Holly se vyděsila, když jí bylo řečeno, že manžel chce do hodiny odjet z Tewksbury, protože doufala, že stráví svatební noc pod otcovými ochrannými křídly ,,Protože možná by nereagoval na její prosby o smilování," pomyslela si smutně, ale aspoň by při nich trpěl.

Austyn byl znepokojen, když se dozvěděl, že si jeho žena přeje, aby ji doprovázela chůva a kněz. Chůvu by ještě snesl, přestože mu Holly na takové vymoženosti připadala dost stará, ale kněz, to byla zcela jiná záležitost a dokonce i když seděl připraven na cestu na tvrdohlavém oslíkovi, ústa měl posměšně zkřivená.

 Na hradě Gavenmore neměli kněze už dvě desetiletí a Austynovi to tak vyhovovalo. 

,,Copak prokletí lidé potřebují marné sliby božího milosrdenství?," znělo mu v hlavě zatímco Carey vyváděl zvířata za dohledu hraběte z hradu, Austynova žena prohlásila „Budu potřebovat nosítka," a Austyn si se svým společníkem vyměnil pobavený pohled.

 Její otec ji zcela určitě vozil po kraji v uzavřených nosítkách, aby předešel případným posměvačným poznámkám. Ted, ale když je jeho žena, se jí nikdo neodváží vysmívat, aniž by riskoval vyražené zuby, či dokonce život.

,,Obávám se, že to nebude možné," vysvětloval jí trpělivě.

 ,,Není tu nikdo, kdo by je nesl. Jen já a můj sluha," dodal a představa, že nesou přes skalnaté vrchy a temné lesy jeho rodné krajiny tak směsný náklad, ho rozesmála.

Holly zvedla oči v sloup a uvažovala, jak dlouho bude ještě její manžel předstírat, že na něho v blízkém lese nečekají hordy Velšanů, připravených podřezat všem krky pří prvním náznaku zrady.

,,Jak si tedy představuješ, že pojedu?," zeptala se pomalu, jako by mluvila s dítětem.

,,Samozřejmě na koni," odpověděl stejným tónem a Holly se pobaveně podívala na koně. Vedle svalnatých ořů sira Austyn a jeho sluhy stála čtyři zvířata plně naložená otcovým zlatem. Stěží by dokázala vysvětlit, že jí tatínek dovolil cestovat jen v doprovodu ozbrojené stráže a navíc v uzavřených nosítkách, které ji chránily před hladovými pohledy případných nápadníků.

 Doufala, že bude mít během cesty trochu soukromí, aby si mohla aspoň na několik hodin uvolnit zmučená ňadra.

Žalostně se podívala na otce. Otočil hlavu a dával jí jasně na vědomí, že se od něj pomoci nedočká.

,,Neumím jezdit na koni," zafňukala a Gavenmore si založil ruce na prsou.

 ,,Tak můžeš jet se mnou," dodal a Holly zamířila k nejbližšímu naloženému koni.

 ,,Naučím se to," prohlásila, protože představa, že poprvé pojede sama na koni, jí připadala přijatelnější než představa, že stráví hodiny schoulená v náručí svého svalnatého manžela. Na jejichž šíji by cítila jeho svěží mátový dech nebo, ještě hůře, by ho musela objímat zezadu a narážet citlivými bradavkami svých zmučených ňader do jeho zad.

 V takovém případě by v noci ve svém převleku nevydržela.

Nesměle se přiblížila k nejmenšímu koni, který v porovnání s Gavenmorovým ohnivým ořem vypadal ryzák drobně, ale čím více se Holly blížila, tím větší jí připadal a natáhla ruku k opratím.

 ,,Kéž bych měla jablko nebo mrkev", pomyslela si.

 ,,Hodný koníček," řekla chlácholivě a odfrknutí, které se ozvalo za jejími zády, určitě nevydal kůň. 

Když uchopila opratě, kůň varovně potřásl bílou hřívou a ustoupil o několik kroků a Holly nemotorně klopýtala za ním, ale byla rozhodnuta nevzdat se bez boje. Opřela se o koženou hrušku sedla a zaklela. Pokusila se vyšvihnout do sedla, ale kůň zacouval a Holly spadla na zem.

 ,,Ještě štěstí, že mám vycpaný zadek", pomyslila si a postavila se a oprášila si zaprášené pozadí a ignorovala podezřelé zvuky za svými zády.

S odhodlaným výrazem ve tváři se znovu přiblížila ke koni. Ještě nepotkala muže, kterého by nedokázala přelstít ,, A s tímto vzpurným valachem si také poradí," řekla si pro sebe a předpokládala, že zvíře začne opět couvat, proto se chytila za hrušku a po hlavě skočila koni na záda.

Ten se však nepohnul ani o kousek a Holly přistála na břiše, takže měla výborný výhled na spodní stranu zvířete. Není divu, že jí její důvtip zklamal. Nebyl to valach, ale kobyla... trpící žena, stejně jako ona.

 Zachytila věneček, který se jí svezl z hlavy dříve, než dopadl pod kopyta nervózního zvířete.

Čekala, že uslyší Nathanaelův ironický smích, ale co nečekala, byly silné ruce, které ji uchopily kolem pasu a posadily do sedla...Zatajila dech, když ucítila, jak tytéž ruce opatrně zkoumají její poměrně štíhlý pas.

Gavenmore se zamračil a pohlédl na ni přimhouřenýma očima.

 ,,Jsi lehčí, než vypadáš, má paní," řekl a Holly se z jeho objetí vykroutila tak prudce, až málem spadla z koně. Zachytila se sedla a zoufale se snažila vymyslet vhodnou výmluvu.

 ,,Pouhé zdání, pane, protože jsi tak silný," odpověděla a Gavenmore nevypadal, že by ho její kompliment příliš přesvědčil, ale aspoň na chvíli ho uchlácholil.

Holly seděla strnule v sedle, zatímco její zavazadla byla rozmístěna na zbývající koně. Příliš věcí si s sebou nevzala, jen šaty, které Elspeth během odpoledne stačila upravit. Koneckonců, pokud se chce svému manželovi zhnusit, k čemu by jí byly zlaté čelenky, jež jsou ozdobou jejího smetanově bílého čela? A vyšívané pásy, zdůrazňující její štíhlý pás? Slonovinové hřebeny, sloužící k pročesávání jejích hedvábných vlasů..? A to nemluvě o ametystových brožích, ladících s barvou jejích očí.

Smutně si povzdechla.

Jediný ústupek marnivosti byla lahvička s myrhou, kterou si schovala do punčochy. Ze sentimentálních důvodů si ještě přibalila pozlacené zrcátko, dárek od matky k pátým narozeninám.

Ještě horší než lítost nad opuštěnými poklady byl smutek, který cítila, když k ní přistoupil tatínek, aby se s ní rozloučil.

Chytil ji za kotník a sklonila se, připravena uslyšet další výtku, poslední odsouzení bláznivého činu, který je přivedl do takové situace, ale on si přitiskl ústa k jejímu uchu a spiklenecky zašeptal „Nespoléhej jen na svůj převlek, abys ho zapudila, děvče a chovej se naprosto přirozeně."

Po této radě plácl dceřina koně po zadku a ten se dal do klusu a Holly měla co dělat, aby se udržela v sedle.

 Musela se chytit hrušky i otěží, ale přesto se přes rameno naposledy podívala na otce. Zvedl paži na pozdrav a Holly by obětovala i svou milovanou lahvičku s myrhou, jen aby se dozvěděla, jestli ten záblesk v tatínkových očích byl onen dobře známý třpyt, slza, či obojí.

Holly jela za svým manželem a záviděla mu lehkost, s jakou seděl na svém ohromném koni. Zatímco ona se bezmocně kývala ze strany na stranu, Austyn působil dojmem, jako by se svým koněm splynul v jedno tělo... a připomínal jí bájného kentaura.

 Svraštila čelo a snažila se vzpomenout, zda kentauři sloužili překrásným nymfám ,,Nebo to snad byli satyři?," položila si sama sobě otázku a rozhlédla se kolem sebe, aby zjistila, zda ji někdo pozoruje a pak si přehodila jednu nohu přes ryzákův hřbet.

 Seděla teď na koni obkročmo a nikdo si zřejmě změny její pozice nevšiml.

Holly byla zvyklá, že na ni neustále někdo hledí a teď, když si jí nikdo nevšímal, se cítila mnohem svobodněji.

 Elspeth civěla přímo před sebe, přesvědčena, že kdyby Velšan odhalil jejich lest, okamžitě by je všechny popravil a nechal jejich těla shnít v lese. Gavenmore a jeho sluha se viditelně pohledu na ni vyhýbali. Jen Nathanael na ni sem tam pohlédl, aby jí připomněl, že má vystavit obličej posledním paprskům odpoledního slunce.

 Ujistil ji, že všichni muži považují opálenou pleť u žen za neslušnou a odpornou.

 Holly poslušně zaklonila hlavu a byla ochotna udělat cokoliv, jen aby se vyhnula dalšímu používání kopřiv... Její pokožka téměř žíznivě nasávala teplé sluneční paprsky...

Když slunce zapadlo a na obloze se objevil měsíc, byla už Holly k smrti unavená. Zadek už téměř necítila a prsa ji bolela při každém pohybu. Gavenmore však zřejmě neměl v úmyslu na noc zastavit.

 Víčka jí těžkla a nakonec se bezmocně svalila na koňskou šíji... V té chvíli jí už bylo všechno jedno.

Gavenmore a ten muž, kterému říkal Carey, zpomalili. Dojela je a její kobylka se nozdrami téměř dotýkala zadků jejich koní a zřetelné slyšela Careyho slova.

,,Proboha, Austyne, to chceš jet celou noc?," zeptal se Carey a ona manželovu odpověď naštěstí nezachytila.

,,...Nejlepší bude vyhrnout jí sukni a mít to rychle za sebou," radil mu přítel a Holly věděla, že by ji tato odpověď měla znepokojit, ale byla natolik unavená, že ani nevěděla proč.

,,...Všechny ženy... stejně ve tmě...," dodal a Austyn ho přejel dlouhým pohledem.

,,To se tedy mýlíš, chlapče. Znám nejméně jednu ženu, kterou bych si s žádnou jinou nespletl. Nikdy... Ani kdybych byl slepý," řekl a Holly si smutně povzdechla. Tatínek ji vychoval, aby byla jen o něco víc než jen... ,,nádherná trofej"... a nepatřila k ženám, které by mohly probudit vášeň v takovém muži, jako je Gavenmore.

Zatímco upadala do spánku, pocítila žárlivost k ženě, která byla natolik chytrá, že si dokázala získat nestálé srdce jejího manžela.

Austynovi se na tváři objevil smutný úsměv, když spatřil svou spící nevěstu. Přestože její kůň už asi půlhodiny stál v kapradí a ona ještě stále v sedle spala a povadlý věneček se jí svezl až k nosu. Gavenmore jí obdivovat a zároveň měl i pocit viny.

 Varovala ho, že neumí jezdit na koni a jen díky svému odhodlání vydržela tuto trestnou výpravu, kterou pro ni připravil a vlastně ani nezastavil kvůli ní, ale ze strachu, že stará chůva spadne z koně a zláme si kosti.

Vykroutil ji ze ztuhlých prstů opratě.

 ,,Možná to ani nebylo odhodlání, co ji drželo v sedle", pomyslel si smutně,, Ale strach," dodal si, protože možná se obávala dnešní noci stejně jako on.

Zatímco se Austyn postaral o koně, Carey postavil mezi nízkými borovicemi stan a pak se diskrétně vzdálil, aby pomohl připravit tábor Hollyinu služebnictvu a když Austyn sundával svou ženu ze sedla, všiml si, že si během cesty sedla obkročmo, což dokazovalo, že je nejen odhodlaná, ale i rozumná.

,,Tak se zdá, že jeho ženuška má více kladných vlastnosti než předpokládal. Bůh ví, že zdravého rozumu není nikdy dost," řekl si pro sebe a uchopil ji do náručí a znovu se podivil, jak je lehká, protože její široké boky a zadnice ho netížily tak, jak se dalo očekávat.

 Když kráčel ke stanu, zavrtěla se a přitulila se k němu.

 Austyn se zamračil, protože opět pocítil nevysvětlitelné nutkání chránit ji a starat se oni a majetnicky svou ženu objal, když před sebou spatřil kněze, který se vynořil z hustého porostu.

,,Dobrý večer, pane," pronesl pobožně Nathanael, ale v očích se mu lišácky zablesklo.

,,Přišel jsem si poslechnout večerní modlitbu své paní. Tento každovečerní rituál ji velice uklidňuje," řekl a Austyn neměl z knězů nikdy strach. Zadíval se na schoulenou postavu ve svém náručí a řekl „Jak vidíš, tvá paní je naprosto klidná," a pokračoval v chůzi a kněz mu musel uvolnit cestu.

 Když došel až ke stanu, otočil se a pronesl pak mírným hlasem ,,Nedělej si starosti, bratře. Jsem její muž a postarám se o to aby se jí dobře usínalo," dodal a pak Austyn vstoupil do stanu a zjistil, že se stal oběti další léčky, protože proklatý Carey a jeho poetická duše!... přeměnily skromný stan na ... budoár, který by uspokojil i sultána a jeho harém.

Jediná louč osvětlovala místnost slabým světlem. Prostor, kde bylo rozloženo provizorní lůžko, se téměř utápěl ve tmě. Austyn svého sluhu podezíral, že to neudělal proto, aby vytvořil intimní atmosféru, ale proto, aby ho ušetřil pohledu na nahou nevěstu.

Poklekl, aby ji položil na karmínově rudou pokrývku, vycpanou vysokou vrstvou borového jehličí a málem vykřikl, když zjistil že jeho přítel ozdobil chladný aksamit čerstvými kvítky divokých violek. Jejich těžká vůně jako by se vysmívala jeho krvácejícímu srdci, jež nemělo klidu od chvíle, kdy se v zahradě setkal s neznámou kráskou a kdyby ji měl dnes v noci v náručí, tento stan by se opravdu proměnil v budoár rozkoše. 

Již před několika hodinami by oznámil konec dnešní cesty a poprvé by se s ní miloval v paprscích zapadajícího slunce a sesbíral by z její vlhké pokožky křehké okvětní lístky violek a vychutnal by si každičký kousek jejího nádherného těla.

Vášnivými polibky by umlčel její výkřiky, až by z jejích rtů splynula přísaha, kterou už žádný jiný muž nikdy...

Austyn se kousl do rtu. Vzpomněl si na své prokletí, kvůli němuž by ho láska ke krásné ženě nevyhnutelně vedla k sebezničení a dokonce ani v představách se nedokázal zbavit žárlivosti, která mu sžírala duši. Nevěsta v jeho náručí se zavrtěla, jako by cítila náhlou krutost jeho sevření. Položil ji do hedvábného hnízda a ignoroval vlastní vzrušení.

 Pootevřela rty a spokojené oddechovala. 

Zmatený Austyn se k ní sklonil a zhluboka se nadechl ,,Jak je možné, že její dech voní, když má tak zkažené zuby?," zeptal se sám sebe a přejel si jazykem po rovném okraji svého chrupu a uvažoval, jestli by ji urazil, kdyby jí daroval z větvičky vyřezávaný kartáček, kterým by si mohla čistit zuby.

S krátkými řasami, vrhajícími stín na trudovité líce, vypadala zranitelně a malé pěstičky měla zaťaté, jako by i ve spánku byla připravena bránit se. 

Věnoval letmou pozornost jejím do masa okousaným nehtům, ale nemohl odolat nutkání dotknout se jejích vlasů a tak natáhl ruku a hned ji zase stáhl zpátky, zmatený tím, jak se třese.

,,Je to tvoje žena, blázne," zamumlal.

 ,,Máš plné právo se jí dotknout," dodal si a tak se jí dotkl a přejížděl jí dlaní po vlasech a ke svému překvapení zjistil, že na omak nepřipomínají ovčí rouno, ale jemné kachní peří.

 Dojat tímto objevem uchopil jeden pramen mezi palec a ukazovák a promnul ho.

Vyrušilo ho slabě zakňourání a tak sjel pohledem dolů a zjistil, že jeho nevěsta na něj vytřeštěně hledí a chvěje se pod jeho nejistýma rukama jako vyplašený koloušek.

Holly už došla k závěru, že její manžel je nebezpečný muž, ale dokud nespatřila jeho nestřežený úsměv, netušila, jak nebezpečný vlastně je.

 Na čele se mu objevily mělké vrásky a dokonce i drsné vousy jako by mu změkly a ona dostala neodolatelnou chuť natáhnout ruku a dotknout se jich, přejíždět po nich konečky prstů tak dlouho, až najde odvahu vyhledat hladké a teplé rty pod nimi.

Úsměv mu zmizel z tváře, když se zahleděl do jejích očí a v obličeji se mu zračil úžas a touha. Pak se ale zamračil stejně jako tehdy v zahradě, chytil ji za ramena a mírně s ní zatřásl.

Holly si byla jistá, že odhalil její lest a zavřela oči. Ze všech sil se snažila nemyslet na to, co ji čeká.

,,Máš sestru?," zeptal se a ona překvapeně otevřela oči, protože neočekávaná otázka ji překvapila.

,,Ne," odpověděla a vrhla po něm nechápavý pohled.

,,Tedy sestřenici? Nebo tetu? Nějakou příbuznou, která má stejnou barvu očí?," zeptal se znovu a přitom si jí prohlížel pohledem.

,,Tetu? Sestřenici?," znělo po stanu a Holly byla ještě omámená spánkem a tak jí chvíli trvalo, než si uvědomila, na co se jí vlastně Austyn ptá. A když jí došlo, že se zcela určitě snaží zjistit totožnost ženy, jež mu překazila schůzku s milenkou, ulevilo se jí.

,,Ó, ano! Mám hromady sestřenic a tucty tet! A taky neteře. A všechny mají fialkové oči. Mezi ženami rodu Chastelů je to naprosto běžné," odpověděla a on překvapeně nadzvedl obočí.

,,Na turnaji jsem žádnou takovou ženu nezahlédl," dodal a Holly se rozzlobila. Dala mu přece odpověď, jakou si přál a on se přesto odvážil pochybovat.

 ,,Možná tě oslepila záře tatínkova zlata," odsekla a on jí pustil a zamyšleně si mnul bradu.

 ,,Možná. Nebo jsem se příliš dlouho díval do slunce," řekl a posadil se na paty. Jeho mohutná postava zaplnila téměř celou místnost a Holly si přitáhla kolena k hrudi a podle svého zvyku si chtěla namotat na prst pramen vlasů, jenže došlo jí, že tento pramen a všichni jeho kamarádi zůstali na podlaze její komnaty v Tewksbury.

A tak si dlaní přejela po ostříhané hlavě a zmatené se zamračila.

,,Zdálo se jí to, nebo ji Gavenmore opravdu hladil po zbytku jejích vlasů?," zeptala se sama sebe a podívala se na zem.

 Dostala strach, že ji nezradila barva očí, ale záblesk nejistoty v jejích hlubinách. Austyna manželčina plachost překvapila a i po probuzení vypadala velice bezbranně.

Pažemi se pevně objímala kolem kolen, jako by chtěla vztyčit neproniknutelnou baštu. Již poněkolikáté ho napadlo, proč ji vlastně její otec vydal do rukou cizince, který by si s její chabou obranou lehce poradil. Mohl by jí ,,vyhrnout sukni a mít to rychle za sebou", jak mu neotesaně poradil Carey.

 Ale chlípné pokušení mu zatemnilo mozek. 

,,Ta žena je jeho manželka, nebo snad ne?," zeptal se své mysli. 

,,Proč by tedy nemohl uspokojit svůj hlad mezi jejími ochotnými stehny?," dodal si a když už nic jiného, ulevil by chtíči, který ho tolik trápil a možná, že kdyby zavřel oči a dotkl se jí, mohl by snít...

Austyn věřil, že se už zbavil všech duchů, ale ta žena ze zahrady ho stále pronásledovala.

 Cítil hebkost jejích vlasů, kořeněnou vůni exotické myrhy na její světlé pokožce, toužebnou jemnost jejích rtů, jež se plaše rozevřely pod jeho dotykem.

 Z úst mu unikl bolestný sten a Holly trhla hlavou. Manžel měl pevně zavřené oči, jako by mu tělem projela nesnesitelná bolest a závistivě se zadívala na jeho tmavé husté řasy, zatáhla ho za rukáv a poprvé se odvážila oslovit ho křestním jménem.

 ,,Sire Austyne? Nejsi nemocný? Nebo bolí tě snad tvé zranění?," zeptala se a jakmile otevřel oči, Holly pochopila, že ne jemu, ale jí hrozí nebezpečí, protože souboj s Eugenem nebyl nic ve srovnání s bitvou, která se odehrávala v jeho hlavě.

 Oči mu planuly ohnivým žárem a vysmívaly se jejímu strachu a Holly došlo, že pokud Gavenmore rozhodne v její neprospěch, ztratí víc než jen pouhé šaty. Postavil se a jeho široká záda zaclonila louč a Holly připadalo ironické, že stín může být jejím spojencem a zároveň i nepřítelem.

 ,,Až jí Gavenmore násilím roztáhne strnulá kolena, neuvidí vycpávky našité pod sukní a nevšimne si ani slz, neslyšně kanoucích po jejích tvářích," znělo jí v hlavě.

,,Nebude žadonit o něžnost či trpělivost".. a kdyby totiž vyhověl její prosbě a začal ji líbat a hladit, bylo by jen otázkou času, kdy jeho zkoumavé ruce odhalí její podvod a změní se v kruté a trestající nástroje.

 ,,Má jedinou možnost," dodala si a to třást se ve stínu a čekat, až se na ni vrhne jako medvěd na čerstvou srnčí kýtu. 

Jeho chladný hlas ji natolik vylekal, že se téměř rozplakala.

 ,,Neoženil jsem se s tebou s čistými úmysly, paní," řekl a Holly propadla panice a uvědomila si, že se zbavila všech zbraní, které by mohly zmírnit jeho hněv... Neměla hedvábné řasy, nádherné kadeře, hladké tváře.... a úpěnlivě ho chytila za nohu. Lýtkový sval pod jeho kalhotami byl jako z ocele a vytryskl z ní zoufalý proud slov.

 ,,Neměla jsem v úmyslu tě oklamat, pane, opravdu ne. To jen jedna neškodná lež vyvolala další lži a dříve, než jsem si to stačila uvědomit, jsem ztratila přehled o pravdě," zašeptala a otočila k němu prosebnou tvář a doufala, že si všimne zářících slz v jejích očích.

 ,,Potrestej mě, pane, ale smiluj se nad Nathanaelem a Elspeth. Je sice pravda, že Nathanaelovi by výprask neuškodil, ale Elspeth je stará žena a bití by nevydržela," dodala a Austyn se pokusil uvolnit z manželčina sevření, ale setkal se s takovým odporem, že ji raději nechal být ze strachu, aby jí neporanil prsty.

 Zatřásl nohou, ale ona se ho držela jako klíště.

,,Co to, proboha, plácáš, ženská?," zeptal se a trhnul sebou tak prudce, že se ho musela pustit, jinak by ji za sebou táhl po zemi.

Klekla si.

 ,,Plácám? Tak já jsem plácala?," řekla a on se na ní jen podíval dlouhým pohledem.

,,No jistě. Opravdu si myslíš, že mlácení knězů a stařen patří mezi mé hříchy?," odpověděl a ona se hned zarazila.

,,Hříchy? Mé hříchy?," opakovala po něm a vítězně se usmála.

 ,,Aha! My mluvíme o tvých hříších!," řekl a Austyn se zamračil. Když se takto tvářila, byla tak škaredá, až vypadala téměř hezky.

,,A za jaký hřích pykáš dnes večer, pane? Mohu hádat? Nelíbím se ti. Bojoval si o mne jen kvůli věnu," odsekl hrubě a její veselý smích ho překvapil.

 ,,Ostatně jako všichni ostatní účastníci turnaje," dodala trpce a Austyn odkryl vchod do stanu a zahleděl se do tmy.

 ,,To by mě tolik netrápilo," řekl a Holly přešla radost.

 ,, A jaký strašný skutek jsi udělal, že ti ani Bůh nemůže odpustit?," zeptala se tiše a měsíc ozářil Austynův profil.

 ,,Přísahal jsem ti lásku a mé srdce už přitom patřilo jiné," odpověděl a Holly si oddechla, ale smích, který jí unikl z úst, zněl neupřímně.

 ,,Zdá se, že neznáš zvyky dvorské lásky, pane a nehodí se, aby muž sliboval oddanost své vlastní ženě," dodala a z pochopitelných důvodů ho nemohla zahrnout příklady nesčetných slibů lásky a oddanosti, které slyšela z úst ženatých mužů.

 ,,Pokud by ses měl oženit se svou milou, připravil by ses o vzrušení ozdobit si její pentlí kopí na turnaji, či pro ni napsat verš na důkaz své cudné lásky," řekla skoro šeptem a on pevně sevřel čelisti, což Holly chápala jako důkaz, že jeho city k oné neznámé ženě až tak cudné nejsou.

 Z pláště vytáhl jakýsi malý předmět a Holly by ráda ukojila svou zvědavost.

 ,,Dárek od jeho milé? Nějaká vzpomínka na jejich lásku?," znělo jí v hlavě a připadalo jí nemožné, že by takový divoch byl tak sentimentální, aby nosil u srdce podobný suvenýr.

,,Odpusť mi, paní", řekl chraptivě.

 ,,Ale dnes v noci nemohu být tvým manželem. Bez ohledu na vaše anglické zvyky nepatřím k mužům, kteří dokáží spát se ženou a myslet při tom na jinou," dodal a přitom se jí podíval smutně do očí.

,,Ani tehdy, když se jedná o vlastní manželku?," řekla Holly a tato slova z ní vylítla rychleji, než si stačila uvědomit co vlastně říká. 

,,Kristepane, co to dělá? Zve ho do postele?," znělo jí v hlavě a on schoval tajemný předmět zpátky do pláště a podíval se jí přímo do očí.

 ,,Především tehdy, když se jedná o vlastní manželku," dodal a s těmi slovy opustil stan a zanechal ji samotnou.

Holly se svalila na lůžko.

 Měla by být štěstím bez sebe, že ji Austyn opustil, ale místo toho pocítila nespokojenost. Svěřila se mu se svým podvodem a zjistila, že i on před ní něco skrývá a jeho necitlivé přiznání bylo výsměchem její bezvýznamné lsti a kvůli němu se nyní cítila tak špatně jako ještě nikdy.

Přetočila se na břicho a ani chladivý aksamit nezklidnil její rozpálené tváře.

 Ze strachu, že by se její manžel přece jen vrátil, se neodvážila svléknout šaty a spát nahá, jak by si tolik přála a jemný okvětní lístek violky ji polechtal na nose. Podrážděně ho uchopila a přidržela proti světlu.

,,Zdá se, že srdce jejího manžela patří jiné ženě, stejně jako vášnivý polibek tehdy v zahradě," znělo jí v srdci a Neznámá bolest jí sevřela žaludek a Holly nechápala, co se s ní děje.

 Ještě nikdy nezažila odmítnutí, vždycky stačilo natáhnout ruku a kterékoliv srdce bylo její.

Neklidně se otočila na záda... Nezbývalo jí nic jiného, než hlodání v břiše přidané k hladu a nepřítomně se zahleděla do stropu a ani si neuvědomovala, že nervózními prsty trhá drobný květ violky na malé kousíčky.