Vzdálené šumění vln na moři doléhalo k uším dvojice mužů, když se oba po přemístění ocitli na francouzské půdě nedaleko od vily, v níž Narcissa Malfoyová pořádala svůj večírek. Stačilo sejít mírný kopec a už mohli oba příchozí zahlédnout jednu z prosklených stěn, jíž za slunečného počasí bylo vidět až do interiéru domu. Ten byl nyní celý nasvícený, aby již z dálky vítal pozvané hosty, a světlo pocházející přímo zevnitř vily vypovídalo o tom, že se o dnešní noci hned tak brzo spát nepůjde.

„Divím se, že sis k tomu všemu nevzal ještě slavnostní hábit," pronesl posměšně první muž na adresu svého společníka, jenž byl na jeho vkus až příliš precizně ustrojený. Nechápavě pokroutil hlavou, přičemž mu několik blonďatých pramenů vlasů na ní poskočilo a svezlo se do jeho obličeje. Sám byl oblečený do tmavě modrých kalhot a stejnobarevného saka, pod nějž zvolil obyčejné bílé tričko a jeho oděv mu tak přišel zcela dostačující. Nejde přece na žádný ples, jen na večírek své matky.

„Nebuď kousavý. To, že mám místo trička košili a místo džínů, co se tváří jako společenské kalhoty, mám já opravdové společenské kalhoty, ještě nic neznamená. Když už jsi mě sem donutil jít, spíš by ses měl snažit si mě tu i udržet," pohlédl Nebelvír na profil svého přítele. „A opovaž se byť jen zmínit špatným slovem o kravatě," dodal následně a nepříjemně se ošil.

„No jo," zasmál se Draco a s pobavením v hlase pokračoval: „Neříkám, že ti to nesluší, jen jsi v tom zkrátka moc formální," výmluvně mykl rameny.

„Formální? Vsadím se, o co chceš, že tvoje mamka bude mít na sobě svoje nejlepší šaty. Stejně jako všichni hosté," oponoval blonďákovi Harry.

„Ona možná ano - potřebuje udělat dojem na toho svého Pierra - ale já nic takového nemám zapotřebí," nakrčil Zmijozel nelibě nos. „Mé oblečení jen vyjadřuje, co pro mě tahle sešlost znamená - nic důležitého. Myslíš si, že bych šel, kdyby mamá tolik nezáleželo na tom, abych se s Pierrem poznal blíž?"

Harry se pobaveně usmál. „Ano, šel. Ve skutečnosti totiž večírky miluješ," vyklenul obočí.

„Když jsou na nich lidi, který znám, dokáže to být vcelku zábava," výmluvně se blonďatý ušklíbl. „Ale tohle je večírek se známými mé mamá, takže nuda."

„Tak to ti děkuju, žes mě vytáhl na večírek, kde bude nuda. To budu stát v rohu se skleničkou něčeho slabšího a litovat, že jsem vůbec přišel," zašklebil se Nebelvír.

„Když tam budeš ty, nuda to nebude," vědoucně se Draco zašklebil. „Tebe znám," dodal potom, přičemž zašermoval rukama mezi jejich těly.

Harry si přítele skepticky prohlédl. „Čím ti od nudy pomůžu zrovna já?" zeptal se, ale měl pocit, že odpověď již zná.

„Tím, že tam budeš?" výmluvně povytáhl Zmijozel obočí, načež v rezignaci protočil očima. „U Salazara, Potty, kdybych si myslel, že si ten večírek s tebou neužiju, tak tě nezvu."

„Fajn, dobře!" zvedl černovlasý ruce ve znamení, že to vzdává. „Jen to stejně nechápu," pokrčil následně rameny.

„Nemusíš to chápat, aby sis dnešní večer užil," chytře se uculil blonďatý, než jako první prošel zdobenou železnou brankou, a tak vstoupil na pozemky jejich rodinné vily. Po kamenném chodníku vedl svého společníka až ke dveřím.

Nebelvír si prohrábl vlasy na zátylku. „Zase jedno z tvých mouder? Žádný večírek ani ples si neumím užít, protože je zkrátka nemám rád," falešně se na blonďáka uculil, když k němu obrátil tvář.

„Kdybys podvědomě netušil, že se mnou si tenhle užiješ, tak bys nešel." Otevřel mu Draco dveře a nechal jej projít dovnitř jako prvního. K jejich uším ihned dolehl hluk hovoru a smíchu čarodějek a kouzelníků, kteří se již dostavili, a jak Zmijozel správně hádal, většina z nich už v rukou držela skleničku nějakého alkoholu, zatímco se ve skupinkách bavila se svými přáteli a čas od času si z táců vzala chlebíček či jednohubku.

Harry věnoval Zmijozelovi pobavený úsměv, který lehce dosáhl i k jeho očím. „Nevěděl jsem, že ses dal na věštění." Sám se rychle obrátil, jak periferním pohledem zaregistroval číšníka, a uzmul mu z tácu dvě elegantní skleničky na stopce. Jednu následně podal blonďákovi.

„V tom jsem vždycky vynikal, to sis ještě nevšiml?" samolibě se Draco zakřenil, načež kývnutím poděkoval Harrymu za pití.

„Budu tě muset asi zklamat, ale ne, nevšiml," ušklíbl se lehce Nebelvír. „Chodil jsi na tolik předmětů, že ani nevím, ve kterých z nich jsi opravdu vynikal - kromě lektvarů."

Zmijozel si nejdříve dopřál doušek alkoholu. „Věř nebo ne, dokážu ti vyvěštit budoucnost z čehokoliv - nejlíp teda z čísel, ta nikdy nelžou," hodil po černovlasém vědoucný pohled.

„Ale," pousmál se černovlasý s nádechem překvapení v hlase. „Takže se za tebou můžu někdy stavit?" Sám trošku upil ze skleničky.

„Když budeš chtít," mykl blonďák ramenem. „Dokonce jsem ochoten to pro tebe udělat i zadarmo," zasmál se poté a zlehka loktem dloubl do Harryho ruky.

„Tak to seš opravdu hodný," potřásl Nebelvír pobaveně hlavou. „Asi bych měl být vděčný, jakého to mám hodného přítele," dodal s širokým úsměvem a nenápadně se u toho rozhlížel kolem sebe. Díky tomu se mu také potvrdilo, co si myslel. Ženy byly oblečené v nádherných šatech všech možných barev a střihů a jejich vlasy vyčesané do nejrůznějších účesů. Mužů se v místnosti nacházelo poskrovnu, ale i díky tomu málu Harry poznal, že není za úplného idiota. Byli sice oblečení střídměji než ženy, ale oblek viděl hned u několika kouzelníků. Na Narcissině večírku bylo také krásně vidět, jak celá doba pokročila a s ní i kouzelnická móda, která se začala velice podobat té mudlovské.

„To bys měl," zašklebil se Draco. „Nejsem takový na každého," dodal a začal se mezi lidmi prodírat dál do domu. Pravdou bylo, že své pravé já - a tudíž i všechny své klady - odhaloval jen před vyvolenými lidmi, jimž dovolil, aby nahlédli pod pokličku a zjistili tak, jaký ve skutečnosti je. A Harry byl jedním z mála kouzelníků, kteří tuto výsadu dostali.

Nebelvír jen tiše převrátil očima a následoval svého přítele. Draco zřejmě hledal matku, proto nijak neprotestoval.

„Tamhle jsou," zamumlal Zmijozel, když mezi hosty ve vile zahlédl Narcissu a to rovnou ve společnosti jejího francouzského objevu. Přes rameno pokynul Harrymu hlavou, aby jej následoval, a vydal se ke svému cíli.

Narcissa si syna všimla celkem brzy a široce se usmála. „Draco! Jsem tak ráda, že jsi dorazil! A i s doprovodem," významně se na blonďatého mladíka podívala.

„Mamá," opětoval jí Zmijozel úsměv a na pozdrav jí vtiskl krátký polibek na tvář, než se obrátil k muži, který stál po ženině boku. „Pierre," pokynul mu zdvořile hlavou.

Jakmile oči Francouze spočinuly na blonďákovi, jeho obličej se celý rozjasnil. „Ah, Draco! Bonsoir!" věnoval mladšímu muži široký úsměv, než jej obdaroval i dvěma letmými polibky, jedním na každou tvář. Poté se obrátil k černovlasému, avšak následná otázka stále patřila Dracovi. „To je... ehm, ton ami nebo e-ee ton petit ami?"

Na to se Zmijozel pobaveně zasmál. „Pouze ami, Pierre, pouze ami."

Narcissa svůj úsměv skryla šikovně do dlaně, než se naklonila k muži a něco mu zašeptala do ucha. Na to Harry zmateně zatěkal očima mezi všemi přítomnými a snad poprvé v životě litoval, že neumí francouzsky. Nakonec zakotvil na Zmijozelovi a věnoval mu ztracený výraz.

Draco se tiše zasmál, načež se naklonil k uchu černovlasého a polohlasně pronesl: „Neřeš to a seznam se, ami," schválně Nebelvíra poškádlil zopakováním francouzského slůvka. Poté se sám pustil do jeho představování Pierrovi a naopak.

„Takže... Arry Potter, to je... incroyable," polichoceně se Francouz usmál a s obdivem vzhlédl k Nebelvírovým očím. Podal mu ruku, a jakmile ji černovlasý přijal, okamžitě i na něm zopakoval svou formu uvítání. „Je mi ctí vás poznat."

Harry se nejistě usmál. Cítil se opravdu nesvůj, když polovinu slov Francouzovi nerozuměl. „I já vás rád poznávám," dostal ze sebe anglicky a znovu nepřítomně zabrousil pohledem k Dracovi, jako by snad u něho hledal pomoc.

Dříve se ale s milým úsměvem ozvala Narcissa: „Jsem moc ráda, že jste přišel, pane Pottere."

„Opravdu stačí jen Harry, paní Malfoyová," ohradil se rychle černovlasý.

„Odpusť, ma chère," vložil se Pierre s drobnou výtkou opět do rozhovoru poté, co Narcissinu tvář ozdobil další, tentokráte lehce cudný, úsměv. „Ale nezmínila ses, že znáš tady monsieur Potter."

Žena stočila svůj pohled ke svému milenci. „Nevěděla jsem s jistotou, zda pan Harry dorazí, Pierre. A je to Dracův přítel, nepříslušelo mi cokoliv zmiňovat," usmála se a jen kvůli Harrymu mluvila pouze anglicky.

„Monsieur Potter by tvůj večírek určitě nevynechal, ma beauté," srdečně se Francouz zasmál a zlehka pohladil Narcissu po tváři. „Nemám pravdu?" obrátil se k černovlasému.

„Samozřejmě," vyhrkl Harry s nervózním přehltnutím. Z Francouzovy přítomnosti byl značně nervózní.

Draco rozpoložení svého společníka snadno vycítil a rozhodl se, že jej již dále nebude trápit společenskou konverzací, jejíž jedné třetině stejně rozuměl jen každé druhé slovo. Nenuceně si odkašlal. „Mamá, Pierre, jistě vám nebude vadit, když vás tu necháme samotné, viďte? Půjdu Harrymu ukázat i zbytek vily." Výmluvně se zadíval především na svou matku.

Ta také ihned reagovala na synův pohled. „Ale jistě, zlatíčko! Bavte se," zajiskřilo jí v očích a více se přitiskla k boku svému vlastnímu doprovodu.

„Vy taky," neodpustil si blonďák jedno spiklenecké mrknutí, načež uchopil Nebelvírův loket a začal jej táhnout pryč od Narcissy a Pierra. Když byli dostatečně daleko, jeho ruku zase pustil. „Tak, to bychom měli, mon ami," řekl dobíravým tónem a široce se na černovlasého zakřenil. U kolemjdoucího číšníka vyměnil svou prázdnou skleničku za jinou.

„Co to znamená?" zamručel Harry těsně předtím, než se napil ze svého vlastního pití.

„Můj příteli," uchechtl se Zmijozel. „Respektive, můj kamaráde," raději upřesnil, v jakém významu slova využíval.

„Aha," přikývl Nebelvír. „Bylo to divné... Nesnáším, když nevím, co o mně druhý říká..."

Draco protočil oči. „Řekl akorát jen to, že mu setkání s tebou připadá neuvěřitelné, a mě se ptal, zdali jsme přátelé nebo partneři," zlehka naklonil hlavu na stranu. „Jinak na tvou adresu nic nepadlo."

„Skvělý. A to nemohl mluvit pořád anglicky?" Svraštil Harry obočí a nijak se nepozastavoval, že je automaticky Pierre nazval partnery.

„Musíš uznat, že to francouzsky zní zajímavěji," stavil se Draco k celé záležitosti zcela laxně, a když zahlédl servírku s chlebíčky, jeden jí z tácu vzal. Vcelku by jej zajímalo, kolik personálu pro dnešní večer jeho matka najala. Domácí skřítky tu měli všehovšudy jen dva, a ti se v kuchyni pravděpodobně starali o to, aby byl pro hosty stále dostatek jídla.

Bradavický ředitel pokroutil hlavou. „To si zrovna nemyslím." Zastrčil volnou ruku do kapsy svých kalhot, když se zastavili u jedné ze stěn mimo velký nátlak lidí.

„U Salazara, Potty... jsi ve Francii, tak se dá předpokládat, že tu lidi budou mluvit francouzsky. A nevím jak podle tvýho mínění, ale podle mě je francouzština okouzlující a ten jediný pravý langue de l'amour - jazyk lásky," přeložil blonďatý ihned poté, když viděl výraz svého doprovodu.

Harry se nakonec neubránil mírnému úsměvu. „To možná, ale musel bych mu rozumět," přiklonil si skleničku ke rtům.

„Nechci se chlubit, ale já ho ovládám perfektně," zatetelil se samolibě Draco. „Takže když budeš chtít, mimo hry na klavír, lektvarů, věštění z čísel a spousty dalších věcí, ti můžu dát i lekce francouzštiny," uculil se a dopřál si další sousto z chlebíčku, který postupně mizel v jeho žaludku.

„Možná jednou..." odmlčel se Nebelvír s pohledem upřeným na blonďáka. „Spíš mi dej ochutnat ten chlebíček," kývl k jídlu v jeho rukách.

Zmijozel se srdečně zasmál, než se širokým úsměvem odhalujícím jeho perfektní chrup přistrčil rozjezený chlebíček před Harryho ústa. „Tak si kousni. Je vynikající."

Druhý muž bez zaváhání ochutnal. „Hm, je výbornej," souhlasil s Dracovým tvrzením.

„Chceš ho dojíst?" nabídl mu blonďák s jemným pousmáním.

„Ne, sněz si ho, jen si ještě kousnu." Chytil Zmijozelovo zápěstí, aby si chlebíček znovu navedl k ústům. Když poté ukousl, cítil, jak se rty otřel o Dracovy prsty, které chlebíček držely.

Blonďákovy oči se nepatrně přivřely a v jejich zornicích zaplály chtivé ohníčky. „Do chlebíčku, nebo do mě?" zeptal se s toužebným ztlumením hlasu na konci.

V Harryho očích zaplálo pobavení. Nejdříve ale sousto přehltl, než odpověděl stejně tiše jako Draco. „Do chlebíčku, Malfoyi, do chlebíčku. Na to druhé je příliš brzy, nemyslíš?" vytáhl v otázce obočí.

„A kdy bude ta správná chvíle?" málem až zachraptěl blonďák napjatým očekáváním a ruka s chlebíčkem mu před Nebelvírovými ústy znatelně poklesla.

„Možná až se tady chvíli zdržíme, aby tvoje mamá neřekla, jak jsme rychle zmizeli?" začal hrát Harry stejnou hru s otázkami jako Draco tenkrát na hradě.

Zmijozel se zhrzeně zamračil. „Ta by si ani nevšimla, že jsme zmizeli. Sama má o zábavu postaráno," snažil se Nebelvíra přesvědčit, a kdyby mohl, asi by své praktiky doplnil o patřičný tělesný kontakt, který by se týkal minimálně jejich rtů. Jenže to bylo na veřejnosti zcela tabu. Nikdy s Harrym nedávali před ostatními najevo, co se mezi nimi mnohdy odehrává. Pokud to sami někomu neřekli, nikdo nevěděl, že jejich kamarádství obnáší i jisté výhody, a takových lidí bylo vážně poskrovnu.

Nebelvír znovu odpil z již téměř prázdné skleničky. „Dneska seš do toho nějak hrrr. Pokud jsi chtěl sex, stačilo říct a nemuseli jsme se trmácet do Francie," zasmál se tiše a oplatil pozdrav úklonem hlavy mladé ženě, která pro něho udělala elegantní pukrle.

Draco se přes rameno ohlédl, s kým se Harry zdraví, a poté teatrálně protočil oči, než se otočil zpět k němu. „Třeba to zrovna tady bude o mnoho lepší než v Anglii." S povytaženým obočím pohodil rameny. „Ale dokud jsi mě tady nezačal svádět olizováním prstů," ztišil svůj hlas, aby je nikdo nemohl zaslechnout, „chtěl jsem z toho mít jen sladkou tečku na závěr celýho večera. A teď se na mě podívej." Nenápadně pokynul hlavou dolů ke svému polotvrdému rozkroku. „Asi mi to chybí víc, než jsem si myslel."

Harry tiše vyprskl smíchy do hřbetu své dlaně, když následoval blonďákův pokyn. „Kdyby sis někoho našel, měl bys pravidelný přísun," zašeptal tiše u Dracova ucha stále s širokým úsměvem. „Ale co se dá dělat," teatrálně si povzdechl a odložil prázdnou sklenici na tác procházejícímu číšníkovi. „Tak kudy?"

„Pojď," zakřenil se blonďatý a nehledě na to, že sám měl svou skleničku ještě z části plnou, odložil ji na tác vedle té Nebelvírovy a poté jej celý nedočkavý začal za předloktí táhnout dál do domu, dokud nenarazili na schodiště do dalšího patra. Před ním ruku černovlasého pustil a sám vzápětí vybíhal schody nahoru rovnou po dvou. „Tak kde vězíš?" se smíchem zavolal přes rameno za sebe, když už byl v polovině cesty a Harry trčel teprve na začátku schodiště.

Druhý muž zavrtěl se širokým úsměvem hlavou a zastavil se schválně na dolním úpatí schodiště s oběma rukama v kapsách kalhot. Ve prospěch mu hrálo, že zrovna v této místnosti se schody nebyla kromě nich dvou ani noha. „Spěcháš?" zeptal se se skousnutím rtu a s nakloněnou hlavou čekal, co Zmijozel na vrchu schodiště udělá.

„Jo! A docela dost," frustrovaně Draco zavrčel, než se zakřenil. „Takže by sis měl pohnout, pokud to chceš včas stihnout na začátek představení!" zasmál se a s vybízivým mrknutím na stojícího ředitele se opět rozeběhl nahoru, aby byl co nejdříve ve vybraném pokoji.

„Představení? Chystáš se snad na striptýz?" vyprskl opět Harry, načež se ale i on rozeběhl po schodech vzhůru a následoval blonďáka do jím zvoleného pokoje.

„To se nedozvíš, dokud nepřijdeš!" smál se Zmijozel rozverně, když už díky svému náskoku mizel do místnosti sloužící jako jeho pokoj ve chvílích, kdy ve vile pobýval. Dnes v noci však bude sloužit jim oběma a zcela jistě mnohem zajímavěji než kdykoliv předtím. Možná už bylo na čase po všech těch letech pokřtít bujarým sexem i tohle místo.

Ahoj!

Nejspíše se vám ulevilo, když se Kyle neobjevil, viďte? Na to, jakou krátkou chvíli se v příběhu pohybuje, už si stihl znepřátelit mnohé z vás. :D A Draco s Harrym si večírek užili po svém. ;) Co myslíte? Kolik podobných chvilek je ještě čeká? Pokud se Kyle rozhodne uzmout si Harryho pro sebe, záleží jen na panu řediteli, jak si to zařídí. :D

Šťastný nový rok vám všem! Přejeme vám do něj spoustu štěstí, zdraví, spokojenosti, pohody a lásky! Doufáme, že se vám v něm bude dařit a že si jej užijete, jak nejvíce to půjde! :)

Věnování za krásné komentáře posíláme: KamiMakkina, lucdoc23, nikolhrachec, KleaCI5, zviratko555, VeronikaCortezova a Dom11ca.

Vaše Makky & Matty