,,Snad to není naše dáma osobně! To je od vás moc laskavé, že jste nám ušetřila práci s vaším zachraňováním, protože obléhání hradu mi připadá tak nudné!" řekl někdo a Holly se přistihla, že bezděky svírá rukáv Nathanaelovy kutny, ale rychle se vzpamatovala, protože přece se před tímto mužem neznemožní.

,,Nathanaeli, co ten tu dělá?" zeptala se Holly a Nathanael už nevypadal tak sebejistě.

,,Zachránil mi život. Ztratil jsem se. A kdyby nebylo baronovy laskavosti, už bych možná nebyl mezi živými," odpověděl a Eugen z Leggetu si pohrdavě odfrkl.

,,Našli jsme ho, jak jezdí stále dokola...a hladem a žízní už skoro šilhal a pořád si mumlal pod nosem mea culpa... Ve skutečnosti už byl jen několik kroků od hradu vašeho otce," řekl Eugen z Leggetu a Nathanael se na něj překvapeně podíval.

,,To jste mi nikdy neřekl," uraženě pronesl a pak se znovu podíval na Holly.

 ,,Myslel jsem si, že jsem stále ještě ve Walesu," dodal a přitom jeho pohled byl stále ještě nechápavý.

,,Samozřejmě, že jsem ti to řekl. Ale byl jsi ve vytržení a tak si to nepamatuješ," řekl Eugene a otočil se k Holly a málem se rozplýval blahem.

 ,,Hned když nás tento bratr informoval o vaší strašné situaci, nabídli jsme mu svoji pomoc.  A musím přiznat, že vypadáte dobře," dodal a prstem se dotkl jejích vlasů.

 ,,Moc hezké. Vypadá to tak... chlapecky," zašeptal a způsob, jakým to vyslovil, vrhal zcela nové světlo na jeho oblibu třináctiletých pannen a Holly měla co dělat, aby se neotřásla... Vytrhla se mu a Eugen nad takovou neurvalostí jen potřásl hlavou a Holly chytila Nathanaela za kutnu.

 „Domníváš se, že by tito otrhanci mohli dobýt hrad? Když nevidím žádné samostříly ani beranidla. A kde jsou žebříky? Katapulty? Lukostřelci?" pokládala Holly jednu otázku za druhou a Nathanael zamrkal jako člověk, který se nechce probudit z příjemného snu do strachu, protože to všechno mohla být noční můra.

,,Já...já nevím. Myslel jsem si, že baron ví, jak na to. A slíbil mi, že vás zachrání," odpověděl Nathanael a Holly se na něj trochu pousmála.

,,Nejspíše měl v plánu proniknout do hradu v noci a podříznout bezmocné obyvatele jako podsvinčata... Jak jsi mohl být tak naivní?" řekla Holly, jenže Eugen ji přerušil. 

„Nebuďte na něho tak přísná, Holly. Mně jeho nevinnost připadá docela roztomilá," dodal a ona podívala se mu do tváře.

 ,,V tom případě splňte svůj slib, pane a okamžitě mě doprovoďte k mému otci," řekla Holly a přitom ho přejela svým dlouhým pohledem.

,,Udělal bych to velice rád, má paní," odpověděl a Holly se ulevilo.

 ,,Možná Legget není nakonec tak špatný," řekla si pro sebe a on omluvně našpulil rty. 

,,Ale obávám se, že to není možné," dodal a sáhl za proplétaný opasek a vytáhl z něj malou stříbrnou dýku.

Holly ustoupila o krok dozadu a pak ještě o jeden. Ale Eugen k ní přiskočil, zatímco dva z jeho poskoků chytili kněze za ruce.

,,Okamžitě mě pusťte!" vykřikl a Holly v tu chvíli narazila zády do kmene stromu a Eugen si pohrával s dýkou mezi prsty.

,,Jestli jí zkřivíš jediný vlásek na hlavě...," ozval se Carey a Elspeth zakňourala, protože oči jí hrůzou lezly z důlků...Jen Holly mlčela a dívala se na Eugena, jak nejpohrdlivěji uměla.

..A neschoulila se, ani když jí přitiskl rty k uchu a zašeptal ,,Však ona tě ta pýcha přejde, dámo, protože mám v úmyslu srazit tě na kolena," řekl a Holly ucítila na tváři studenou čepel a koutkem oka zahlédla, jak se Carey snaží vytrhnout svému vězniteli a jak se špička meče zabořila do jeho krku a z rány mu začal vytékat potůček krve.

,,Možná mě srazíte na kolena," zasyčela a přitom se na něj podívala dlouhým pohledem.

 ,,Ale plazit se před vámi nikdy nebudu!" vykřikla, když ji chytil za vlasy a uřízl jí jeden pramen a ze sametového pouzdra u pasu vytáhl kus pergamenu a zabalil do něho svoji kořist.

,,To by mělo stačit k tomu, abych dosáhl splnění svých požadavků...A kdybych nebyl tak galantní, vyřízl bych ti i jazyk...Ale jsem si jist, že si tvůj manžel užil dost sekýrování na to, aby ho okamžitě poznal," vyhrkl a Holly raději spolkla ostrou odpověď a rozhodla se dát přednost uvážlivosti před neohrožeností.

Ale skoro svého rozhodnutí litovala, když ji jeden z Eugenových lidí chytil kolem pasu a zacpal ji ústa...A vlastně by měla být ráda za to, že nemůže dýchat. Protože zuby toho chlapíka musely páchnout aspoň tak strašně, jak vypadaly.

,,Přiveďte koně," poručil Legget a dva chlapi zmizeli v lese.

,,Já vám věřil, pane," ozval se tiše Nathanael a vypadal jako dítě, kterému právě sebrali jeho oblíbenou hračku a Eugen se na něho podíval, jako by si až teď uvědomil jeho přítomnost.

 Holly se však jeho nevinným pohledem nenechala ukolébat a strašlivá předtucha jí sevřela srdce.

 A zatímco se Legget s dýkou v ruce blížil k Nathanaelovi, snažila se všemožně vytrhnout z rukou obra, který ji držel.

Baron si smutně povzdechl.

 ,,To je jeden z nejstrašnějších lidských hříchů, nemyslíš bratře? To, že neustále klameme jeden druhého. Ale to neotřáslo tvou vírou v Boha, že ne?" zeptal se a Nathanael jen smutně zakroutil hlavou.

 ,,Ne," odpověděl a Eugenovi se na rtech objevil laskavý úsměv.

 ,,Tak to ho ode mě pozdravuj," řekl a spokojeně si odfrkl a vnořil svou dýku do Nathanaelovy hrudi.

Holly vykřikla, protože i Carey téměř zmizel pod hromadou těl a ani silná dlaň nemohla zcela umlčet Elspethino vystrašené kňučení.

Nathanael se svalil na zem a Holly se konečně podařilo setřást ze sebe svého věznitele a vrávoravě vykročila kupředu a Nathanael k ní natáhl ruku a na prsou měl velkou krvavou skvrnu.

 ,,Odpusťte mi," zašeptal a oči měl zamlžené, takže nebylo jasné, jestli mluví k Holly, nebo k Bohu.

,,Prosím, odpusťte mi," řekl znovu a Holly se dotkla prsty jeho ruky, ale vtom už ji chytil Eugenúv pomocník a odtáhl ji na stranu...A zakvílela, když Nathanael zavřel oči a naposledy sebou škubnul.

Eugene se k němu sklonil, vytáhl dýku z knězova těla a otřel ji o pergamen, který stále ještě držel v ruce.

 ,,Ať jeho ubohá duše spočívá v pokoji," pronesl a ignoroval Hollyin vražedný pohled a zamířil k místu, kde ležel Carey, přidržovaný čtyřmi svalnatci a jeho spodní ret měl dvakrát větší než obvykle a jedno oko napuchlé.

,,Snažte se ho nezabít, ani mu nezlámat nohy!" křikl Eugene a zastrčil pergamen Careymu za kalhoty.

 ,,To bych si musel hledat nového posla a na to už nemám náladu," dodal ještě a chytil Holly za loket a táhl ji směrem ke koním. 

Povzdechla si, když uslyšela tupé rány a Careyho bezmocné sténání.

,,Ty darebáku!" vybuchla a oči se jí zalily slzami, když míjeli Nathanaelovo bezvládné tělo a Eugene jí zabořil své prsty do masa.

 ,,Připomeň mi, že tě mám naučit zdvořilosti, až budu tvůj manžel," zašeptal jí do ucha a Holly sebou trpce ošila.

,,Já už ale manžela mám!" vykřikla a z jeho mrazivého úsměvu jí naskočila husí kůže.

 ,,Brzy už ho mít nebudeš," odsekl a Holly brzy pochopila, že existují ještě nepříjemnější způsoby cestování než jízda v dámském sedle za hustého deště, protože Eugene jí chytili za ruce a za nohy a přehodili si jako pytel obilí přes hřbet mohutného koně.

 Záda ji bolela jako čert a bála se, že jí každou chvíli vypadnou všechny zuby...A tvář měla celou od bláta...A zachvěla se při představě, co asi dělá takové cestování s Elspethinými křehkými kostmi.

Hodiny ubíhaly jedna za druhou a Hollyiny myšlenky se odvíjely v rytmu koňských kopyt a zaplavila ji vlna smutku a lítosti.

 ,,Škoda, že svojí láskou nezískala Austynovu důvěru... Kéž by nikdy nepotkala Eugena...A kéž by do svého bláznivého plánu nezapletla i Nathanaela, protože teď by byl v bezpečí v Tewksbury, nadával by služebnictvu kvůli nedostatku pobožnosti a vyčítal otci, že se místo bohoslužby vydal na lov," řekla si pro sebe v duchu a přes slzy v očích už téměř neviděla.

Rozhodla se pomodlit za Nathanaelovu ubohou duši, ale pokaždé, když zavřela oči, nespatřila knězovu bledou tvář, ale Austynův obličej....A viděla Austyna, ležícího v kaluži vlastní krve... Austyna, který se stal obětí posedlosti jiného muže.

 ,,Byla Eugenova zrada naplněním kletby Gavenmorových? Byla její krása opravdu manželovou zkázou?" ptala se sama sebe a pak už Holly neměla příležitost klást si další otázky, protože kůň najednou zastavil a Eugenův osobní obr ji chytil do svých neohrabaných pazourů.

 Přehodil si ji přes rameno a Holly si vyděšeně prohlížela cíl jejich cesty.

 A mělo jí být od začátku jasné, že je Eugene moc chytrý na to, aby si ji přivedl do vlastního hradu...Protože řeči o uvěznění by se pak snadno mohly dostat k uším jejího tatínka.

 Legett se proto rozhodl ukrýt ji ve staré věži, jež byla tak hustě porostlá břečťanem, že zdálky splývala s okolními stromy... Na tomto osamělém místě nejsou žádní zvědaví vesničané, ani všetečné služebnictvo, či upovídaná pážata, která by mohla roznést řeči o jeho ďábelskému plánu.

 Protože tady budou Holly a Austyn zcela v moci Leggeta a jeho bandy.

Holly se otřásla a věděla, že by se Nathanael zamračil, kdyby slyšel, jak prosí o milost pohanskou vílu, ale přesto zavřela oči a zašeptala ,,Prosím tě, Rhiannon, vím, že jsi víla, ale pokud máš ženské srdce, drž Austyna co nejdále odsud."

 A s těmito slovy jí z očí opět ukáply další slzy, jako známka její bolesti, kterou neměla jen na duši, ale také ve svém srdci.