Byla nervózní, Georgiana to nečekala. 

Její představení ke dvoru, ke králi mělo být krátké. Skutečné oznámení ale bylo dlouhé, než Worcester a její otec učinili prohlášení o sňatku s králem, očekávala že bude během celého toho utrpení z velké části značně ignorována.

Možná mírná zvědavost mezi ostatními členy soudu že jde o nový úvod a záměr jiného, ale ve velkém schématu věcí je to spíše nevýznamné a kdo ví možná tomu tak i bylo.

Polkla proti své hořké zášti když se začalo hromadit očekávání propuštění. Ženy nebyly zajímavé pokud pro někoho neroztahovaly nohy.

Něco co se naučila od své matky, což jen posílil každý muž kterého kdy potkala.

Část z ní si stále lámala hlavu nad tím proč lord Somerset souhlasil se zasnoubením, měl už několik synů takže nepotřeboval dědice. A jediné na co zřejmě myslel i na co pak i ona myslela bylo zřejmě její věno, protože Worcester byl možná na pokraji finančního krachu.

I když kdyby tomu tak bylo pochybovala by o tom že by to její otec udělal.

,,Ne...," řekla si sama pro sebe.

 Její nervozita měla jen málo společného s okamžikem u soudu, i když některé její části se udělalo špatně když se s ní zacházelo jako s ceněnou klisnou.

Její nervozita byla zásadnější a v jistém ohledu jak věděla i hloupější. A co bylo horší za svou úzkost nemohla nikoho vinit, kromě sebe... a Charlese Brandona.

Ne že by si byl vědoma poškození které jeho tělesné touhy způsobily na jejím těle, i když tušila že by ho to možná ani moc nezajímalo.

Byla to však v trochu těžší situace ve které se ocitla.

Když se Georgiana v časných ranních hodinách vrátila do svých komnat, rychle odložila své šaty z dohledu a snažila se ze všech sil očistit bez přístupu k vaně.

V těch pozdních hodinách byla příliš nedůvěřivá když by vzbudila sluhu, nebo ještě hůře aby získala pozornost svého otce nebo strýce než aby rozsvítila lampu a prostě dělala co mohla aniž by bilancovala své fyzické bytí.

Dostala jen pár hodin spánku s úmyslem vstát před rodinou a oblékat se bez pomoci.

Svou chybu když podlehla chlípným hrám si uvědomila až když vstala z postele. Georgiana zalapala po dechu a téměř vykřikla bolestí když se posadila.

Ani ne stát, ale na tož sedět skutečně nemohla.

Nějak zapomněla na opálení které se jí dostalo ve spěchu na noc a oheň praskal a štípal ji do zad, ale to bylo téměř příjemné ve srovnání s pronikavou bolestí mezi jejíma nohama.

Bylo to skoro jako by byl Charles stále ještě uvnitř ní... nebo to možná bylo i tím že v ní už nebyl.

V koutcích očí ji pálily slzy když se přinutila vstát, každý posun a krok přinášel téměř nesnesitelné množství nepohodlí.

 ,,To její měsíční křeče byly snesitelnější," řekla si sama sobě a marně se snažila uvolnit a mírně doufala že pohyb ztlumí tu nejhorší bolest.

Znovu se přistihla u toho že přemýšlí jestli byl prožitek z toho u žen vždycky takový, ale pak ty myšlenky hodila rychle za hlavu.

,,Před pár hodinami to bylo příjemné a zábavné, ale... tohle?," dodala si v duchu, tohle teď nebylo to příjemné ani zábavné," zakňučela opět bolesti.

 I přesto měla kupodivu bolest kterou musela znovu naplnit.

Cítila se teď podivně prázdná a stejně jako její naděje na to že její bolest odezní doufala že nakonec tento nový pocit příliš odezní pokud ho bude dostatečně dlouho ignorovat, jenže to se jí ale nepovedlo.

Po několika dalších váhavých krocích byla Georgiana před toaletním zrcadlem. V pozadí její mysli hrála své volná myšlenka že může vypadat možná i jinak.

Byla to pošetilá myšlenka až na to že možná až tak pošetilá skutečně nebyla.

V jejím modrém pohledu zářila tlumená hrůza, když si prohlížela modřiny kterými měla poseté své boky a hrudník a... dokonce i krk byl poznamenaný.

Přísahala by že se jí do tváří v tu chvíli přihnalo i příjemné teplo z jejího zadku které stále ještě cítila. Její šaty by zakryly většinu známek, ale za celý život si nemohla vzpomenout jestli její šaty mají vysoký nebo hluboký výstřih.

Modlila se aby to bylo vysoko, protože její vlasy měly být sepnuty a neexistoval žádný jiný způsob jak skrýt milostná kousnutí na krku která tam měla, protože kdyby ne tak její otec by se ji chystal zabít.

Těžce polkla proti sílící panice a zbledla téměř stejně rychle, jako zrudla.