Austyn táhl svým koněm po šachovnici a bez náznaku lítosti sledoval, jak mu jej otec bere obyčejným pěšákem.

 Rhys byl od onoho osudného útoku na Holly mírný jako beránek... Jako by ten ošklivý násilnický čin vyhnal z jeho duše temné síly...A v prvním okamžiku ho chtěl Austyn uvrhnout do sklepní kobky, ale pak se rozhodl svěřit otce do Emrysovy péče a byl si jist, že otec už nikdy žádné ženě neublíží.

Emrys prohrábl oheň, který rozdělal v krbu, aby z místnosti vyhnal všudypřítomnou vlhkost, zatímco Winifred zručnými pohyby škubala peří z kuřete a neustále vrhala neklidné pohledy na dveře.

 Austyn se zamračil.

,,Carey se měl vrátit už před dvěma dny. Ale možná se rozhodl zůstat v Tewksbury, dokud déšť neustane", uklidňoval se a sám se ze všech sil snažil na dveře nedívat, aby na sebe neprozradil, jak moc se těší na zprávy o Holly.

 A i otcovo mlčení vyhovovalo Austynovu rozpoložení a tak málem leknutím vyskočil, když Rhys vykřikl „Šach!" a Austyn se potají podíval ke dveřím a uhnul králem z dosahu otcova střelce a nechával svou královnu nestřeženou a Rhys okamžitě využil příležitosti, získal královnu a zahnal Austynova krále do kouta.

 ,,Šach-mat!" vykřikl a pohl šachovou figurkou vpřed.

,,Zdá se, že lepší vyhrává," prohlásil Austyn a pokusil se o úsměv, protože mezitím už začal chystat figurky pro další hru.

,,Oba víme, že to není pravda, synu," prohodil Rhys a Austyn se na svého otce překvapeně podíval, protože v Rhysových modrých očích viděl bolest. A vzpomněl si na časy, kdy mu otec připadal jako hrdina...a na časy kdy tehdy byli všichni šťastní.

,,Byl jsem na nádvoří," řekl Rhys tiše a Austyn seřadil pěšáky do vzorné řady a snažil se potlačit zlost, kterou cítil.

 ,,Holly mi to řekla... To od tebe bylo myslím dost nechutné, nemyslíš?.. Špehovat vlastního syna a jeho...," na okamžik se musel odmlčet a pak to dořekl ,,...nevěstu," a Rhys jen na jeho slova zakroutil hlavou.

 ,,Ne, to si nemyslím...A mluvím o noci, kdy má matka vyskočila z okna," odpověděl a Austyn ztuhl. Protože když se tentokrát podíval otci do očí, nemohl se od nich odtrhnout.

,,Naposledy jsem ji viděl jako malý chlapec," řekl tiše Rhys a přitom se na něj podíval dlouhým pohledem.

 ,,...A tak jsem se potají vydal do věže, abych ji navštívil....A to já jí řekl, že je otec se svojí milenkou....A ona... Rozplakala se...A pevně mě objala a řekla mi, že jsem hodný chlapec a že mě má moc ráda...A pak mě poslala pryč," dodal a zahleděl se přitom na šachovou figurku ve své ruce.

 ,,Možná, že kdybych zůstal... a kdybych jí neřekl o té druhé ženě...," zašeptal a Austyn byl překvapen, že je jeho srdce ještě schopné poskytovat útěchu.

 ,,To nebyla tvoje chyba. Hrál jsi jen roli obyčejného pěšáka v žárlivé a pomstychtivé hře tvého otce," odpověděl Austyn a přitom se na něj chápavě podíval.

,,Ona mě milovala... Byla to věrná a oddaná žena," řekl Rhys a Austyn se kousl do rtu.

 ,,Buď rád, že můžeš na svoji matku vzpomínat s láskou," zašeptal a Rhys zamrkal.

 ,,Nemluvím o své matce, ale o tvé matce. O Gwyneth," řekl a Austyn byl zmaten, protože poprvé od matčiny smrti slyšel svého otce mluvit o ní hezky a možná se Rhys vrátil hluboko do minulostí, do sluncem prozářeného léta, které předcházelo osudnému podzimu, jenž zničil jejich životy.

 Rhys pohladil vyřezávanou figurku královny.

 ,,Prosila mě, abych ji tam neposílal," řekl tiše a Austyn se zamračil.

 ,,Kam jsi ji neměl posílat?" zeptal se a jeho otec jemně postavil bílou královnu vedle černého krále.

 ,,Eduard nepřijel na Gavenmore, aby požehnal novému hradu... Ale přišel mi říct, že už nemám počítat s jeho podporou a že se rozhodl, že Velšané nejsou nic jiného než divoká a nevděčná horda rebelů a že ten jeho nápad s hrady bylo opravdové bláznovství...A sice se mi omlouval a žádal mě o věrnost, ale odmítal se mnou smlouvat... Ani když jsem ho prosil...," odpověděl jeho otec a Austyn si všiml, že Emrys přestal přikládat do ohně a že Winifred nehybně zírá na otce a v ruce svírá krvavou kost.

,,Věřil jsem, že se mi ještě podaří ho přemluvit. Ale když jsem si všiml, jak se mu Gwyneth líbí...," dodal a Austyn vyskočil ze židle a převrátil šachovnici. A figurky se rozletěly po podlaze.

 ,,Tys ji za ním poslal? Tys poslal vlastní ženu do postele jiného muže?" vykřikl a Rhysovi se v očích objevily slzy, ale jeho hlas zněl stále ještě klidně.

 ,,Plakala a prosila mě, abych to po ní nežádal. Ale řekl jsem jí, že jestli mě doopravdy miluje, tak ráda vykoná tu malou oběť pro naši šťastnou budoucnost...A když se se mnou Eduard příštího rána loučil a znovu se mi omlouval za své rozhodnutí, došlo mi, že to nebylo k ničemu...", vyštěkl a Austyn uchopil otce za ramena a zatřásl s ním jako s hadrovou panenkou.

 ,,Tys ji zabil za to, že splnila tvé přání?  A uškrtil jsi ji proto, že obětovala svoji čest kvůli tvé nenasytnosti?" křičel Austyn přes červenou mlhu, protože neviděl kolem sebe a zaslechl jen Winifrediny prosebné výkřiky a cítil pak, jak ho Emrys tahá za ruku.

 Nemohl se však odtrhnout od otcových očí. Protože nebyl v nich strach, ale uspokojení. Protože Rhys si přál, aby ho jeho vlastní syn zabil.

 A chtěl, aby někdo pomstil smrt jeho ženy, ale sám k tomu neměl dostatek odvahy a i Austyn měl dojem, jako by se právě zbavil těžkého břemena a uvědomil si, že už nemusí nést zodpovědnost za otcovy hříchy.

  A tak pomalu Rhyse pustil a ten se schoulil na židli a Austyn se díval na otcovu hlavu s opravdovou lítostí.

 ,,Omlouvám se ti, otče... Já tě do pekla nepošlu...Protože pro tebe je mnohem horším trestem žít s tím, co jsi udělal," řekl Austyn a setřásl ze sebe Emryse a zamířil ke schodišti, aby utekl z velkého sálu i od všech duchů.

,,A ty můžeš žít s tím, co jsi udělal?" zeptal se Rhys a otcův velitelsky hlas Austyna zarazil. Protože čas jako by se vrátil a jakoby znovu měl devět let a dostával právě vyhubováno za to, že vyryl do mokré malty svoje jméno.

 Otočil se a čekal, že uvidí rozzlobeného otce, opírajícího se o židli.

 Ale jeho otec jen naklonil hlavu na stranu a prohlížel si ho pronikavýma očima.

 ,,Okamžitě jsi uvěřil všemu špatnému, co jsem ti o matce napovídal," řekl a přitom svého syna nespouštěl z očí.

,,Byl jsem ještě dítě! A myslel jsem si, že nás opustila!" vykřikl Austyn a jakoby mu Hollyin duch poklepal na rameno.

 ,,Opustila vás? Myslím, že ne, pane, to vy jste opustili ji," znělo mu v hlavě a Austyn se otočil k Winifred a překvapeně vydechl, až se ze stolu zvedl obláček ptačího peří.

 ,,Slyšeli jste to?" zeptal se a všichni v sále jen potřásly hlavou.

,,N-n-ne, pane. Nic jsem neslyšela," řekla Winifred a přitom si Austyna prohlížela pronikavým pohledem. 

,,Já taky ne," ozval se Emrys a znepokojeně podíval na svou ženu.

 A jen jeho otec se rozesmál... a jeho krutý smích drásal Austynovy obnažené nervy a Austyn začínal litovat to, že toho starého lotra nezabil.

,,Nevysmívej se mi," vyštěkl na něj a přejel ho svýma pronikavýma očima.

 ,,To musela být ta čarodějnice Rhiannon. Snaží se mě připravit o rozum," řekl Austyn a jeho otec jen chápavě přikývl.

 ,,Taky mě dlouho otravovala, ale jen do chvíle, než jsem si uvědomil, že mě ve skutečnosti trápí výčitky svědomí," odpověděl a přitom věnoval svému synovy lítostivý pohled.

,,Netušil jsem, že nějaké máš," řekl Austyn a jeho  sarkastická poznámka se Rhyse ani v nejmenším nedotkla.

 ,,Ano a mučilo mě mé svědomí, protože jsem věděl, že mě tvoje matka nezradila...Protože to já zradil ji... A ona nezneuctila jméno Gavenmorových, protože to tvůj děd nás všechny zostudil, když uvěznil nevinnou ženu, připravil ji o jediného syna a klidně si pak užíval s hradní děvkou...A Caradawgova mladá ženuška zřejmě také neudělala nic špatného a přesto zemřela na hranici... Jen proto, že k ní její manžel nechoval důvěru," odpověděl Rhys a i Hollyin duch ho nenechal na pokoji.

,,Protože když muž odmítne věřit ženě, kterou podle svých slov miluje, pak mi řekni, můj manželi, kdo z nich je nevěrný?" znělo Austynovy v mysli a znovu se mu před očima zjevila Holly.

,,Okamžitě nech toho nesmyslného žvatlání, ženská!" vykřikl a rukou si prudce prohrábl vlasy. A Winifred začala couvat ke kuchyni, jako by se bála, že šílenství může být nakažlivé.

,,V jedné věci se otec nemýlil", pomyslel si Austyn divoce, protože měl by se stydět za to, že věřil všem těm strašným lžím o své matce... Ale pořád se ještě stále nevzdával naděje.

,,Ale ta kletba...," zašeptal a přitom se mu trochu slova zlomila v hlase.

,,Blábol, hochu!" vyštěkl jeho otec a přitom na Austyna dlouze pohlédl.

 „Nikdy to nebyla kletba. Jen proroctví, kterému pověrčiví hlupáci uvěřili. A krása nikdy nezničila Gavenmory..To oni zničili sebe a ženy, které byly tak hloupé, že se do nich zamilovaly," řekl Rhys a znovu se podíval do očí svého syna.

,,Nikdy bych tě neopustila", zašeptala Holly a on ucítil na uchu její sladký dech a opřel se oběma rukama o stůl.

A najednou jako by se mu ulevilo. Protože už mu bylo jedno, jestli ji slyšeli i ostatní, protože hlavní bylo, že mu její slova zněla v srdci jako kostelní zvony.

 Věděl už že Holly ho nezradila, protože to on zradil ji. Protože věřil více staré kletbě než síle jejich lásky. A kdyby se rozhodla hledat útěchu v náručí jiného muže, tak bylo by to jen proto, že ji k tomu dohnal nedostatek manželovy důvěry v její věrnost.

Hollyin duch zaklonil hlavu a rozezpíval se... protože z jejího hrdla se linula radostná píseň plná naděje do budoucnosti.

,,Ach Holly, miláčku," zašeptal si pro sebe a ještě stále mu ta melodie zněla v uších, když popadl plášť a zamířil ke dveřím a ty se najednou rozletěly a Austyna uhodil do tváře nápor větru a deště.

Protože do místnosti vklopýtal muž a kdyby Winifred nevykřikla, tak Austyn by ho snad ani nepoznal...Protože Carey měl napuchlý obličej pokrytý modřinami a pravou lícní kost měl roztříštěnou a levá ruka mu bezvládně visela podél těla a druhou ruku si tiskl k hrudi, kterou pokrývaly roztrhané zbytky promočené vlněné látky, jež byla kdysi košilí.

Carey se zapotácel a Austyn ho rychle zachytil.

 ,,Proboha, Careyi, co se stalo?" zeptal se a Carey se snažil promluvit, ale slova z něho nevycházela a tak zlostně si odfrkl a zdravou rukou vytáhl zpoza opasku složený kus papíru a Austyn svěřil Careyho jeho rodičům a rozbalil onen pomačkaný pergamen.

 Když ho rozbalil, tak nejraději by se v tu chvíli rozkřičel na celé kolo...i když to nezpůsobila ta krátká zpráva která tam byla napsaná, ani ta nedbale načrtnutá mapka v pergamenu...Ale mohla za to jen jedna jediná hedvábná havraní kadeř, která se mazlivě ovinula kolem Austynova prstu.