Jmenoval se Owen Mayfield a dozvěděla se že to na něm byla možná jediná zajímavá věc.

Dlaně měl zpocené z dřívější námahy kterou si Georgiana mohla odpustit, ale zdálo se že se koupal v nějakém příliš květinovém parfému který jí tajil dech.

Když tanec skončil byla to úleva.

Snažila se nehihňat když využila příležitosti schovat se v davu.

Pokračovala ve své hře na naslouchání klepům neochotná vstupovat do rozhovoru a ochotná být uvážlivější k dalším tanečním partnerům.

Možná to bylo kvůli její váhavosti zapojit se do rozhovoru co přitáhlo pozornost.

Nebo to možná byl způsob jakým si klidně propletla cestu kolem místnosti která jí umožnila vyhnout se rodině jak pozorovala.

Ať už to bylo cokoli Georgiana si pomalu uvědomovala že je sledována.

Poprvé to pocítila při tanci s jiným dvořanem. Srdce se jí rozbušilo a její hlava byla příjemně rozmazaná když procházela rychlými kroky se svým partnerem.

Zpočátku ten pocit ostražitosti zavrhla jako příliš vína a nechtěla dovolit aby její současnou radost zkazila malicherná paranoia.

Přesto se zasmála a rychle prosila o další tanec s poněkud okouzlujícím panem Anthonym Knivertem.

Potřeba čerstvého vzduchu se náhle zvýšila když vklouzla zpět do stínu.

Bylo to tady a věděla že její rané zjištění že je sledována nebyl trik její mysli.

Pocit očí ji pálil a pocítila záblesk strachu, když bojovala s nutkáním vyhledat pohled svého obdivovatele pro případ, že by to byl její otec.

Místo toho nechala hlavu skloněnou a vydala se do haly. Kdyby to byl její otec pak by rychle utekla, pokud ne možná by ji její obdivovatel následoval.

Tiše zabočila k vysokému oknu na konci uličky s výhledem do zahrad.

Přitáhly mraky a na nádvoří se snesl lehký déšť.

Daleko od tělesného tepla tanečního sálu cítila jak do paláce proniká zimní zima. Po zádech jí proběhl mráz... ale ne chladem.

Pomalu přesunula pohled přes rameno a zpět na oslavu posměchu.

Hned u vchodu do haly stál muž.

Jeho temně modré oči na ni nebezpečně svítily zpoza černozlaté masky s diamantovým vzorem.

,,Její obdivovatel," řekla si v duchu.

Při pohledu na něj se jí sevřel žaludek.

Navzdory tomu že před ní byla skryta polovina jeho tváře líbil se jí tvar jeho úst a čelisti, dokonce i důlek na jeho bradě.

Byl mladý a jeho forma lahodila oku a on to věděl...  Pomalu se ušklíbla na svých rtech když se ho nasytila.

"Je ti dobře, paní?," zeptal se téměř posměšně a pomalu přešel k ní. Jeho hlas byl hluboký a hladký jako znělé tóny violoncella.

Zdržela se odpovědi.

Když se na něj dívala začala se v její mysli formovat nová hra.

Vzdouvalo se v ní nesmělé vzrušení... 

Pevně polkla a usmála se na něj, vydechla slabý smích nad svou pošetilostí než udělala krok zpět.

Následoval jí a udělala další krok.

Znovu ho následovala.

V jeho pohledu zajiskřilo předvídavé uznání. Její úsměv se téměř stal vítězným, když se otočila a vyklouzla dále z večírku.

Neutekla, ale bylo to blízko když poslouchala jak se k ní jeho těžké kroky přibližují.