Austyn si Holly během uplynulých čtrnácti dní představoval různě.. Jednou jako povýšenou dámu posměšně na něho shlížející... podruhé jako vzteklou harpyji, špitající mu kvůli jeho vypočítavosti... a hned zase jako svůdkyni, lákající ho mrkáním svých dlouhých řas a zábleskem vlhkého růžového jazýčku... Ale když ji spatřil schoulenou v posteli, uvědomil si, že všechny ty představy jen odváděly jeho pozornost od toho, kým Holly doopravdy je.

...Jeho manželkou...

Tenká spodnička se jí vyhrnula a odhalila tak štíhlé nohy a při pohledu na takové nohy bylo nemožné nepředstavovat si je, jak ho objímají kolem pasu. A jako by mu Holly četla jeho myšlenky a stáhla si spodničku dolů a její nesmělost v něm probudila svědomí.

Chtěl ji chránit a vlastnit zároveň a jedním prudkým pohybem strhl závoj z pavučin, který je dělil.

 ,,Hovíš si tu jako princezna, co, drahá? Chceš, abych tě ovíval pávími péry a krmil tě hroznovým vínem?," řekl a jeho sarkastická poznámka prozradila, že se mu před očima míhají obrazy Hollyiných svůdných rtů, rozevírajících se, aby pojaly cokoliv, co jí Austyn nabídne.

Holly se posadila a zamračeně si prohlížela cizího divocha, kterého kdysi nazývala svým manželem. Vlasy měl rozcuchané, oči červené a divoké, jako by od jejich posledního setkání nespal.

 Tehdy vypadal vztekle, ale nyní se tvářil téměř zoufale.

Holly by se ho ráda dotkla, ale neodvažovala se a byla přesvědčena, že pokud ji dneska opustí, už nikdy se nevrátí a tak schovala svůj nepokoj za posměšnou masku.

 ,,Jestli si myslíš, že jsem tu spokojená, tak se hluboce mýlíš. A s radostí bych vyměnila svou bohatou celu za možnost lehnout si na čerstvě posečenou louku nebo pobíhat v dešti. Tomu ale ty, který zamykáš dámu ve věži a vraha necháváš volně běhat po svém hradě, nemůžeš rozumět," odsekla a Austynův vyraz jí napověděl, že udeřila hřebík na hlavičku.

 ,,Ty jsi, má paní, úmyslně spáchala podvod, zatímco můj otec neměl na výběr," řekl a kdyby Holly nebyla přesvědčena, že Austyn věří všemu, co říká, propukla by v hystericky smích.

 ,,Aha, takže strašlivé prokletí Gavenmorů? Osvěž moji paměť. Nebyla to kletba jakési nedůtklivé mořské panny, kterou urazil nějaký nemotorný rybář? Nebo se rozvzteklil tlustý skřítek, protože jeden z tvých předků šlápl na jeho muchomůrku?," dodala podrážděně Holly a Austyn zrudl.

 Holly se odvážila pochybovat o něčem, co se ještě nikdo zpochybnit...neodvážil... o pravdivosti kletby Gavenmorovych.

 ,,Ani jedno, ani druhé," vyhrkl a uštědřil jí dlouhým pohledem.

,,Byla to královna víl Rhiannon, krutá a bezcitná čarodějnice," dodal a Holly se na něj u šklebila.

,,Bezcitná čarodějnice, nespravedlivě obviněná z nevěry," řekla Holly a si namotala si na prst pramen vlasů a přemýšlivě našpulila rty.

 ,,Když muž odmítne věřit ženě, kterou podle svých slov miluje, pak mi řekni, můj manželi, kdo z nich je nevěrný? Copak tě nikdy nenapadlo, že tvůj otec není prokletý, ale jen vzteklý? A možná, že to byla právě jeho chorobná žárlivost, co vehnala tvoji matku do náruče jiného muže," dodala a Austyn se na ní vztekle podíval.

,,Tak dost.'" vykřikl a žhnul jí svým pohledem.

 ,,Nevíš, co říkáš. Zřejmě se jen snažíš ospravedlnit svoji nevěru!," okřikl jí Austyn a Holly si klekla, vděčna za příležitost bránit se. 

,,Kdybys tomu věřil, Nathanael by už byl mrtvy a nehnil by někde ve sklepě... Jsi rytíř, pane, tak se podle toho chovej... To já jsem tě zmátla a proto bys ho měl pustit na svobodu," řekla a Austyn se na její slova jízlivě usmál.

 ,,To se podívejme, jak hezky umíš žadonit o milost pro svého milence," odsekl a znovu jí přejel svým pohledem.

,,Není to můj milenec!," vykřikla Holly, vyprovokována manželovou tvrdohlavostí.

,,Jsem nevinná!," vzlykla a Austynův hlas přešel do sametového šepotu.

 ,,Existuje jen jediná možnost, jak to zjistit," řekl a Holly se rozbušilo srdce. Protože pokud její manžel požaduje důkaz její nevinnosti, s radostí mu jej poskytne...A když se blížil k posteli, překulila se na opačnou stranu a úmyslně ho urážela.

,,Tak ty sis myslel, že Nathanael byl mým jediným milencem? To jsem nevěděla, že jsi tak naivní! Měla jsem spoustu dalších mužů. Desítky! Stovky!," vykřikla a rozběhla se k oknu, aby rozrazila okenice.

A prudký nápor větru a deště rozhoupal pavučiny a Holly čekala, až se k ní Austyn přiblíží.

 ,,Navštěvují mě v posteli každou noc," řekla a přitom zatřásla hlavou.

 ,,Spustím dolů své vlasy a oni po nich vylezou nahoru!," dodala a Austyn ji objal svalnatou paží kolem pasu a přitlačil ji k oknu a studené dešťové kapky jí chladily záda, zatímco mezi stehny cítila tuhou horkost.

 Volnou rukou prohrábl její vlasy a zaklonil jí hlavu..a jeho rty teď byly těsně nad jejími a v uších ji zněl každý jeho nádech.

,,Kdyby ji políbil", pomyslela si Holly.

 ,,Možná by v něm poznala muže, za kterého se provdala," řekla si pro sebe a přitom vyčkávala na to co udělá.

,,Na co čekáš, pane?" zašeptala vzrušeně a přitom mu pohlédla do očí.

 ,,Bojíš se snad kletby?," zeptala se a přitom se na něj ušklíbla.

,,Ta nade mnou nemá moc," odpověděl Austyn a přitom jí pohladil po tváři.

,,Jak to, že ne?," zeptala se Holly a vnímala jen jeho přimhouřené oči a divokou zoufalost v hlase.

 ,,Protože bych tě musel nejdříve milovat," odpověděl a tehdy pochopila, že ji nepolíbí a věděla to, i když ji objal kolem boků a nesl k posteli...A věděla to, i když ji položil do měkké kožešiny a vykasal jí spodničku až do pasu a roztáhl jí nohy.

Tak věděla že to tak bude a natáhla se, aby ho pohladila po zarostlé čelistí a přejela mu po vlasech a objala ho. Jenže on jí jednou rukou chytil za obě zápěstí.

 Nebyl to krutý stisk a chtěl jí tak jen zabránit v něžnostech, které by je oba mohly zničit a roztřesená Holly se připravila na nejhorší a chvěla se po celém těle a zabořila tvář do polštáře a zrudla.

 Zakázal jí polibky a laskání, ale nebyl surový.

Prudce vydechla, když cítila co se s ní děje a tála pod jeho dotykem, až nemohla odolat neznámému nutkání přitisknout se k němu.

Austyn věděl, že pochybil v okamžiku, kdy se jeho ruka dotkla Hollyiných stehen. A měl v úmyslu pomilovat se s ní, jako by to byla obyčejná děvka, kterou si právě zaplatil, ale když pod sebou ucítil její rozechvělé křehké tělo, tak vzpamatoval se.

Holly jen stěží potlačil vzdech, o který ani nežádal a který si ani nezasloužil. A cítil pokušení přejet ji palcem po citlivém místě a toužil po tom líbat jí po celém těle tak dlouho, až bude sténat rozkoší. 

,,Ale za jak dlouho by ho jeho vlastní jazyk zradil? A za jak dlouho by začal mumlat horká slova? Laskavá slova? Zamilovaná slova? Slova, která by ho přivedla do záhuby?," řekl si sám pro sebe a jen na chvíli se zamyslel a hned se mu to vymstilo.

 Holly se mu vytrhla a objala ho kolem krku a její dotyk ho pálil jako oheň.

Austyn si odepnul kalhoty a propletl své prsty s jejími a zatlačil jí ruce za hlavu a Holly se k němu přitiskla.

 Venku stále ještě zuřila bouře a když už myslela, že se zblázní strachy, připomněla si, že člověk, který se nad ní sklání, není nikdo cizí, ale její Austyn...její velký a milý Austyn, vonící mátou a pižmem.

Blesk osvětlil komnatu a jejich pohledy se na chvíli střetly a pak Austyn prorazil tenkou blánu její nevinnosti a Holly se bolestně vzepjala, protože mohl by ji dráždit celé hodiny, ale stejně by ji nepřipravila na tu odpudivou věc, která teď spočívala uvnitř jejího těla.

A připadal jí tak velký a tak ohromný, že vůbec nedokázala pochopit, jak ho její útlé tělo vůbec mohlo pojmout, ale jakýmsi zázrakem se všemu tomu přizpůsobila. A když bolest ustoupila, stiskla mu pevně ruce a jejich dlaně byly nyní tak blízko jako jejich těla.

 Pak už nedokázala rozpoznat ani svůj vlastní hlas, žadonící o krátký oddech a vzrušeně zasténala, když pak blesky osvětlovaly věž a díky nim si mohla vychutnat pohled na Austynovu divoce krásnou tvář. A když pak zaklonil hlavu a konečné přerušil ticho, aby mohl vykřiknout její jméno....tak se jí na tváři objevil úsměv.

,,Holly!," znělo její jméno do ticha, jako to nejsladší slovo na světě a když se pak svalil a zabořil tvář do jejího hrdla, tak Holly vytáhla svou ruku zpod jeho ochablé dlaně.

 Ráda by ho pohladila po vlhkých vlasech, on se ale beze slova zvedl a natáhl si rychle kalhoty a pak vyběhl ven z komnaty, jako by měl v patách hordu čertů...A Holly ležela ve tmě s roztaženýma nohama a svou spodničku měla omotanou kolem svého pasu a své tělo plné manželova semene.

 ,,Pane Bože," zamumlala a Austyn už sestupoval ze schodů a každý jeho krok byl tím těžší, čím blíže byl velkému sálu a ohromná místnost byla prázdná a osvětloval ji jen uhasínající oheň v krbu a na stole ležel džbánek s pivem a pohár.

 Bouře už byla na odchodu a ozývalo se jen vzdálené hřmění a šustění deště a Austyn skoro vyskočil z kůže, když kdosi brnkl na strunu loutny.

,,Co tě trápí? špatné svědomí?," uslyšel za sebou hlas a Austyn se zamračeně rozhlížel kolem sebe, až konečně spatřil Careyho světlé vlasy.

,,Máš štěstí, že nejsem ozbrojen. Mohl bych si tě splést s vikingským nájezdníkem a useknout ti tu tvou hezkou hlavu," odpověděl a Carey něco zamumlal a pak se na Austyna pozorně zadíval.

 ,,Ani to netrvalo tak dlouho, jak jsem si myslel," řekl a Austyn k příteli na okamžik pocítil nenávist za to, že ho tak dobře zná a zamířil ke stolu a nalil si do poháru pivo a jedním hltem pak vyprázdnil jeho obsah.

 ,,Neznásilnil jsem ji, pokud to máš na mysli," odsekl a přitom vrhl po Careyovy svůj pohled.

,,Vypadalo to tak? I když nepochybuji, že díky tvému neodolatelnému šarmu roztála jako sníh... Jak jsi to udělal? Přednesl jsi jí báseň?," zeptal se a Austyn zaťal zuby, aby nevybuchl.

 ,,Takové nesmysly dělat nemusím a je to moje žena..a já mám plné právo zjistit, jestli měla přede mnou jiného muže," odpověděl a přitom se na něj naštvaně zamračil.

,,A měla?" zeptal se Carey ledabyle a trochu se uculil.

,,Ne!," odpověděl Austyn a znovu ho přejel svým pohledem.

,,Ale to tě nezastavilo, že ne?," zeptal se a Austyn věděl že nic ho nemohlo zastavit, když vnikl do Hollyina pevného těla a ona se mu dokonale přizpůsobila jako hedvábná rukavice... A pří vzpomínce na její tlumené výkřiky se sice zastyděl, ale jeho tělo se znovu probudilo k životu a prudce hodil pohár zpátky na stůl.

 ,,A co jsem měl podle tebe dělat? Stáhnout se a omluvit se jí?.. A říct..Je mi líto, že jsem tě připravil o panenství a slibuji, že už to víckrát neudělám," řekl a pak zamířil ke schodišti.

 Na prvním schodu se však zastavil a zabořil svou bolavou hlavu do dlaní. 

,,Nechť mi Bůh promine, Careyi, zneužil jsem ji jako děvku," přiznal se hořce a po svém těle ucítil smutek.

 ,,Nepolíbil jsem ji ani na rty a ani na prsa...A nenabídl jsem jí jediné laskavé slovo... Přísahám, že jsem jí úmyslně neublížil...A nezanechal jsem na její sametové kůži žádné modřiny," dodal a prohrábl si vlasy a zoufale se podíval na Careyho.

 ,,Tedy žádné, co by byly vidět," zašeptal a Carey jen smutně zabrnkal na loutnu a Austyn zakroutil hlavou.

 ,,Než jsem odhalil její podvod, chtěl jsem ji svést co nejněžněji. Aromatické svíčky, kořeněné víno, něžné polibky a laskavá slova... Ani jedno z toho jsem jí dnes v nocí nenabídl," řekl a loutna zmlkla.

 ,,A ona přijala tvůj brutální útok s rozevřenýma... hmm... s rozevřenou náručí?," zeptal se Carey a Austyn přikývl.

,,Tak by ses možná měl zamyslet, proč tomu tak bylo," dodal ještě Carey vstal a vyšel ven ze sálu a brnkal si přitom jakousi melancholickou píseň a Austyn hleděl do krbu.

 Miloval se s Holly bez náznaku něžnosti, protože měl strach, že když svým dlaním dovolí prozkoumat nádherné křivky jejích ňader, nebo bude z jejích rtů sát sladký nektar, jeho duše bude navždy ztracena.

Když však zabořil obličej do dlaní, vonících jejím pižmem a myrhou, cítil se ještě ztracenější než kdykoliv předtím.