,,Holly!" Austyn vykřikl Hollyino jméno a jako poháněn nadlidskou silou vytrhl pouta ze zdi a Eugene se nezmohl na nic jiného než na překvapeny výkřik, protože pak se mu kolem krku omotal volný konec řetězu a Austyn pak po malé chvíli uložil baronovo bezvládné tělo na zem a hnal se k oknu.

,,Za to že jsi mi zabil to nejdražší!" řekl ještě, když se podíval na bezvládné ležící tělo a opřel se o parapet a několikrát se zhluboka nadechl, protože své oči měl pevně zavřené a sbíral odvahu k tomu, aby se mohl podívat na dlažbu pod ním.

,,Austyne?" ozval se po chvíli váhavý šepot a Austyn jen překvapeně vytřeštil oči, protože i bleděmodrá obloha se snad i vysmívala jeho smutku. 

,,Pane Bože na nebesích", pomyslel si divoce.

,,Copak mu nebude dopřán ani okamžik klidu, aby mohl truchlit pro svoji milovanou ženu?.. Copak ho už i její duch musí okamžitě začít pronásledovat?," řekl si Austyn pro sebe a snažil se udržet v klidu, i když jeho emoce byly v tu chvíli volné jakoby snad ani nebyly na uzdě.

,,Austyne!" ozvalo se po chvíli znova a další prosba už zněla rozzlobeněji.

 Austyn se podíval po chvíli dolů a hned na to spatřil Holly zamotanou do břečťanu jen kousek pod oknem.

,,Holly!" vykřikl a uviděl jak jeden úponek pod stiskem její ruky povolil.

,,Rychle Austyne pospěš si!" křikla Holly a přitom se snažila pevně držet.

 ,,Nebo se už dlouho neudržím," zavolala a přitom se Austynovy pevně podívala do očí a Austyn v těch očích viděl neskutečný strach a nevěřícně se roztřásl po celém těle, protože se bál že jí ztratí a natáhl k ní svou silnou paži a Holly se ho hned na to chytila a její zoufalý stisk jeho ruky ho ujistil v tom, že nemá co dočinění s duchem, ale se svou milovanou ženou... A tak radostně vykřikl a přitáhl si ji k sobě.

 Váleli se pak po podlaze ve vzájemném objetí a smáli se a plakali...Potom Holly přitiskla své rty k jeho krku. 

,,Už jsem si myslela, že mě tam necháš viset celý den... A nebyla jsem si vůbec jistá, jestli mě ta zeleň udrží...protože ještě chvíli a rozplácla bych se na dlažbě jako Winifredin pudink," řekla Holly a přitom se na Austyna usmála.

,,Že ty mě musíš pořád sekýrovat," zamumlal Austyn po chvíli a nežne ji políbil na čelo, pak na uši a nakonec na špičku jejího drzého nosíku.

 ,,Věděla jsem, že když tě dostatečně povzbudím, vyburcuji tě k nadlidskému výkonu," zašeptala a opřela si dlaně o jeho hruď a zamilovaně se na něho usmála.

 ,,Prostě jsem ti nepřestala věřit," dodala a Austyn zvážněl.

 ,,Já tobě take ne, má paní," řekl a pohladil ji po vlasech a zahleděl se jí do obličeje... do toho obličeje, který si tolik zamiloval a to nejen kvůli jeho kráse a jejich rty se po malé chvíli spojily.

 Když se od sebe odtrhli a pohlédli na sebe, tak komnatu najednou zaplavila zlatá záře a Austyn by ji považoval za sluneční svit, kdyby mu v uších nezněla ozvěna ženského smíchu. A tak si k sobě přitiskl Holly ještě víc a oba pak společně překvapeně zírali na průsvitnou postavu, která se před nimi objevila.

 Hedvábné vlasy jí poletovaly kolem překrásné tváře a Holly si vedle té krasavice připadala jako strašidlo a bezděčně si Austyna přitáhla blíže k sobě, aby jí neutekl.

 A Austyn by ten hlas poznal kdykoliv ...sametový... melodický... lehce posměšný. 

,,O nic jiného jsem tě nežádala, Austyne z Gavenmoru... Jen o to abys uvěřil ve stálost ženského srdce," řekl onen přízrak a pak se lehce zakymácel. Ale než mohl zcela zmizet, tak Austyn si uvědomil, že zírá do laskavých očí své matky a srdce se mu naplnilo vděčností za ten nečekaný velkorysý dar.

 Pak jasné světlo zmizelo a v místnosti zase poletovaly zbytky omítky.

 A na místě, kde ještě před chvílí stála Rhiannon, seděla teď vyhublá myška, která čumáčkem nasávala vzduch a Austyn s Holly si vyměnili překvapené pohledy.

,,Takže tys byl doopravdy prokletý," zašeptala Holly, jako by měla strach, že je velšská víla stále ještě poslouchá.

,,Ano," odpověděl Austyn a prstem jí objel půvabnou linii její brady.

 ,,,Ale díky tobě a tvé neotřesitelné víře ve mě se mi nyní dostalo požehnání," dodal a Holly se k němu přitiskla ještě pevněji a z jejího hrdla jí unikl radostný výkřik.

A když se jejich rty znovu spojily, tak se ozvalo slavnostní zatroubení.

Ale až za okamžik si uvědomili, že ta fanfára nezněla na oslavu jejich lásky, ale že vyhlašovala válku...Protože z venku se ozývaly vzteklé výkřiky a zmatené vyhrůžky.

 Austyn s Holly poklekli a vyhlédli ven z okna... Stále se ještě drželi za ruce, když spatřily jak na paseku právě vcházely dvě armády a Leggetovi stoupenci se jako krysy rozběhli po lese, protože z východu přijížděla ohromná družina rytířů a nad hlavami jim vlály zlaté a fialové vlajky a naleštěná brnění se jim leskla na slunci.

A v čele té nádherné formace jel na mohutném hřebci nevelký mužík a hrdě nesl vlajku rodu Tewksbury, až Holly nadšeně poskočila.

 ,,Tatínek mě přijel zachránit!" vykřikla a přitom se její oči rozzářily. 

,,Kdyby jel rychleji a ne tak okázale, mohl mi zachránit život," zamumlal Austyn a stiskl jí přitom ruku a viděl jak ze západní strany přijížděla na tažných koních a zadýchaných oslících skupina prostých mužů..Která v rukou držela jen rezavé motyky, košťata a kovářská kladiva, ale jejich velšské obličeje vypadaly stejně odhodlaně jako tváře jejich anglických spojenců. 

A nevedl je nikdo jiný než světlovlasý Viking, který se v sedle komíhal jako zvadlý narcis...Protože žebra měl stažená obvazy a levou paži zavěšenou v pásce.

,,Ten chlap je nenapravitelný!" vykřikl Austyn a přitom se na Holly podíval.

 ,,Emrys mi slíbil, že ho zavře do věže, aby mě nepronásledoval," vzdychl a pak se podíval znovu na svého přítele v sedle.

,,Nejede Emrys náhodou hned za ním?.. Kristepane, hlava mu svítí skoro jako tatínkovo brnění," poznamenala Holly a přitom se podívala dlouze na Austyna.

 ,,A podívej, tam je Winifred a bije lžící do konvice... To je ale Amazonka!" řekl Austyn a obě armády se střetly uprostřed mýtiny a zdálo se, že se do sebe brzy pustí.

Austyn si povzdechl.

 ,,Raději bychom měli sejít dolů, než se navzájem zničí," řekl a nevšímal si Hollyiných nesouhlasných výkřiků a zvedl ji ze země i na její protesty. 

,,Mám strach, aby mi tě zase někdo neunesl," zašeptal jí do ucha a Holly si omotal kolem prstu pramínek jeho vlasů, protože jeho slova jí lichotila. 

,,Teď, když jsi prohlásil, že ke mně chováš důvěru, nebudeš na mě už muset nikdy žárlit," řekla Holly a Austyn bez jediného pohledu překročil Leggetovo tělo a dábelsky se na ní ušklíbl.

 ,,O tom ale Rhiannon nic neříkala," bránil se a přitom jí pohladil po tváři.

,,Je to moje dcera! Já zaútočím na věž!" křičel hrabě z Tewksbury, když Austyn s Holly vycházeli ven a kolem něho pobíhala Elspeth.

,,To tedy ne!" křičel Carey, přestože ho napuchlé rty stále ještě bolely.

 ,,Je to má paní! To já povedu útok," dodal a přitom se na hraběte z Tewkesbury ďábelský podíval.

,,Ty? Vždyť se sotva držíš na nohou," řekl Austyn poklepal hraběti na rameno.

Ten se otočil a zahřímal ,,Teď ne, hochu. Nevidíš, že mám spoustu práce?" odpověděl hrabě a Austyn trpělivě čekal, až se k němu hrabe zase znovu obrátí. A když se tak stalo, tak hrabě překvapeně vytřeštil oči, když spatřil v Austynově náručí svojí dceru.

,,Děťátko!" zalkal a na tváři se mu objevil andělský úsměv.

,,Mé drahé děťátko!" křikl radostně a Holly si nadšeně vydechla, když ji její tatínek objal a zasypal jí tvář polibky... Austyn však nevypadal, že by ji chtěl pustit a Holly dostala po chvíli strach, že ji snad oba roztrhnou na dvě půlky.

,,Jak ses to dozvěděl, tati?" zeptala se Holly a přitom svého otce pohladila po líci.

 ,,Jak ses dozvěděl, že potřebuji tvoji pomoc?" zeptala se znova a skupina rytířů se rozestoupila a před nimi se objevila nosítka, přidržovaná čtyřmi vojáky a v nich seděla zhroucená postava s ovázanou hrudí.

 ,,To já jsem mu to řekl," odpověděl známý hlas a Holly jen vydechla překvapením.

,,Nathanaeli!" vykřikla radostně a přitom se jí tvář rozzářila úsměvem.

 ,,Myslela jsem si, že jsi mrtvý," řekla Holly a přitom na něj překvapivě zamrkala.

,,To já taky," odpověděl Nathanael a zvedl vzhůru silný řetěz.

 ,,Ale zdá se, že mi můj krucifix zachránil život," dodal a vystrašeně se na ni usmál.

 ,,Doufám, že jsem vás moc nepolekal...A.. Asi jsem omdlel bolestí," odsekl Nathanael a jeden z vojáků si po jeho slovech pohrdavě odfrkl.

 ,,Nedalo se to vydržet," bránil se a Hollyin otec se na kněze zamračil.

 ,,Byli bychom dojeli mnohem dřív, kdyby nás ten blázen nevedl takovou oklikou... Byli jsme už v půli cesty do Skotska, když si uvědomil, že jedeme špatným směrem," řekl hrabě a přitom se dlouze na kněze podíval.

,,Sám, pane, víte, že se špatně orientuji," dodal Nathanael a jeho pohled potemněl, když se zadíval k věži.

 ,,A baron?" zeptal se a přitom se znovu podíval zase zpátky na zem.

,,Už nikdy nebude nikoho obtěžovat," odpověděl Austyn rozhodným hlasem a hrabě i Nathanael souhlasně přikývli, zatímco se přibelhal Carey a poplácal Austyna po zádech...A hrabě se díval střídavě z Holly na Austyna.

 ,,Pojd, dítě," řekl hrabě a hlas se mu zlomil.

 ,,Je čas vzít tě domů," dodal a Holly objala svého manžela kolem krku a položila mu hlavu na rameno.

,,Ale já jsem doma, tatínku," pronesla jistě Holly a Austyn ji políbil do vlasů.

 ,,Nemusíš hned odmítat otcovo pozvání...A klidný odpočinek v měkké posteli nám určitě prospěje," řekl na její slova její otec a důlek, který se mu objevil na tváři, jí napověděl, že klidný odpočinek je ta poslední věc, na kterou myslí.

,,To zní dobře," zamumlal Carey a sáhl si na žebra.

,,Taky si myslím," souhlasil Nathanael.

A když Austyn nesl s otcovým požehnáním Holly ke svému koni, zašeptal jí do ucha ,,Aspoň budeš mít příležitost miláčku znovu se setkat s mým přítelem. Protože jistý pan ,,Dlouhé kopí" by si s tebou velice rád promluvil ohledně tvé nevhodné poznámky na jeho adresu," řekl a Holly se na něj přitom pousmála.

,,Mohu tě ujistit můj drahý, že udělám všechno proto, abych jej uklidnila," odpověděla na jeho slova a přitom ho svými prsty pohladila po zpocené tváři.

 A zatímco se Holly vesele smála, tak jeden mladý rytíř si sundal helmu, zvedl kopí k pozdravu a zvolal ,,Ať žije lady Holly, nejkrásněji žena v celé Anglii!" a všichni se k němu přidali, ale stačil pak jen jeden Austynův pohled a dav ihned zmlkl.

 Holly se zhluboka nadechla, když se na ni její manžel něžně zadíval a pak se na ní Austyn pousmál.

,,Ať žije lady Holly!" pronesl zvučným hlasem.

 ,,Ta nejlaskavější žena v celé Anglii!" vykřikl a Holly se zalykala láskou a nechala se od něho políbit...A tentokrát byly nadšené výkřiky ještě hlasitější a anglické i velšské hlasy se spojily v jeden.

,,Miluji tě Austyne," řekla Holly něžně a přitom se jejich rty opět spojily.

,,Miluji tě Holly a vždycky budu," zašeptal jí Austyn do vlasu a pak jí svou dlaní pohladil po tváři a jejich polibek, který následoval, byl ten nejkrásnější který kdy zažila...Protože i Austyn pochopil jak jí strašně moc má rád.

A společně se jim povedlo jen díky jejich lásce porazit onu kletbu, která hodnou dobu ničila i Austyna samotného. 

Ale díky Holly už pochopil že může skutečně milovat.