Všichni vlezli otvorem do Nebelvírské společenky a sedli si do prázdných křesel u krbu. ,,Nu tedy k věci, pane Blacku, slečno Evansová a slečno Brownová, musím vám oznámit nemilou skutečnost" všichni na ni hleděli s vytřeštěnýma očima.
,,Pan Potter....byl převezen ke sv. Mungovi, protože jeho stav už byl ve velmi kritickém stavu. Merlinví jestli se ještě probere, prý se jedná o stav hlubokého kómatu, tělo se rozhoduje mezi životem a smrtí. Je mi to líto." Mcgonnagallová se zatvářila velice utrápeně, i ji to mrzelo. ,,Ale paní profesorko to není možné, byla jsem tam asi před hodinou a půl a ještě tam ležel."ozvala se sklesle Lily. ,,Ty chodíš na ošetřovnu ? Myslela jsem, že ti na něm nezáleží. Ani jednou jsi s námi nešla." Vyhrkla udiveně Kate. To už Lily nevydržela, rozplakala se a utekla pryč ze společenky.

Běžela ani nevěděla kam, všude bylo ticho však už bylo taky dicela pozdě. Po nějaké době bloudění se ocitla v západní části hradu přímo u vstupu k Havraspárské koleji.
Myšlenky jí nevědimky zalétly k Mathiasovi.
Objevila klepadlo ve tvaru orla a vzpomněla si, že dává otázku nebo hádanku, aby se člověk dostal dovnitř.
,,Kam odcházejí zmizelé předměty ?" promluvilo klepadlo. Lily matně vzpomínala, že jim to profesorka Mcgonagallová možná říkala, tak to zkusila ,,Do nebytí které je tak říkajíc vším?" Klepadlo se ozvalo znovu ,,Správně." Lily vešla do rozlehlého kruhového sálu s elegantními klenutými okny, chvíli se udiveně rozhlížela, protože tady nikdy nebyla. Prošla kolem knihovniček a křesel a stoupala po schodech. Šla tak rychle, že si ani nevšimla velké bílé sochy Roweny z havraspáru. Nahoře našla ložnice sedmáků, na jedněch bylo i Mathiasovo jméno tak zaklepala.

,,U Morgany! Kdo zas co chce?" Ozval se zevnitř rozespalý hlas.

×××