,,Dnes v noci za ní nepůjde," znělo Austyn v hlavě, když se šplhal na měsícem osvětlený kopec a věděl, že svůj slib nedodrží. Protože nedokázal jí odolat, podobně jako moře nedokázalo odolat vábení měsíce. A ona nedokončená zeď ve tmě připomínala ohromný chrup nějakého zvířete.

Přeskočil ji, vděčen za tmu a sladkou anonymitu, kterou mu nabízela, protože jedině v noci se odvážil navštívit Holly v její komnatě.

Prošel kolem opuštěné kaple a vyhýbal se hořícím pochodním jako plížící se šelma.

Už byl téměř u venkovního schodiště, když vtom se ze stínu vynořila plavovlasá postava a zastoupila mu cestu. Austyn se zastavil a dal si ruce v bok.

,,Kdyby sis nasel ženu, neměl bys čas pronásledovat mě jako svědomí," řekl a Carey se na jeho slova jen drze usmál a pak řekl ,,Proč bych si přidělával starosti? Doufal jsem, že mi půjčíš tu svoji," odsekl a přitom se dlouze podíval do očí svého přítele.

Když Holly uslyšela tiché zaskřípění dveří, narovnala se, připravena k poslední bitvě s mužem, kterého milovala... Nadechla se a pomalu se otočila... Překvapeně vydechla, když spatřila postavu, choulící se u dveří, která vůbec nevypadala jako její manžel.

,,Otče Rhysi?," řekla překvapeně, protože její tchán byl první muž kromě jejího manžela, který se odvážil navštívit ji ve věži. A vzpomněla si na jeho bouřlivý proslov z balkónu, když Austyn odhalil její převlek a zachvěla se.

Přiložil si prst k ústům, jako by ji prosil, aby mlčela a vypadal ostýchavě, téměř dětinsky.

,,Tatínek mi zakázal sem chodit, ale utekl jsem mu, když šel za tou svou děvkou," řekl po chvíli a Holly na jeho slova překvapeně vydechla

,,Váš tatínek vám to zakázal? Tomu nerozumím," odpověděla a přitom se na něj podívala nechápavým pohledem.

,,Říkal mi že jsi nestydatá, ale já mu to nevěřím," dodal a v modrých očích... tolik podobných Austynovým.. se objevily slzy, které jí připomněly, o kolik ji tma připravila.

,,Stýská se mi po tobě, mami. Moc se mi stýská," řekl a až teď Holly pochopila, o čem to mluví.

Přestože tolik soucítila s ženou, která před ní tuto komnatu obývala, ani jednou ji nenapadlo zamyslet se nad jejím dítětem... Nad malým chlapcem, kterého krutý a pomstychtivý otec připravil o mateřskou lásku...

A poprvé od chvíle, kdy se dozvěděla o tom, jak Rhys z Gavenmoru zavraždil svoji ženu, jí tohoto muže bylo líto.

,,Vaší mamince se po vás určitě taky stýskalo, pane. Moc. Ale já jsem někdo jiný," řekla hlasem plným soucitu a on naklonil hlavu na stranu, jako by poslouchal ozvěnu dávno zapomenuté melodie.

,,Já vás stejně slyším. I když si tatínek myslí, že spím. Odplížím se vždycky na nádvoří a poslouchám vás," odpověděl a ve tváři se mu objevil vychytralý výraz.

,,Slyším, jak vzdycháš a lapáš po dechu...A někdy křičíš, jako by ti ubližoval, ale hned na to zase žadoníš o to, aby to dělal znovu...A tobě se ty hříšné věci, které ti dělá, líbí. Že? A možná jsi opravdu nestydatá," řekl a Holly si zakryla dlaní ústa, protože byla v šoku.

A představa malého chlapce, poslouchajícího zvuky, které vydávají jeho rodiče, byla strašná, ale Holly si navíc uvědomila, že Rhys určitě odposlouchává i ji a Austyna a cítila se, jako by ji někdo znásilnil.

Přistoupil k ní a jeho hlas přešel z plačtivého dětinského tónu do nebezpečného šepotu.

,,Možná že nejsi nic jiného než nevěrná kurva," odsekl a chlipně se na ni podíval.

,,Kolik mužů leželo mezi tvými bílými stehny, Gwyneth? Tucet? Legie?," řekl a Holly se na něj podívala ještě překvapeněji.

,,Já nejsem Gwyneth! Ani vaše matka," odpověděla, ale až příliš pozdě si uvědomila, že couvá přímo k posteli.

,,Já jsem Holly, otče. Copak si nepamatujete?.. Pomáhal jste mí trhat vlčí máky... A společné jsme pak sázeli květiny na Gwynethin hrob," řekla a když ho ani to nezastavilo, tak vykřikla ,,Jsem manželka vašeho syna! A Austynova žena!," jenže dokonce ani jí neznělo toto prohlášení přesvědčivě, protože Austyn se k ní nechoval jako ke své ženě od té nešťastné chvíle u řeky.

,,Jenže jak měla přesvědčit toho starého blázna, že není sprostá poběhlice, když nedokázala přesvědčit ani sebe?," znělo jí v hlavě a přitom se snažila zklidnit.

,,Copak Austyn nedokázal, že je přesně tak slabá a nestydatá jako stvůra, kterou Rhys právě popsal?.. Copak se i ona noc co noc neoddává chlípným orgiím?," slyšela ve své mysli a snažila se potlačit slzy, které se jí draly do očí a hmátla za záda pro nějakou Zbraň....

 A falešný tón, jenž se ozval, posílil její naději, přestože už zadní částí kolen narazila do podstavce postele.

,,Zvedni si sukni, zlato," vyštěkl a přitom jí přejel dlouhým pohledem.

,,A uvidíme, jestli se ti to se mnou bude líbit tak jako s králem," dodal a sklonil zrak a snažil se uvolnit si kalhoty. A Holly se napřáhla a loutnou kterou držela v ruce, ho prudce uhodila do hlavy.

Nástroj se roztříštil o jeho spánek. Zapotácel se a podíval se na ni tak smutně, že by to za jiných okolností mohlo vypadat téměř komicky... Ale dříve, než mohla Holly začít oslavovat svoje vítězství, vzpamatoval se a vrhnul se na ni.

Začal z ní strhávat šaty, protože ono šílenství mu dodalo sílu a Holly měla už jen jedinou zbraň, kterou se mohla bránit.

Austyna nenapadal jediný důvod, proč se ho jeho přítel snaží vyprovokovat k vraždě. Zvláště když obětí měl byt on sám a prohlížel si Careyho dlouho s přimhouřenýma očima.

,,Copak ses zbláznil?," zeptal se a Carey jen líně pokrčil rameny a začal kolem Austyna kroužit. Viditelně se snažil napodobit jeho chování.

,,Já se nezbláznil. Právě naopak, konečně jsem se vzpamatoval. A musím ti říct, že mě překvapuje, jak jsi sobecký," odpověděl a Austyn na něj nechápavě pohlédl.

,,Sobecký?," řekl a přitom Careye přejel dlouhým pohledem.

,,Ano... Nebo nenasytný. Protože vždycky jsi mi dal ochutnat i z toho nejlepšího pokrmu a nejvybranějšího vína... Tak proč si teď necháváš poklad, jakým Holly je, jen pro sebe?," dodal a loktem šťouchl Austyna do žeber a chlípně se ušklíbl.

,,Nebylo by to poprvé, co jsme spali se stejnou ženou," odsekl po chvíli a Austynovi se před očima rozlila červená mlha.

Chytil Careyho za košili a přitlačil ho k nejbližší zdi.

,,Co si to dovoluješ? Nemluvíš o prodejné děvče. Ale mluvíš o mé manželce!," vyštěkl Austyn a Carey vypadal klidněji, než bylo v této situaci vhodné, protože Austyn mu svou svalnatou paží svíral krk.

,,Já se tedy za své drzé chování omlouvám, ale měl jsem dojem, že není zvykem, aby muž zamykal svoji manželku ve věži. A aby se za ní plížil každou noc jako zloděj," řekl a přitom se pokusil o malý úsměv.

,,Sama si za to může. Neměla mě zradit!," vykřikl Austyn a Carey se na něho vzdorovité zadíval.

,,Ano a jestli mi za chvíli zlomíš vaz, bude to také její vina, že ano? Koneckonců, přesně tak se nestydaté ženy jako tvoje matka a Holly chovají, nemám pravdu? ..Popichují manžela proti králi? ,,Bratra proti bratrovi...a přítele proti příteli?," dodal na jeho slova a Austyn pevně zaťal zuby a zahleděl se do rudé tváře muže, který mu byl spíše bratrem, než přítelem...

 Do tváře muže, který riskoval vlastní život... aby Austyn konečně prohlédl.

A ono napjaté ticho, které mezi nimi panovalo z ničeho nic náhle přerušil výkřik, který Austyn slyšel jen jednou v životě. Protože to byl výkřik tak strašlivý, že toužil po tom pokleknout na zem jako vystrašený devítiletý chlapec a zakrýt si uši dlaněmi.

Jenže onen srdceryvný výkřik byl najednou v půli přerušen.