Z pohledu Jamese

Pomalu se mi podařilo rozlepit oči všude kolem se míhali lidé a všude bylo bílo. Nevěděl jsem kde jsem pamatuju si jen famfrpál, Regulus Black překvapivé sdělení týkající se Siriuse a Kate a pak potlouk a náraz a pak už nic jen tma a teď bílo. Takže jsem asi na ošetřovně, haló zavolal jsem někde tu musí být madam Pomfreyová.
Ale nebyla, místo toho za mnou přišla nějaká mladší ženská
a vykřikla,,Pane Pottere tak jste se konečně vzbudil".
,,Kde to jsem? Kolik je hodin? Co ten trénink ?" Vtom tam přišla nějaká starší a já se pořád dožadoval odpovědi ,,tak řeknete mi konečně něco???"
,,Pane Pottere uklidněte se jste v nemocnici u sv.Munga, probudil jste se po dvou týdnech."wow to si vůbec nepamatuju a proč nejsem v Bradavicích? ,,Byl jste v ohrožení života díky Merlinovi že jste se vzbudil, utrpěl jste těžký otřes mozku, měl jste zlomené končetiny a byl jste v kómatu." Ahaa vzpomněl jsem si na Godrika a myslel si že to byl sen. Ta ženská pořád mluvila a jak mluvila začala mě bolet hlava chytl jsem se za ní zjistil že je obvázaná a zasípal jsem vooduu! Napil jsem se a vyčerpaný se svalil na postel
,,Vím že chcete spát ale ještě vypijte tohle" slyšel jsem a dál už jsem se propadl do bezesného spánku. Myslel jsem si že jsem usnul před pár minutami ale prospal jsem asi celý další den, už mi bylo malinko lépe a necítil jsem se tak hrozně zesláblý. Uslyšel jsem jak na mě někdo volá a uviděl zase tu hroznou starou ženskou s nějakými určitě nechutnými lektvary které jsem musel vypít. A takhle to šlo ještě další den a další a další. ,,Jamesi" tenhle hlas bych poznal kdekoli.
,,Mami co tady děláš?" ,, Jamie ty žiješ to je skvělé, já jsem tak ráda, už jsi měl namále, ani nevíš jak jsme se o tebe s tatínkem báli" ,,mami neboj už jsem docela v pohodě" ,,tak já už půjdu, musím na ministerstvo, máme spoustu práce".
Mamka odešla tak už jsem byl zase sám a přemýšlel co budu dělat.
Přišla za mnou zas nějaká lékokouzelnice tak jsem se zdvořile zeptal ,,kdy mě už pustíte?"
,, Až se vám uzdraví všechny zlomeniny" vyštěkla na mě ,,můžou mě přece doléčit v Bradavicích." odporoval jsem jí. ,,Dočkejte času" a odešla.