Jsou to už skoro dva roky, co trčím na místě, které stoprocentně není a nebude můj domov.

Stalo se toho hodně.

Ty dva javorové listy? Doufal jsem, že je využiju. Ale spíš ne. Také jsem ukradl v knihovně knížku, abych se nenudil. Nikdo mi ale neřekl, že ta kniha umí chodit. Vrátila se do knihovny sama.
Stačil jsem si v ní jen prohlédnout obrázky... Nějaká holka s hnědými vlasy...

Opravdu už nevím co tu dělat...

Procházel jsem se ulicí, s kapucí na hlavě aby mě nikdo nepoznal. Ale stejně byla tma takze nikdo ani nemohl.

Vtom jsem uviděl jak skrz zeď poblíž místa kde jsem stál, něco proběhlo. A to hodně rychle. Skoro to nebylo vidět.

Byla to nějaká dívka. Zastavila se přesně před zdí.

"Ehmmm... promiň, jseš... v pohodě?" zeptal jsem se.

Dívka ke mě vzhlédla. Byla úplně stejná jako ta z knížky..., proběhlo mi hned hlavou.

"Jo, aspoň... myslím. Kdo jseš? A... kde to jsem? A...kdo... kdo jsem já?" Řekla a pak jsem ji musel zachytit, když omdlela. V dálce jsem už viděl ty, kteří před dvěma lety odvedli mého bratra.

A v tu chvíli mě napadlo jak bych se odsud mohl dostat.

Ale co s tou holkou? Když ji vezmou tam, kam mého bratra, tak mi možná pomůže dávat mi o něm informace...

"Najdi Willyho." Zašeptal jsem  "Je to malý blonďák a vypadá skoro jako já."

Pak se už přibližovaly ty dvě osoby, a já utekl.