Když blonďatý muž druhého rána procitl, ucítil vedle sebe příjemné teplo druhého těla ještě dříve, než vůbec otevřel oči. Zcela automaticky se na svého společníka ještě více natiskl a pohodlněji si zabořil hlavu do jeho hrudníku, z nějž si doposud dělal polštář, zatímco celou svou jednou polovinou zatěžoval Harryho. Jedna jeho noha byla přehozená přes Nebelvírovo stehno stejně jako jeho ruka. Do nosu nasával příjemnou vůni svého milence, kterou se nechal omamovat, a svýma očima rozespale mžoural na ředitelovu tvář. Ten ještě tvrdě spal, a tak si mohl Zmijozel dovolit popustit uzdu své sentimentalitě.

Nebylo by bylo dokonalé, kdyby takhle trávil každé ráno? Jenže něco takového je zcela nereálné, pokud nedokáže v černovlasém probudit stejné city, jaké k němu chová on sám. Dokud se nepřehoupnou od kamarádů s výhodami dále, bude si moct podobné okamžiky vychutnávat pouze do té doby, než se Harry začne probouzet. Kdyby ten zjistil, že jej Draco přitulený k němu pozoruje zcela probraný, nejspíš by mu to vyčetl a ihned se odtáhl. Ale zatím spí, a tak má Zmijozel dostatek času znovu a zas obdivovat magicky mužný obličej, se svůdnými lícními kostmi a dlouhými černými řasami, které momentálně spolu s uzavřenými víčky zastiňovaly dva nádherné zelené smaragdy, jimiž se Nebelvír celé dny díval na svět.

Jakmile místnost prořízlo dlouhé povzdechnutí, které ze sebe vydala hlava Bradavic, blonďák zpozorněl. Následné zamlaskání a lehké zavrtění podpořilo jeho rodící se dojem, že se Harry probouzí, a když si poté všiml jemného třesu očních víček, sám okamžitě urychleně zavřel své oči a dělal, že spí. Černovlasý jej nemůže nachytat, jak si jej po ránu prohlíží! To prostě nesmí dovolit! Soustředil se na to, aby uvolněně a pomalu dýchal, zatímco pod sebou cítil další a další pohyby druhého těla.

Ředitel se nakonec probudil s hlasitějším nasáním vzduchu do plic, než bylo obvyklé, a ještě rozespalý se zahleděl přivřenýma očima do bílého stropu. Následně své zorničky opět skryl za očními víčky a lehce posunul hlavu na polštáři, čím způsobil nečekaný dotek své brady s jemnými vlasy svého spolunocležníka. Nijak ale tuhle skutečnost neřešil, neboť jeho napůl spící mysl nic takového řešit ani nechtěla, a proto se jen lehce pousmál a naopak volnou rukou druhého muže po vlasech jemně pohladil.

Postupem času, s přibývajícími pohyby po milencových vlasech, začalo ale do Harryho otupené mysli proplouvat uvědomění. Když poté probuzený mozek udeřil plnou silou, Nebelvírova ruka se ztuhle zastavila a stejně tak se napnulo celé jeho tělo.

Pohledem následně vyhledal blonďaté vlasy kousek od svých očí, aby se přesvědčil, že jsou jeho domněnky opravdu správné. Potlačil zasténání, které se mu dralo z hrdla přes rty a pomalu se začal dolovat zpod druhého těla. Nejprve ze sebe opatrně sundal Dracovu ruku, která mu poklidně ležela přes břicho, a až poté se celý odsunul ze Zmijozelova dosahu na okraj postele, aby druhého muže neprobudil.

Zády k němu se na matraci posadil, svěsil nohy na podlahu a následně se sklonil pro své oblečení poházené u postele. Tiše se začal oblékat; nejdříve spodní prádlo, které bylo v těsném sledu následováno košilí. Tu si ale nedopínal celou, neboť dal přednost ležérnějšímu stylu se dvěma rozepnutými knoflíčky u krku.

Blonďák celou dobu pečlivě vnímal Harryho počínání a musel se velmi přemáhat, aby na sobě díky jeho dotekům nedal znát, že už je dávno vzhůru. Překvapilo jej, když se mu Nebelvírova ruka zabořila do měkkých vlasů, a nejinak zaskočen se cítil i tím, že v nich nezůstala jen prostě ležet, ale začala je vískat. Kdyby Draco mohl, v tu chvíli by okamžitě vrněl slastí a nechal si po těle šířit příjemné mravenčení. Jenže nesměl dovolit, aby na něm druhý muž cokoliv poznal, a tak se pro něj příjemná chvíle okamžitě zvrátila téměř v mučení, kdy si silou vůle zakazoval jakoukoliv odezvu.

Jakmile se od něj bradavický ředitel začal odtahovat, cítil jistou úlevu, avšak nad ní jednoznačně převažovala touha udržet Harryho v posteli, ve své přítomnosti. Bylo až zvláštní, jak velké osamocení se mu usídlilo v srdci, když Nebelvír kompletně vstal. Přitom zůstával jen několik metrů od něj! Aby mu černovlasý nezmizel úplně, rozhodl se ukončit své předstírání a sehrál pro svého vyvoleného menší divadlo, když se v peřinách nejprve zavrtěl, poté hlasitěji vydechl, a nakonec se s rozespalým mručením protáhl, než jakoby toho dne poprvé otevřel své oči a nechal jejich pohled zakotvit na oblékajícím se společníkovi.

„Dobré ráno," zamumlal s nehraným ochraptěním, jelikož toto byla jeho dnešní první slova. Vůbec by si nestěžoval, kdyby je mohl Harrymu věnovat každé ráno, ovšem to bylo stejně nepravděpodobné jako Weasley, který se přestal bát pavouků.

„Ahoj," otočil se Harry přes rameno na blonďáka, než se opět odvrátil a pokračoval v oblékání a upravování svých svršků.

Zmijozel se převalil v peřinách, aby mohl Nebelvíra sledovat, přičemž si podepřel hlavu rukou. „Jak ses vyspal?" zeptal se s jemným úsměvem.

„Dobře?" zasmál se tiše černovlasý s pobaveným potřesením hlavou. Poté se přetočil bokem k Dracovi a jednu nohu vyložil a skrčil na posteli. „Za to ty vypadáš jako po flámu," roztáhl rty v širokém úsměvu.

„Dokud se ti tak líbím, tak je všechno v pohodě, ne?" škádlivě se druhý muž zakřenil. „Zůstaneš na snídani, že jo?" ujistil se s dlouhým pohledem do zelených očí.

„Tvoje mamá by mi neodpustila, kdybych nezůstal," převrátil Harry očima a dal tak blonďatému nepřímý souhlas.

Zmijozelovi zajiskřilo v očích. „A já bych ti neodpustil, kdybys nezůstal i po ní," výmluvně zastříhal obočím.

„Ale, máš nějaké speciální přání?" uchechtl se ředitel s ještě stále pocuchanými vlasy.

Druhý muž se uculil. „Jen si myslím, že by byla škoda, kdyby monsieur Potter neviděl žádnou krásu de la France, když už je tady. Mohl bych ti ukázat aspoň pobřeží," navrhl s pozdvihnutým obočím.

Harry pomalu vstal z postele a přešel k zrcadlu, než odpověděl. „Jistě, mon ami," zašklebil se v odrazu na Draca.

„Ton ami est très content," vrátil mu Zmijozel potměšilý úšklebek.

„Což takhle překlad?" Zkrabatil Nebelvír obočí a otočil se k blonďákovi v posteli čelem. „Těžce se odpovídá na něco, čemu absolutně nerozumím." Skepticky si druhého muže změřil pohledem.

„Odpověď netřeba," věnoval mu Draco vychytralý pohled. „Jen jsem tě seznámil s tím, jakou radost jsi mi udělal svým rozhodnutím."

Harry pokýval hlavou. „Stejně by se mi doslovný překlad líbil víc. A teď zvedni zadek z té postele, tvoje mamá čeká," popohnal Zmijozela gestem ruky.

„Když mě baví tě provokovat." Začal se Draco na jeho přání hrabat ven z tepla, načež se s okázalým zívnutím postavil a protáhl.

Nebelvír nad jeho chováním jen pokroutil hlavou. „Taky by se ti to někdy nemuselo vyplatit," upozornil blonďáka pobaveně.

„Snad by ses na mě nezlobil, Potty," povysunul Zmijozel spodní ret, zatímco se soukal do kalhot.

„Pro Merlina, nebuď jak malej a pohni!"

„Je vais dèja!" rozhodil Draco rukama, než se se smíchem natáhl i pro své včerejší tričko a následně i sako.

Ředitel si jen povzdechl a raději už bez poznámek se rozešel ke dveřím. „Tak jdeš?"

„Bien sûr," svatě se blonďák uculil. Několika kroky svého společníka dohnal, přičemž na sebe za chůze natahoval své sako.

Černovlasý mu uculení hravě vrátil. „Ty nepřestaneš, že ne?" zeptal se, když společnými kroky mířili chodbou ke schodišti, které si Harry vybavoval z předchozího večera.

„Non," křenil se Zmijozel dál. „Ale když budeš hodnej, možná tě nechám na chvíli vydechnout," pročísl si rukou rozčepýřené vlasy.

„Tak mi řekni, kdy jsem nebyl hodnej," zamručel bývalý Nebelvír při cestě ze schodů dolů do přízemí a na poslední chvíli si upravoval rukávy od košile.

„Třeba tehdy, když jsi mě tak necitelně vytáhl z postele jen kvůli snídani?"

„Cože?" začal se Harry počas odpovědi smát. „Vždyť ses ty sám ptal, jestli zůstanu. A vzhledem k tomu, kolik je hodin..." nechal větu schválně nedokončenou, protože už bylo opravdu pozdní ráno.

„Kolik je hodin nevím, ale má otázka neměla znamenat, že se okamžitě seberem a hned se půjdeme najíst," zaprotestoval, a když sešli do přízemí, začal Harryho vést do jídelny.

„Tak jsi to měl specifikovat. Teď si nestěžuj," pokrčil druhý muž nevzrušeně rameny.

„Proč prostě neřekneš, že máš takový hlad, hm? Ušetřil by sis výmluvy," namítl Draco.

Nebelvír si odfrkl. „Co prosím? Já nejsem ty, abych se ze všeho vymlouval," dloubl blonďáka do žeber.

„A já se snad z něčeho někdy vymluvil?" dotčeně otevřel Zmijozel ústa.

„Často, často, Malfoyi," zanotoval Harry vesele a se zvědavostí se rozhlížel kolem sebe.

„Uveď příklad," založil si druhý muž ruce na prsou.

Nebelvír převrátil očima. „Musíš hned chtít na všechno příklad? Radši mi řekni, kde je tady jídelna," zavrtěl hlavou.

„Jdeme přímo do ní," rozhodil Draco rukama. „Nech svého zmijozelského průvodce, ať tě tam dovede, ano?" zašklebil se poté s vědomím, že mají potřebnou místnost téměř před sebou. Stačí zahnout za roh. Harry raději už nic neříkal a jen potřásl mlčky hlavou, kráčeje dál po Dracově boku.

O tom, že se blíží ke svému cíli, je jako první informovalo tiché cinkaní nádobí a následně i tlumený hovor. Blonďák pozdvihl jeden koutek, když ve druhém hlase rozeznal Pierra, který očividně strávil v domě noc stejně jako černovlasý. Tomu věnoval výmluvný pohled, než s přáním dobrého rána vešel do jídelny následován svým společníkem.

„Dobré ráno, zlatíčko, Harry," pokývala Narcissa hlavou s širokým úsměvem na oba mladé muže. Po opětovaném pozdravu z Nebelvírovy strany je gestem vyzvala k usazení ke stolu. „Spalo se vám dobře? Nerušilo vás moře? Dnes v noci bylo obzvlášť rozbouřené," zeptala se poté mile a upila ze svého šálku s čajem.

„Neboj, mamá, po včerejšku jsme spali oba jako zabití," zablýsklo se blonďákovi v očích při periferním zazření svého vyvoleného. „Co vy dva?" uhodil s otázkou na svou matku a jejího společníka.

Z Pierrových úst vyšlo tiché uchechtnutí, načež chytil Narcissu za ruku položenou na stole. „My aussi, viď ma chérie?" zářivě se na ženu vedle sebe usmál.

„Ale jistě, mon cher," zrůžověly Narcisse tváře lehkými rozpaky, ale její ústa se roztáhla do zamilovaného úsměvu.

Harry jejich výměnu sledoval prozatím tiše a s jistým pobavením.

Draco se na svou matku uculoval, zatímco si do prázdného šálku naléval kávu z konvice na stole. „Chceš taky?" obrátil se poté k černovlasému.

„Můžeš, díky," přikývl ten a krátce se na Zmijozela děkovně pousmál.

„Jak se vám líbí la France, monsieur Potter?" ozval se znovu Pierre.

Harry, který otázku od Francouze nečekal, obrátil k muži překvapený pohled. Následně lehce zrozpačitěl. „Vlastně... Ještě jsem neměl moc možnost se po Francii podívat."

Na to se Narcissa tiše zasmála. „Draco vám prohlídku jistě udělá rád, nemám pravdu, zlato?" stočila pohled k synovi.

„Samozřejmě, mamá," zvedl k ní Zmijozel oči od pečiva, které si právě mazal domácí pomazánkou. „Když bude Harry chtít, vezmu ho na výlet po Francii ještě dnes," s jasnou nabídkou koukl na ředitele.

„Bohužel, dnes již mám něco domluvené," omluvně se na Cissu i Draca usmál. „Ale jindy bych šel rád."

„N'oubliez pas de visiter Paris," rozzářil se Pierre tak nadšeně, až se zapomínal snažit o angličtinu. „C'est une ville magnifique!" spustil, a ani si nevšiml, jak se blonďák nenápadně nahnul k Nebelvírovi a šeptem mu překládal: „Nemáš zapomenout navštívit Paříž. Říká, že je to úžasný město..."

Harry pomalu přikývl. „Děkuji, určitě Paříž navštívíme," obrátil opět oči na Draca v němé otázce.

Zmijozel souhlasně pohodil hlavou. „Tu nemůžeme vynechat," usmál se na Francouze.

Narcissa se vědoucně usmála. „Nezapomeňte také navštívit Pont des Arts. Je tam krásný výhled," naznačila, a zároveň se svou snahu zkoušela nenápadně zakamuflovat.

„Neboj, mamá," zpražil ji blonďák výmluvným pohledem.

Harry zmateně zatěkal očima z Narcissy na Draca. „Děje se něco?"

„Nic, Potty," poušklíbl se Zmijozel. „Vezmu tě všude, kde to stojí za vidění."

Místo Harryho se ozvala jediná žena v místnosti. „To doufám, synu, ten most nesmíte minout," šibalsky zvedla koutky úst. Svou další otázku směřovala opět na Harryho. „Vracíte se po snídani do Bradavic?"

Nebelvír musel nejdříve polknout sousto v ústech. „Ano," přikývl, „mám tam ještě nějakou práci, bohužel."

„I když je dimanche?" podivil se Pierre a překvapeně vzhlédl. „Na vašem místě bych vyhlásil une grève," rozhodl razantně. „To přece nejde, pořád takhle pracovat!"

Draco musel skrýt pobavený úsměv. Nápadník jeho matky byl očividně typický Francouz, když ihned navrhoval stávku i za takovou skutečnost, jako je pracování v neděli.

„Une grève?" zeptal se zmateně Nebelvír.

„Stávka, Pierre myslí stávku, Harry," odpověděla rychle Narcissa vědoma si ředitelovy neznalosti francoužštiny.

„Ach tak, to bohužel nemohu. Musel bych zřejmě odstoupit z funkce," věnoval Francouzovi jemný úsměv.

„Máte des problèmes à votre - ehm, práce?" neumně se optal Pierre s drobným omluvným pousmáním, když si začínal uvědomovat, jaké potíže svou francouzštinou Harrymu činí. Merlinžel však sám, jakožto hrdý Francouz, neměl natolik dobrou angličtinu, aby byl schopen s bradavickým ředitelem komunikovat jen v jeho rodném jazyce.

Harry, nejistý tím, zda chápe, na co se ho Pierre ptá, obrátil svou tvář na Draca, který klidně konzumoval svou snídani.

„Problémy v práci," mykl Zmijozel rameny těsně před tím, než si ukousl další sousto.

Nebelvír vděčný za vysvětlení se vrátil pohledem k Francouzovi. „Ano, tak trochu. Mám teď opravdu moc práce," odpověděl mu ochotně.

„Chápu," zlehka kývl Pierre hlavou. „Snad si ici aspoň un peu odpočinete."

„Děkuji," přikývl Harry a konečně si pořádně ukousl ze své snídaně.

Narcisse v očích problesklo jemné pobavení. „Půjdeš po snídani s Harrym, zlatíčko, nebo zůstaneš na oběd s námi?" usrkla ze svého šálku s úsměvem.

„Máme v plánu se trochu projít po pláži, mamá, a pak se teprve uvidí," nevědomě pokrčil Zmijozel rameny. „Možná poctím Bradavice svou návštěvou, možná mě už bude mít Harry plné zuby," zakřenil se na muže vedle sebe.

Ten si nervózně prohrábl své vlasy nad uchem. „To ne. Jen jsem s tím nepočítal, že dnes přijdeš na hrad..." vydoloval ze sebe se sklopeným pohledem.

„Takže s tebou nemám chodit?" povytáhl Draco obočí v otázce, pečlivě skrývaje své zklamání, jehož si mohla povšimnout jen bystrá a znalá Narcissa.

Ředitel konečně zdvihl pohled a lehce zavrtěl hlavou. „Nezlob se. Mám po obědě něco domluveného s Ronem," snažil se, jak nejlépe dovedl, aby jeho nervozita nebyla znát.

Lady Malfoyová jen pozorně přecházela očima z jedné tváře naproti sobě k té druhé. U syna se zastavovala intenzivněji.

„Dobře, tak... se bavte," vydoloval ze sebe Zmijozel falešný úsměv, jímž Harryho obdařil. Jen těžko se mu smiřovalo s tím, že jej Nebelvír tak snadno vyměnil za ryšavce. Poté si s okázalým odkašláním otřel ruce i pusu do ubrousku a začal vstávat od stolu. „Počkám na tebe v zahradě, ano? Až dojíš, přijď a půjdeme se projít," prohodil k černovlasému, než se zdvořilým pokynutím hlavou matce i Pierrovi odešel z jídelny.

„Dobře..." hlesl Nebelvír na blonďákova záda a kousl se do tváře, aby potlačil jakési bolestné píchnutí uvnitř, že svému příteli lhal. Musel. Draco o Kylovi zatím nevěděl a on by byl rád, kdyby to tak ještě nějakou dobu zůstalo.

S falešným úsměvem se následně zadíval na zamyšlenou Narcissu, načež se dal znovu do jídla. Špatného pocitu se ale toho rána už nezbavil.

Ahoj! Vítejte u další kapitoly.

Doufáme, že jsme vás ve snaze o autenticitu příliš nepotrápily Pierrovou a Dracovou francouzštinou. Pokud budete chtít nějaké z použitých výrazů osvětlit, není problém. :) Co říkáte na Harryho rozhodnutí Dracovi lehce zalhat a zapřít tak Kyla? Myslíte, že jeho lež praskne a Draco se stejně dozví pravdu? ;)

Za komentáře pod minulou kapitolou děkujeme a posíláme věnování: VeronikaCortezova, Dom11ca, nikolhrachec, KleaCI5, zviratko555, KamiMakkina, lucdoc23.

Vaše Makky & Matty