První sluneční paprsky již osvětlovaly areál školy čar a kouzel v Bradavicích, když se u hlavní brány, která strážila příjezdovou cestu z Prasinek, ozvalo tiché lupnutí. Na to se před masivními vraty ověnčenými složitými systémy kouzel objevil blonďatý muž s arogantním úšklebkem na rtech a rukama vraženýma hluboko v předních kapsách svých kalhot. Zatímco místní magie rozpoznávala tu jeho a začínala pomalu otevírat vstup na bradavické pozemky, bloudil svýma šedýma očima po okolí, dokud se nezastavil na nejvyšším oblouku brány, v němž pod velkým ozdobným nápisem Hogwarts bylo vyryté samotné heslo Bradavic - Draco dormiens nunquam titillandus, nikdy nelechtej spícího draka. Pobaveně si odfrkl, když si připomněl jeho význam, a již více nečekal. Škvírou, která se stihla objevit mezi oběma křídly, proklouzl dovnitř, a elegantním krokem spolu s povýšeným pohledem ve tváři se vydal vstříc rozlehlé budově před sebou.

Drobné kamínky mu křupaly pod nohama, slabý větřík si chtěl pohrávat s prameny světlých vlasů, avšak ty se díky fixačnímu kouzlu pouze mírně chvěly, takže nepěkným úmyslům větru dokonale odolávaly. Mezi stébly trávy rostoucí podél cesty na muže vykukovaly jarní kvítky a k jeho uším doléhal zvučný zpěv ptáčků z nedalekých stromů. Mimo něj ho Bradavice vítaly vcelku tiše, se svou tradiční atmosférou plnou klidu a míru.

Když procházel honosnými arkádami na nádvoří, zahlédl na jeho druhé straně několik opozdilých studentů v černých školních hábitech doplněných o červenozlatou kravatu. Nebelvírští, že jej to ani nepřekvapovalo. Zvlnil rty v dalším ze svých úšklebků, a jakmile se dostal k jedné ze zdobených kašen, zahnul u ní přímo do budovy. Nedlouho poté již vybíhal kamenné schody k jedné z věží, do níž přesně mířil. Klepání podpatků jeho bot se odráželo od stěn a doprovázelo jeho kroky po celou dobu, co mířil chodbou přímo k chrliči, který označoval místo, odkud se pro něj po vyslovení hesla vynořily pohyblivé schody. Postavil se na ten nejvyšší a nechal se vyvézt až k leštěným dubovým dveřím.

Ani nezaklepal a rukama rovnou vytaženýma z kapes rozrazil masivní dřevo dokořán, načež si to nakráčel do bradavické ředitelny. Pohled mu padl na černovlasého muže, který seděl za svým obrovským stolem, jenž byl momentálně pokryt vysokými sloupci všelijakých papírů, a snažil se soustředit na svou práci. „Nazdar, Potty!" hlasitě zahalekal, a donutil tak druhého muže vzhlédnout od stolu.

„Kolikrát jsem ti říkal, nauč se klepat?" povzdechl si Harry, protože už věděl, že jeho poučovací kecy jsou naprosto k ničemu. Blonďák je jedním uchem pouštěl dovnitř a druhým hned zase ven.

„Klepání je zbytečná ztráta času. Stejně bys mě pustil dál," pohodil druhý muž hlavou a namířil si to přímo ke stolu za černovlasým. Rukou odstrčil jednu z menších hromádek papírů a sám se posadil na nově uvolněné místo. „Nebo se snad snažíš přede mnou něco tajit a chceš mít čas to schovat?" významně povytáhl perfektně upravené obočí.

Bývalý Nebelvír se krátce zadíval na test jednoho ze zmijozelských studentů před sebou, než se pohodlně opřel ve svém křesle a ruce položil na kožené područky. „Co bych před tebou asi měl chtít tajit?"

„Nevím, co všechno by se v té tvé hrdinské hlavě mohlo zrodit," mykl blonďák rameny. „Ale měl bys vědět, že přede mnou bys stejně nic neutajil," výmluvně se po Harrym podíval.

„Až příliš si věříš," skepticky si černovlasý ředitel Draca prohlédl.

Bývalý Zmijozel si pohrdavě odfrkl. „Oba moc dobře víme, že mám svoje metody, jak to z tebe dostat," sebevědomě prohlásil a nahl se kupředu, aby měl svůj obličej jen kousek od toho Nebelvírova. „Ale pokud je potřebuješ připomenout, není problém," nahodil svůdný tón a při řeči se svými rty lehce otíral o ty Harryho.

Nebelvír se uchechtl, načež zapřel svou dlaň o blonďákovu hruď a od sebe ho odstrčil. „Zapomeň," naklonil se zpátky nad testy, které měl mít již dávno opravené a vyhledal očima otázku, u které skončil. Štíhlé stehno vedle své ruky úspěšně ignoroval. „K věci. Co chceš?"

Draco protočil oči. „Nebuď nezdvořilej! Myslel jsem, že mě uvidíš rád, když jsem byl celej minulej tejden s mamá ve Francii, a ty sis musel vystačit sám," nespokojeně protáhl obličej. Poté však ukazováčkem zabloudil pod Harryho bradu a natočil si jeho tvář zpět k sobě. „Jenže to zatím vypadá, že ani pusu na přivítanou nedostanu," zamrmlal stejným tónem jako malé ubrečené dítě.

Tmavovlasý trhnul hlavou zpátky. „Přestaň, Draco. A slez z toho stolu, akorát mi tady děláš bordel v papírech!" osočil se na blonďáka nevybíravě. Teď na něho opravdu neměl čas.

„U Salazara, ty máš zase náladu!" popuzeně se Zmijozel zamračil. „Že jsem vůbec chodil," rozladěně mručel, zatímco opravdu slezl ze stolu. Ovšem nehodlal se jen tak vzdát, a proto jej měl Harry během chvíle za sebou, odkud ho zezadu objal kolem hrudníku, načež vtiskl několik jemných polibků na šíji černovlasého.

Nebelvír pod jeho doteky lehce ztuhl. „Draco..." pronesl poté varovně. Ne, že by mu taková pozornost nebyla příjemná, ale... „Jsme kamarádi, co se spolu občas vyspí, takže... můžeš toho, prosím, nechat? Mám tady práci."

Blonďák za jeho zády silně vypustil vzduch z plic a neochotně se odtáhl. Srdce se mu při dalším úderu sevřelo v bolestivé klítce způsobené slovy černovlasého. Jistě, kamarádi, co se spolu občas vyspí. „Jdi do prdele, Pottere," naštvaně odkráčel dál od ředitelova křesla.

„Nechápu, proč se rozčiluješ," zamračil se Harry a otočil se s křeslem čelem ke Zmijozelovi, který se momentálně zdál zaujat jeho obsáhlou knihovnou. „Jsem rád, že si zpátky, rád tě vidím. Ale opravdu mám hodně práce, narozdíl od někoho," hleděl dál pouze na záda druhého muže.

Draco nechal svou tvář, aby se zahalila do chladné a nepřístupné masky, kterou si nasazoval pokaždé, když se cítil ublížený. Avšak právě díky ní byl schopen se k Nebelvírovi opět natočit a čelit jeho pohledu. „Kdybys mi věnoval aspoň blbejch pět minut a řekl to hned, nemuselo by ti teď připadat, že se rozčiluju!"

„Jsi naštvaný," zkonstatoval Harry lehce. Za těch několik let přátelství něco dokázal rozpoznat. S povzdechem se pomalu postavil, načež mu pohled padl na učební materiály do obrany a pousmál se. Vzal je do dlaní, a když zastavil před blonďákem, vtiskl mu je do rukou. „Chceš mi pomoct? Nebelvír a Zmijozel tě jistě rádi uvidí a... potom by ses mohl stavit večer, protože díky tobě dodělám svou práci a budu mít konečně i blbejch pět minut, které ti budu moct věnovat," povytáhl obočí v otázce, co na to druhý muž.

Draco nelibě ohrnul spodní ret. To po něm Harry zase chce, aby šel odučit jeho hodiny? Proč si ty třídy vůbec bere, když se jim pak kvůli svému ředitelování ani nevěnuje a hází je na krk jemu, protože by jinak nic nestíhal?

„To nemyslíš vážně, že ne?" otráveně pronesl blonďák, ale když viděl výraz černovlasého bez jakékoliv známky, že si dělá pouze srandu, pevně semkl rty k sobě. Vztekle uchopil učebnice ve svých rukou a praštil jimi Nebelvíra do ramene. „Doufám, že ten večer aspoň bude stát za to! Jinak si mě nepřej, Potty," pobouřeně si odfrkl.

„Já spíš doufám, že se při učení uklidníš a dáš mi vůbec šanci, aby to za to stálo," pousmál se Harry, než se podíval na svůj rozpis na nástěnce. „Třetí patro, hned za sebou máš nejprve šestý a poté sedmý ročník. Věřím, že si to užiješ," otočil se zpět k blonďákovi, než se pomalu přesunul ke svému pracovnímu stolu a sedl si. „Jen jim, prosím tě, nezadávej žádné eseje," vyřkl ještě prosebně.

„Seš na ně moc měkkej," nakrčil Draco nos. „Jako učitel, i jako ředitel. Ti opozdilci, co jsem po cestě sem potkal, byli zářnej příklad," brblal, vydávaje se ke dveřím.

Harry pokroutil hlavou. „Od toho tu mám tebe - abys pouštěl hrůzu," chopil se opět propisovacího pera, které upřednostňoval.

„No to je výborný! Takže mám nejen učit, ale taky si hrát na ducha a strašit! Vidíš, jak se ti ta škola rozpadá pod rukama, když i duchové dokázali vyměknout?!" zvolal teatrálně blonďatý těsně předtím, než vyšel z ředitelny. Nebelvír už se mu ani nesnažil odpovědět. Stejně by ho neslyšel.

Draco seběhl schody dolů, jelikož se mu nechtělo čekat, až samy sjedou, a s učebnicemi v ruce se vydal spletitými bradavickými chodbami vstříc učebně, kde se následující dvě hodiny bude muset nechat mučit povinnostmi. Když procházel snad tou nejdelší chodbou v přízemí, zahlédl, jak k němu v protisměru kráčí známá ryšavá hlava. „Ale, ale! Náš letec Weasley! Jak se vede?" zeptal se, ale naprosto bez jakéhokoliv upřímného zájmu.

Ronald zvedl hlavu od papírů ve svých rukách. „No ne, Malfoy. Po týdnu nepřítomnosti a rovnou suplovat?" ušklíbl se při pohledu na učebnice v blonďákových rukách. „Jinak se mám ale dobře, díky za optání," zastavil se před bývalým Zmijozelem.

„To víš, prý jsem těm parchantům strašně chyběl," oplatil mu Draco ušklíbnutí. „Ale tobě by neškodilo, kdyby sis vzal na tejden volno a jel někam s Elizou. Hlavně se ji zas nepokoušej brát na famfrpálovej zápas, to byla posledně pěkná blbost," zachechtal se Ronově tehdejší hlouposti.

„Vezmeš si za mě moje hodiny? No páni, netušil jsem, že jsi tak velkorysý," přimhouřil Ron oči nad tónem, který Malfoy použil. „A kam vezmu svoji dceru, je čistě moje věc. Radši se starej sám o sebe, hm?"

„Lítat na koštěti zvládne každej hňup," sjel zrzka před sebou pohrdavým pohledem. „A já budu jen rád, když mi dáš příležitost trávit s Harrym ještě více času," vítězně se ušklíbl. „Aspoň se o sebe nebudu muset starat sám," zanotoval poslední slovo a obrátil tak ve svůj prospěch další z těch Ronaldových.

Zrzek pokroutil hlavou. „Opravdu stále ještě nechápu, co na tobě Harry vidí. Ale kecat mu do toho nebudu. Jeho život, jeho volba, jeho boj. Být tebou tak ale pohnu zadkem, protože máš už tři minuty zpožděný příchod do učebny. Tím asi Harryho moc nepotěšíš, ne?" povytáhl obočí, načež kolem blonďáka prošel a nezapomněl do něho lehce strčit ramenem. „Měj se, Malfoyi!" už za chůze zády k němu mávl rukou.

„Já si to u něj vyžehlím snadno, lasičko! Zvlášť když zmíním, jak skvěle jsme si pokecali!" zvolal Draco za odcházejícím Weasleym, než se sám vydal do patřičné učebny. Ze tří minut se tak záhy stalo rovnou sedm, když s teatrálním rozražením dveří za použití kouzla nakráčel do místnosti, kde se odjakživa učila obrana proti černé magii. Místnost podle toho také vypadala - ve skříních podél stěn byly vyrovnané všelijaké příručky, učebnice, i přístroje, kterými se dala odhalit přítomnost černé magie či rovnou i její konkrétní forma.

Mezi dvěma řadami lavic, v nichž studenti seděli po dvou, autoritativním krokem došel až na stupínek v čele učebny a pohodil knihy od Harryho na profesorský stůl. Otráveným pohledem pak sjel pravou polovinu učebny, v níž seděli samí nebelvírští, a poté se ušklíbl na tu levou, která byla zaplněna studenty se zmijozelskými zelenostříbrnými kravatami okolo krku. „Pan Potter se opět rozhodl, že se dnes nedostaví, tudíž se budete muset spokojit se mnou," zapřel si ruku o bok a tím si na jedné straně podkasal dokonale padnoucí černé sako. „Kde jste minulou hodinu skončili?"

V nebelvírské řadě se zdvihla hubená ruka. „Teprve jsme měli začít bezpečný postup při odhalování pokročilých kouzel černé magie, pane. Můžu mít ale otázku?" vyhrknul černovlásek, jemuž paže patřila.

„Co byste rád věděl, pane Montgomery?" zlehka Draco našpulil rty a v očekávání nějakého velmi důležitého dotazu mírně naklonil hlavu na stranu.

Mladík se rozhlédl po svých spolužácích, než začal opět mluvit. „Proč pan profesor Potter často chybí a vždy za něho chodíte vy? Nejste ani učitel," vydoloval ze sebe. Následně sebou trhl, když se z druhé poloviny třídy ozvalo posměšné odfrknutí.

„Pan profesor Potter," zopakoval blonďák důrazně, „bývá často zaneprázdněn svými ředitelskými povinnosti a mně vás hází na krk, protože už několik let za sebou nedokáže v září správně odhadnout své síly," pronesl uštěpačně a založil si ruce na prsou. „Ještě nějaký milý dotaz, pane Montgomery?"

Nebelvír však jen sklopil hlavu. „Ne..."

Místo něho se ale bez ohlášení ozvala dívka ze Zmijozelu s provokativním úsměvem na rtech. „Nechcete si nás převzít natrvalo, pane? Byla by to... pěkná změna," podložila si bradu dlaní a zamrkala.

Draco se posměšně zašklebil. „Jsem rád, že dokážete ocenit mé kvality, slečno Croodsová, ale věřte mi, že jsou i lepší způsoby, jak trávit volný čas, než se věčně zahazovat s vámi," hrdě pohodil hlavou. „Nějaký další neurvalec se zajímavou otázkou?" zeptal se poté celého zbytku třídy. Ta ale tentokrát zůstala naprosto zticha.

„Ne? Výborně! V tom případě se můžete pustit do práce. Nalistujte si kapitolu o bezpečných postupech v učebnici a zkuste si z ní natlouct do hlavy co nejvíc. Za čtvrt hodiny se vás zeptám a chci, aby každý z vás ve stručnosti znal všechny tři nejčastější postupy. Ve zbytku hodiny pak přejdeme k jednoduchým praktickým ukázkám!" oznámil, než se s pohledem na studenty, rychle listující příslušné strany v učebnicích, rozvalil na profesorské židli a jen stěží odolával touze vyhodit si nohy na stůl. Kdyby mu přitom nepukalo srdce, nejraději by dnes večer zakroutil Potterovi krkem. Tohle mu udělal naschvál. Určitě!

Vítejte u první kapitoly našeho nového příběhu! :) Tak co na ni říkáte? Jak se vám líbí Harry jako vytížený ředitel Bradavic, který hází své povinnosti na kouzelníka mimo profesorské řady, a zamilovaný Draco, jenž se, jak to tak vypadá, chtě-nechtě musí smířit se svou rolí kamaráda s výhodami? Váš názor na Harryho postoj vůči Dracovi? A co blonďákovy kantorské kvality a jeho povaha? ;) Na vaši zpětnou odezvu jsme zde velmi zvědavé! :)

Vaše Makky & Matty