Když se Rhysovy pokroucené ruce sevřely kolem jejího krku, tak Holly si smutně pomyslela, že s ní aspoň Austyn nebude mít už tolik práce, kdyby ji jeho otec vyhodil z okna, protože zítra v noci už z ní bude další gavenmorské strašidlo.

,,Jaká škoda, že na duchy nevěří," řekla si pro sebe, protože kdyby věřila tak, mohla by na hradě zůstat a vyvádět zlomyslné kousky v případě, že by se Austyn odvážil přivést domů nějakou obyčejnou a poslušnou nevěstu.

A falešně by pěla v jejich komnatě a házela té ošuntělé ženě na hlavu vlčí máky.

 Holly by se té představě i zasmála, kdyby jí ještě v plicích zbýval nějaký vzduch, protože pomalu přestávala vnímat okolí.

 ,,Za chvíli už bude ve tmě," pomyslela si Holly a vítala přicházející stín s radostí. Protože Austyn se vždy zjevoval za tmy a za tmy jí svými dotyky vyznával lásku, i když to nikdy neudělal ústy a z oka jí skanula jediná slza... Toužebná slza... Slza lítosti. Ale stále se ještě nevzdávala, protože Austyn ji přece nenechá ve tmě samotnou.

,,Kristepane, Bože na nebesích, všechno se to děje jako kdysi," znělo Austynovi v hlavě a podlomila se mu kolena a na okamžik se mu zastavilo i jeho srdce.

 Udržel se na nohou jen díky Careyho stisku a oba si vyměnili vyděšený pohled a Austyn už na nic nečekal a vytrhl se svému příteli a zamířil k hradu...

Slyšel sice ještě Careyho za svými zády, když probíhal kolem vystrašených bílých tváří ve velkém sále a prodíral se davem mužů, kteří už začali stoupat po schodech, ale ani to ho nezastavilo a odhodlaně pokračoval, aby nedošlo k nejhoršímu.

,,Prosím, Bože", modlil se.

,,Nedovol, abych doběhl pozdě... Tentokrát ne," prosil se smutkem v hlase a méně než tucet kroků mu stačilo na to, aby se dostal na mezipatro pod severní věží, ale i přesto měl dojem, jako by se prodíral neproniknutelným tichem.. zlověstným jako smrt.

A bleskurychle vystoupal po úzkém točitém schodišti, lhostejný k bolesti, která explodovala v jeho mozku. A když vrazil ramenem do dveří, tak se vpotácel do věže a přepadl ho takový pocit bezútěšnosti, že měl co dělat, aby mu nepodlehl.

Rozhlédl se po místnosti a všechno vnímal jen ve zlomcích... Roztříštěná loutna na podlaze... otec škrtící ženu.. a její štíhlé prsty bezvládně visící po stranách postele tak, jak kdysi bezvládně visel i matčin krk... když ji po schodech snášel dolu.

 Po chvíli se její prsty pohnuly a Austyn se vrátil zpátky do přítomností a dvěma kroky přeběhl komnatu a chytil otce za tuniku a odhodil ho od postele.

 Nadzvedl Holly...Protože měl strach, že najde její krásnou tvář zčernalou smrtí...

 Ale když zalapala po dechu, tak ten zvuk mu připadal jako ta nejkrásnější melodie, jaká kdy vyšla z jejích úst.

 ,,Dýchej zhluboka, miláčku," prosil ji chraptivě a přitom jí něžně svou rukou pohladil.

 ,,Prosím, dýchej má lásko... Dýchej kvůli mně," zašeptal do ticha a kolébal ji v náručí a podpíral jí dlaní hlavu tak dlouho, až jí z obličeje vyprchala fialová barva, i když na krku měla ještě stále zřetelné otisky otcových prstů.

Rhys ležel schlíple na podlaze a dolní ret se mu chvěl a v očích měl slzy a z rány na spánku mu tekla krev.

 ,,Omlouvám se, mami," zašeptal plačtivě a přitom se na Holly dlouze podíval.

 ,,Kristepane, Gwyneth, je mi to tak líto," pokračoval hlubším hlasem a v Austynově srdci by se v tu chvíli nenašla ani kapka lítosti, kdyby nevěděl, že se mu možná před očima odvíjí jeho vlastní budoucnost. A nejraději by si to s otcem vyřídil, ale jeho paže odmítaly odložit Hollyino tělo.

Prudký kašel přilákal jeho hladový pohled k ženině obličeji, protože do tváří se jí vrátila barva.   A Holly otevřela oči a překvapeně zamrkala.

 ,,Už jsem duch, pane?," zeptala se a Austyn si ji k sobě přitiskl a třásl se při představě, jak málo chybělo k tomu, aby se tím duchem opravdu stala a zabořil ústa do jejích vln.

 ,,Ne, lásko, i když bys klidně mohla být andělem," řekl a Holly se přitulila k němu

 ,,To je dobře," zašeptala a on jí jemně pohladil.

 ,,Protože byl by ze mě moc zlomyslný duch. A měla jsem v plánu přišít ti k sobě kalhotové nohavice a rozpárat ti všechny švy u pláště," řekla a prudce otevřela oči a vzpomněla si na to, že jí Rhys roztrhl její živůtek. A opravdu.. z natrhnutého výstřihu jí vykukovalo jedno sněhově bílé ňadro a podívala se ke dveřím, kde stál Carey a za ním zvědavý dav lidí.

Roztřásla se jako dítě a snažila se zbytky svého živůtku zakrýt svoji nahotu a prosebně se přitom na Austyna podívala.

 ,,Prosím, nezlob se na Careyho. On za to nemůže. To já ho zlákala, aby se na mě podíval. Přísahám," zašeptala a rozdrkotaly se jí zuby a její krásné oči zaplavily slzy, které padaly na Austynovu pokožku a pálily ho jako kapky vařící vody, že i jeho mohutné tělo se zachvělo. A cítil, jak se neviditelná věž kolem jeho srdce hroutí k zemi.

 ,,Jak ironické!," řekl si sám pro sebe.

,,Dvacet let ji stavěl a až nyní mu došlo, že nebyla z kamene, ale z ledu!," znělo mu v srdci, protože stačilo jen několik Hollyiných slz a proměnila se v hromadu ledové tříště, neschopné ochránit jeho odkryté srdce.

 A stačil se jen zoufale podívat na Careyho... a jeho přítel už odváděl jeho otce i ostatní ven z věže... A tak Austyn a jeho žena zůstali sami.

Austyn přejel Holly svou rukou po chladné paži ,,Tak rád by ji zahřál," řekl si pro sebe a přitom jí opatrně pohladil.

 ,,Kromě toho, že tě chtěl uškrtit, neudělal ti ten darebák už nic?," zeptal se a Holly zakroutila hlavou.

 ,,Neměla jsem ho uhodit. Vím, že to je jen ubohý stařec, ale když on mi říkal tak strašné věci. A když si začal rozepínat kalhoty...," řekla Holly a sklonila hlavu, tak že se Austynovi konečně naskytl pohled na její křehkou šíji, po které už tak dlouho toužil.

 Hlas měla tichý, sotva slyšitelný.

,,Říkal, že jsem nevěrná děvka a že se mi to s ním bude určitě líbit... protože se mi to líbí s tebou," zašeptala a Austynovi přeběhl mráz po zádech. A kdyby stál tak, určitě by spadl na kolena.

 ,,Ne jeho otec, ale to on zostudil tu hrdou krásnou dívku," znělo mu v hlavě a nadzvedl jí její půvabnou bradu a pohlédl jí do očí.

 ,,Máš pravdu. Neměla jsi ho uhodit...Neměla jsi.. mě uhodit," řekl a Hollyina tvář nebyla o nic méně zářivější než světlo svíček, ale když se Austyn zahleděl na její pootevřené rty a uslzené oči, uvědomil si, že ho tělesná krása nikdy nemohla ohrozit.

 Protože s přibývajícími roky dostanou její vlasy stříbrnou barvu a vrásky rozryjí její hedvábnou pleť... ale krása jejího ducha nevybledne nikdy...Protože její vnitřní krása zářila tak silně, že prosvítila i její směšný převlek...A on se tu krásu snažil potlačit, když se s ní miloval jen za tmy...A právě té krásy se bál, když ji obracel na břicho, aby se na něho nemohla dívat...A pak si představoval, že leží s jinou ženou.

 Ale chvějivá melodie jejího vzrušení... elegantně prohnutá páteř.. a sněhobílá šíje, kterou by tak rád zasypal polibky...to všechno patřilo jen Holly.

..Jeho Holly.... Té šlechetné a tvrdohlavé ochránkyni těch, které milovala.. A jak byla statečná... Statečnější než všichni protivníci, se kterými se střetl na bojišti....A byla tak statečná, že se odvážila uhodit bláznivého násilníka loutnou do hlavy.... A tak statečná, že se postavila i jeho otci, když jí chtěl vnutit osud, ve který nevěřila...A tak statečná, že obětovala své tělo, aby ukojila manželův sobecký chtíč.

Výčitky svědomí však nebyly ničím proti dalšímu citu, který, jak se domníval, navždy pohřbil s mrtvolou své matky do úrodné velšské půdy.

 Cit se něžný a plachý, ale přitom schopný ničit celá království a pokoušet muže, aby riskovali svoji duši jen proto, aby si jedinou noc mohli vychutnat jeho drahocenné zázraky. A ironie celé této situace Austyna pobouřila. Protože dokud věřil, že Holly nikdy nemůže milovat, mohla zůstat jeho ženou...ale teď.

 Holly ztuhla, když cítila, jak manželův stisk povolil a objala se kolem ramen v marné naději, že zdvojnásobí jeho teplo.

 ,,Teď odejdeš, že? Protože je tu moc velké světlo a tak musíš odejít," řekla, ale Austyn místo toho, aby zamířil ke dveřím, poodešel ke stolu a ledabyle si nalil víno do stříbrného poháru a spokojeně se zadíval na hořící svíce a pak se zamračil.

 ,,Kde jsou všechny květiny? Neposlal jsem ti sem květiny?," zeptal se a Holly si povzdechla. 

,,Z jejich vůně jsem pořád kýchala," lhala a přitom se mu snažila přesvědčivě dívat do očí.

 ,,A tak je Winifred odnesla," dořekla a její překvapení ještě vzrostlo, když se Austyn vrátil k posteli, poklekl a zadíval se jí do očí.

Pozvedl pohár.

 ,,Připíjím na svoji nevěstu," řekl a Holly poskočilo srdce. 

 A než stačila dát volný průchod své touze, tak přitiskl jí pohár ke rtům a ona se pořádně napila a vychutnávala si přitom jeho sladký hold.

Dopil zbytek vína a nechal pohár volně spadnout na zem a uchopil její obličej jemně do dlaní a zadíval se jí hluboko do očí.

 ,,Budu tě uctívat svým tělem, lady Holly z Tewksbury," zašeptal Austyn a pak ji políbil na ústa.

 A při prvním dotyku jeho teplých rtů se přestaly Holly drkotat zuby a napadlo ji, že třeba umřela a dostala se do nebe, protože byl to zázrak.., protože propojení duší a těl bylo mnohem intimnější než pozemské radosti, které sdíleli ve tmě.

 A když si uvědomila, co právě Austyn udělal, vyhrkly jí slzy do očí.

 ,,Prohlásil ji za svou manželku," znělo jí v hlavě a ona už nebyla ta nedůtklivá cizinka s věnečkem na hlavě, navlečená do směšného převleku, ale lady Holly z Tewksbury, oděná v jemném damašku, přesto však nahá a zranitelná jako Eva, když ji Bůh poprvé představil Adamovi.

 Protože obřadná důstojnost jeho polibku měla za účinek, že se cítila svěží a čistá jako Eva před prvním hříchem...A Měla dojem, že jí jeho rytířské gesto navrátilo ztracenou nevinnost a naději na budoucnost.

Protože už by jí vůbec nepřekvapilo, kdyby se podívala do zrcadla a zjistila by, že ošklivé otisky na jejím krku zmizely.

 Austyn polibkem zadusil její radostný výkřik a Holly ho objala kolem krku a přivinula si ho k srdci.

 ,,Tak dlouho na tento okamžik čekala," zašeptala si pro sebe a Austyn by byl ochoten zůstat takto navždy...a kolébal by Holly v náručí a něžně by ji líbal na rty a do hedvábných vlasů šeptal tiché omluvy a přerývaná vyznání.

----------------------------------------------

Tak jsme u třicáté kapitoly a já se vás ptám.

Chcete abych pokračovala, nebo už mám tento příběh teď ukončit?

Pokud budete chtít abych ještě pokračovala, tak vám mohu slíbit ještě pár kapitol.

Ale pokud ho budete chtít ukončit, zlobit se nebudu... A proto zaleží na vás.

Stačí vám to takhle nebo by jste ještě něco uvítaly. Nechám to na vás jak se rozhodněte a podle toho budu buď pokračovat nebo ne.

Tak doufám že mě nenecháte v kaši :)

Vaše kresji0007❤