Holly probudilo tlumené klepání na dveře a nepamatovala si, že by si v noci lehala do postele.

Protáhla se a kýchla, protože její pohyby rozvířily oblak prachu a znovu uslyšela tentýž zvuk. Někdo lomcoval závorou a Holly se posadila.

 Byla přesvědčena, že se Austyn i jeho služebnictvo sbalí a odjedou bez ohlédnutí z hradu a ona tu zemře hlady... Ale když se rozletěly dveře, do srdce se jí vrátila naděje.. Objevila se v nich totiž blonďatá hlava a Holly poskočila radostí, když spatřila Winifredin známý obličej. Vstala z postele a rozběhla se k ní.

,,Ach, Winnie, ani nevíš, jak jsem ráda, že tě zase vidím. Věděla jsem, že mě neopustíš," řekla a Winifrediny tváře ztratily svou obvyklou červenou barvu, i když měla opuchlé oči, které nespustila z podnosu, jejž nesla ke stolu. 

Pak se otočila a zamířila zpátky ke dveřím a Holly nemohla uvěřit, že ji zase opouští. Bez jediného pohledu... Bez jediného slova.. a zoufale se vrhla za ženou.

 ,,Prosím, Winnie. Copak ti Austyn zakázal se mnou mluvit? Bojíš se snad, že tě potrestá, jestli ho neposlechneš? Kéž bys ho mohla přemluvit, aby sem za mnou přišel a věnoval mi jen pár minut, abych mu mohla vysvětlit...," řekla, ale Winnie sáhla po klice a Holly ji chytila za ruku.

 ,,Pokud Austyn odmítne přijít, pošli za mnou Careyho a Austyn Careyho určitě poslechne. Jsem si tím jistá!," dodala a Winniefred jí přejela dlouhým pohledem.

,,Copak jste ztratila rozum, děvče?," sykla a vytrhla se z Hollyina sevření a Holly zmatené ustoupila o krok dozadu.

 ,,Chcete, aby můj syn skončil ve vězení společně s tím vaším zbrklým knězem?," zeptala se a Holly se zastyděla, že ani na okamžik nepřemýšlela nad Nathanaelovým osudem, protože Austyn se přece klidně mohl vrátit na nádvoří a useknout mu hlavu.

,,To samozřejmé nechci," odpověděla a přitom se na ní trochu pousmála.

 ,,Nikdy bych Careymv nepřála nic zlého. Choval se ke mně jako přítel," dodala a přitom se na ní podívala laskavým pohledem.

,,A jak jste se mu za to odvděčila. Všem jste se nám pěkně odvděčila," řekla Winifred a její obvinění.. od tak laskavé osoby, bylo ještě horší než od Austyna a Holly se roztřásl ret a z oči jí vyhrkly slzy.

Winifred hleděla na Hollyinu pomačkanou spodničku, rozcuchaně kudrny, uplakané oči a potom si ustrašené vydechla.

 ,,Ach, Bože," zašeptala a přitom jí přejela svým pohledem.

 ,,..Jste tak krásná..," dořekla a doklopýtala k židli a posadila se a pak schovala hlavu do dlaní.

Holly k ní přistoupila a ráda by jí pohladila po rameni, ale bála se odmítnutí. Poklekla tedy u ženiných nohou.

 ,,Prosím, neplač, Winnie. Nechtěla jsem tě rozplakat," řekla a přitom jí jemně pohladila po ruce.

,,Copak nevíte, jak strašnou věc jste udělala?," zeptala se Winifred a zvedla hlavu. Protože její velšský přízvuk se smutkem ještě zvýraznil.

 ,,Mysleli jsme si, že jste jiná a že se vám konečně podaří prolomit kletbu," zašeptala a konečně Holly pochopila, proč ji při příjezdu tak srdečně vítali a obdivovali se její ošklivosti.

 ,,A teď je zase všechno při starém... Lži... Žárlivost...Obvinění... Polovina lidí tvrdí, že jste čarodějnice a prosí pána, aby vás upálil na hranici... A ta druhá polovina ho za to obviňuje, že vás zavřel ve věži," řekla a z očí jí ukápla slza.

,, A co si myslíš ty? Myslíš si, že jsem čarodějnice? Nebo nějaký netvor?," řekla Holly a sama nevěděla, proč jí na Winifredině odpovědi tak záleží.

Winifred se na ni pozorně zadívala přes mokré řasy a zakroutila hlavou.

 ,,Myslím si, že jste jen hloupé děvče, které si zahrálo ošklivou hru s mužem, kterého miluji jako svého syna a neproste mě o pomoc, protože já vám pomoci nemohu," odpověděla a Holly se narovnala, když kolem ní Winifred procházela, a hrdě řekla ,,Ale já ho miluji," a Winifred jí znovu přejela pohledem.

,,Nechť se tedy Bůh smiluje nad vaší duší," zamumlala a zavřela za sebou dveře na závoru.

Winifred přicházela dvakrát denně a nosila jí vydatné dušené maso a čerstvý chléb, džbány s teplou vodou na koupání a čisté lněné povlečeni, ale Holly už před ní neuronila jedinou slzu a nepoprosila o pomoc. 

Většiny jídla se ani nedotkla a čisté povlečení se jí hromadilo na stolku, protože dávala přednost každodennímu ulehnutí na zpuchřelý přehoz. A když jí Winifred škrobeně oznámila ,,Pán chce vědět, jestli něco nepotřebujete.. další přikrývky, nebo rozdělat oheň, aby vám v noci nebyla zima..," tak se Holly rozesmála na celé kolo a Winifred utekla z věže.

Holly totiž věděla, že ji žádná přikrývka nemůže zahřát, stejně tak jako žádný oheň nemůže vytlačit mráz z její duše.

 Austynova babička tu s ní sice nebyla, ale Holly s tou ženou velice cítila a taky konečně pochopila, proč ta ubohá žena vyskočila z okna... Nebylo to proto, že byla falešné obviněna, ani proto, že se musela spokojit jen se svou společností... Ale hlavní důvod byl ten, že ji vytrhli z náruči muže, kterého milovala a věděla, že už nikdy nespatři jeho úsměv, stejně tak jako ani jiskru v jeho oku.

Tím ale jejich podobnost končila, protože Austynova babička byla totiž nevinná žena, zatímco Holly se provinila, protože podvedla svého muže a zasloužila si trest.

Pobíhala po věži v roztrhané spodničce a minuty se slévaly v hodiny a hodiny ve dny. Vítr si prozpěvoval svoji smutnou melodii a ona stále častěji stála u okna a teskně shlížela dolů na nádvoří.

Uběhly už dva týdny, když si začala představovat, jak její bledé roztříštěné tělo leží dole na dlažbě a jaká asi bude Austynova reakce, až ji objeví ,,... Vezme ji do náruče a bude litovat své krutosti jako jeho otec.. nebo se mu uleví, že se jí tak snadno zbavil a nemusel u krále žádat o zrušení jejích sňatku?," tak přesně to se jí teď často honilo hlavou a Holly se postavila na kamenné sedátko a potom na úzkou římsu a dlaněmi se opřela o okenní rám.

 Teplý větřík si pohrával s její spodničkou a přinášel na svých křídlech vůni léta, života a svobody.

 Zvedla zrak z kamenné dlažby a zahleděla se do velšské krajiny, která ji uchvátila svou drsnou krásou... Ta divoká a sladká krása na ni tolik zapůsobila, že od ní nemohla odtrhnout zrak... a Holly se podlomila kolena.

 Sedla si na kamenné sedátko a zakryla si dlani ústa.

Děsila ji představa, co by mohla udělat, kdyby ji ze zoufalství nevytrhl rošťácký větřík a měla pocit, jako by se právě probudila z nějakého čarovného spánku. Rozhlížela se po komnatě a poprvé všechno viděla všechno jasnýma očima.

 Tatínek ji sice považoval za sobeckou a vzpurnou ale tak krutý trest by jí nepřál a ať už si její manžel myslí cokoliv, nespáchala nevěru, ale chovala se jen hloupě.

Vítr hučel v komíně a Holly začínal ten zvuk dráždit. Vyskočila ze sedátka, popadla čisté povlečení a nacpala ho do komína.

 Dostala hlad a tak zamířila ke stolu a natáhla se po netknutém pecnu chleba a pak se posadila na podlahu a cpala si do úst velká sousta, ale její žaludek stále nebyl spokojený a v tom jí došlo, že ji trápí něco mnohem nebezpečnějšího a báječnějšího než hlad ,,...Vztek..."

 A když jí Winifred přinesla večeři a vodu na koupání, Holly ji oznámila, že potřebuje jen dvě věci ,,Pero a papír" a Winnie splnila její přání a donesla Holly obě věci hned druhý den ráno, přestože měla strach, že děvče napíše nějaký srdceryvný dopis, který sir Austyn odmítne číst.

Když se večer vrátila, Holly jí předala desetistránkový seznam věcí, které od pána potřebuje a Winnie a dvě vyděšené komorné přispěchaly následující ráno a přinesly s sebou vanu, ručníky, prostěradla, rámeček na vyšívání, nitě, vonné olejíčky, čerstvá jablka, harfu, voskové svíčky, smeták, povlečení, knihy a spoustu dalších drobností, díky kterým se měla Hollyina cela proměnit v příjemné místo.

Děvčata z ní nemohla odtrhnout zrak, a tak je Winnie vyhodila ven a zabouchla jim dveře před nosem a pak si odkašlala a řekla ,,Pán se ptá, jestli nepotřebujete citrony, abyste si jimi mohla potírat lokty a nubijskou otrokyni, která by vám před spaním pětsetkrát pročesávala vlasy," dodala a Holly se zakousla do šťavnatého jablka.

 ,,Vyřiď mu, že vzhledem k délce mých vlasů by stačilo dvěstěpadesátkrát," odpověděla Holly a když Winifred odešla, tak si pozorně prohlížela své poklady a vybrala si hned několik předmětů, které by v případě potřeby mohla použít proti svému manželovi. 

 A v komodě vedle postele už měla připravené své brnění...spodničky ze zlatého brokátu, pláště lemované nejjemnější kožešinou, hedvábné noční košile tak průsvitné, že by se hodily spíše do harému než do šlechtické ložnice a potřebovaly jen trochu opravit a pořádně vyvětrat.

Holly si kusy oděvu, nitě a jehly přinesla k sedátku u okna a sedla si na sluníčko a na rtech se jí objevil ďábelský úsměv.

 Pokud si Austyn myslel, že ji tu jen tak zamkne a zapomene na ni, pak svého protivníka podcenil, protože Holly si na něho chystala ty nejnebezpečnější ze všech zbraní.

A pak zaklonila hlavu a začala zpívat.