Holly se zhluboka nadechla.

 V hlavě jí hučelo a nedokázala odhadnout, zda byla sražena padajícím stromem, nebo zda přes ni přeběhlo stádo losů, protože před očima měla mlhu, ze které se postupně vynořovaly trsy trávy a až tehdy si uvědomila, že onen obrovský předmět, který ji tlačí tváří k zemi, je tělo jejího manžela a jen díky Austynovým vycvičeným reflexům a soudnosti neskončila po tomto manévru s rozdrcenými kostmi.

Cítila na šíji jeho mátový dech a nejprve se zpod něho chtěla co nejrychleji vyvléknout... To jí však znemožnil neúprosný tlak manželových štíhlých boků a tehdy si všimla, že se jí při pádu vyhrnula sukně a tak nyní dělila Austynovy slabiny a její zadek jen jemná látka spodničky a jeho kalhoty.

 Překvapeně rozevřela oči.

 Nejenom, že Austyn nenosil v rozkroku vypolstrované kalhoty, on ani žádné polstrování nepotřeboval. Všimla si toho a neodvažovala se ani dýchat a zatlačila bradu ještě hlouběji do chladivé trávy.

Trhla sebou, když se z jedné věže ozval hlasitý křik.

 ,,Vy proklaté pijavice! Vy špinaví výběrčí daní! Můžete se hned vrátit domů a vyřídit svému zpropadenému králi, že já mu do jeho anglické truhlice přispívat nebudu... Tady je Wales a Walesem zůstane, dokud můj duch neopustí toto staré tělo!," znělo hlasitým křikem a Austyn hned na to zvedl hlavu a vykřikl.

 ,,Šetři šípy i slovy, starouši! Já...," znělo z jeho úst a kolem nich hned na to prolétl další šíp a Austyn přitiskl ústa k Hollyinu uchu.

 ,,Zůstaň na zemi a ať se děje cokoliv, zůstaň ležet na břiše," zašeptal a kdyby to nebylo tak absurdní, tak Holly by snad i přísahala, že dříve, než prudce vyskočil na nohy, se rty lehce dotkl její šíje.

 Nejraději by ho stáhla zpátky na zem, ale nebyla by schopna říct, jestli by to udělala jen kvůli jeho nebo svému bezpečí, protože bez ochrany manželova těla se cítila jako nahá, ale on vypadal ještě zranitelněji, když odvážně kráčel do středu nádvoří a nabízel své srdce jako terč lukostřelci na věži.

,,Otče, to jsem já, Austyn," vykřikl pevně a stál tam jako bez hnutí.

 ,,Vrátil jsem se domů," dodal a z koně, za kterým se choulil Nathanael, strhnul brašnu plnou zlata a vítězně ji zvedl do výše.

 ,,A donesl jsem tolik zlata, že se už nikdy nebudeš muset bát Eduardových výběrčí daní!," křikl a chvíli bylo napjaté ticho, protože i Holly zadržovala dech. A  překvapilo ji, jak moc se bojí, aby z ní další šíp neudělal vdovu.

Ale z věže se ozvalo jen nesmělé odkašlání, následované vzdalujícími se kroky a Nathanael vylezl zpoza naloženého koně, zatímco Carey pomáhal Elspeth na nohy.

Austyn spustil brašnu k zemi a viditelně se mu ulevilo.

,,Takto nadšeně vítá tvůj otec všechny hosty?," zeptala se Holly a postavila se. Nathanael se na ni varovně podíval a Holly si upravila neposlušnou sukni dříve, než se Austyn stačil otočit.

,,Buď ráda, že jsem schoval olej, než jsem odjel. Protože vařící olej je otcova oblíbená zbraň," řekl Austyn a unaveně si prohrábl vous.

Vypadalo to, že se nacházejí na hlavním nádvoří, vydlážděném kameny a obehnaném chalupami a hospodářskými staveními... Stavitel tohoto hradu asi marně doufal, že se nádvoří navždy stane tepajícím srdcem celé stavby... Nyní však spalo, jako by bylo očarováno nějakým záhadným kouzlem, které si podmanilo celou skálu.

Byla již úplná tma a nad hlavami jim poletovali netopýři.

 ,,Aspoň nemusí mít strach, že se jí zamotají do vlasů", pomyslela si Holly a postoupila o několik kroků k Austynovi a železná vrata zaskřípěla a za nimi se objevil váhavý zástup obyvatel hradu a několik z nich neslo hořící pochodně.

 Jeden za druhým vycházeli z budovy a vypadali jako dvaceti čtyřnohý drak s dvanácti hlavami, protože jen oheň jim osvětloval vystrašené obličeje.

Holly bezděčně ustoupila o krok dozadu.

 ,,Jak je možné, že přežila svatbu s mužem, který vzbuzoval ve vlastních lidech takovou hrůzu?," znělo jí v hlavě a přeběhl jí v tu chvíli mráz po zádech a od davu se oddělil holohlavý muž.

 ,,Vítejte doma, pane. Zdá se, že vaše cesta byla úspěšná," řekl a Austyn ho přátelsky poklepal po rameni.

 ,,Ano, Emrysi...A přivedl jsem vám i novou paní... Neříkal jsi snad, že už je načase?," odpověděl a Hollyin zmatek vzrůstal, protože sluhové obklopili Austyna, jako by u něj hledali ochranu.

Všichni se ho radostně dotýkali, vítali ho a povzbuzovali....a to jen na ni vrhali vystrašené pohledy.

 ,,Když tedy nemají strach z Austyna", napadlo ji ,,Znamená to, že se boji jí!," dodala si pro sebe a její podezření se potvrdilo, když ji Austyn vytáhl ze stínu a několik mužů a žen přední klopýtavě ustoupilo. A jakýsi stařík si i dokonce dovolil jejím směrem vyslat znamení, jako by odháněl ďábla.

Pochodeň jí nemilosrdně ozářila obličej a Holly přemohla touhu zakrýt si dlaněmi zdevastovanou tvář.

 Místo toho se však narovnala a v celé své výši byla připravena čelit posměchu, který bude zcela určitě následovat. Jenže pak jí Austyn objal kolem pasu a všichni překvapeně vydechli.

,,Pane Bože," ozval se ženský hlas.

 ,,Je překrásná!," dodala ta žena a všichni přitom na Holly upřely svůj pohled.

,,Ano," souhlasil s ní jeden z mužů a na znamení úcty si sundal klobouk.

 ,,Ještě nikdy jsem neviděl dokonalejší dámu a vypadá jako panenka!," řekl další a Holly byla jejich reakcí naprosto zmatená.

 Tlačili se kolem ní a s nadšenými výkřiky se dotýkali jejích oškubaných vlasů, zablácených šatů, spáleného nosu...a stařec, který na ni před chvíli zahrozil prstem, teď dokonce poklekl a políbil jí okraj sukně.

 Nathanael a Elspeth překvapeně otevřeli ústa.

Holly za svůj krátký život přijala už řadu komplimentů, ale takto uctívána ještě nikdy nebyla a nedokázala pochopit jejich podivné chování.

 ,,Copak jsou všichni slepí?," ptala se sama sebe a tázavě se podívala na Austyna, který se tvářil  vážně, ale jeho oči mu překvapeně zářily.

,,Dovolte mi, abych vám představil svou nevěstu a novou paní z Gavenmoru .. lady," na okamžik zaváhal „Holly," dořekl a usmál se na ni tak, až jí poskočilo srdce a i ona se překvapeně zasmála.

,,Gwyneth? Gwyneth, jsi to ty?," řekl Austynův otec a Austynovi v tu chvíli zmizel úsměv ze rtů a po tváři mu přeběhl stín.

 Na nádvoří bylo ticho jako v hrobě a sluhové ustupovali shrbené postavě, která se plížila od věže a mířila přímo k Holly...Muž zvedl třesoucí se ruku a dotkl se jejího obličeje.

 ,,Gwyneth?" zeptal se znovu a přitom se na ní dlouze podíval.

,,Jsi to ty?," řekl a Holly si uvědomila, že kouká do očí, které vypadaly naprosto stejně jako oči Austyna, až na to, že věkem ztratily svůj lesk a starcův vrásčitý obličej už lemovala stříbrná hříva.

Austyn mu položil ruku na rameno a řekl ,,Ne, otče, to není Gwyneth...To je moje nevěsta...." Znělo z jeho úst a jeho otec na něj nevěřícně hleděl.

,,Nevěsta," zopakoval po chvíli zamyšleně stařec a Holly si uvědomila, že Austynův otec není jen potrhlý, ale že je blázen. A Austyn se nedíval upřeně na svého otce, ale na Holly a obával se, že drzého cizince obdaří nějakou nadávkou. Holly však uchopila oběma dlaněmi starého muže za ledovou ruku a řekla ,,Jmenuji se Holly, pane," a přitom se mile na starce usmála.

 ,,Jestli mi dovolíte, abych vám říkala otče, možná mě po nějaké době budete moct považovat za svou dceru," dodala Holly a když tentokrát zachytila Austynův pohled, tak záhadný výraz v jeho očích jí téměř zlomil srdce.

,,Ano, ano, náš pán je mazaný... Vystrašil nás k smrti, když zmizel a on to udělal jen proto, aby se mohl oženit s nejkrásnější dívkou celé Británie... Hned bych mu za to dala jednu za ucho jako tehdy, když byl ještě chlapec, ale teď váží o čtyřicet kilo víc než já... Však uvidíme, možná že to stejně udělám!," řekla žena a Holly následovala Winifred, manželku Emryse ab Madoca, tmavými chodbami, které vedly do její komnaty.

 Nechtělo se jí říkat, že by tato žena potřebovala židli, aby dosáhla na Austynovu bradu a nemluvě o uchu. Ale její plavé vlasy by i prozradily, že je Careyovou matkou, i kdyby ji Holly při příjezdu neviděla líbat a štípat svého syna do tváří.

 Žena sice štěbetala jako vrabec, ale kolébala se úzkými klenutými chodbami jako tlustý šedivý holub.

Holly byla za její veselou společnost vděčná a Elspeth s Nathanael zůstali u kuchyňského krbu a dopřávali si dušeného masa, zatím co Hollyin žaludek se při pohledu na jídlo hned převrátil. A tak dávala přednost Winifrednimu štěbetání před drkotáním vlastních zubů, když si představovala svoji budoucnost jako Austynova žena.

,,Naše rodina slouží Gavenmorovým už několik generací a můj manžel Emrys je pánův komorník, ale já jsem ta, kdo nosí klíče," řekla a slabé cinkání, které se ozvalo, když stoupaly po točitém schodišti, potvrzovalo její pyšná slova.

,,A co otec sira Austyna?," zeptala se Holly a přitom se na ní podívala dlouhým pohledem.

 ,,Všimla jsem si, že ne otce, ale jeho syna tu nazýváte pánem," dodala a Winifred smutně potřásla hlavou a prstem si poklepala na čelo.

 ,,Starý pán to nemá v hlavě v pořádku od doby, co mu zemřela paní a obávám se, že lepší už to nikdy nebude, protože polovinu dne nadává na krále a po druhou půlku hledá po hradě svou milovanou Gwyneth," odpověděla a přitom vrátila Holly její pohled. 

,,To je opravdová tragédie," ozvala se Holly po chvíli a vzpomínala na to jak i její tatínek ze smutku málem přišel o rozum.