4. Nevěš hlavu. Bude líp.
Tak. Po dlouhé době jsem konečně vydal tu tak dlouho žádanou kapitolu co jste tak moc chtěli. Tak hezky si počtěte a ahoj příště.
Došel jsem k výloze, položil dlaně na chladné sklo a prohlížel si svůj odraz. Lehce snědá pleť vypadala skoro jako karamel, hnědé vlasy jako čokoláda byly přečesané na levou stranu a oči svítily žluté jako zapálené svíčky. Bylo zvláštní vidět jak vypadám a mít pocit jako bych viděl cizince. Měl jsem smíšené pocity. Po chvíli odstoupím od výlohy a vydám se pryč.
Na město se pomalu snášela tma. Lampy se rozsvěcely, neony rozzářily, okna zatahovala a lidé buď zmizeli domů nebo šli do barů, hospod a restaurací. Chlapec bloumal ulicemi a hledal místo kde by mohl přespat. Ovšem nemohl nic najít a oči se mu začínali čím dál tím víc zavírat. Nakonec se rozhodl si někde sednou a počkat. Po chvíli usnul. Zdály se mu sny tak krásné že zalitoval, že se probudil. Ovšem neprobudil se sám od sebe. Když se podíval před sebe, uviděl černé boty. A když se podíval nahoru, uviděl..............
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro