Georgiana si myslela že její srdce dříve tlouklo rychle, ale teď jí bušilo v hrudi tak hlasitě že si byla jistá že to slyší i on.

Když se řítila za roh její ruka se opřela o studený kámen.

Rychle se ohlédla za sebe a skoro vyjekla když ho viděla jen pár kroků od ní. Rty mu namalovaly divoký úsměv když se zasmála a vyletěla z jeho dosahu.

Udělala jen pár dalších kroků než ucítila jak ji jeho prsty sevřely za paži a švihaly kolem sebe.

Rychle ji zacouval do tmavého výklenku pryč od všech zvědavých očí. Pochybovala však že by je někdo našel tak daleko od oslav.

Když na něj vzhlédla z hrdla se jí linul bezdechý chichot a on pobaveně bzučel. Ruka jí sklouzla k pasu a jak si nemožně se k ní přiblížil.

Její smích se pomalu vytrácel, když začala převládat její zvědavost.

Nikdy předtím nebyla tak blízko žádnému muži... líbila se jí tato síla kterou teď cítila v jeho sevření a teplo které vyzařovalo z jeho podoby.

Opatrně mu pohladila rukou po hrudi a kochala se pevným pocitem jeho těla. Jeho rty se vznášely jen pár centimetrů od jejích.

 "Podvolíte se, paní?," zeptal se po chvíli a jeho rty se k ní trochu přiblížily.

,,Předložit?," řekla si sama pro sebe. ,,Má se mu dát dobrovolně," hlodalo jí v hlavě.

,,Nebyla to žena kdo by se měla podřídit?," zněla jí v hlavě tato slova.

,,Nežádal snad svět to aby se podřídila mužům?," vrtala jí v hlavě další otázka a při tom slově se jí v srdci rozhořela slabá zášť.

,,Podřídila by se jen když byla nucena," řekla si sama pro sebe.

Znovu se zdržela odpovědi a místo toho ukradla co chtěla. Bylo to rychlé, slabě se otřela svými ústy o jeho, než se odtáhla když na ní tlačil na další.

Hrudí mu proniklo tiché zavrčen, které ji přimělo k úsměvu.

"Jak se jmenuješ?," zeptal se a přejel jí rty přes ucho.

Ten pocit ji polechtal a vyslal do jejího nitra podivné mravenčení. Olízla si rty a dala mu své druhé jméno.

 „Charlotte," odpověděla a on se s lehkým zamračením odtáhl.

 "Posmíváš se mi, milá?," zeptal se když se na její tváři objevil úsměv.

Našpulila rty když se setkala s jeho podezřívavým pohledem a bylo na něm vidět že je zmateny. Natáhl se a sundal si masku, což jí umožnilo plně vidět jeho krásné rysy.

Když na něj jen zvedla obočí, uvědomil si že ho nepoznává a nedokázal se ubránit slabému smíchu.

 "Jmenuji se Charles, milady," řekl a na tváři se mu zaleskl úsměv.

,,Charles Brandon," dodal a viděl na ní že to jméno jí nic neříkalo.

"Charles a Charlotte, jak šťastné že," řekl ještě po chvíli a ona zamumlala moudře pro pobavení.

Sáhla prstem po jeho tváři až k jeho rtům které chtěla znovu ochutnat. Vyděšeně zalapala po dechu, když jí políbil a po celou dobu držel její pohled.

Po tvářích se jí rozlil ruměnec a znovu se jí sevřel žaludek... nad tím  jak je to nepatřičné, ale neodvážila se odvrátit pohled.

Charles ji zachytil za zápěstí když se odtáhl a vtiskl jí znovu lehký polibek, tentokrát na její citlivé tělo.

 "Podvolíte se mi, lady Charlotte?," zeptal se znovu a ona na něm jen držela svůj pohled.