V tmavém koutě cely ležela pod pokrývkou schoulená dívka. Vtom se ozval lomoz otevíraných dveří. Na prahu stála mohutná postava. ,,Přestaň se třást Caroline, a vstávej. Pán tě chce vidět, nerad čeká. Možná budeš mít na výběr, uvidíme co se bude dít" hrubě ji zvedl na nohy a vedl nejdřív nahoru po schodech a pak několika dlouhými chodbami do Velkého sálu. Stál dlouhý oválný stůl s mnoha židlemi, u něj seděly různé postavy, u jednoho konce stolu seděla jediná žena v místnosti. Měla husté černé vlnité vlasy, které se jí divoce stáčely okolo hlavy. Caroline ji znala byla to Bellatrix Blacková ze zmijozelu, před nedávnou dobou prostě zmizela ze školy, smrtijedovi asi nevadí, když nemá dokončenou školu.
,,Tak koho nám to vedeš Dolohove? Naši zajatkyni?" ozval se vysoký hlas, při kterém lezl mráz po zádech. Dolohov došel s dívkou až do čela stolu a předstoupil před svého Mistra. ,,Můj pane, to je Caroline Ackerleyová" a pobídl ji, aby přišla ještě blíž. ,,Ty jsi tedy bradavickou studentkou? Z jaké jsi koleje?" oslovil ji přímo lord Voldemort a nutil aby se mu podívala do očí ale ona neustále uhýbala pohledem. Po chvíli kníkla ,,Z Havraspáru pane".
,,Hmm opravdu? Nezdáš se mi zas tak chytrá ale budiž. I tak se nám podařilo ukradnout tě Brumbálovi přímo pod nosem. Ten starý blázen stejně nic netuší." Udělal ještě úšklebnou grimasu a pokynul jim aby se posadili. Pak si vyslechnul pár lidí co pro něj měli nějaké zajímavé informace, trvalo to zhruba půl hodiny. Caroline se na každého vyděšeně dívala a vůbec nevěděla co tu dělá. Měla z Voldemorta šílený strach ale zároveň se v ní dusil vztek protože někteří z těchto lidí jí určitě zabili rodiče. Rozhodla se pro zoufalou věc
,,Nevím kde jsem a proč tu jsem ale jedno chci vědět. Kdo z vás mi zabil rodiče?" rozkřičela se. Někteří se po ní s pohrdáním ohlédli, chvíli na to se začali všichni smát. ,,Však to se dozvíš, přece tě nenecháme žít ve lži" začal Voldemort. ,,Teď protože jsi mě tak pobavila, mám pro tebe nabídku, buď se staneš jednou z mých věrných, což by potěšilo nejen mě. Nebo shniješ v cele. Jak říkáš jsi z koleje chytrých, rozmysli se proto dobře. Dávám ti čas hodinu." domluvil. Caroline vyrazil na čele pot ,,přidat se k těmhle zrůdám?! To nikdy."
,, Dolohove, máš zatvrzelou dceru, vem ji pryč, ať si to ještě rozmyslí" dodal jakoby mimochodem. Dívka vytřeštila oči na může vedle sebe. ,,Jak je to možné?" Ale to už jí odváděl ze sálu pryč. Všichni se po sobě divně dívali, zrovna Dolohov není ten typ na rodičovství.

,,To není možné, můj otec byl Thomas Ackerley" mumlala si zmateně Caroline. ,,Hloupá holko On ......mluvil pravdu. Ten tvůj domnělý otec byl jen ubohý mudlovský šmejd. Začala s ním žít když utekla ode mě, ale už tě čekala. I on žil celou tu dobu ve lži. To já jsem zabil tvou matku" Dolohov náhle změnil tón. Caroline se skácela k zemi a začala brečet.

_______________________________________________________________________
Takže čau
Máme tu opět další kapitolu, dokonce jsem se trefila do pondělka 😂 Původně jsem tuhle kapitolku vymýšlela na táboře, takže nic moc.
Tímhle bych asi ukončila zápletku Caroline Ackerleyové, možná kdybyste chtěli tak by tam ještě něco bylo. Co byste si vybrali vy ? Stát se smrtijedem nebo zemřít v cele?
Jinak díky moc za 3K přečtení
Andy 🌈