Austyn na okamžik odtrhl pohled od schodů vedoucích dolů do hlavního sálu a posunul figurku na šachovnici tak, aby ochránil svou královnu.

,,Ha! Šach-mat!," zakrákal jeho otec a uchopil do dlaně Austynova krále.

 ,,Kolikrát jsem tě synu varoval, abys nenechával svého přítele nechráněného, když právě běháš za nějakou ženskou sukní? Možná vypadá zranitelně, ale ta zrádná čubka se o sebe umí postarat," řekl a většinou Austyn otci dovolil, aby mu udělal přednášku o proradnosti opačného pohlaví, ale tentokrát na ni neměl náladu.

 Byl si však vědom toho, že existuje jen jedno další téma, které otce vytrhne ze zádumčivosti a tak se Austyn opřel o lavici a natáhl si nohy.

 ,,Stejně bys mě porazil, otče. Tvoje královská strategie byla vždy lepší než moje," dodal a tato poznámka stačila k tomu, aby Rhys z Gavenmoru začal vypočítávat dalekosáhlý seznam úspěchů jeho milovaných velšských králů... Llewelyna ap Gruffydda, Llewelyna Velikého a dokonce i mocného Artuše, o kterém nikdo nevěděl, jestli to byl doopravdy člověk z masa a kostí, nebo jen hrdina slavných bájí.

 Poté se otec propracoval k ostré kritice anglického krále Eduarda a kterého Eduarda, to nebylo podstatné, protože v otcově pokroucené představivosti stále ještě vládl Eduard I. .... Ten Eduard, jehož návštěva na tomto hradě na podzim roku 1304 všechny přivedla do zkázy...  A ten Eduard, který zemřel tři roky poté, co je zbavil hraběcího titulu, panství, vazalů a dalšího majetku.

 Zbyl jim jen polorozbořený hrad na holé skále nad řekou Wye a ozvěna ženského smíchu.

Austyn nemilosrdně přerušil otcovo žvatláni a byla to nutnost, které se musel naučit, aby si zachoval vlastní zdravý rozum.

 Byl podrážděný a neustále hleděl na schodiště a netoužil po ničem jiném, než aby aspoň na okamžik spatřil svou nevěstu.

Pokud se totiž rozhodla nedostavit se ke společné večeři, znamená to, že jeho dárky její zraněné city neuklidnily.

Carey seděl zády ke kruhovému krbu uprostřed místnosti a líně brnkal na loutnu. Bratr Nathanael se uvelebil v koutku a louskal ořechy do dřevěné mísy. ,,Zvláštní zábava pro kněze", napadlo Austyna a jeho pozornosti neunikl nenávistný výraz v Nathanaelově obličeji a neustálé praskání mu začínalo jít na nervy ještě více než otcovo monotónní drmolení a Careyho falešné brnkání.

Poklepal prsty na desku stolu, ze kterého se zvedl prach a měl strach, že Holly, zvyklá na přepych hradu Tewksbury, musí připadat jeho domov jako ruina.

,,Prásk - prásk!," ozvalo se, protože kamenná podlaha byla pokrytá vrstvou rákosu a štiplavý kouř ze svíček se plazil po celé místnosti, kterou nedokázala vyvětrat ani oválná díra ve stropě nad krbem.

,,Prásk - prásk!," ozvalo se znova a Austyn si protáhl ruce.

 Obával se, že se neudrží a brzy Nathanaelovi rozbije hlavu, ale kněze zachránila před tragickým osudem jeho paní, která se objevila na schodech a Austyn se bezděčně postavil a do otcova mumlání se vloudil podrážděný tón.

Lady Holly scházela ze schodů s královskou důstojností a její široké boky se jí pohupovaly ze strany na stranu a tvář měla zakrytou tenkým hedvábným závojem.

Za ní kráčela chůva a držela jí vlečku.

 Holly sešla bez problémů až dolů, ale pak špatně odhadla poslední schod a šlápla do prázdna...Austyn se k ní rozběhl, aby ji zachytil dříve, než spadne na zem a rozmrzele si uvědomil, jak špatně asi musí přes závoj v slabém světle vidět. 

Chytil ji za holé lokty, překvapen jejich hedvábnou hladkostí, protože ať už má obličej jakýkoliv, lokty má opravdu nádherné.

,,Dobrý večer, má paní. Povečeříme spolu?," řekl a úsměv proteplil její hlas.

 ,,Pokud si to přeješ, pane," odpověděla Holly a vydala se opačným směrem a Austynovi nezbývalo nic jiného než jí jemně uchopit za ramena a dovést ji ke stolu.

 Dostal chuť nadzvednout jí závoj a aspoň na okamžik spatřit její šíji. A když dorazili ke stolu, jeho otec se posunul a opřel se o vybledlou tapiserii a v ruce stále ještě svíral figurku ukořistěného krále.

Holly kývla na Careyho a posadila se.

 ,,Dobrý večer, Winifred, doufám, že kvůli mé nedochvilnosti nevystydlo jídlo," řekla a Carey otevřel ústa, ale Winifred už přiběhla ke stolu s plnými mísami hrubozrného chleba, skopového a pórku.

 ,,Pánovo oblíbené jídlo, paní", řekla a položila jednu mísu mezi Austyna a Holly.

 ,,Doufám, že vám bude chutnat," dodala a přitom se na oba usmála.

,,Jsem si tím jistá, Winnie," odpověděla Holly mírným hlasem.

 ,,Mně stačí ke štěstí málo a uvidíš, že se mnou nebudeš mít starostí," dodala ještě a Austyn nevěřícně hleděl na svoji manželku, zatímco se ostatní shromáždili na opačné straně jídelního stolu. 

Včera bylo téměř nemožně ji nějak uspokojit a závoj, který jí daroval, mu začínal vadit. Protože nemohl odhadovat Hollyinu náladu podlé úhlu, ve kterém zvedala svůj nosík a neviděl ani lesk v jejích nádherných fialkových očích.

 Když uchopila do ruky solničku a chtěla se z ní napít, nadzvedl jí závoj z obličeje a tak hned vyměnila solničku za pohár a v očích se jí zaleskly slzy.

 ,,Nelíbí se ti můj úbor, pane? Chtěla jsem jen vzdát hold tvé štědrosti," řekla Holly a Austyn nevěděl kam s očima, protože její dech voněl po bylinkách tak silně, že přehlušil dokonce i pronikavě aroma pórku a on ke svému překvapení zjistil, že dává přednost jejímu původnímu přirozeně sladkému dechu.

,,Samozřejmě se mi líbí," zalhal.

 ,,Ten závoj patřil mé babičce," řekl a Holly se zasmála.

 ,,Doufám, žes ji poprosil o zapůjčení. Byla bych totiž nerada, kdyby se o půlnoci přihnala s nářkem do mé komnaty," odpověděla a Austyn měl co dělat, aby udržel vážnou tvář, protože ještě žádná žena se neodvážila posmívat jejich rodinným strašidlům.

A žádná žena se ještě nikdy neodvážila bez vyzvání jíst z jeho talíře a uklidňovat jeho rozrušenou mysl poznámkami o venkovské duchu hradu Gavenmore a krmit ho vybranými kousky skopového.

 Austyn nemohl spustit oči z Hollyiných rukou.

Přestože měla dlaně od opratí sedřené do krve a nehty okousané až do masa, její ruce poletovaly vzduchem jako dva půvabní ptáčci, toužící nějak ho potěšit. Jenže pak na ně padl stín bratra Nathanaela.

 ,,Hledal jsem vás dítě, ale Elspeth mi tvrdila, že spíte," řekl a přitom se na ní dlouze podíval.

,,Přesně tak," odpověděla Holly a obdařila kněze záhadným pohledem a pak se pobaveně usmála na Austyna.

 ,,Říká mi dítě a přitom je jen o pár let starší než já," odsekla a bratr Nathanael se při těch slovech začervenal a ukázal na mísu pod paží.

 ,,Celé ráno jsem sbíral v lese ořechy, paní. Vaše oblíbené," řekl a přitom jí nabídl onu mísu.

,,Ne, děkuji, bratře," odpověděla sladce.

 ,,Nějak už na ně nemám chuť," dodala a kněz položil mísu na stůl a nehty měl zabarvené od ořechů a taky je měl ještě zničenější než Holly.

,,Udělalo by vám dobře, kdybyste je ochutnala. Jsou opravdu vynikající," řekl po chvíli a snažil se jí vtlačit jeden ořech do ruky, jenže Austyn smetl jedním pohybem paže mísu na zem.

 ,,Nechce je, sakra! Jsi hluchý nebo co?," obořil se na kněze a všichni se na něho překvapeně podívali a jeho otec se choulil k tapisérii, jako by se chtěl stát její součástí, ale ještě horší byla obava, která se zračila ve tvářích Emryse, Winifred a Careyho.... Obava ne o sebe, jak by tomu mělo být, ale o něho...

,,Promiňte, pane. Neměl jsem vás obtěžovat," řekl kněz, když odcházel a pod sandály mu křupaly ořechy a Holly Austynova reakce sice překvapila, ale ani neurazila.

 ,,Nezlob se na Nathanaela. Cítí se trochu ukřivděný, protože dnes nemohl vyslechnout mé modlitby," dodala a Austyn popadl pohár, aby uklidnil své roztřesené ruce.

 ,,A za co by ses modlila, paní? Za lepšího manžela?," zeptal se a ona ho pohladila po tváři.

 ,,Modlila bych se za tebe, pane," odpověděla a on jí hleděl do očí. Nebyl v nich ani náznak výsměchu a uvažoval, jestli Holly ví, jak prorocká její slova mohou být, protože ona je možná poslední, kdo může spasit vznešené jméno Gavenmorů.

,,Hezká paní," řekl Austyn a nejprve ho napadlo, že ta slova splynula z jeho vlastních úst, ale potom zjistil, že jeho otec už opustil svůj úkryt a stojí těsně za Holly.

,,Hezká paní," opakoval stařec a pokřivenými prsty jí pohladil po závoji.

,,Děkuji vám, otče," řekla Holly a přitom se na něho usmála a pak zašeptala někam k Austynovi ,,Měl by si dávat pozor, když jde po schodech. Zrak mu už určitě neslouží nejlépe," řekla a tentokrát se neubránil úsměvu Austyn.

 ,,Možná že otce, stejně jako jeho, neokouzlila Hollyina krása, ale právě její okázalý nedostatek," znělo mu v mysli a pak se Holly postavila a vyslala k Elspeth jakési znamení a chůva pak rychle přistoupila k Austynovi a předala mu složený kus šatstva.

,,Pokud se ti můj výtvor bude líbit, muži," řekla Holly a sepjala si ruce na baculatém bříšku.

 ,,Možná jednoho dne budu moci začít plnit, i další ze svých manželských povinností," dodala a Austyn ji sledoval, jak stoupá po schodech a přál si, aby se jeho chlípná mysl nezaobírala jistou manželskou povinností, kterou, jak ji ujistil, nebude muset nikdy vykonávat. Ale nevěnoval pozornost faktu, že se otec po špičkách vydal za Holly.

,,Tak se na její práci podívejme," ozval se Carey a společně se svými rodiči se tlačil kolem Austyna.

 ,,Co jsem ti říkal? Dej ženě příležitost, aby kolem tebe mohla skákat a za chvíli ti bude příst v klíně jako kočka," dodal a Careyho matka plácla svého syna dřevěnou lžící.

 ,,Co ty víš o ženách? Nezdá se mi, že by se kolem tebe zrovna motaly," odsekla trochu hrubě a aby předešel dalšímu pokořování svého přítele, tak Austyn před sebou rozbalil svůj plášť jako prapor a Carey si prohlížel šev a vítězný úsměv mu zamrzl na rtech.

 ,,Vůbec tomu nerozumím. Nezašila to. Je tam stejná díra jako předtím," řekl Carey a na důkaz svých slov prostrčil dírou pěst.

Ozvalo se tlumené zakašlání a zatímco si ostatní vyměňovali překvapené pohledy, tak Austyn otočil plášť a v oblasti ramen byla pravidelnými zelenými stehy vyšita větvička břečťanu a Austyn si musel otřít své zamlžené oči.

 ,,Nikdy mě nenapadlo, že může být takový rozdíl mezi šitím a šitím a kdybych věděl, že je s manželkou taková legrace, oženil bych se už dávno!," řekl a přivinul si plášť k hrudi a hlasitě se rozesmál.

Ostatní by se k Austynovi možná přidali, kdyby nebyli šokováni tím, jak dává volný průchod dobře známému temperamentu Gavenmorových, který do tohoto okamžiku držel vždy pod kontrolou.

...A náhlé výbuchy vzteku zažili už několikrát, ale pánův veselý smích slyšeli poprvé po dvaceti letech....