do kuchyně. Ten stál zády k němu u nerezového dřezu a mudlovským způsobem umýval oba hrníčky. „Nemusíš se hned rozčilovat," začal smířlivě, bez postranních úmyslů pokládaje svou ruku mezi Nebelvírovy lopatky, aby jej jemným dotykem mohl uklidnit.

Černovlasý se ale jen ještě více napjal, i když v umývání pokračoval. „Promiň, jen jsem prostě nějaký podrážděný..."

„Toho si nejde nevšimnout," zamumlal kousavě Draco spíše sám k sobě a stáhl svou ruku z Harryho zad. „Možná, kdybys mi řekl, co se děje, byl bych schopnej ti nějak pomoct," navrhl, zatímco si zakládal ruce na prsou, opíraje se svým pozadím o hranu kuchyňské linky.

Harry si povzdechl. „Říkal jsem ti, že se nic neděje," znovu vše popřel a natáhl se pro další nádobí.

„Lhaní ti nikdy nešlo," pousmál se Zmijozel. „Na to jsem byl vždy odborník já, ne ty," významně vyklenul obočí, aby tímto gestem bradavického ředitele ještě více pobídl.

„To se máš čím chlubit," cukl Harry koutkem úst s očima stále skloněnýma.

„Tobě jsem ale nikdy nelhal," podotkl blonďák.

Nebelvírovi se stáhl žaludek do jednoho velkého uzlu a náhle se mu udělalo úzko. Nedokázal ze sebe vypravit ani slovo.

„Potty, no tak," odlepil se Draco od linky, načež položil své ruce zezadu na boky černovlasého a svou hrudí se přitiskl na jeho záda. „Vážně mi to nechceš říct?" naléhal, opíraje se svým čelem o ředitelův zátylek.

Ten ale jen mlčky pokroutil hlavou. Nedokázal to. Nebyl připravený. Jako nějaký zbabělec.

Zmijozel si slyšitelně povzdechl, načež odklonil své čelo od černovlasého muže a na to samé místo, kde ještě před chvíli spočívalo, vtiskl svými rty horký polibek. „Tak dobře," pronesl rezignovaně.

Nebelvír vystřelil rukama ze dřezu a stiskl obě Dracova zápěstí na svých bocích, aby ho od sebe odtáhl a otočil se k němu čelem. Následně zavrtěl hlavou neschopný nalézt ta správná slova.

„Nemusíme spolu spát," pronesl šedooký vstřícně, snaže se, aby s jeho slovy Harry lépe pochopil, jaké má úmysly. „Jen ti chci pomoct, abys nebyl tak napjatý," jemně se pousmál. Jednu dlaň si zlehka položil na ředitelovu hruď a druhou si jej chtěl přitáhnout do polibku, o němž doufal, že mu bude opětován. Když se však svými rty sotva dotkl těch černovlasého, strhl tak nevídanou bouři.

Nebelvír ho totiž prudce odstrčil. „Nechápeš, že dneska nemám na nic z tohohle náladu?! Myslím, že jsem to řekl dost jasně!" ztratil nad sebou kontrolu, i když nechtěl na Zmijozela křičet, protože věděl, že to není jeho chyba. Jenže nervy měl už tak napnuté, že prostě vybouchl.

Draco se nahlas prudce nadechl, ale jeho výsledný nádech byl již zcela tichý a neslyšný. Na tváři se mu usídlila chladná neproniknutelná maska, za níž skrýval smršť emocí, která se jím právě prohnala a jediné, z čeho bylo možné vyčíst, jak ublíženě se cítí, byly jeho podivně se lesknoucí oči plné bolesti. Udělalo se mu úzko, když si uvědomil, jak jsou jeho nezvyklé projevy lásky odmítány a netečně přehlíženy. Sám ustoupil o krok vzad, nechávaje svůj pohled vsakovat do zelených smaragdů.

„Asi bych měl jít..." pronesl suše, bez jediné známky po jakékoliv emoci.

„Jo, to asi jo, když nedokážeš pochopit takhle jednoduchou věc," rozhodil Nebelvír rukama stále ve svém záchvatu, neuvědomuje si, jak moc druhému muži ubližuje.

Bývalý Zmijozel mlčky přikývl. „Tak se měj, Harry. Rád jsem tě zase viděl," setrvával u svého bezduchého tónu. Zatímco se začínal od černovlasého vzdalovat, pokusil se své rty zformulovat do drobného a navýsost pokřiveného úsměvu. Svou snahu však vzdal ve chvíli, kdy pochopil, že se mu na oplátku ničeho podobného nedostane. Kroutě hlavou ze strany na stranu ještě v obýváku popadl své sako, jež si tam odložil po vstupu do ředitelových soukromých komnat, a zkroušeně vyšel vstříc své cestě domů.

Pěkný den přejeme,

ačkoliv dnešní díl není zrovna radostný, nám také trhá srdce, přidáváme ho v dobré víře, že vám zlepší den. Ať už ten strávený ve škole nebo někomu doma či na dovolené díky prvnímu týdnu jarních prázdnin.

A abychom nezapomněly, moc děkujeme za komentáře u minulé kapitoly, byla radost je číst a jsme rády, že máme tolik skvělých čtenářů. Věnováno jmenovitě:

MagnusAlecBane1996, the_anonym_girl, VeronikaCortezova, nikolhrachec, monakon, KleaCI5, MarryHappy, KateHorak, Simmi_V9, lucdoc23, Treblinot a zuzinda

Vaše Makky & Matty