Austyn kráčel kolem nedokončené hradní zdi a snažil se přesvědčit své tělo, že si jeho sladká ženuška zasluhuje něco lepšího než jen lůžko z trávy na břehu řeky.

Zasluhuje si měkkou péřovou matraci na nádherné posteli s nebesy potaženými hedvábím a zasluhuje si stříbrné poháry plné kořeněného vína, které zmírní její panenský stud a zaslouží si i vonné svíčky, ozařující jejich propletené údy.

Austyn nahlas zasténal.

 ,,Zdá se, že své vzrušené tělo nepřesvědčí", řekl si sám pro sebe, protože bezohledně trvalo na svém a koneckonců, k čemu potřebuje manžel a jeho žena hedvábí a peří, když se před nimi rozprostírá božská země? A může ji něžně položit na svůj plášť a pokrýt její nahé tělo vonnými lístky hyacintů a violek.

K čemu víno, když má schopnost probudit v ní touhu? A bude ji hladit tak dlouho, až odhodí veškeré zábrany.

A copak nejsou svíčky jen slabým odrazem slunce? Copak může urazit Boha tvrzením, že je lepší milovat se se svou paní v slabé záři voskových svíček, než ji připravit o nevinnost pod velkorysými paprsky slunce?

Austyn se prudce otočil a zamířil zpátky k řece.

 Byl už téměř na vrcholu kopce, když mu k uším dolehly první tóny známé melodie a zastavil se a teplý letní den byl najednou tak chladný a temný jako nejhlubší zimní noc.

Holly právě vhodila do košíku poslední květinu, když si všimla tmavé postavy scházející z kopce a zaclonila si oči proti slunci.

 Měla strach, že je to Nathanael a bude ji obtěžovat dalšími řečmi o věčném prokletí, ale na tváři se jí objevil úsměv, když poznala manželova široká ramena a hřívu tmavých vlasů a zdálo se, že i on stejně jako ona touží začít jejich společnou budoucnost co nejdříve. 

Ale úsměv jí zmrzl na tváři, když zachytila pohled jeho očí a jeho tvář kterou měl naprosto nehybnou jako posmrtnou masku.

 Bezděčně ustoupila o krok dozadu a Austyn se k ní blížil jako nebezpečné zvíře.

 Ustupovala před nim, instinktivně vedena svým pudem sebezáchovy a zakopla a sklouzla po bahnitém břehu do mělké vody. A proud řeky se hladově zakousl do její sukně, ale ona nepřestávala ustupovat a voda jí zalévala kotníky, lýtka i roztřesená kolena... a i její zbabělost ho neodradila a následoval ji do řeky a už je po chvíli dělily jen dva šplouchavé kroky. 

Chytil ji za vlasy a přitáhl si ji k sobě.

Zkoumavě se jí zadíval do obličeje jako tehdy v zahradě a Holly se roztřásla strachy. Austyn si prohlížel její jemnou plet a postupně odkrýval její masku.

 A jeho otevřený vztek by byl lepší než ledový chlad, který z něho vyzařoval.. a jeho mlčení ji vystrašilo více než nějaký zlostný výbuch.

,,Prosím," zašeptala a v očích se jí zaleskly slzy.

Ani to s ním nepohnulo a chytil ji za čelist a donutil jí rozevřít rty... Ty rty, které ještě před chvílí něžně líbal a vrazil jí palec do pusy a důkladně jí leštil její drkotající se zuby. A když prozkoumal výsledek, pustil jí vlasy a zadíval se na dlaň.

 Měl na ní popel který si znechuceně otřel o plášť a Holly se snažila uklidnit své roztřesené tělo.

 ,,Prosím, Austyne, nechtěla jsem té podvést a chtěla jsem ti to říct. Přísahám. Když mi dovolíš, abych ti to vysvětlila...," řekla, jenže on krutě přerušil její prosby a chytil jí za krk a ponořil jí její hlavu do vody. 

Zatuchlá voda jí zaplnila ústa i nos a všechny její naděje byly pryč.

 Holly věřila, že ji chce utopit a její duše zemřela, ale její tělo si však odmítalo vzdát bez boje a ještě stále škrábala a tloukla kolem sebe, i když ji vytáhl z vody.

Přestože zoufale lapala po vzduchu, nemohla si nevšimnout zlověstného záblesku v Austynových očích.

Vytasil dýku, ale Holly už věděla, že nemá v úmyslu ji zabít, protože smrt by byla příliš rychlá a milosrdná a tento muž neznal slitování... Přestala ho prosit a věděla, že by to bylo zbytečné, ale slzy jí stékaly po tvářích jako řeka lítosti.

Rozřezal na kousky její vycpané šaty a rozechvělá Holly před ním stála jen v živůtku a tenké spodničce a jeho nůž si ještě rychleji poradil s krajkovým živůtkem a odhalil její pevně utažené obvazy.

 Holly stála nehybně jako socha, když na hrudi ucítila dotek chladné oceli a jedním pohybem dolů jí Austyn.. její laskavý, milující a trpělivý manžel.. rozřízl obvazy a ona tu stála s odhalenými ňadry v záři slunce a cítila na sobě manželův spalující pohled.

Hollyina píchá se rozpadla na malinké kousíčky, bolestně zavzlykala a chtěla si rukama zakrýt nahou hruď, ale Austyn ji chytil za zápěstí, roztáhl jí paže a upřeně hleděl na její tělo. Holly se třásla studem a snažila se najít v manželově krásné tváři aspoň náznak slitování a když nenašla nic, pokusila se zadržet srdceryvné vzlyky a zkusila ho ještě jednou poprosit.

 ,,Austyne, musíš mi věnovat chvilku pozornosti. Neměla jsem v úmyslu tě rozzlobit. Nebo zranit. Chtěla jsem jen...," řekla jenže on jí hned umlčel.

,,Přestaň blábolit ženská!," zakřičel a Austyn cítil, jak se Holly zachvěla, ale tu část jeho já, která by se snad za jeho násilnické chování mohla stydět, spálila její zrada na uhel ,, protože tato žena nebyla o nic lepší než jeho matka", pomyslel si hořce a byla naprosto stejná jako jeho babička a všechny krásné ženy, které během století zničily jeho rodinu a očernily jméno Gavenmorů.

Zadíval se na její bělostné lákavé poprsí a pořád nedokázal pochopit že ji ještě nedávno litoval kvůli její ošklivosti.

 Hollyina bujná ňadra byla korunována růžovými bradavkami, které pod nelítostným pohledem ztvrdly... a nebylo to touhou, to pochopil, ale strachem... a promáčená spodnička se ji přilepila ke štíhlému tělu a nezakrývala tak téměř nic.

 Austynův pohled se na chvíli zastavil na tmavém stínu mezi jejími stehny a Holly zasténala a to ho ještě více popudilo.

 Pevně jí svíral zápěstí a bojoval se svým chtíčem a zlobou, protože něco podobného ještě nezažil a měl chuť ji vytáhnout na břeh a přinutit ji pokleknout na zem a udělat jí takové věci, které by žádný muž žádné slušné ženě nedělal... Protože takové věci se snad nedělají ani s děvkou.

 Ale za nějakou dobu by ho chtíč přešel a nastoupila by zloba a pak by ji možná stiskl rukama její křehký krk a vytřásl by  život z... Ale Austyn cítil, jak mu na hřbet ruky dopadla slza a podíval se do Hollyiných prosebných očí. 

Do fialkových oči, které budou už brzy orámovány hustými dlouhými řasami... Byly to oči jeho manželky.

 A když ji Austyn chytil za ruku a táhl ji směrem k hradu, Holly neměla jinou možnost, než klopýtat za nim a jednou rukou si přidržovala zbytky živůtku na hrudi a zrudla, když míjeli dva pasáky ovcí, kteří zvědavě pozorovali, jak jejich pán za sebou táhne spoře oděnou neznámou ženu.

Blížili se k hrobu jeho matky, ale Austyn ani na okamžik nezpomalil a táhl ji přímo přes kamenný krov a těžkýma botama zadupal do hlíny i křehké sasanky.

Rychlými kroky procházel kolem dalších obyvatel hradu Gavenmore a Holly téměř nevnímala jejich tváře, ale jen do okamžiku, kdy se ozval první překvapený výkřik.

,,Panebože, to je lady Holly!," vykřikly někteří a Holly na sobě najednou ucítila jejich pohledy.

Protože poznali, že ten krásný přízrak, cupitající po boku jejich pána, je opravdu jejich paní a všude kolem se ozývaly výkřiky zděšení. 

A pak i Nějaký stařec vykřikl ,,Co jsou to za temná kouzla? Možná je to čarodějnice!," a všichni začali ustupovat a někteří se báli Holly, jiní měli strach z Austynova hněvu. A horší než jejich nevyslovené zatracení byl ale bolestný výraz, který se objevil na Winifredině kulatém obličeji.

Ohaři jim běželi v patách a štěkali. Emrys a Carey přiběhli z ohrady a meče měli připraveny k boji a Carey se prudce zastavil a překvapeně otevřel ústa a jeho otec ho následoval a tvář měl rudou děsem.

Když se jejich smutné procesí přiblížilo ke kapli, ze dveří vyšel muž a postavil se jim do cesty a Holly začala mumlat nesmyslnou litanii modliteb a kleteb. Protože nejprve měla strach, že Austyn srazí Nathanaela k zemi a donutí ji, aby ho ušlapala, ale její manžel se zastavil a zaštítil se jejím tělem a jednou svou rukou ji objal kolem pasu.

 ,,Ustup, knězi," přikázal mu Austyn a vrhl na něj zlí pohled.

 ,,Jinak se už nikdy nepomodlíš," dodal a Nathanaelovy oči byly bezvýrazné, ale jeho hlas zněl tak přesvědčivě, jako ještě nikdy předtím.

 ,,Neustoupím a nedovolím vám, abyste se takto choval k této dámě," řekl a při těchto slovech do Austyn přejel zlým pohledem ještě víc.

,,To není žádná dáma, je to má žena. Copak jsi už zapomněl, že jsi nás oddával?," odpověděl a v očích kněze se objevil vztek.

,,Ne já, to vy jste zapomněl na svoji svatební přísahu, pane," dodal Nathanael a ani se nepohnul a jen hrdě stál na svém místě.

,,Zahráváš si s mojí trpělivostí, bratře!," vykřikl Austyn a stiskl Holly kolem pasu tak pevně, až zalapala po dechu.

 ,,Opravdu ti tolik záleží na dobru tvé paní, nebo jen chráníš svou milenku?," zeptal se a Holly nebyla jediná, kdo překvapeně vydechl při takovém rouhání.

 ,,Copak má o ní Austyn opravdu tak hrozné mínění? A proč vlastně ne?,"  zeptala se sama sebe a odpověděla si otázkou, protože věděla že mu nedala žádný důkaz své věrnosti.

 Ale Nathanaelúv pohled se svezl z Austyna na Holly a Holly se v tu chvíli neudržela a zamumlala ,,Proboha tě prosím, Nathanaeli, nedělej to. Teď ne. Prosím, teď ne," řekla a v jeho očích viděla to, co vždycky věděla, ale odmítala tomu věřit.

 Dav zatajil dech a napjatě očekával knězovu odpověď.

,,Není to má milenka," řekl jemně a Holly si hlasitě oddechla.

,,Ale miluji ji!," dodal a Holly zoufale vykřikla a zhroutila se v Austynově náručí.

,,Je to pravda!," vykřikl Nathanael a přitom se na ní dlouze podíval.

 ,,Miluji ji. Protože je bystrá, krásná, nadaná a půvabná a vy, sire Austyne z Gavenmoru, jí nesaháte ani po paty!," křikl a Holly se pomalu narovnala a připravovala se na Austynovu reakci, která když konečně přišla, tak byla mnohem horší, než si ve své ubohé představivosti dokázala vykreslit.

Zaklonil hlavu a rozesmál se...Byl to temný smích, který se nevesele rozléhal po nádvoří.

 Schoval Holly za sebe a vytrhl Careymu meč z ruky a Nathanaela opustila kuráž, když viděl, jak se k němu Austyn blíží s napřaženou zbraní a jeho hlas už nezněl tak přesvědčivé.

 ,,Nebojím se vás, to si nemyslete," řekl a ustoupil o dva kroky dozadu, ale Austyn se nezastavil. Nathanael horlivě hledal vhodný citát.

 ,,N-n-neboj se těch, kdo zabíjí tělo, ale nejsou schopni zabít duši, ale boj se toho, kdo dokáže zničit duši i tělo v pekle," zašeptal a Holly si povzdechla, když kněz zakopl o vlastní roucho a spadl na kamennou podlahu a Austynův stín se nad ním tyčil jako posel smrti.

 Holly věděla, co musí udělat, i když jí bylo jasné, že manžela ještě více rozzuří. Neměla však na vybranou a musela se Nathanaelovi odvděčit za jeho bláznivé galantní chování a zároveň zachránit duše obou mužů.

Austyn se už napřahoval k smrtícímu úderu, když vtom se Holly vrhla před Nathanaela a jednou rukou si přidržovala živůtek a druhou chránila kněze.

 Nathanael se ji snažil odstrčit, ale ona se ani nehnula a vzdorovitě se manželovi zadívala do očí.

 ,,Musím ti připomínat, že jsem ti kdysi zachránila život, pane? Na oplátku tě žádám, abys ušetřil život pokorného kněze," řekla a na okamžik to vypadalo, že je oba jedním mocným úderem probodne. Pak se mu ale na tváři objevil pokřivený úsměv.

 ,,Říkáš pokorný kněz? Jak dojemné! Kéž bych i já mohl probudit takovou oddanost v ženském srdci!," odpověděl a chytil ji za zápěstí a odsunul stranou.

 Upadla na kolena, zatímco Austyn prudce uhodil Nathanaela do tváře a kněz se svezl na dlažbu a Holly byla v šoku a jen mlhavě si uvědomovala přítomnost Careyho, který poklekl vedle ní a hbitýma rukama zjišťoval, jestli není zraněna.

 Měla chuť mu říct, že všechny modřiny a tržné rány se nacházejí hluboko v její duši, ale přerušil ji Austynův hlas, který zněl jako prásknutí bičem.

,,Zmiz od ní!," křikl její manžel stál nad nimi a tvářil se smrtelné vážné... Dav mlčel jako hrob...a napětí houstlo.

,,Spadla," vysvětloval Carey a přitom se na něj podíval.

 ,,Chtěl jsem jen zjistit jestli...," dodal, jenže Austyn ho hned zarazil, takže nepokračoval.

,,Nesahej na ni!," křikl a Carey se na svého přítele nevěřícně podíval.

,,Slyšíš?," řekl Austyn a přiložil mu špičku meče k hrdlu a Holly měla dojem, že zešílí, protože to ona byla příčinou jejich rozbroje. Carey se postavil a zanechal ji napospas jejímu manželovi a rty měl trpce sevřené.

Když od ní Austyn odvrátil pohled, Holly vycítila, že to bylo naposledy, co na ni pohlédl. Bylo to mnohem horší, než když se od ní odvrátil v zahradě v Tewksbury, nebo když na ni odmítal pohlédnout během turnaje... Bylo to dokonce horší než jeho ledová nenávist...

 Nyní už je nic nespojovalo. Ani smrt by je nedokázala více oddělit a onen smutek jí propíchl srdce a uvolnil tak další proud slz.

,,Nevěrná poběhlice,!" ozval se vítězný pokřik.

 ,,Nechť Bůh potrestá děvku, která se odvážila pokoušet počestného muže!," křikl Rhys z Gavenmoru, který stál s rozpřaženýma rukama na balkóně a svolával na její ubohou hlavu zlobu boží.

Holly už toho měla dost. Když se pro ni Austyn znovu natáhl, vzepřela se mu.

 Jeho stisk už nebyl násilnický, ale neúprosný jako železná pouta a nevšímal si jejího odporu a hnal ji ke hradu kolem vzlykající Elspeth, nahoru po točitém schodišti až na mezipatro utápějící se ve sluneční záři a když Holly došlo, kam ji chce zatáhnout, začala se vzpouzet.

 Bušila do něho pěstičkami, škrábala ho do opálených paží, ale on si jí nevšímal... Zachvátila ji panika a její nadávky byly stále hlasitější. A než dorazili ke starým dubovým dveřím, prosila ho a slibovala hory doly, jen aby ji nezavíral do té strašidelné místnosti... Pohrdala sebou, ale stejně nepřestávala prosit.

Rozrazil dveře a vtáhl ji dovnitř.

 Ve tmě mu neviděla do tváře a zatímco ještě před chvílí se mu snažila vytrhnout, nyní se k němu přitiskla a žadonila, aby ji neopouštěl a aby ji tu nenechával samotnou.

 Odstrčil ji od sebe a Holly se zapotácela a spadla, ale pak už byla zpátky u dveří, když jí je zavřel přímo před nosem a slyšela, jak zapadla závora a ten zvuk byl stejně definitivní jako zvonění umíráčku.

 Holly se svezla na zem. Neměla už sílu tlouci do dveří a křičet a prosit...Přitáhla si kolena k hrudi a toužebně si přála, aby se proměnila v malou kuličku a rozplynula se...