Od toho dne byl sir Austyn jen zřídkakdy viděn v něčem jiném než v rudém plášti s jemnou výšivkou na rameni. A K Winifredinu úžasu jí zakázal zašít rozpáraný šev.

,,Raději ať je mu vidět košile, než aby urazil svou paní," řekl a nápadná pochvala Hollyiny ruční práce byla tak přesvědčivá, že se během jednoho týdne na většině jeho košil, plášťů a dokonce i punčoch skvěly pošetilé výšivky sedmikrásek, dalších květin a drobných růžových motýlků.

 Nakonec Austyn požádal Careyho, aby někde schoval plášť, který nosil do boje, protože měl strach, že mu žena na hruď vyšije věneček.

Holly se rozhodla stát paní manželova hradu, ale ke svému zděšení zjistila, že k podobnému úkolu nebyla vychovávána.

 Uměla krásně zpívat a tancovat, ale s pečením chleba si nedokázala poradit. A její kuchyňské experimenty končily vždy fiaskem a svařené víno bylo moc kyselé a krém sražený.

Winifred musela mít u krbu neustále kbelík s vodou, aby v případě nouze mohla uhasit oheň a Emrys se za Holly plížil po zahradě a vykopával bolehlav a rulík, které neúmyslně zasadila do záhonku mezi šalvěj a tymián.

 A místo aby jí za nemotornost vyhuboval, tak Austyn přijímal všechny zprávy o Hollyiných tragédiích se zájmem a ještě byl na ni i hrdý.

Když ponořila několik manželových kalhot do škopku s vařící vodou, následkem čehož se smrskly na polovinu, vysloužila si od Careyho posměšné odfrknutí za to, že řekla ,,Tvůj pán je opravdový světec a nikdy ho nic nevyvede z míry, že ne?."

 A když už toho měla Winifred dost a zatoužila po troše klidu, strčila Holly do rukou kbelík a několik hadrů. Potěšena, že konečně může v něčem vyniknout a pustila Holly do velkého úklidu a rozhodla se využít i první letní dny k obnově zašlé krásy hradu Gavenmore.

 Vyleštila mosazné svícny, vysmýčila všechny kouty a vydrhla doběla podlahu.

 A až po čtrnácti dnech se odhodlala zaútočit na tmavé mezipatro u schodiště vedoucího do strašidelné věže, protože její úkol vypadal mnohem snadněji, když otevřela prohnilé okenice, které zde udržovaly tmu nejméně padesát let a místnost se zalila teplými slunečními paprsky a svěží letní vůní.

 Nejprve zametla a pak poklekla, aby vydrhla dřevěnou podlahu.

 Představovala si, jak by se tatínek smál, kdyby teď viděl svého ,,malinkého andělíčka...". A její dny už nebyly naplněny povrchní zábavou a občasnou nudou, ale těžkou prací, která jí přinášela i uspokojení. 

Místo aby se v noci neklidně převalovala z boku na bok, tvrdě spala a snila o dni, kdy se jí podaří získat manželovo srdce a už si nepřipadala jako kanárek zavřený v pozlacené kleci, ale jako vznešená koliha vznášející se svobodně v záři zapadajícího slunce nad řekou Wye.

Austyn byl den ode dne přátelštější, častěji se usmíval a jen zřídka kdy upadal do zádumčivého ticha...A ještě povzbudivější bylo, že ho už týden Holly neviděla pohrávat si pod košilí s dárkem od své milenky a Holly zjistila, že naklonit si muže není vůbec snadné. Protože teď, když už neměla své havraní kadeře, dlouhé nehty a nalíčené rty, to bylo obtížnější než vytvarovat voskovou svíčku tak, aby se nezhroutila při prvním polibku plamene.

 Holly se plně ponořila do boje a vychutnávala si každé malé vítězství, jako by to byl vítězný konec turnaje.

Na chvíli se zastavila, aby si otřela pot z čela.

 Práce ji zahřála a tím výraznější byl náhlý závan chladu, který ucítila na šíji, protože ani sluneční paprsky nemohly rozptýlit její sklíčenost, která stékala po úzkém schodišti jako potůček slz.

Holly se postavila a snažila se ubezpečit, že příčinou jejího náhlého neklidu není nic jiného než jen bujná představivost, protože už dříve odhalila jednoho ze zdejších duchů a dokázala, že strašidelné řinčení v jižní chodbě není nic jiného než zlomyslně se pohupující železný lustr, kléry mohl byt stahován na řetězy dolů pro snadnější zapalování svící.

 Plížila se ke schodišti  a nenechala se odradit ani vzrůstajícím pocitem strachu a opatrně položila chodidlo na první schod a zadívala se nahoru do tmy.

 Bylo jí jasné, že dveře musí byt hned za rohem a ztuhla, když uslyšela slabé zaškrábání... jako by někdo zoufaly ryl nehtem do dřeva.

,,Myši," zamumlala a vystoupila na další schod a rukou odhrnula závoj z pavučin. A zatuchlý vzduch, křehký jako ženský povzdech, ji udeřil do tváře a ona ucukla hlavou.

,,Obyčejný průvan," řekla, ale zuby se jí rozdrkotaly.

 A když se postavila na třetí schod, uslyšela hluboký žalostný tón a Holly se rozbušilo srdce. Dlaněmi si zakryla uši, aby neslyšela smutné varování před nedodrženými sliby a marnými nadějemi a otočila se a utekla pryč.

 Cestou ještě stačila porazit kbelík s vodou.

Austyn seděl v knihovně a právě studoval nijaký zažloutly pergamen, když kolem dveří proletěla Holly.

 Tvář měla smrtelně bledou a vypadala jako jedno z Gavenmorových strašidel...Vstal ze židle a hned se zase přinutil si sednout...

,,Začínám už byt pomateny jako otec", pomyslel si.

 ,,Přece nebudu svou ženu sledovat jako smečka psů omámena zápachem krve," řekl si pro sebe a sklonil se nad zplesnivělým plánem na dokončení vnějších hradeb, protože Hollyina neustávající aktivita na něho zapůsobila a od onoho deštivého podzimního dne roku 1304 se nikdo nepokusil o dostavbu hradu Gavenmore a on tu teď seděl a ve svých představách stavěl vzdušné zámky.

Neklidně se zadíval ke dveřím.

 ,,Možná že by se za ní měl přece jenom vydat a zjistit, jaký nesmysl si to dneska zase vymyslela," znělo mu v hlavě, protože právě včera ráno, když s Emrysem procházel účty, se ozval strašlivý rámus a všichni se rozběhli do jižní chodby a objevili tam Holly, jak se houpe na zrezivělém lustru a vesele se směje při každém zaskřípění.

Hned když byla v dosahu jeho paží, přitáhl ji k sobě a se srdcem až v krku jí udělal přednášku na téma nebezpečí lehkomyslného chování a ona jen zvedla nosík a slíbila mu, že na sebe bude dávat pozor, ale hned na to utrousila poznámku, že by nemusela vyhánět ducha jeho prapraprababičky, kdyby ji její ničemný manžel neupálil na hranici.

Austyn smotal pergamen a postavil se.

 Nerad někoho tajně pozoroval, ale nedělal to jen proto, že Holly měla roztomilý zvyk vystrkovat špičku jazyka, když se na něco soustředila a  že se jí leskly vlasy jako havraní křídla, když na ni zasvítilo ranní slunce.

,,Co kdyby se rozhodla, že se spustí na vědru do hradní studny?," zaznělo v jeho mysli a Austyn se ještě jednou ujistil, že obava o manželčino zdraví není špehování a rychle se vydal v Hollyinych stopách.

Instinkt hnal Holly přímo do hradní kaple a před zaprášeným oltářem se svezla se na kolena a sepjala roztřeseně ruce a v srdci jí zněla modlitba za klidný spánek Austynovy babičky. Protože zdá se, že skok z věže té ubohé ženě svobodu, kterou jí krutý manžel upíral, nenavrátil a Holly zděšeně vyskočila, když na rameni ucítila čísi ruku.

 ,,Modlíte se za duši svého pohanského manžela, dítě?," řekl kněz a Holly se na něj vyděšeně podívala.

,,Kristepane, Nathanaeli," zaklela.

 ,,Málem jsem vypustila duši. Co tu děláš?," zeptala se a trpce zvedl oči k nebi a Holly si uvědomila onu nesmyslnost své otázky.

 ,,Mělo mi dojít, že jste nepřišla za mnou a dokonce mám podezření, že se mi v poslední době vyhýbáte," řekl Nathanael a stál těsně u ní a Holly nezbývalo nic jiného než sklopit zrak.

 ,,Prosím tě, nech si to kázání. Nepotřebuji další výčitky svědomí," odsekla a podívala se na něj dlouhým pohledem.

,,Nezdá se mi, že by vás během posledních čtrnácti dnů nějak výrazně trápilo svědomí. Spíše naopak, vaše chování je dosti... nestydaté," řekl a Holly zvedla hlavu, protože jeho nespravedlivé obvinění ji ranilo.

 Zlost ji však přešla, když sluneční paprsek ozářil knězův zuboženy vzhled. Talár měl pomačkaný, vlasy kolem tonzury nevyholené a pod očima tmavé kruhy. 

Chytila ho za paži, byl vyhubly na kost.

 ,,Nejsi nemocny, Nathanaeli? Vypadáš příšerně," řekla a znovu si ho pečlivě pohledem prozkoumala.

,,To se o vás říct nedá, dítě," odpověděl a jeho dobrotivý úsměv ji zamrazil.

 ,,Rostou vám řasy. Vlasy se začínají kroutit a zuby jsou bělejší každým úsměvem, kterým obšťastňujete svého pán," řekl a jeho pohled sjel k jejímu živůtku a Holly se začervenala.

 ,,Předpokládám, že je pouze otázkou času, než vám začnou pučet vaše pevná mladá ňadra," dodal a Holly pustila jeho ruku.

 ,,Nebuď směšný, Nathanaeli. Mám plnou hlavu nových povinností a prostě jsem neměla čas barvit si zuby a stříhat řasy a... a...," odsekla, jenže on jí zastavil.

,,Nelžete!," zaburácel zlostně Nathanael.

 ,,Chcete se dopustit dalšího hříchu? Copak nestačí mrzký chtíč, který vás táhne k tomu velšskému pohanovi?," zeptal se a Holly se nejprve zachvěla strachy, ale pak pocítila silné nutkání ranit ho stejně, jako on ranil ji.

 ,, A co ty vlastně víš o chtíči bratře? Nebo o lásce? O láskyplné oddanosti, která táhne ženu k muži? Manželku k manželovi?,"  řekla Holly, která původně nechtěla zcela odhalit své nitro, ale už se nedalo nic dělat.

,,Jak vidím, je to ještě horší, než jsem si myslel. Myslíte si, že toho lumpa milujete, ale přitom netoužíte po ničem jiném, než aby se svýma chamtivýma rukama dotýkal vašeho nahého těla a toužíte po tom se podřídit jeho zvířecímu chtíči!," vykřikl a Holly se neudržela a udeřila ho dlaní do tváře.

 Zbledl a na líci se mu výrazně rýsoval obrys její ruky.

 Překvapeně zamrkal a ruce mu visely bezvládně po stranách.. a vypadal teď tak zranitelně a velmi mladě.

,,Ach, Nathanaeli," zašeptala Holly a už svého neuváženého činu litovala. Natáhla k němu ruku, jako by mu pohlazením chtěla vymazat otisky prstů z tváře.

 ,,Promiň mi to, prosím. Je mi to moc líto," řekla a ani jeden z nich si nevšiml muže, který zmizel ze zadní části kaple jako anděl, jemuž bylo odepřeno pobývat v přítomnosti Boha.