Carry
Procházela jsem městem když se mi v kapse rozezvonil mobil. Volala jsem a chodila zároveň. Najednou jsem narazila do něčí hrudě. Vzhlédla jsem, abych se mohla omluvit a spatřila jsem známou tvář. Jeho tvář. Nashovu tvář.

„Nashi?" udělala jsem krok dozadu, abych si ho mohla prohlédnout. Byl to dlouhý čas od našeho posledního setkání.

„Carry?" šokovaně na mě koukl. „Dlouho jsme se neviděli, že?" uchechtla jsem se. Trochu se zasmál.

„Jo, to je pravda" řekl a sklopil zrak.

„Carry, chybíš mi.." podíval se mi přímo do očí. Přikývla jsem. „Chyběl mi tvůj smích, úsměv, vůně a ty" řekl stále zírajíc mi přímo do očí. Unikla mu malá slza, která mu stekla po tváři. Zesmutnila jsem. Vlastně mi také chyběl. Naposledy jsem plakala, kvůli tomu že mi schází, včera. Celou dobu jsem si přála, aby jsme se neodstěhovali. Po celou dobu jsem mu chtěla říct jak moc ho miluji a aby mi to také řekl a nakonec mě políbil. Všechno to jsem si přála se slzami v očích.

„Nashi musím jít, uvidíme se ještě?" přikývl a zamával mi. Domů jsem šla s myšlenkami na jednu věc. Na jeho tvář.