,,Tohle je moje dcera," řekl  Georgiany otec ke dvěma mužům kteří byli v sále a jeden z nich byl její ženich o hodně starší muž než je ona a druhý ,,pane bože byl Brandon," řekla si sama pro sebe a skoro se jí zatajil dech když ho poznala. 

Její otec přemítal, než vykročil a vtiskl jí polibek na čelo.

,,Vypadala... povědomě," řekl si Charles sám pro sebe když jí uviděl a přísahal by že ji zná a v hlasu jejího otce přetrvával zlověstný tón.

 "Dnes budete na rodinu hrdí," prohodil Goergianin snoubenec který byl skoro stejně tak starý jako její otec.

 A Georgianina tichá hrozba chování zůstala nepochopena, no možná až pro jednoho který ji naprosto chápal.

,,Drahá dcero dovol mi abych ti představil tvého snoubence," řekl její otec a podíval se přitom na stejně starého muže jako byl on sám, jen Charles je najednou vyrušil protože hned v zápětí mu to došlo když spatřil ty její oči kterými se na něj včera večer tak nádherně dívala.

,,Charlott," řekl si jako by sám pro sebe a neměl ponětí že to slyší celý sál.

,,Pane Brandone vy znáte druhé jméno mé dcery?," zeptal se nechápavě její otec a Georgiana se na něj jen usmála a on si jí zvědavě prohlížel.

,,Jak jste to myslel pane?," zeptal se Charles a nechápavě na něj přitom hleděl.

,,Má dcera se jmenuje Georgiana Charlott Staffordová a právě jsem vám jí chtěl představit," odpověděl její otec a přitom se podíval na svou dceru které tváře doslova zářily. 

 „Aha tak v tom případě vás mile rád poznávám milady," prohodil Charles a pak se jemně sklonil aby políbil její ruku a ona měla co dělat aby udržela svůj vzlyk na uzdě.

,,Omluvte mě prosím musím na vzduch," řekl a ona jen souhlasila, ale ještě než odešel tak řekl.

,, Vaše dcera má v sobě zář a nebo se možná se jen těší z toho až na malý okamžik zazáří, každopádně je v ní něco kouzelného," prohodil ještě Charles a zapomněl přitom že ještě stále drží její ruku, kterou najednou jako by nechtěl pustit.

Při dalším záchvatu paniky se jí zachvělo srdce ale tvář si zachovala nevýrazně, když při jeho slovech jen pokrčila rameny a odpověděla ,,Možná," a pak na to on její ruku pustil a záhy se ze sálu vytratil.

 ,,Máme dnes  ještě hodně práce dceruško," řekl její otec a než mu stihla odpovědět, tak dveře ze sálu byly zavřené a oni byly pryč.

Vydala se tedy za Charlesem i když si nebyla jista jestli šel skutečně do zahrad. 

A když přišla do zahrady, tak jí došlo že zde není a proto se zase vydala do svého pokoje a netušila co všechno jí dnes ještě čeká.